ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.1621.2008.1
sp. zn. 5 Tdo 1621/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. února 2009 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného Ing. F. S. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 3 To 531/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 148/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá
Odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 29. 2. 2008, sp. zn. 7 T 148/2006, zastavil podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. z důvodů uvedených v §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněného Ing. F. S. pro skutek spočívající v tom, že jako místopředseda výrobního družstva J. se sídlem v L. n. L., N., zastupující na základě plné moci ze dne 27. 2. 2004 nově zvoleného předsedu družstva Ing. L. G. v rozporu s ustanovením §35 písm. f) zákona č. 513/1991 Sb. nepodal v průběhu března 2004 ani později návrh na zápis změny v obchodním rejstříku, vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích, který spočíval ve zvolení Ing. L. G. dne 12. 3. 2004 předsedou uvedeného výrobního družstva, čímž ohrozil práva obchodních partnerů i zaměstnanců družstva spočívající v jejich informovanosti o změnách ve vedení družstva, který obžaloba kvalifikovala jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák. Dále ze stejných důvodů rozhodl o zastavení trestního stíhání proti obviněnému Ing. F. S. pro skutek kvalifikovaný v obžalobě jako trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., jehož se měl ve stručnosti dopustit tím, že jako místopředseda výrobního družstva J. zastupující na základě plné moci předsedu družstva Ing. L. G. , nesplnil nejpozději 1. 7. 2004 zákonnou povinnost podat návrh na prohlášení konkursu na majetek uvedeného družstva z důvodu jeho úpadku.
Proti té části citovaného usnesení okresního soudu, jíž okresní soud rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák., podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci stížnost, kterou projednal Krajský soud v Českých Budějovicích a rozhodl tak, že usnesením ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 3 To 531/2008, stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Nejvyšší státní zástupkyně podala proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v neprospěch obviněného Ing. F. S. dovolání, jež opřela o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř., v těch variantách, podle nichž bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolatelka podpořila závěr odvolacího soudu, jenž učinil ohledně naplnění přímého úmyslu obviněným, avšak oponovala argumentu tohoto soudu o absenci jiného znaku skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák., jímž je následek protiprávního jednání obviněného spočívající v „ohrožení nebo omezení práv jiného“. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně v posuzovaném případě došlo v důsledku nepodání návrhu na zápis nového předsedy družstva Ing. L. G. minimálně k ohrožení majetkových práv věřitelů družstva, jimiž byli jeho dodavatelé a zaměstnanci. Zdůraznila přitom ekonomickou situaci družstva, jež se podle vyjádření znalce ocitlo k 31. 12. 2004 v insolvenci, přičemž obviněný tím, že úmyslně udržoval „faktický stav bezvládí ve vedení družstva“, ztížil možnosti ostatních subjektů komunikace s družstvem, což vedlo také ke ztížené vymahatelnosti majetkových práv obchodních partnerů družstva i jeho zaměstnanců. S ohledem na úpadkový stav výrobního družstva považovala nejvyšší státní zástupkyně nepodání návrhu na zápis do obchodního rejstříku obviněným za důvod jeho trestní odpovědnosti. Dovolatelka připustila, že by závěry odvolacího soudu, jež učinil ohledně naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, bylo možné akceptovat za situace, kdyby družstvo bylo ekonomicky konsolidováno a prosperovalo. V daném případě se však obviněný podílel na prohlubování ekonomického propadu družstva, a svými postupnými kroky, jež vyústily v převedení členských práv k družstvu jak svých vlastních tak i členských práv Ing. L. G. na osoby nezpůsobilé družstvo řídit, označované za tzv. „bílé koně“, úmyslně docílil ztížení vymahatelnosti majetkových práv obchodních partnerů družstva i jeho zaměstnanců, čímž ohrozil a omezil práva těchto subjektů. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ještě dovolatelka zdůraznila povahu ustanovení §125 odst. 2 tr. zák., jež je ohrožovacím deliktem, u něhož není vyžadováno, aby skutečně došlo k porušení práv jiného subjektu.
Nejvyšší státní zástupkyně proto Nejvyššímu soudu navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů zrušil v celém rozsahu (ačkoli stížnost proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci byla podána pouze v rozsahu zastavení trestního stíhání pro skutek, v němž obžaloba spatřovala trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák.), jakož i rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K mimořádnému opravnému prostředku podanému nejvyšší státní zástupkyní v jeho neprospěch se stručně vyjádřil obviněný Ing. F. S. prostřednictvím svého obhájce JUDr. T. H. Ztotožnil se s rozhodnutím soudů obou stupňů zastavit trestní stíhání jeho osoby pro předmětný skutek, který ani on nepovažoval za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák. (obviněný zjevně omylem citoval ustanovení §125 odst. 9 tr. zák., které však ani neexistuje), neboť jeho jednání postrádalo subjektivní stránku daného trestného činu. Připustil, že věděl o překážce bránící uskutečnění zápisu nového předsedy družstva do obchodního rejstříku, proto podání návrhu na zápis by znamenalo vynaložit z prostředků družstva zbytečné náklady s tím spojené. Z tohoto důvodu vyčkával a snažil se, aby Ing. L. G. získal trvalé bydliště v České republice. Z těchto důvodů obviněný Ing. F. S. navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítl.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], včas a na správném místě (§265e tr. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Co se týče prvního z uplatněných dovolacích důvodů [§265b odst. 1 písm. f) tr. ř.], lze jím namítat nesprávnost dvou typů rozhodnutí – buď rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu, nebo souvisejícího se zastavením trestního stíhání (rozhodnutí o obligatorním zastavení trestního stíhání, o fakultativním zastavení trestního stíhání, podmíněné zastavení trestního stíhání podle §307 tr. ř., schválení narovnání podle §309 tr. ř. a násl., popř. odstoupení od trestního stíhání mladistvého spojené se zastavením trestního stíhání). Bylo-li trestní stíhání zastaveno fakultativně (stejně jako v projednávané věci), spočívá dovolací důvod v tom, že nebyly vůbec splněny podmínky pro zastavení trestního stíhání. Jelikož soud prvního stupně dospěl k závěru, že skutek není trestným činem, tj. zastavil trestní stíhání s ohledem na §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve spojení s §172 odst. 1 písm. b) tr. ř., opačné tvrzení dovolatelky, že ke spáchání trestného činu došlo, je zjevně možné subsumovat pod daný důvod dovolání. Ačkoliv své konkrétní námitky, jimiž podporovala své stanovisko o nesprávnosti postupu soudů obou stupňů dovolatelka nepřiřadila ani k jednomu z uplatněných dovolacích důvodů, mohou se obsahově překrývat s právně relevantními námitkami k dovolacímu důvodu nesprávného hmotně právního posouzení skutku, a proto na ně Nejvyšší soud reagoval společně.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Nejvyšší soud v řízení o dovolání není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu, nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz §265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnila nejvyšší státní zástupkyně v jeho druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Ačkoli to dovolatelka výslovně neuvedla, lze z obsahu dovolací argumentace dovodit, že tento důvod dovolání spojila s důvody pod písmeny f) a g), které podle jejího přesvědčení vyvstaly již v předcházejícím řízení. S ohledem na shora podaný výklad k těmto dvěma důvodům dovolání se i k důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud bude vyjadřovat společně.
Nejvyšší soud posoudil napadené usnesení a jemu předcházející řízení v rozsahu a z důvodů podaného dovolání a dospěl k závěru, že není důvodné.
Pro lepší pochopení všech souvislostí dovolací soud stručně připomíná některé zásadní aspekty z dosavadního průběhu trestního řízení. Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 29. 2. 2008 trestní stíhání obviněného v celém rozsahu zastavil (tj. jednak pro skutek kvalifikovaný obžalobou jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák. a dále pro skutek kvalifikovaný jako porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák.), neboť skutky nebyly trestnými činy, přičemž ohledně trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění konkrétně argumentoval tím, že u obviněného neshledal úmyslné zavinění. Vyjádřil se tak, že s ohledem na bydliště nově zvoleného předsedy družstva ve Spojených státech amerických, byla objektivně vyloučena možnost vyhovět případnému návrhu na zápis změny v obsazení této funkce v obchodním rejstříku. Této okolnosti si byl obviněný vědom a informoval tak i Ing. L. G. , který však nesplnil ani poté zákonnou podmínku bydliště v České republice. Z těchto skutečností dovodil okresní soud u obviněného pouze nedbalostní zavinění k nepodání návrhu na zápis do obchodního rejstříku. Stížnost státního zástupce proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl dne 25. 8. 2008, jehož odůvodnění týkající se trestného činu podle §125 odst. 2 tr. zák. se však lišilo od okresního soudu v tom, že subjektivní stránku považoval za naplněnou, a to ve formě úmyslu přímého, avšak nedostatek trestní odpovědnosti obviněného spatřoval v absenci znaku „ohrožení nebo omezení práv jiného“.
Obecně lze připomenout, že trestného činu podle §125 odst. 2 alinea třetí tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného ohrozí nebo omezí na právech tím, že bez zbytečného odkladu nepodá návrh na zápis zákonem stanoveného údaje do obchodního rejstříku nebo neuloží listinu do sbírky listin, ač je k tomu podle zákona nebo smlouvy povinen. Ustanovení §125 odst. 2 chrání správnost údajů uváděných v obchodním rejstříku a úplnost sbírky listin, která je jeho součástí. K trestnosti popsaného jednání se vyžaduje kumulativní splnění jednak podmínky, aby povinná osoba nepodala návrh na zápis, a dále pak podmínky, že neučinění takového návrhu způsobí omezení či ohrožení na právech jiné osoby. Tohoto skutku se pachatel musí dopustit úmyslně, přičemž úmysl se musí vztahovat také na následek – omezení nebo ohrožení práv jiného. Není však nutný specifický úmysl zajistit sobě nebo jinému neoprávněné výhody.
Z obsahu napadeného rozhodnutí i z dovolání Nejvyšší státní zástupkyně je zřejmé, že otázka vnitřního vztahu obviněného k nečinnosti ve věci zápisu nově zvoleného předsedy družstva Ing. L. G. do obchodního rejstříku byla jimi posuzována výhradně k opomenutí jednání, k němuž byl podle zákona obviněný povinen. Jejich pozornosti zcela uniklo, zda i následek trestného činu spočívající v omezení nebo ohrožení práv jiného byl pokryt úmyslným zaviněním. Jak bude uvedeno níže, nejenže předpokládaný následek ve věci v příčinné souvislosti s nepodáním návrhu na zápis obviněným nenastal, ale výsledky provedeného dokazování vylučují i vůli obviněného takový následek způsobit a to i ve formě ohrožení majetkových práv obchodních partnerů a zaměstnanců družstva, event. jeho srozumění s uvedeným následkem. Obviněný Ing. F. S. se od počátku hájil tvrzením, že otázku trvalého bydliště Ing. L. G. (tj. překážku bránící řádnému zápisu nového předsedy družstva do obchodního rejstříku) s tímto opakovaně řešil a byl z jeho strany ujišťován, že brzy bude sjednána náprava, neboť Ing. L. G. si trvalé bydliště na území České republiky již zřídil (srov. protokol o výslechu obviněného založený na č. l. 179 trestního spisu). Tato obhajoba obviněného nebyla ve věci vyvrácena, proto je nutné ji akceptovat. Přinejmenším zavádějící a pro Nejvyšší soud nepřijatelný je argument vyslovený v dovolání, že povinností obviněného bylo zabránit zvolení takové osoby do funkce předsedy družstva, jenž nesplňovala všechny předpoklady řádného zápisu do obchodního rejstříku. Skutečností totiž je, že volby nového předsedy se účastnili celkem čtyři členové družstva (viz zápis z jednání na č. l. 234, který dokládá, že fyzicky byli přítomni Ing. F. S. , J. D. a M. H. ). Přestože sám obviněný na této volbě disponoval dvěma hlasy (jeden za sebe a druhý mu byl udělen plnou mocí člena Ing. L. G. ), pouze polovina hlasů by ke zvolení Ing. L. G. předsedou družstva J. nestačila, přičemž v trestním spise není důkaz o tom, že by obviněný předmětnou volbu jakýmkoli způsobem zmanipuloval, či ovlivňoval další ostatní dva volitele.
Zásadní námitkou proti aplikaci hmotného práva, již nejvyšší státní zástupkyně ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila, byl nesouhlas se závěrem krajského soudu ohledně chybějícího následku trestného činu, tedy omezení nebo ohrožení práv jiného. Podle dovolatelky byl i tento znak skutkové podstaty podle §125 odst. 2 tr. zák. v posuzované věci naplněn a bylo tudíž namístě v trestním stíhání obviněného pro příslušný skutek pokračovat. S tímto se však Nejvyšší soud neztotožnil.
V této souvislosti je vhodné připomenout některá rozhodná skutková zjištění, která vyplývají z trestního spisu. Obviněný Ing. F. S. působil v družstvu J. od 11. 6. 2003 ve funkci místopředsedy družstva. Post předsedy zastával v té době A. J. , jenž na tuto funkci rezignoval dne 24. 11. 2003 ze zdravotních důvodů (viz č. l. 233). Dne 27. 2. 2004 byla obviněnému udělena plná moc jednak k zastupování Ing. L. G. ve věci převodu členských práv a povinností k družstvu a dále ke všem úkonům souvisejícím s účastí a rozhodováním v orgánech družstva a konečně k zastupování v řízení před obchodním rejstříkem (listina založena na č. l. 194). Ing. L. G. zastoupený Ing. F. S. převzal práva a povinnosti odstoupivšího předsedy A. J. na základě dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 12. 3. 2004 (viz č. l. 236 a násl.), ve stejný den došlo také ke zvolení Ing. L. G. novým předsedou družstva (srov. č. l. 234). Dne 21. 4. 2004 podaly bývalé členky a zaměstnankyně družstva návrh na prohlášení konkursu na majetek družstva (č. l. 200–201), který byl poté prohlášen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 12 K 52/2005 (č. l. 321). Svá vlastní členská práva a povinnosti převedl obviněný Ing. F. S. na V. T. dne 20. 12. 2004 (dohoda o převodu členských práv a povinností na č. l. 531), jež byla 18. 2. 2005 zvolena předsedkyní družstva (č. l. 300–301), o čemž byl učiněn zápis do obchodního rejstříku dne 15. 7. 2005.
Nejvyšší státní zástupkyně založila své přesvědčení o ohrožení majetkových práv jiného ve smyslu ustanovení §125 odst. 2, alinea třetí, tr. zák. v podstatě na tom, že protiprávní stav trval v době, kdy družstvo bylo ve špatné ekonomické situaci. Připustila možnost absence jakéhokoli omezení či ohrožení majetkových práv dodavatelů a zaměstnanců družstva za situace, kdyby družstvo prosperovalo. S ohledem na obsah dokazování není žádných pochybností o tom, že ekonomická situace družstva J. se v průběhu roku 2004 zhoršila natolik, že se k 31. 12. 2004 ocitlo ve stavu úpadku (srov. znalecký posudek vypracovaný znalcem Ing. V. B. , č. l. 18 a násl.) a v srpnu následujícího roku byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Z hlediska podmínek trestní odpovědnosti podle ustanovení §125 odst. 2, alinea třetí, tr. zák. je však nutné zkoumat, zda úpadkový stav družstva a v podstatě neobsazená funkce jeho předsedy znamenala pro věřitele a zaměstnance omezení či snížení vymahatelnosti jejich práv. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu totiž v posuzovaném případě neměl špatný ekonomický stav družstva tak zásadní význam, jaký mu dovolatelka přikládala.
Otázkou, zda rozpor mezi skutečným stavem a zápisem v obchodním rejstříku způsobil omezení či ohrožení práv jiného subjektu, se Nejvyšší soud zabýval mj. v rozhodnutí č. 50/2006 Sb. rozh. tr. Byť v citovaném judikátu řešil vliv nesouladu zapsaného sídla obchodní společnosti se sídlem reálným, právní závěry zde vyslovené dopadají také na posuzovanou věc obviněného Ing. F. S. , v níž byl předmětem trestního stíhání nesoulad mezi osobou zapsanou jako statutární orgán družstva (A. J. ) a osobou, jež skutečně působnost předsedy vykonávala (Ing. L. G. , resp. obviněný na základě jemu udělené plné moci). V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud přijal názor, že k trestní odpovědnosti za uvedený trestný čin nepostačuje, jestliže pachatel sice nepodal návrh na zápis změny sídla obchodní společnosti do obchodního rejstříku, aniž to ovšem mělo vliv na postup jejích věřitelů při vymáhání pohledávek vůči této společnosti. K tomu, aby věřitel dosáhl uspokojení své pohledávky vůči obchodní společnosti, totiž není vždy nezbytný soulad údaje o jejím skutečném sídle s údajem o sídle zapsaném v obchodním rejstříku. Právo věřitele na to, aby dosáhl uspokojení své splatné pohledávky, může být takto ohroženo, např. když věřitel skutečně vymáhá plnění z této pohledávky v exekučním řízení. Ani tehdy však není vyloučeno, aby nesprávný údaj v obchodním rejstříku vymožení pohledávky nijak neohrozil, neboť existují různé způsoby exekuce a ne všechny jsou odvislé od shody sídla zapsaného v obchodním rejstříku a faktického sídla téže společnosti.
Obdobně bylo tudíž třeba v projednávané trestní věci zkoumat, zda neaktuálnost v obchodním rejstříku zapsaného předsedy družstva skutečně měla za následek omezení nebo ohrožení možnosti věřitelů a zaměstnanců výrobního družstva J. vymoci své pohledávky, nebo jiným způsobem je omezila na jejich právech. Jak zjistil Nejvyšší soud, nově zvolený předseda družstva Ing. L. G. udělil obviněnému plnou moc dne 27. 2. 2004 mj. i ke všem úkonům souvisejícím s účastí a rozhodováním v orgánech družstva a k zastupování před rejstříkovým soudem (č. l. 194 trestního spisu). Z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že obviněný jemu svěřená práva a povinnosti v podstatě řádně vykonával (srov. např. výpověď svědkyně Ing. E. K. , účetní družstva, jež potvrdila, že obviněného informovala o výsledcích účetní závěrky za rok 2003 a samotným obviněným byla požádána o vypracování závěrky pro výrobní družstvo J. za rok 2004, č. l. 225 a násl.). Z hlediska posouzení možnosti věřitelů družstva domoci se uhrazení nesplacených pohledávek je ovšem podstatná zejména ta okolnost, že obviněný Ing. F. S. jako zástupce předsedy představenstva - statutárního orgánu družstva byl dosažitelný, kdokoli jej mohl kontaktovat a domáhat se svých majetkových práv. O dostupnosti příslušných představitelů družstva svědčí telefonické urgence nezaplacených faktur některých věřitelů (viz sdělení obchodních partnerů T. J. M. - č. l. 738, Ing. M. N. – M. – č. l. 741, nebo A. – č. l. 755) a dále skutečnost, že se družstvo, resp. jeho zástupce nevyhýbal ani kontaktu s úřady, jež mu zasílaly listinné zásilky v souvislosti se soudními řízeními, jež proti družstvu vedli někteří z jeho věřitelů (např. exekuční řízení bylo proti družstvu vedeno na návrh věřitelů J. , a. s., - č. l. 616, Technický a zkušební ústav stavební P. , s. p., - č. l. 660, M. M. – č. l. 728 aj.). Navíc dovolací soud poznamenává, že způsob jednání za družstvo byl v inkriminovaném období upraven tak, že za družstvo jedná předseda družstva, avšak v jeho nepřítomnosti ho zastupuje místopředseda, jímž byl v době od 26. 8. 2003 do 15. 7. 2004 právě obviněný Ing. F. S. (viz výpis z obchodního rejstříku dostupný na http://obchodnirejstrik.cz ). Z tohoto důvodu i za situace, kdyby Ing. L. G. splňoval všechny zákonné předpoklady pro zápis člena statutárního orgánu do obchodního rejstříku, tedy včetně trvalého bydliště v České republice, avšak fakticky se zde nevyskytoval, oprávnění a povinnosti vystupovat za družstvo by náležely obviněnému jako místopředsedovi. Pro fyzické i právnické osoby stojící mimo výrobní družstvo stejně jako pro jeho zaměstnance tak nebylo z hlediska jejich práv ohrožující ani omezující, že osoba předsedy zapsaná v obchodním rejstříku neodpovídala realitě. Navíc je možné připomenout, že způsob jednání za družstvo, který je popsán shora, bylo možné zjistit z veřejného zdroje informací (uvedená internetová adresa), tudíž je prakticky vyloučeno, aby neaktuální označení osoby vykonávající funkci předsedy družstva, v podstatě jakýmkoli způsobem ovlivnilo úspěšnost či neúspěšnost věřitelů družstva při vymáhání jejich splatných pohledávek za výrobním družstvem J. V trestním spise založené opisy rozhodnutí soudů vydaná v civilním řízení včetně pravomocných exekučních rozhodnutí tento názor Nejvyššího soudu potvrzují.
Jen pro úplnost dovolací soud poukazuje na krajní důsledky, jež by se daly vyvodit z argumentů uplatněných v dovolání. Nejvyšší státní zástupkyně opřela trestnost nepodání návrhu na zápis mj. o tvrzení, že bez ohledu na předem jasný neúspěch návrhu na zápis Ing. L. G. bylo přesto povinností obviněného podat příslušný návrh už z toho důvodu, aby samotná volba předsedy byla uznána od počátku neplatnou v souladu s ustanovením §30 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (v rozhodné době se jednalo o ustanovení §27 odst. 7 uvedeného zákona, jež zní: „Jestliže rejstříkový soud zamítne návrh na povolení zápisu osoby, která je oprávněna právnickou osobu zavazovat jako její orgán nebo člen orgánu, do obchodního rejstříku, považuje se její volba nebo jmenování od počátku za neplatnou…“). Anulování zvolení Ing. L. G. předsedou by se logicky odrazilo i v platnosti, resp. neplatnosti plné moci, jíž Ing. L. G. pověřil obviněného Ing. F. S. mj. k zastupování jeho osoby ve věci zápisu změn v obchodním rejstříku (srov. č. l. 194). Nadále by pak ani neexistovala povinnost obviněného podat bez zbytečného odkladu návrh na zápis změny zapisovaných skutečností, což by vylučovalo naplnění znaku pachatele ve vztahu k obviněnému Ing. F. S. , neboť podmínkou trestní odpovědnosti podle §125 odst. 2 tr. zák., linea třetí, je, aby pachatel byl k takovému úkonu podle zákona nebo smlouvy povinen. (Tato úvaha v sobě samozřejmě neobsahuje uvedenou úpravu zastupování družstva vyplývající z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích, oddíl DrCI, vložka 36, neboť dovolatelka ani soudy se o této skutečnosti nezmiňovaly.)
Nejvyšší státní zástupkyně v dovolání mimo již citovaných námitek vytkla obviněnému, že se podílel na úpadkovém stavu výrobního družstva JIPRO, a následným převodem „nejen svých členských práv a povinností“ se zbavil za pomoci osob, jež neměly zájem pokračovat v podnikání družstva, své odpovědnosti jako statutárního zástupce za splatné závazky tohoto subjektu, a to jak vůči jeho obchodním partnerům tak i jeho zaměstnancům. Sama sice tyto své úvahy následně označila za překračující rámec daného trestního řízení, přesto jimi podpořila svou verzi o ohrožení či omezení práv jiných právních subjektů. Nejvyšší soud tak může pouze konstatovat, že předmětem podané obžaloby na obviněného byl mj. skutek spočívající v nepodání návrhu na zápis do obchodního rejstříku, jež by potvrzoval Ing. L. G. v jeho funkci předsedy družstva. K této otázce se již dovolací soud dostatečně vyjádřil. Nejvyššímu soudu však nepřísluší v rámci předmětné trestní věci posuzovat jednání obviněného, byť souviselo s jeho činností v družstvu, které však přesahuje okolnosti charakterizující skutek, pro nějž bylo ve věci zahájeno trestní stíhání a současně nevykazuje znaky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák., naplnění jehož znaků se dovolatelka domáhala. Uvedené argumenty tak nemohly zvrátit právní názor dovolacího soudu ohledně podaného dovolání.
Nejvyšší soud z těchto důvodů považuje právní námitky nejvyšší státní zástupkyně, jimiž vytýkala nesprávné právní posouzení skutku a z něho vyplývající nesprávný procesní postup soudů obou stupňů (zastavení trestního stíhání a zamítnutí stížnosti státního zástupce proti usnesení o zastavení trestního stíhání obviněného) za nedůvodné. Dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného Ing. F. S. proto jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný žádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. února 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová