ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.98.2008.1
sp. zn. 4 Tz 98/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2009 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. R. K., proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5. 2. 2007 sp. zn. 7 T 102/2006 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5. 2. 2007 sp. zn. 7 T 102/2006 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §232a odst. 1 písm. a) a §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. v neprospěch obviněného S. R. K.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o vině ohledně obviněného S. R. K. v bodech 9, 13 až 22 a ve výroku o trestu.
Zrušují se téže všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Pelhřimově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Podle §266 odst. 1 tr. ř. byla podána ve prospěch obviněného S. R. K. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5. 2. 2007 sp. zn. 7 T 102/2006, jenž ohledně jmenovaného obviněného nabyl právní moci dne 23. 2. 2007. Tento mimořádný opravný prostředek napadá v citovaném rozsudku výrok o vině týkající se obviněného S. R. K., jímž byl v bodu 9 uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil tím, že v blíže nespecifikovaném pracovním vztahu k T. G. S., na základě dohody s ním a za úplatu pro něho, v obci N. C., okres P., v domě, pronajatém rekreačním domku majitele M. H. z P. prostřednictvím J. D. z P. fotografoval nezletilé dívky pod záminkou uměleckého propagačního focení, přičemž tohoto využil za účelem sexuálního uspokojení a
a) dne 27. 4. 2005 v době od 13.48 hodin do 14.29 hodin opakovaně líbal ústy na ústa, obnažené břicho a přirození přes spodní kalhotky nezl., přesně v době od 13:52 hod. do 13.54 hod. a dále od 14:01 hod. do 14:03 hod.,
b) dne 29. 4. 2005 v době od 15:45 hod. do 16:11 hod. v podkrovní místnosti domu v N. C. na okrese P. v ČR pod záminkou uměleckého propagačního focení konkrétně nezl. přilehá na zem mezi její roztažené nohy, líbá ji na obnažených stehnech a přes spodní kalhotky i na přirození a po odhrnutí trika ji líbá na obnaženém břiše, ačkoliv mu byl znám její věk, přičemž tato jeho jednání strpěla, ač si musela být vědoma toho, že jeho jednání přesahuje rámec běžného modelingu“.
Dále pak v uvedeném rozsudku napadá výrok o vině pod body 13 až 22, jímž byl tento obviněný uznán vinným trestnými činy obchodování s lidmi podle §232a odst. 1 písm. a) tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil tím, že na základě uzavřených předchozích písemných smluv mezi rodiči nezletilých dívek a T. G. S. (viz bod 3 obžaloby) který těmito smlouvami domluvil ke spolupráci spočívající ve fotografování pro údajné modelingové účely různé dívky mladší osmnácti let, jako jeho zaměstnanec – spolupracovník, pak v průběhu fotografování poskytl navíc i různé odměny ve formě dárků nebo výjimečně vyplacených finančních odměn, a během fotografování, ač mu byl znám jejich věk
13.
dne 16. dubna 2005, kdy v době od 10:27 hod. do 13:00 hod. probíhalo fotografování v domě v obci N. C. na okr. P. dívky, přičemž v době od 12:23:00 hod. do 12:23:10 hod. v průběhu fotografování kolegy S. přišel na místo K. a tuto dívku kleče políbil na obě tváře a pak i přímo na ústa, klečící dívka s dlouhými vlasy byla v tu dobu oděna pouze ve spodních kalhotkách a triku s krátkými rukávy,
14.
dne 24. dubna 2005, když v době od 10:27 hod. do 14:47 hod. probíhalo fotografování v domě v obci N. C. na okr. P. dívky nezl.,
a) tuto dívku oblečenou ve spodních kalhotkách zvaných tanga a triku bez rukávů v době od 10:28:38 hod. do 10:29:02 hod. bral do náručí, líbal na zadek a na tvář,
b) dne 27. dubna 2005, když v době od 16:37 hod. do 17:03 hod. probíhalo fotografování v domě v obci N. C. na okr. P. stejné dívky, tuto v době od 17:02:33 hod. do 17:02:55 hod. oblečenou pouze ve spodních kalhotkách zpředu vstoje objímal oběma rukama kolem těla a líbal do vlasů, přičemž tato jeho jednání strpěla, ač si musela být vědoma toho, že jeho jednání přesahuje rámec běžného modelingu,
15.
dne 27. dubna 2005, když v době od 17:19 hod. do 18:01 hod. probíhalo fotografování v domě v obci N. C. na okr. P. dívky nezl., tuto dívku oblečenou do pruhovaného trika a spodních kalhotek v době od 17:26:20 hod. do 17:26:57 hod. k sobě v kleče přitahoval, nejprve levou rukou objímal kolem krku, poté bral v kleče i do náručí a líbal na krk,
16.
dne 28. dubna 2005, když v době od 13:32 hod. do 16:46 hod. probíhalo fotografování v domě v obci N. C. na okr. P. dívky nezl., tuto dívku oblečenou ve tmavém tílku a spodních kalhotkách zvaných tanga v době od 13:45:10 do 13:45:17 vyzýval, aby mu ukázala pupík a zadek, kam ji také poté políbil, přičemž tato jeho jednání strpěla, ač si musela být vědoma toho, že jeho jednání přesahuje rámec běžného modelingu,
17.
dne 28. 4. 2005 dívku jménem nezl., tuto v době od 15:30:11 hod. do 15:30:39 hod. oblečenou v pruhovaném triku s krátkým rukávem a tmavých kalhotách oběma rukama zpředu vstoje objímal kolem těla, říkal ji, že ji miluje a líbal do vlasů a
a) tutéž dívku oblečenou ve světlém triku bez rukávů a ve spodních kalhotkách v době od 15:57:00 hod. do 15:57:12 hod. bral v kleče levou rukou kolem krku, přitáhl si její hlavu na hruď a políbil na tvář a
b) tutéž dívku oblečenou ve spodních kalhotkách a světlém tričku v době od 16:36:12 hod. do 16:36:31 hod. bral zpředu do náručí, líbal na krk zatímco mu ona říkala, že je „úchyl“, přičemž tato jeho jednání strpěla, ač si musela být vědoma toho, že jeho jednání přesahuje rámec běžného modelingu,
18.
dne 20. května 2005, kdy v době od 16:05 hod. do 18:55 hod. probíhalo fotografování v domě v obci N. C. na okr. P. nezl.,
a) přičemž v době od 16:06 hod. do 16:07:15 hod. ještě před samotným fotografováním si tuto dívku posadil na klín a poté, když se posadila na sedačku, ji vyzval, aby mu ukázala spodní kalhotky, přičemž k ní nakonec pokleknul a ústy ji dával polibky na spodní kalhotky, břicho a ústa,
b) tutéž dívku dne 22. května 2005, když v době od 16:20 hod. do 18:46 hod. probíhalo fotografování na stejném místě v době od 16:20:10 hod. do 16:20:50 hod. dovedl a posadil na sedačku, roztáhl ji od sebe nohy, klekl si mezi ně a dával ji polibky vpředu na spodní kalhotky, břicho a ústa,
c) tutéž dívku dne 24. května 2005, když v době od 17:18 hod. do 19:14 hod. probíhalo fotografování na stejném místě, v době od 17:18:50 hod. do 17:20:03 hod. vyzval, aby si před něj sedla na sedačku, pak k ní přiklekl, roztáhl ji nohy a v kleče jí dával polibky vpředu na spodní kalhotky, břicho a ústa, přičemž ji posunkem a slovně vyzval, aby před v tu chvíli přicházející matkou o celé věci pomlčela,
d) ke stejné dívce dne 20. června 2005, když v době od 15:19 hod. do 18.30 hod. probíhalo fotografování na stejném místě v době od 17:00 hod. do 17:00:25 hod. sedící v tu dobu na sedačce přiklekl a dával ji polibky na různá místa těla, a dále v době od 18:29:09 hod. do 18:29:23 hod. ji čelem k sobě objal rukama kolem těla a dával ji polibky na ústa, přičemž tato jeho jednání strpěla, ač si musela být vědoma toho, že jeho jednání přesahuje rámec běžného modelingu,
19.
dne 29. května 2005, když v době od 12:00 hod. do 17:24 hod. probíhalo fotografování v domě v obci N. C. na okr. P. dívky jménem nezl.,
a) tuto dívku oblečenou ve spodních kalhotkách a tričku bez přítomnosti rodičů v době od 16:13:50 hod. do 16:14:34 hod. k sobě přimknutou zezadu objímal se svýma rukama na jejích prsou, následně objímal stojící tváří v tvář a dával ji polibky na ústa,
b) dále pak od 16:55:42 hod. do 16:56:09 hod. tutéž nezletilou dívku oblečenou ve spodních kalhotkách a lambádě v kleče zpředu objímal rukama kolem těla a opakovaně ji dával polibky na krk a ústa,
c) nakonec v době od 17:18:20 hod. do 17:19:10 hod. tuto dívku on vsedě ji stojící k sobě čelem rukama přimkl, dával ji polibek na břicho a následně ji rukama přitáhl k sobě na klín a hladil rukama po těle, přičemž tato jeho jednání strpěla, ač si musela být vědoma toho, že jeho jednání přesahuje rámec běžného modelingu.
20.
dne 8. června 2005, když v době od 15:43 hod. do 17:09 hod. probíhalo fotografování v domě v obci N. C. na okr. P. nezl., tuto dívku oblečenou v tu dobu ve spodních kalhotkách a podprsence v době od 16:09:28 hod. do 16:09:37 hod. k sobě rukama přitáhl, rukama objal kolem těla a dal ji polibek na ústa,
21.
dne 11. června 2005, když v době do 16:28 hod. do 17:32 hod. probíhalo fotografování v domě v obci N. C. na okr. P. nezl.,
a) k této sedící dívce v době od 16:29:07 hod. do 16:29:48 hod. přiklekl a bez přítomnosti rodičů za současného dávání polibků na různá místa na těle po ní chtěl slovní vyjádření, že ho miluje,
b) v době od 16:46:18 hod. do 16:46:43 hod. k ní opět sedící on přiklekl a žádal slovní ujištění, že ho miluje, přičemž ji dával opakovaně polibky na různá místa na těle,
c) nakonec v době od 17:07:54 hod. do 17:08:55 hod. si ji nejprve posadil na klín a po chvíli ji posadil na sedačku, přiklekl k ní a dával ji polibky na různá místa na těle,
d) dne 13. května 2005, když v době od 15:28 hod. do 16:17 hod. probíhalo fotografování v domě v obci N. C. na okr. P. stejné dívky, této dívce v době od 15:28:30 hod. do 15:28:44 hod. dal polibek na spodní kalhotky v oblasti podbřišku a hýždě, přičemž tato jeho jednání strpěla, ač si musela být vědoma toho, že jeho jednání přesahuje rámec běžného modelingu,
22.
dne 8. května 2005, když v době od 14:08 hod. do 14:11 hod. probíhalo fotografování v domě v obci N. C. na okr. P. blíže dosud neustanovené dívky dosud nezjištěného jména pravděpodobně bydlící na H.,
a) kdy si tuto dívku oblečenou v sukni a halence v době od 15:27:25 hod. do 15:27:33 hod. k sobě rukama přivinul a dával ji polibek do oblasti hýždí na spodní kalhotky poté, co jí přizvedl sukni,
b) stejnou dívku si v době od 16:22:40 hod. do 16:23:56 hod. k sobě pravou rukou přivinul a dal ji políbení na tvář,
c) dále dne 14. května 2005, když v době od 14:22 hod. do 17:10 hod. probíhalo fotografování v domě v obci N. C. na okr. P. stejné dívky, kdy si tuto dívku v době od 17:07:39 hod. do 17:10:30 hod. on na sedačce sedící k sobě nejprve rukama přitáhl, poté posadil na klín a následně položil na záda, líbal ji a dotýkal se na různých částech těla a žádal, aby mu dala pusu, poté co ze sedačky vstala ji opět položil zpět na záda, roztáhl ji nohy a klekl si mezi ně a znovu líbal na těle, čemuž se dívka bránila jak slovně nesouhlasem tak i tělesným odstrkováním.“
Za spáchané trestné činy byl obviněnému S. R. K. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem a dále trest vyhoštění na dobu pěti let.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona je poukazováno, že za obdobné jednání byl tímto rozsudkem odsouzen i obviněný T. G. S., a to pro trestné činy obchodování s lidmi podle §232a odst. 1 písm. a) tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku o vině tohoto rozhodnutí. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byly uloženy tresty vyhoštění na dobu pěti let a propadnutí věci.
Tento rozsudek byl k odvolání T. G. S. rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 28. 6. 2007 sp. zn. 14 To 113/2007, ohledně tohoto obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen. Za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný T. G. S. byl na stejném skutkovém základě shledán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku o vině citovaného rozhodnutí. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem a k trestu propadnutí věci. Dále byl tento obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek ze dne 19. 3. 2005, kvalifikovaný jako dílčí útok trestného činu obchodování s lidmi podle §232a odst. 1 písm. a) tr. zák.
V této souvislosti stěžovatel zaujal názor, že rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5. 2. 2007 sp. zn. 7 T 102/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. R. K., a to v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř., §232a odst. 1 písm. a) tr. zák. a §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Skutkový stav byl sice Okresním soudem v Pelhřimově zjištěn v rozsahu pro rozhodnutí potřebném a tedy tak, jak mu ukládá ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., ale jmenovaný soud nenapravil zásadní pochybení v právní kvalifikaci jednání obviněného T. G. S. a obviněného S. R. K., které bylo prezentováno v obžalobě státního zástupce, když bylo jednání obviněného T. G. S. kvalifikováno jako trestný čin obchodování s lidmi podle §232a odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. a jednání obviněného S. R. K. pod bodem 9 rozsudku též jako trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. a nakonec jednání tohoto obviněného pod bodem 13 až 22 rozsudku jako trestný čin obchodování s lidmi podle §232a odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák.
Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, svým rozhodnutím ze dne 28. 6. 2007 sp. zn. 14 To 113/2007, kvalifikoval jednání obviněného T. G. S. jako trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. s tím, že pod ustanovení §232a tr. zák. musí být podle jeho názoru zahrnovány zcela jiné případy, konkrétně pak takové, kdy je osoba pachatele osobou odlišnou od té, která se posléze dopouští další trestné činnosti na nezletilých. Z názvu trestného činu obchodování s lidmi podle §232a odst. 1 písm. a) tr. zák., ale i z formulace „aby jí bylo užito“ lze logicky rozumět, že jde o užití takové osoby některým ze způsobů uvedených pod písm. a) až c) tohoto ustanovení jinou osobou. Výslovný výklad pojmu „aby jí bylo užito“ však chybí. Uvedený soud si byl přitom vědom skutečnosti, že ohledně trestného činu obchodování s lidmi podle §232a tr. zák. začleněného do trestního zákona s účinností od 22. 10. 2004 do současné doby v zásadě neexistuje ustálená soudní judikatura.
Pokud jde o trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák., pak odvolací soud dospěl k závěru, že všechny nezletilé dívky a potažmo i jejich rodiče měli za to, že jsou fotografovány jako modelky v rámci tzv. módního průmyslu. Fotografování probíhalo za přítomnosti rodičů nezletilých, finanční prostředky pak dostávali tito rodiče, k zameškání školní docházky ze strany nezletilých nedocházelo, tyto nebyly lákány k prostituci a nebyly jim podávány omamné a psychotropní látky. Odvolacím soudem bylo shledáno, že jednání obviněného T. G. S. nedosahovalo takové intenzity, aby bylo možno dojít k závěru o tom, že znaky trestného činu podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. byly naplněny. Samotné fotografování obviněného, při němž nejodvážnější fotografie proběhly v plavkách či spodním prádle s plavkami srovnatelném, lze mít stěží za jednání naplňující znaky skutkové podstaty shora uvedeného trestného činu.
Stěžovatel s citovanými názory druhoinstančního soudu a s úpravou právní kvalifikace jednání obviněného T. G. S. vyjadřuje souhlas, zároveň však poukazuje na to, že odvolací soud opomněl změnit rozsudek okresního soudu podle §261 tr. ř. (beneficium cohaesionis) též ve prospěch obviněného S. R. K., jehož útoky uvedené pod body 9 a 13 – 22 rozsudku se ohledně trestných činů ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. a obchodování s lidmi podle §232a odst. 1 písm. a) tr. zák. vyznačují v zásadě stejným mechanismem působení na poškozené. Náprava tohoto nedostatku cestou dovolání s uplatněním důvodu podle §265b odst. 1 písm. k). tr. ř. nepřichází v úvahu, přičemž ani nepřichází v úvahu podání stížnosti pro porušení zákona proti tomuto rozhodnutí, neboť nejde o „rozhodnutí ve věci samé“ a obviněný S. R. K. odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně nepodal.
S právní kvalifikací jednání obviněného S. R. K. uvedeného pod bodem 9 rozsudku též jako trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a s právní kvalifikací jednání jmenovaného obviněného uvedeného pod bodem 10 – 12 rozsudku jako ohrožování mravnosti podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2006 a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. stěžovatel plně souhlasí. Protože však, podobně jako u spoluobviněného T. G. S., nebyla naplněna jak subjektivní, tak objektivní stránka trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák., jehož se měl obviněný dopustit jednáním uvedeným pod body 9 a 13 – 22 rozsudku a dále též trestného činu obchodování s lidmi podle §232a odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se měl obviněný dopustit jednáním uvedeným pod body (13 – 22) rozsudku, když jednání obviněného S. R. K. pod body 9 a 13 – 22 je možno posoudit pouze jako trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., považuje rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5. 2. 2007 sp. zn. 7 T 102/2006 v tomto smyslu za nezákonný.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5. 2. 2007 sp. zn. 7 T 102/2006, jakož i v řízení jemu předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. R. K. v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a v ustanoveních §232a odst. 1 písm. a) tr. zák. a §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby toto rozhodnutí zrušil ohledně obviněného S. R. K. toliko ve výroku o vině trestnými činy obchodování s lidmi podle §232a odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 13 – 22 rozsudku) a trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. (bod 9 a 13 – 22 rozsudku) a ve výroku o trestu a dále aby zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., popř. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §232a odst. 1 písm. a) tr. zák. se trestného činu obchodování s lidmi dopustí ten, kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá osobu mladší osmnácti let, aby jí bylo užito k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání.
Okresní soud v Pelhřimově v napadeném rozsudku uvedl, že obviněný S. R. K. jednáním označeným pod body 13 až 22 naplnil zákonné znaky citovaného trestného činu obchodování s lidmi, spočívající v tom, že zjednal a zlákal osobu mladší osmnácti let, aby jí bylo užito k jiným formám sexuálního obtěžování.
Pod znak zjedná lze zahrnout uzavření jakékoli smlouvy či dohody (s výjimkou dohody jíž lze považovat za najmutí, které je samostatným znakem), a to i konkludentní, jež směřuje k tomu, aby takové osoby bylo užito způsobem popsaným v uvedeném ustanovení zákona. Musí zde tedy být projev vůle obou stran, a to jak pachatele, tak i osoby mladší osmnácti let. Nezáleží přitom, zda si taková osoba uvědomuje skutečný smysl takové smlouvy nebo dohody či nikoli. Pachatel však při jejím uzavírání musí směřovat k tomu, aby osoby mladší osmnácti let bylo užito způsobem předpokládaným v uvedeném zákonném ustanovení, tedy v konkrétním případě k jiným formám sexuálního obtěžování. Zlákáním se pak rozumí získání osoby mladší osmnácti let (sliby, penězi apod.) k uvedenému účelu.
Okresní soud znaky zjedná a zláká u obviněného S. R. K. spatřoval v tom, že jako zaměstnanec – spolupracovník spoluobviněného T. G. S. v průběhu fotografování dívek mladších osmnácti let poskytl těmto různé odměny ve formě dárků nebo výjimečně vyplacených finančních odměn a choval se k nim způsobem popsaným v odsuzujícím rozsudku pod body 13 až 22, přičemž se v popisu skutku doslova uvádí, že písemné smlouvy s rodiči nezletilých dívek uzavřel obviněný T. G. S. V odůvodnění předmětného rozsudku (viz str. 21 – 22) se pak v podstatě konstatuje, že T. G. S. smlouvy o tzv. fotomodelingové činnosti uzavíral již s vědomím jejich skutečného účelu spočívajícím v sexuálním obtěžování nezletilých dívek. Ohledně obviněného S. R. K. se zde uvádí (viz str. 25), že si na základě předchozích smluv domlouval konkrétní termíny fotografování s rodiči dívek při vědomí, jak se k těmto dívkám může chovat.
Z výše uvedeného je tudíž patrné, že mezi popisem předmětného skutku ve výrokové části rozsudku a jeho odůvodněním je minimálně řečeno nesoulad, a to právě pokud jde o zákonné znaky zjedná a zláká. Z provedených důkazů je patrné a okresní soud to jednoznačně konstatuje v napadeném rozsudku, že to byl obviněný T. G. S., kdo smlouvy s předem vytčeným záměrem (dívky kromě jiného sexuálně obtěžovat) uzavřel, nikoli obviněný S. R. K. Ten sice vzniklé situace zjevně využil k jednání, které mu bylo prokázáno, ale nebyl to on, o němž by bylo možné prohlásit, že se dopustil jednání naplňující zákonný znak zjedná, když za to nelze pokládat ani následné konkretizování termínů jednotlivých focení. Pokud jde o znak zláká, tento není v napadeném rozsudku dostatečně přesně a s určitostí specifikován, přičemž není ani přesvědčivě vyjádřena existence příčinného vztahu mezi tím, že obviněný měl dívky obdarovávat věcmi, výjimečně penězi, v důsledku čehož se pak ocitli v situaci umožňující obviněnému tyto dívky sexuálně obtěžovat.
Ohledně stěžejní námitky, o níž se stížnost pro porušení zákona opírá, a to že pod ustanovení o trestném činu obchodování s lidmi podle §232a tr. zák. musí být zahrnovány jiné případy než případ obviněného S. R. K., a to takové, kde osoba pachatele je osobou odlišnou od té, která se posléze dopouští další trestné činnosti na nezletilých, tak lze uvést následující.
K vyslovenému závěru nepochybně evokuje označení předmětného trestného činu „obchodování s lidmi“ ve světle zejména jeho sémantické stránky. Vlastní znění skutkové podstaty tohoto trestného činu, ale takto kategorický a jednoznačný závěr neumožňuje. Předmětný trestný čin je totiž dokonán tím, že taková osoba je přiměna, zjednána, najata, zlákána, dopravena, ukryta, zadržována nebo vydána za účelem, aby jí bylo užito k účelům obsaženým pod písm. a) až c) tohoto zákonného ustanovení. V konkrétním případě k jiným formám sexuálního obtěžování. Čili je dokonán v době, kdy k tomuto účelu ještě nemuselo dojít. Osoba, která se posléze vlastního sexuálního obtěžování nezletilce dopustí, tudíž může, ale nutně nemusí být odlišná od pachatele, který ji za tímto účelem zjednal, najmul, zlákal atd. Tento závěr je podporován i skutečností, že ustanovení o trestném činu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník), oproti stávající právní úpravě, doznalo změny. Tato změna spočívá v tom, že kdo od 1. 1. 2010 přiměje, zjedná, najme, zláká…nebo vydá dítě, aby ho bylo jiným užito a)…..k jiným formám sexuálního obtěžování…..atd., bude potrestán….. Čili z nové úpravy skutkové podstaty citovaného trestného činu již jasně vyplývá nutnost rozdílnosti mezi osobou, která dítě vyjmenovaným způsobem získá k těmto účelům a osobou, která takové dítě případně k uvedenému účelu nebo účelům využije, což ve stávající právní úpravě chybí.
Z toho co ale bylo výše vysloveno je zjevné, že obviněnému S. R. K. se v průběhu předchozího řízení za stávajícího stavu dokazování nepodařilo prokázat, že jednáním uvedeným pod body 13 až 22 odsuzujícího rozsudku okresního soudu naplnil zákonné znaky zjedná, zláká (osobu mladší osmnácti let, aby jí bylo užito k jiným formám sexuálního obtěžování) a neměl být proto uznán vinným trestným činem obchodování s lidmi podle §232a odst. 1 písm. a) tr. zák.
Stěžovateli je pak nutné dát za pravdu i pokud jde o jeho námitky v tom směru, že obviněný S. R. K. byl nesprávně v případě svého jednání v bodech 13 až 22, ale i v bodě 9, uznán vinným též trestnými činy ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Výhrady, které Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ve svém rozsudku z 28. 6. 2007 sp. zn. 14 To 113/2007 vyslovil v této souvislosti při projednávání odvolání obviněného T. G. S., lze aplikovat i na případ jeho spoluobviněného S. R. K. (viz str. 22- 23 tohoto rozsudku).
Podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. se trestného činu ohrožování výchovy mládeže dopustí ten, kdo vydá, byť i z nedbalosti osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že jí umožní vést zahálčivý nebo nemravný život.
Obviněnému S. R. K. bylo v obou předmětných skutcích kladeno za vinu, že osobu mladší než osmnáct let vydal úmyslně nebezpečí zpustnutí tím, že jí umožnil vést nemravný život.
Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádné výchově osob mladších osmnácti let, která má být vedena v souladu se zásadami morálky občanské společnosti, a předmětem útoku jsou jen osoby mladší osmnácti let. Znak vydání nebezpečí zpustnutí je naplněn, osvojuje-li si osoba mladší osmnácti let v důsledku jednání pachatele škodlivé návyky, povahové rysy, popřípadě sklony a zájmy, které zpravidla vedou (aniž musí vést v daném případě) k morálnímu úpadku jednotlivce, k neschopnosti usměrňovat způsob svého života v souladu s obecnými morálními zásadami občanské společnosti. Trestní odpovědnost je proto na místě tam, kde v důsledku pachatelova působení vzniklo reálné nebezpečí, že osoba mladší osmnácti let propadne alkoholu nebo drogám, bude se chovat promiskuitně nebo živit se prostitucí, popř. vést jiný parazitní způsob života, osvojí si jiné škodlivé návyky, zájmy nebo sklony, které vážně ohrožují její tělesné nebo duševní zdraví nebo její další vývoj (např. záškoláctví). Zpustnutím ve smyslu ustanovení §217 tr. zák. se mimo jiné rozumí i propadnutí drogové nebo jiné drogové závislosti (kdy např. může jít o látky, kde návyk na jejich požívání vede k hlubším poruchám lidské psychiky a osobnosti, a přitom nemusí jít o látky omamné a psychotropní uvedené v ustanovení §195 tr. zák. a v přílohách č. 1 až 7 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů.
Nemravným životem se pak rozumí život vedený v rozporu se zásadami morálky. Sem se zahrnují různé vnější projevy a návyky, které často i přesahují pouze morální pravidla a dostávají se do rozporu se zájmy chráněnými trestními předpisy (prostituce, alkoholismus, narkomanie apod.). O umožnění vést nemravný život půjde v případě jednání, kterým pachatel osobě mladší než osmnáct let, ať už přímo nebo nepřímo, vytváří podmínky pro vznik nežádoucích návyků a sklonů.
Pachatelem tohoto trestného činu může být kdokoli, tedy nejen ten, kdo má zvláštní povinnost pečovat a ohroženou osobu. Po subjektivní stránce může být tento trestný čin spáchán úmyslně i z nedbalosti. Zavinění pachatele se musí vztahovat na všechny znaky tohoto trestného činu, včetně věku ohrožené osoby i skutečností, které jsou způsobilé ovlivnit způsob života takové osoby i na hrozící důsledky pro její další život.
Půjde zpravidla o působení trvající delší dobu, případně o působení projevující se opakovaným jednáním. Může jít ale i o jednorázové jednání nebo krátkodobé působení, které svou intenzitou a ovlivněním má stejný účinek jako působení opakované nebo po delší dobu trvající.
Nahlížeje těmito výkladovými pravidly na výrok o vině pod body 9, 13 až 22 napadeného rozsudku, nedospěl Nejvyšší soud k závěru, že by užitá právní kvalifikace činu podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. byla přiléhavá, ve vztahu k povaze a zejména intenzitě a dlouhodobosti jednání obviněného vůči jednotlivým nezletilým dívkám, když nebylo důkazně spolehlivě prokázáno, že u jmenovaných dívek hrozilo nebezpečí jejich zpustnutí umožněním vedení nemravného života. Opačné poznatky dostatečně naléhavě nevyplývají ze svědeckých výpovědí jednotlivých nezletilých dívek, jejich rodičů ani ze znaleckých posudků. Prokázání, že došlo k naplnění všech zmíněných zákonných znaků citovaného trestného činu, nelze suplovat tím, že obviněný se popsaným způsobem choval vůči celkově sedmi dívkám.
Na straně druhé je evidentní, že uvedené jednání obviněného S. R. K. není možné označit za beztrestné. Lze reálně uvažovat o jeho podřazení pod skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. (obdobně jako v případě spoluobviněného T. G. S.). Pokud jde o jednání v bodě 9 napadeného rozsudku, tak tato právní kvalifikace zde již byla důvodně aplikována. Jednání obviněného v bodech 13 až 21 napadeného rozsudku by pak ve vztahu k jednání v bodě 9 nevylučovalo jeho posouzení jako pokračování v trestném činu. Úvaha o tom, že obviněný v těchto případech jiným způsobem pohlavně zneužil osobu mladší než patnáct let, je zcela na místě. Šest dívek, vůči nimž se obviněný dopustil svého jednání, v době spáchání činu prokazatelně nedosáhlo patnácti let. U obviněného lze předpokládat, že byl veden snahou dosáhnout tímto způsobem sexuálního vzrušení (či pohlavního uspokojení), a to už vzhledem k jeho sexuální orientaci, která vyplývala z jeho výpovědi i vypracovaného znaleckého posudku. Rovněž ostatní atributy pokračování, jak jsou zakotveny v ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., by zde bylo možné dovodit. Nelze však vyloučit, že zmíněnou součást subjektivní stránky trestného činu (motiv jeho jednání) bude potřebné potvrdit v rámci doplněného dokazování výslechem obviněného, případně svědeckým výslechem ostatních osob.
Ohledně jednání obviněného v bodě 22 napadeného rozsudku, tak i toto se výrazně neodlišuje způsobem a intenzitou provedení a pravděpodobně i předmětem útoku od ostatních dílčích skutků uvedených v bodech 9, 13 až 21, ale pokud se dodatečně nepodaří dívku ztotožnit a upřesnit její věk, nebylo by možné bez pochybností a s jistotou prohlásit, že jí v kritické době bylo méně než patnáct let. V takovém případě, by bylo nutné ohledně tohoto dílčího útoku, v souladu s ustanovením §12 odst. 12 tr. ř., rozhodnout zprošťujícím výrokem podle §226 písm. b) tr. ř.
S ohledem na to, co bylo shora uvedeno, nelze než prohlásit, že Okresní soud v Pelhřimově též ohledně obviněného S. R. K. provedené důkazy hodnotil způsobem, jenž mu neumožnil dopracovat se k takovým skutkovým a zároveň i právním závěrům, které by pokud jde o jednání tohoto obviněného popsané v bodech 9, 13 – 22 napadeného rozsudku, bylo v souladu se zákonem ( §2 odst. 5, 6 tr. ř.)
Byť obviněný na rozdíl od svého spoluobviněného T. G. S. proti tomuto rozsudku okresního soudu odvolání nepodal, nic nebránilo Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, aby v rámci odvolacího řízení aplikoval důvod, pro který zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného T. G. S. a ve věci pak sám nově rozhodl, i na obviněného S. R. K., a to v souladu s ustanovením §261 tr. ř., v němž se promítá zásada tzv. beneficium cohaesionis (dobrodiní záležející v souvislosti). Odvolací soud tak ale bez zjevného důvodu neučinil.
Nejvyšší soud proto v souladu s petitem stížnosti pro porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5. 2. 2007 sp. zn. 7 T 102/2006, a v řízení předcházejícím, byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. R. K. v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §232a odst. 1 písm. a) a §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně jmenovaného obviněného ve výroku o vině v bodech 9, 13 až 22 a ve výroku o trestu. Pokud jde o bod 9 výroku o vině, nebylo tento možné zrušit pouze ohledně trestného činu ohrožování výchovy mládeže, jak navrhoval stěžovatel, jelikož s trestným činem pohlavního zneužívání tvořily (byť nesprávně) jednočinný souběh. Výrok o trestu, byť nebyl samostatně mimořádným opravným prostředkem napaden, musel být zrušen ze zákona, neboť v přezkoumávaném rozsudku došlo k částečnému zrušení výroku o vině. Zároveň lze očekávat, že v novém rozhodnutí bude výrok o trestu příslušným způsobem modifikován. Dále Nejvyšší soud zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak věc přikázal Okresnímu soudu v Pelhřimově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento postup byl zvolen jednak proto, aby bylo obviněnému zachováno právo na spravedlivý proces, neboť řízení u Nejvyššího soudu se konalo v jeho nepřítomnosti za splnění podmínek §275 odst. 2 tr. ř., přičemž je současně vhodné ponechat mu prostor pro případné podání řádného opravného prostředku. Dále proto, že bude třeba aktualizovat údaje k osobě obviněného a v neposlední řadě nelze vyloučit potřebu doplnění důkazů, a to s ohledem na veškeré závěry vyslovené Nejvyšším soudem v tomto rozsudku. Okresní soud proto ve věci nařídí nové hlavní líčení, v němž provede potřebné dokazování, přičemž vezme v úvahu všechny výše uvedené poznatky a zohlední je ve svém meritorním rozhodnutí. Přitom bude muset mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto podle §273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je nalézací soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec