ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.97.2009.1
sp. zn. 4 Tz 97/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2009 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. H., proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. 6 T 279/2008 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. 6 T 279/2008, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 odst. 1 písm. a) a §202 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obviněného T. H.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Mostě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Ministryně spravedlnosti podala podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného T. H. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 2. 2009 č. j. 6 T 279/2008-37, kterým byl obviněný T. H. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 25. 11. 2008 ve 20.55 hod. v L., okres M., řídil automobil tovární značky VW Passat, a to přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 30. 1. 2008 č. j. 2 T 200/2007-46, který nabyl právní moci téhož dne, byl odsouzen za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. také k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců, v důsledku čehož také podle §94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. pozbyl řidičské oprávnění.
Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle §180d tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti na 2 roky spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen i trest propadnutí věci, a to osobního automobilu tovární značky VW Passat VARIANT 351.
Tento rozsudek nabyl právní moci dne 29. 5. 2009.
Stěžovatelka v podaném mimořádném opravném prostředku poukázala, že samosoudce Okresního soudu v Mostě konal v předmětné věci dne 19. 2. 2009 hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného T. H. podle §202 odst. 2 tr. ř., a posléze i vydal rozsudek, aniž by si z dostupných materiálů ověřil, jestli obviněný v kritické době nastoupil trest odnětí svobody z trestního příkazu téhož soudu z 11. 11. 2002 sp. zn. 6 T 177/2002. Okolnost, že obviněný v době konání hlavního líčení již byl ve výkonu tohoto trestu odnětí svobody byla patrná ze záznamu opisu rejstříku trestů na obviněného ze dne 18. 2. 2009 a zejména pak ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 6 T 177/2002, který si ale samosoudce nevyžádal. Tuto nezákonnost nebylo možné napravit ani dodatečným ustanovením obhájce a doručením vydaného odsuzujícího rozsudku dne 20. 5. 2009.
Ve svém podání stěžovatelka dále namítá, že při výslechu svědků M. J. a R. K. u hlavního líčení dne 19. 2. 2009 došlo k procesnímu pochybení. Tito svědci podle protokolace vypovídali shodně jako v přípravném řízení na č. l. 6 a 7 spisu. V této části spisu jsou však založeny úřední záznamy o podaném vysvětlení, které ve smyslu §158 odst. 5 tr. ř. nemají důkazní hodnotu v řízení před soudem, a jsou proto procesně nepoužitelné. M. J. a R. K. nebyli v procesním postavení svědků v přípravném řízení vyslechnuti a v hlavním líčení, které je těžištěm dokazování v trestním řízení, nemohli v důsledku vadného postupu soudu sami souvisle vypovědět vše, co o věci vědí.
Stěžovatelka v závěru podané stížnosti pro porušení zákona konstatuje, že rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 2. 2009 č. j. 6 T 279/2008-37, byl vydán na podkladě řízení, v němž byly porušeny procesní předpisy, zejména právo na obhajobu, a je proto odůvodněn závěr, že zájem na plné zákonnosti zde převažuje nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti pravomocného rozhodnutí, a to bez ohledu na skutečnost, že obviněný nevyužil svého práva podat řádný opravný prostředek. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení, které předcházelo vydání rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. 6 T 279/2008, byl v neprospěch obviněného T. H. porušen zákon v ustanoveních §202 odst. 4 tr. ř., §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §101 odst. 2 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak aby napadené rozhodnutí zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.
Z předloženého trestního spisu sp. zn. 6 T 279/2008 bylo zjištěno, že samosoudce Okresního soudu v Mostě po podání návrhu na potrestání zjistil z provedeného lustra ze 4. 12. 2008 (č. l. 28) přehled předchozích věcí obviněného evidovaných u jmenovaného soudu, mezi nimiž je zmiňována i věc pod sp. zn. 6 T 177/2002. Poté nařídil hlavní líčení na den 19. 2. 2009, přičemž obviněnému doručil předvolání k hlavnímu líčení společně s návrhem na potrestání, které obviněný podle doručenky převzal do vlastních rukou dne 5. 1. 2009. Samosoudce dále opakovaně opatřil opis z Evidence rejstříku trestů obviněného naposledy dne 18. 2. 2009, tedy pouhý den před konáním hlavního líčení. Z tohoto opisu pod bodem 2. mj. vyplývá, že ve věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 6 T 177/2002 došlo dne 5. 8. 2008 k nařízení výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku a pro jeho výkon byl obviněný zařazen do věznice s dozorem.
Ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 6 T 177/2002 vyplývá, že trestním příkazem ze dne 11. 11. 2002, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2003, byl obviněný T. H. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen a stanovena zkušební doba na 30 měsíců. Tato zkušební doba byla posléze usnesením téhož soudu ze dne 14. 6. 2005 sp. zn. 6 T 177/2002 prodloužena na 4 a půl roku, přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne 9. 9. 2005. Usnesením ze dne 20. 5. 2008, které nabylo právní moci 5. 8. 2008, bylo nakonec rozhodnuto, že obviněný vykoná trest uložený výše citovaným trestním příkazem v trvání 1 roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dne 18. 8. 2008 došlo k nařízení výkonu tohoto trestu odnětí svobody, ale usnesením ze dne 1. 10. 2008 sp. zn. 6 T 177/2002 byl k žádosti obviněného odložen výkon trestu, a to na šest měsíců, tj. do 5. 2. 2009. Toto usnesení nabylo právní moci dne 4. 11. 2008. Ze zprávy o nastoupení trestu pak vyplývá, že obviněný uložený trest odnětí svobody v trvání 1 roku nastoupil dne 10. 2. 2009 ve Věznici L., přičemž dne 13. 2. 2009 byl o této skutečnosti zpraven Okresní soud v Mostě.
Navzdory výše uvedeným skutečnostem, které samosoudci Okresního soudu v Mostě ve věci sp. zn. 6 T 279/2008 mohly, resp. měly být známy, tento dne 19. 2. 2009 konal hlavní líčení, přičemž z protokolu o něm (č. l. 35 – 36 spisu) je patrné, že obviněný T. H. se k němu nedostavil. Samosoudce v důsledku vykázaného doručení vyhlásil usnesení podle §202 odst. 2 tr. ř. o tom, že hlavní líčení bude provedeno v nepřítomnosti obviněného a tak se také stalo.
V této souvislosti je však třeba poukázal na znění ustanovení §202 odst. 4 tr. ř., podle kterého hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného nelze konat, je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce. Podle odst. 5 ustanovení první věty odst. 4 se neužije, pokud obviněný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti.
V konkrétním případě ale obviněný souhlas ke konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti nedal a vzhledem k tomu, že v době jeho konání byl ve výkonu trestu odnětí svobody uloženém v jiné trestní věci Okresního soudu v Mostě, nebylo možné hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného ve smyslu §202 odst. 2 tr. ř. konat, i když mu předvolání k němu a návrh na potrestání byly řádně a včas doručeny.
Zároveň pak došlo i k porušení práva obviněného na obhajobu, jelikož podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu, a jak vyplývá z již citovaného ustanovení §202 odst. 4 tr. ř., v případech nutné obhajoby nelze hlavní líčení konat bez přítomnosti obhájce. Z obsahu trestního spisu je evidentní, že obviněný T. H. si v předmětné věci obhájce sám nezvolil, ani mu ho samosoudce neustanovil a u hlavního líčení tudíž zákonitě přítomen nebyl. V důsledku této podstatné procesní vady pak nemůže obstát ani vlastní meritorní rozhodnutí soudu, když předmětné pochybení nebylo možné napravit dodatečným ustanovením obhájce obviněnému a doručením písemného vyhotovení rozsudku tomuto obhájci.
Pokud stěžovatelka taktéž zpochybňovala procesní použitelnost úředních záznamů o podaném vysvětlení M. J. a R. K. z přípravného řízení, které v řízení před soudem nemají důkazní hodnotu a pokud zároveň tvrdila, že jmenované osoby nebyly v procesním postavení svědků v přípravném řízení vyslechnuty a v hlavním líčení nemohly sami souvisle vypovědět vše, co o věci vědí v souladu s ustanovením §101 odst. 2 tr. ř., tak s takto koncipovanými námitkami nelze souhlasit.
Není totiž pravdou, že by M. J. a R. K. nemohli v hlavním líčení vypovědět, co je jim o věci známo. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 19. 2. 2009 je patrné, že oba jmenovaní byli postupně po zákonném poučení vyslechnuti v procesním postavení svědků. Protože ale o věci vypovídali způsobem, který byl zcela totožný s tím, co již dříve uvedli v rámci podání vysvětlení a co bylo zapsáno v příslušných úředních záznamech o podaném vysvětlení, nechal samosoudce pouze zaprotokolovat, že uvádí shodně, jako na č. l. 7 (M. J.), event. jako na č. l. 6 (R. K.). Takový způsob protokolace neodporuje ustanovení §55b odst. 3 tr. ř., podle kterého výpovědi osob, které již byly vyslechnuty, se do protokolu o hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání zapisují jen potud, pokud obsahují odchylky nebo dodatky k dřívějším výpovědím nebo vysvětlením.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že aplikovat tento postup je ale možné pouze tehdy, když jde o shodnou výpověď s výpovědí dřívější anebo po novelizaci provedené zákonem č. 283/2004 Sb. s vysvětlením. Pokud by se vyslýchaný svědek ve své výpovědi v hlavním líčení odchyloval v podstatných bodech od vysvětlení podaného podle §158 odst. 3 písm. a) tr. ř., bylo by nutné zaprotokolovat celou odchylnou výpověď, přičemž by nebylo možno úřední záznam o podaném vysvětlení přečíst, neboť to nepřipouští ustanovení §158 odst. 5 tr. ř. (Výjimka z tohoto zákazu je přípustná pouze ve zjednodušeném řízení před samosoudcem za splnění podmínek §314d odst. 2 tr. ř.).
Důkazy, z kterých okresní soud při svém rozhodování vycházel, tudíž byly svědecké výpovědi M. J. a R. K. učiněné v hlavním líčení, a nikoli úřední záznamy o podaných vysvětleních z přípravného řízení, jak se mylně stěžovatelka snažila ve svém podání naznačit. Pouhé poukázání na obsah těchto úředních záznamů o podaném vysvětlení v rámci protokolace v hlavním líčení, při naprosté obsahové shodě učiněných svědeckých výpovědí s dříve podanými vysvětleními, tedy bez nutnosti doplnění těchto výpovědí, či dokonce odstranění vzniklých rozporů, nelze označit za procesní pochybení soudu, neboť tento postup je v souladu s platným trestním řádem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě a v jemu předcházejícím řízení byl porušen zákon v neprospěch obviněného T. H. v ustanoveních §36 odst. 1 písm. a) a §202 odst. 4 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil včetně rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem k této změně pozbyla svého podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak věc přikázal Okresnímu soudu v Mostě, by ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že provede nové hlavní líčení za dodržení všech procesních ustanovení upravujících právo obviněného na obhajobu, při současném využití ustanovení upravujících zjednodušené řízení (viz §314d tr. ř.) a ve věci znovu rozhodne. Přitom bude limitován zněním ust. §273 tr. ř., které stanoví zásadu zákazu reformationis in peius. Současně bude vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a povinností provést jím nařízené procesní úkony (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec