ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.86.2009.1
sp. zn. 4 Tz 86/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. D., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 1 Pp 31/2004, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 1 Pp 31/2004 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §64 odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného D. D.
Napadené usnesení se zrušuje v části týkající se výkonu trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003, byl obviněný D. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), písm. 2 tr. zák. a trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Rozsudek nabyl ve vztahu k obviněnému D. D. právní moci dne 10. 2. 2004.
Následně byl obviněný D. D. rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 3 T 65/2004, uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., za což mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z dřívějšího rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003. Rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 3 T 65/2004, nabyl ve vztahu k obviněnému právní moci dne 9. 9. 2004.
Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 11. 2004, sp. zn. 1 Pp 31/2004, byl poté obviněný D. D. podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 T 63/1999, ve spojení s usnesením ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 2 T 63/1999, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s dozorem, z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003, kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s dozorem, z trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 4 T 74/2000, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. Nt 911/2000, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 122 dnů se zařazením do věznice s dozorem a z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 11 T 25/2002, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Současně byla obviněnému podle §63 odst. 1 tr. zák. stanovena zkušební doba v trvání 4 let. Uvedené usnesení nabylo právní moci téhož dne (tj. 5. 11. 2004) a obviněný byl téhož dne propuštěn na svobodu.
Obviněný tresty z výše uvedených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 a Okresního soudu ve Vsetíně vykonal, z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 11 T 25/2002, zbývá obviněnému vykonat ještě 79 dnů a z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003, zbývá obviněnému vykonat celý trest v trvání 6 měsíců.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 1 Pp 31/2004, v právní moci dne 27. 1. 2009, rozhodl tak, že podle §64 odst. 1 tr. zák. obviněný D. D. vykoná zbytek trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 11 T 25/2002, v trvání 79 dnů a trest odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003, kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zařazením do věznice s dozorem, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 11. 2004, sp. zn. 1 Pp 31/2004.
Proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 1 Pp 31/2004, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. D. Vytkla v ní, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §35 odst. 2 tr. zák., §64 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného D. D. a že usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 11. 2004, sp. zn. 1 Pp 31/2004, byl porušen zákon v ustanoveních §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. ve prospěch obviněného D. D.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti namítla, že Okresní soud v Břeclavi vydáním usnesení ze dne 5. 11. 2004, sp. zn. 1 Pp 31/2004, porušil zákon ve prospěch obviněného, když jej propustil mimo jiné z výkonu trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003, přičemž k podmíněnému propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebyly splněny zákonné podmínky, když výrok o trestu z tohoto rozsudku byl zrušen. Následně Okresní soud v Břeclavi stížností pro porušení zákona napadeným usnesením ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 1 Pp 31/2004, rozhodl tak, že obviněný D. D. vykoná mimo jiné trest z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 1 T 440/2003, čímž porušil ustanovení §35 odst. 2 a §64 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného D. D., když rozhodl, že obviněný vykoná trest, z něhož byl dříve podmíněně propuštěn, přičemž tento trest byl zrušen výrokem rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 3 T 65/2004, při ukládání souhrnného trestu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 1 Pp 31/2004 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. D. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení v části týkající se výkonu trestu obviněného z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003, zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že Okresní soudu v Břeclavi nejprve usnesením ze dne 5. 11. 2004, sp. zn. 1 Pp 31/2004, obviněného D. D. podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody mimo jiné i ze shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003, kterým byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Dané usnesení nabylo právní moci téhož dne (tj. 5. 11. 2004) a obviněný byl téhož dne propuštěn na svobodu.
Následně Okresní soud v Břeclavi stížností pro porušení zákona napadeným usnesením ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 1 Pp 31/2004, v právní moci dne 27. 1. 2009, rozhodl tak, že podle §64 odst. 1 tr. zák. obviněný D. D. vykoná trest odnětí svobody mimo jiné i z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003, kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zařazením do věznice s dozorem, který byl však zrušen výrokem o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 3 T 65/2004, v rámci ukládání souhrnného trestu.
Podle ustanovení §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta republiky zmírněného trestu odnětí svobody může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život.
Podle ustanovení §64 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti je třeba přisvědčit názoru ministryně spravedlnosti obsaženému ve stížnosti pro porušení zákona, že Okresní soud v Břeclavi napadeným usnesením ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 1 Pp 31/2004, porušil zákon v ustanovení §64 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného D. D., neboť rozhodl o tom, že obviněný vykoná trest odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003, kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003, byl však zrušen výrokem o trestu z výše zmíněného rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 3 T 65/2004, při ukládání souhrnného trestu.
V době rozhodování Okresního soudu v Břeclavi ve věci vedené pod sp. zn. 1 Pp 31/2004, tedy trest z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003, prakticky již neexistoval, proto o něm nemohlo být dále rozhodováno, a to ani o podmíněném propuštění ohledně daného trestu ani o vykonání tohoto trestu. Stížnost pro porušení zákona byla podána proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 1 Pp 31/2004, proto Nejvyšší soud České republiky vyslovil porušení zákona ohledně tohoto napadeného usnesení.
Je tedy možno učinit závěr, že Okresní soud v Břeclavi nerespektoval při svém rozhodování příslušná zákonná ustanovení, neboť soud nemůže nařídit výkon trestu z rozsudku, jehož výrok o trestu byl v rámci ukládání souhrnného trestu zrušen. Okresní soud v Břeclavi tak porušil zákon v ustanovení §64 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného D. D.
Z obsahu předmětného trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Břeclavi rovněž vyplývá, že Okresní soud v Břeclavi v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci. Dne 29. 5. 2008 byl soudu doručen opis rejstříku trestů obviněného D. D., ze kterého jednoznačně vyplývá, že výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003, byl zrušen výrokem o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 3 T 65/2004. Tuto skutečnost dále potvrzují i opisy z rejstříku trestů obviněného ze dne 16. 10. 2008 a 20. 11. 2008. Příslušný soud v protokolu o veřejném zasedání ve věci ze dne 13. 1. 2009 konstatuje, že byl čten opis z rejstříku trestů obviněného na č. l. 109 – 110 spisu ze dne 20. 11. 2008, ale neřídil se skutečnostmi v něm uvedenými. Okresní soud v Břeclavi tedy nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným usnesením porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného D. D.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky je třeba rozhodnutí o výkonu trestu, který byl již zrušen jiným rozhodnutím v rámci uložení souhrnného trestu, zásadně považovat za rozhodnutí o trestu, který je jednak v zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a jednak v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 1 Pp 31/2004 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §64 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného D. D., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení v části týkající se výkonu trestu obviněného z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 1 T 440/2003, zrušil a dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nebylo třeba postupovat podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. dle návrhu ministryně spravedlnosti, neboť nezákonný stav byl napraven již zrušujícím rozhodnutím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. J. P.