ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.68.2009.1
sp. zn. 4 Tz 68/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 24. září 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného I. Ž., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 13 To 144/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 13 To 144/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. řádu v neprospěch obviněného I. Ž.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 1 T 186/2005, byl obviněný I. Ž. uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona a §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona. Uvedených trestných činů se obviněný podle výroku rozsudku dopustil tím, že v době od ledna 2005 do odhalení dne 4. 5. 2005 obviněná M. P. umožnila L. Z., proti němuž bylo trestní stíhání vyloučeno k samostatnému projednání, aby v objektu v H. n. J., okres M. B., měl zařízení sloužící k výrobě metamfetaminu, který je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., a tuto psychotropní látku tam vyráběl z tablet léku N., které mu za tím účelem opatřoval obviněný I. Ž., přičemž za uvedené období vyrobil cca 1 kg metamfetaminu, z něhož část zůstala v objektu v H. n. J. pro jeho potřebu a pro potřebu dalších osob, které se zde nacházely, přičemž obviněná P. z této části přinejmenším ve třech případech poskytla tuto látku A. M., převážnou část vyrobeného metamfetaminu pak předával obviněnému Ž., který jej distribuoval v M. B., a to především v herně V. v. u restaurace S. v ulici U. S., přičemž ji přenechal převážně za úplatu přinejmenším v deseti případech M. L., v deseti případech F. R., v pěti případech M. Š., v pěti případech M. D., ve dvou případech J. S., v patnácti případech M. Š., v patnácti případech P. S., v jednom případě P. D., ve dvou případech L. H., v patnácti případech J. V., ve třech případech M. Z., a ve třech případech D. M.
Za to mu byl v sazbě §187 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku podal obviněný I. Ž. odvolání, které projednal Krajský soud v Praze, a usnesením z dne 23. 5. 2006, sp. zn. 13 To 144/2006, je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného I. Ž. Podle jejího názoru byl zákon v neprospěch obviněného porušen v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. řádu.
Poukázala na zjevný rozpor, který existuje mezi vyhlášeným rozsudkem, k němuž došlo dne 27. 2. 2006 a mezi jeho písemnou podobou, a v tomto směru argumentovala především výrokem písemně vypracovaného rozsudku, protokolem o hlavním líčení, který je ve spise založen a přiloženým CD nosičem, na němž bylo zaznamenáno doslovné vyhlášení rozsudku. Rozsudek v té podobě, jak byl skutečně vyhlášen, byl formulován stručně a v obecné poloze, než jak byl posléze písemně vyhotoven a vyhlášené formulace dávaly podklad k závěru, že obviněný Ž. svým jednáním nenaplnil kvalifikované skutkové podstaty §188 a 187 tr. zákona, neboť v popisu skutku absentovaly okolnosti odůvodňující existenci zákonných znaků „ve větším množství“.
Odvolací soud mohl a měl tento rozpor zjistit v souvislosti s řízením, které prováděl v intencích ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, a podle názoru ministryně spravedlnosti měl nařídit opravu rozsudku podle §131 odst. 1 tr. řádu předtím, než začal rozsudek přezkoumávat. Pokud tak neučinil a odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl, porušil zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. řádu v neprospěch obviněného.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze byl porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu toto usnesení zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. řádu věc přikázal Krajskému soudu v Praze, aby jí v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen “Nejvyšší soud“) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ustanovení §128 tr. řádu jednoznačně stanoví způsob vyhlášení rozsudku, přičemž v odstavci 2) uvádí, že se vyhlašují úvodní slova „Jménem republiky“, plné znění výroku, alespoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován. Z ustanovení §129 odst. 1 tr. řádu pak vyplývá povinnost vyhotovit každý rozsudek písemně, přičemž vyhotovení rozsudku musí být ve shodě s obsahem rozsudku tak, jak byl vyhlášen.
Nejvyšší soud konstatuje, že těmito zákonnými ustanoveními se Okresní soud v Mladé Boleslavi důsledně neřídil.
V protokolu o hlavním líčení ze dne 27. 2. 2006 (čl. 591 spisu) kdy byl rozsudek vyhlášen je uvedeno, že po závěrečné poradě vyhlásil předseda senátu rozsudek, jímž byla vina obviněného Ž. vyslovena „dle obžaloby“ se stanovením právní kvalifikace činu podle §187 odst.1, odst. 2 písm. a) tr. zákona a §188 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, a současně bylo vyznačeno uložení úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého v sazbě §187 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona v trvání pěti let, pro jehož výkon byl obviněný zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou.
I za předpokladu, že takto byl skutečně rozsudek vyhlášen je zřejmé, že mezi obžalobou a písemně vyhotoveným rozsudkem existuje rozpor, kdy obžaloba kladla obviněnému Z., že vyrobil 1,8 kg drogy, zatímco rozsudek zmiňuje ve výroku výrobu cca 1 kg této látky, nicméně nejde o rozpor zásadní, který by zpochybňoval užitou právní kvalifikaci činu.
Použití přísnější právní kvalifikace činu obviněného Ž., a to podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) a §188 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona soud prvního stupně odůvodnil tím, že tuto činnost s ohledem na dobu provozování této nezákonné činnosti a množství drogy, které prošlo rukama obviněného I. Ž., bylo nutno posoudit jako jednání spáchané ve větším rozsahu. Bylo totiž prokázáno, že takovou látku obviněný I. Ž. opatřil pro dvanáct osob, což podstatně bylo jen „špičkou ledovce“, neboť z výpovědí většiny vyslechnutých svědků bylo zřejmé, že mezi narkomany v M. B. bylo všeobecně známo, že u obviněného lze „V. V.“ pervitin získat. Po dobu delší než tři měsíce byl tak obviněný Ž. významným dodavatelem pervitinu pro M. B., když většina odběratelů obviněného byli mladí lidé ve věku kolem dvaceti let, na něž má užívání drog ve zvýšené míře zhoubný vliv. Všechny tyto skutečnosti proto podstatně zvýšily stupeň nebezpečnosti jednání obviněného I. Ž. pro společnost, a proto k nim soud v případě obou trestných činů přihlédl jako k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zákona.
S těmito závěry soudu prvního stupně by bylo možno se ztotožnit za situace, kdy by písemné vyhotovení rozsudku odpovídalo tomu, jak byl rozsudek dne 27. 2. 2006 vyhlášen, a to konkrétně v části týkající se popisu skutkových zjištění ve výroku o vině ve vztahu k obviněnému Ž.
Z doslovného záznamu vyhlášení rozsudku tak, jak je zachycen na CD nosiči, jenž je rovněž obsahem spisu však vyplývá, že rozsudek byl vyhlášen takto: „obžalovaní I. Ž. a M. P. jsou vinni, že oba obžalovaní společně s L. Z., proti němuž trestní řízení bylo vyloučeno k samostatnému projednání, nejméně od ledna 2005 do 4. 5. 2005 v obci H. n. J. v objektu obžalovaná P. s Z. přechovávali předměty, zařízení a suroviny sloužící k výrobě psychotropní látky metamfetamin, přičemž Z. na tomto zařízení vyráběl z léku N., který mu opatřoval obžalovaný Ž., drogu metamfetamin čili zvanou pervitin, přičemž z nichž větší část předával obžalovanému Ž., který poté pervitin předával nebo prodával dalším osobám v M. B., a to ve větším množství, přičemž obviněná P. přinejmenším A. M. předala drogu nejméně ve třech případech“.
Doslovný přepis vyhlášeného rozsudku však neskýtá podklad k úvaze, že trestná činnost obviněného v té podobě, jak byla specifikována ve skutečně vyhlášeném rozsudku, je důvodně právně posouzena při použití kvalifikovaných skutkových podstat. Naopak tento popis nasvědčuje závěru, že obviněný svým takto popsaným jednáním naplnil základní skutkové podstaty trestných činů podle §187 odst. 1 a §188 odst. 1 tr. zákona. Vyhlašovací zkratka, jíž se soud prvního stupně dopustil a skutečně velmi kusý popis skutkových zjištění bez potřebné specifikace ničím neodůvodňují závěr, že se obviněný dopustil obou protiprávních jednání „ve větším rozsahu“. Při vyhlášení rozsudku sice bylo uvedeno, že drogu obviněný podával nebo předával ve „větším množství“, avšak pro závěr, aby toto větší množství dosáhlo intenzity zákonného znaku „ve větším rozsahu“ bylo nutno specifikovat počet subjektů, jímž byla droga takto dodávána, četnost dodávek, jakož i kvantifikace vyrobené drogy. Tyto chybějící údaje nebylo možno z ničeho dovodit, přičemž samotné časové vymezení doby, po níž měl obviněný trestnou činnost páchat pro naplnění zmíněného zákonného znaku nepostačuje.
Nejvyšší soud uzavírá, že popis skutku v podobě, v níž byl vyhlášen neodpovídá popisu skutku v písemném vyhotovení rozsudku, přičemž skutečně vyhlášený skutek neodůvodňuje užití přísnější právní kvalifikace činu, jíž naopak odůvodňuje písemně vypracovaný rozsudek. Nejvyšší soud již v obdobné trestní věci judikoval, že „primárním dokladem o skutečném průběhu hlavního líčení, tedy i o vyhlášení rozsudku, je zvukový záznam, pokud byl pořízen (srov. R 58/2005, ad III. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)“, tudíž i v posuzované trestní věci vycházel ze zjištění, jež verifikoval zvukový nosič.
Byť obviněný ve svém řádném opravném prostředku tento nesoulad výslovně nenamítal, měl si odvolací soud povšimnout již srovnáním skutkové věty obžaloby se skutkem popsaným v rozsudku jistých diskrepancí, jež v žádném případě nemohly vést k závěru, že rozsudek netrpí vadami. Oproti názoru stěžovatelky uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že totiž měl krajský soud před přezkoumáním věci nařídit opravu rozsudku ve smyslu §131 odst. 1 tr. řádu, Nejvyšší soud tento právní názor nezastává. Podle tohoto zákonného ustanovení může předseda senátu zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby nebo jiné zřejmé nesprávnosti. V daném případě nejde o písařskou chybu, přičemž konstatovanou vadu – rozpor mezi vyhlášeným rozsudkem a jeho písemným vyhotovením - nebude možno podřadit pod „jinou zřejmou nesprávnost“, jíž by bylo možno tímto procesním postupem odstranit. Jde o zásadní rozpor, který může případně odstranit odvolací soud sám novým zákonu odpovídajícím vyhlášením rozsudku, případně po zrušení rozsudku soudu prvního stupně bude muset k tomuto postupu zavázat soud prvního stupně.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 13 To 144/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. řádu v neprospěch obviněného I. Ž. Podle §269 odst. 2 tr. řádu toto rozhodnutí zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §270 odst. 4 tr. řádu orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á