ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.21.2009.1
sp. zn. 5 Tdo 21/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 2. 2008 *) o dovolání nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného M. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 12 To 87/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 4/2008, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 12 To 87/2008, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 4 T 4/2008.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc obviněného M. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
*) správně má být uvedeno „…4. 2. 2009…“ (viz opravné usnesení NS ČR ze dne 18. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 21/2009-I.)
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 4 T 4/2008, bylo podle §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného M. P. pod bodem
1) pro pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., spočívající v tom, že jako jediný společník a jednatel firmy K., spol. s r. o., se sídlem v P, J., za situace, kdy si byl vědom tíživé situace zmíněné společnosti a nedostatku vlastních finančních prostředků, odebral v době od 5. 9. 1995 do 19. 12. 1995 celkem ve 23 případech na faktury od firmy S. M., spol. s r. o., se sídlem v B., P., pohonné hmoty pro svoji benzínovou čerpací stanici v P. – T., ulice P., v celkové hodnotě 6.192.975,04 Kč, přičemž se jednalo konkrétně o odběry pohonných hmot uskutečněné:
dne 5. 9. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 112.845,12 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 25. 9. 1995,
dne 12. 9. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 281.820,- Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 5. 10. 1995,
dne 19. 9. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 395.800,94 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 9. 10. 1995,
dne 19. 9. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 183.190,05 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 9. 10. 1995,
dne 19. 9. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 281.820,- Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 9. 10. 1995,
dne 22. 9. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 281.820,- Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 12. 10. 1995,
dne 26. 9. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 281.820,- Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 16. 10. 1995,
dne 26. 9. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 571.382,41 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 20. 10. 1995,
dne 29. 9. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 267.189,86 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 19. 10. 1995,
dne 2. 10. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 427.254,57 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 22. 10. 1995,
dne 4. 10. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 547.795,96 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 24. 10. 1995,
dne 6. 10. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 129.587,55 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 26. 10. 1995,
dne 6. 10. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 110.045,51 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 26. 10. 1995,
dne 9. 10. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 113.149,24 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 29. 10. 1995,
dne 9. 10. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 281.143,63 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 29. 10. 1995,
dne 11. 10. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 207.907,13 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 31. 10. 1995,
dne 11. 10. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 420.502,16 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 31. 10. 1995,
dne 13. 10. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 139.317,72 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 2. 11. 1995,
dne 16. 10. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 281.820,- Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 5. 11. 1995,
dne 17. 10. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 291.679,50 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 6. 11. 1995,
dne 3. 11. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 265.206,53 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 23. 11. 1995,
dne 1. 12. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 220.374,94 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 21. 12. 1995,
dne 19. 12. 1995 na fakturu s fakturovanou částkou 99.502,22 Kč za dodané pohonné hmoty, splatnou do 13. 1. 1996,
když od počátku takto realizovaných výše uvedených odběrů pohonných hmot byl přinejmenším srozuměn s tím, že fakturované částky za odebrané pohonné hmoty dodavateli neuhradí,
neboť tento skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci,
pod bodem 2) pro pokračující trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák., spočívající v tom, že jako jediný společník a jednatel firmy K., spol. s r. o., se sídlem v P., J., a současně jako společník a jednatel firmy M. o., s. r. o., se sídlem v P., P. ul., kdy obě společnosti měly stejný předmět činnosti,
dne 18. 9. 1997 převedl na základě kupní smlouvy z majetku společnosti K., spol. s r. o., pozemek v T., na kterém se nacházely stavby, do majetku firmy P., s. r. o., se sídlem v P., S., za částku 8.334.000,- Kč, a jelikož kupující neuhradil do konce roku 1997 kupní cenu v celé výši, uzavřel dne 31. 12. 1997 obviněný za společnost K., spol. s r. o., i za společnost M. o., s. r. o., dohodu o postoupení pohledávky, která vznikla prodejem pozemku společnosti P., spol. s r. o., podle které se společnosti M. o., s. r. o., od společnosti K., spol. s r. o., postupuje pohledávka z kupní smlouvy ze dne 18. 9. 1997 za souhlasu společnosti P., spol. s r. o., ve výši 4.884.000,- Kč, v důsledku čehož uvedenou částku posléze obdržela společnost M. o., spol. s r. o.,
dne 22. 12. 1997 převedl na základě kupní smlouvy z majetku společnosti K., spol. s r. o., čerpací stanici s pozemky v hodnotě 15.900.510,- Kč společnosti M. o., s. r. o., přičemž kupní cena nebyla později ani zčásti prodávající společnosti K., spol. s r. o., uhrazena,
a takto jednal v uvedených případech s úmyslem odčerpat aktiva firmy K., s. r. o., a poté převést svůj obchodní podíl v této firmě na další osobu, konkrétně J. Š., jemuž zamlčí předchozí transakce s majetkem této firmy, což také dne 9. 1. 1998 učinil,
neboť tento skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci.
Toto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové stížností, kterou projednal Vrchní soud v Praze a rozhodl o ní usnesením ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 12 To 87/2008, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 12 To 87/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 4 T 4/2008, podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného M. P. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., neboť v řízení mu předcházejícím bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 4 T 4/2008, rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a současně bylo učiněno jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolatelka nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení vedeného vůči obviněnému a posléze namítla, že v předmětné věci se soudy obou stupňů neřídily pravidly pro zastavení trestního stíhání v rámci předběžného projednání obžaloby uvedenými v §188 odst. 1 písm. c) a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Při předběžném projednání obžaloby se zaměřily pouze na znalecký posudek, vypracovaný společností F., s. r. o., jehož závěry navíc nesprávně vztáhly na veškeré jednání obviněného, jehož posouzení je předmětem tohoto řízení. Podle názoru soudů činných dříve ve věci, jenž se vztahuje ke skutku obžalobou právně hodnocenému jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., z uvedeného znaleckého posudku vyplývá, že nelze vyčíslit celkovou sumu za pohonné hmoty odebrané společností K., spol. s r. o., od společnosti S. M., spol. s r. o., neboť znalci neměli k dispozici příslušné podklady. Znalecký posudek a zejména jeho doplněk č. 2 založený na č. l. 1515 a násl. trestního spisu, skutečně uvádí, že stran těchto odběrů jsou k dispozici pouze faktury společnosti S. M., spol. s r. o., nikoli však (kromě dvou výjimek) současně i dodací listy a výpisy z bankovních účtů či uznání závazků ze strany společnosti K., spol. s r. o., které by oprávněnost fakturace prokazovaly. Aniž by nejvyšší státní zástupkyně zpochybňovala závěry znaleckého posudku, vyhotoveného znaleckým ústavem z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, je třeba zohlednit, že tyto závěry jsou právě a pouze závěry, vyvozené z odborného zkoumání účetní evidence. Pro posouzení souvisejících otázek, zejména oprávněností fakturace, jsou však k dispozici i další důkazy, se zkoumanou účetní evidencí bezprostředně nesouvisející. Především jde o výpověď samotného obviněného z dřívějších fází trestního řízení, v níž odběry pohonných hmot od společnosti S. M. i jejich následné neplacení v zásadě akceptoval. Rovněž jsou tu i výpovědi svědků, např. Mgr. I. Š., RNDr. A. U. a Ing. B. T. (č. l. 279, 281, 874 trestního spisu), jimž jsou okolnosti předmětných odběrů známy. V neposlední řadě jsou to i tvrzení samotné poškozené společnosti, založené na č. l. 309 a 310 trestního spisu, a platební rozkaz Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. 03 Ro 00812/98 na č. l. 320 trestního spisu, vydaný ve věci žalobce, společnosti M. R., spol. s r. o., která na základě smlouvy o postoupení pohledávky získala od společnosti S. M., spol. s r. o., pohledávku za společností K., spol. s r. o., ve výši 6.192.975,- Kč. Tímto platebním rozkazem, který následně nabyl právní moci, byla společnost K., spol. s r. o., uznána povinnou k úhradě žalované částky, jež se shoduje s výší dlužné částky z neuhrazených faktur, zmíněné státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové v obžalobě podané v této věci.
Ohledně druhého skutku, obžalobou právně kvalifikovaného jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák., nejvyšší státní zástupkyně namítla, že opět není důvod zpochybňovat odborné znalecké zkoumání účetní evidence, avšak i ve vztahu k této problematice měly soudy obou stupňů zohlednit existenci dalších důkazů, a to zejména výpověď svědků J. Š., který se stal společníkem a jednatelem společnosti K., spol. s r. o., na č. l. 365 trestního spisu, a výpověď svědka R. Š., zástupce společnosti P., spol. s r. o., který popsal realizaci plateb společnosti M. o., s. r. o., na č. l. 65 a 872 trestního spisu. Rovněž mělo být vzato v úvahu vyjádření společnosti Č. s., a. s., podle kterého probíhala jednání o převzetí dluhu společnosti K. společností M. o., s. r. o., což mělo být součástí souboru smluv, jimiž byl převeden majetek společnosti K., spol. s r. o., na společnost M. o., s. r. o., avšak smlouva o tomto převzetí nakonec sjednána nebyla, jak vyplynulo z č. l. 592 trestního spisu.
Z výše uvedeného je tak podle státní zástupkyně zřejmé, že bez nutného předjímání konečného rozhodnutí, jež mělo být učiněno v této věci o vině obviněného, stávající důkazní stav neumožňoval jednoznačný a nepochybný závěr o tom, že by skutky, které jsou předmětem tohoto trestního řízení, nebyly trestnými činy. Soud prvního stupně vzal v potaz pouze znalecký posudek a dále se již nezabýval dalšími důkazy, předloženými či navrženým státním zástupcem na podporu tvrzení uvedených v obžalobě, a za takové situace trestní stíhání obviněného bez dalšího, pouze po předběžném projednání obžaloby a tudíž za absence k tomu stanovených podmínek, zastavil. Soud druhého stupně potom shora naznačený nesprávný postup nenapravil a stížnost státního zástupce, poukazující na tyto nesprávnosti, zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou. V tomto spatřuje nejvyšší státní zástupkyně naplněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
K nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci nejvyšší státní zástupkyně ve svém mimořádném opravném prostředku uvedla, že z rozhodnutí soudu první instance není zcela zřejmý skutkový stav, jenž byl považován za definitivně zjištěný a který byl posléze právně hodnocen jako jednání nenaplňující všechny znaky skutkových podstat trestných činů podvodu a zneužívání informací v obchodním styku. Ve skutkové větě výroku o vině pak krajský soud popsal skutky tak, jak byly uvedeny v obžalobě, a tedy mimo jiné včetně tvrzení o způsobené škodě, prospěchu či úkoru. Rozsah změn, které soud promítl do konečných skutkových zjištění, je tak nutné dovozovat z jeho odkazu na znalecký posudek a na zpochybnění majetkových dopadů jednání obviněného, které ovšem soud už nijak blíže nerozebral. Zmíněný znalecký posudek však nijak nerozporuje samotné způsobení škody, prospěchu nebo úkoru zcela a ve vztahu k veškerému posuzovanému jednání obviněného. K výši škody a současně tedy obohacení u jednání popsaného pod bodem 1) výroku o zastavení trestního stíhání usnesení soudu první instance totiž znalecký ústav jednoznačně uvedl, že nelze určit celkovou sumu dlužnou za odebrané pohonné hmoty společností K., spol. s r. o., od společnosti S. M., spol. s r. o. Pokud jde o dílčí závěry, tak ovšem nijak nezpochybňuje faktickou realizaci dodávek pohonných hmot, následně fakturovaných fakturami znějícími na částky 112.845,12 Kč a 281.143,63 Kč, s jednou částečnou úhradou, k nimž byly požadované doklady doloženy. Minimálně v tomto rozsahu se proto soudy dopustily ve vztahu k bodu 1) citovaného výroku nesprávného právního posouzení skutku.
Zákonu neodpovídající aplikaci trestního práva hmotného konstatovala nejvyšší státní zástupkyně i ve vztahu k posouzení skutku uvedeného pod bodem 2) výroku o zastavení trestního stíhání, a v podrobnostech tomuto rozhodnutí vytkla, že ve vztahu k prvnímu dílčímu útoku se soudy činné dříve ve věci zaměřily především na zaúčtování jednotlivých splátek u společnosti M. o., s. r. o., ovšem v rámci komplexního posouzení celého dílčího skutku nevzaly v úvahu, že jeho podstatou je postoupení pohledávky ve výši 4.884.000,- Kč za společností P., spol. s r. o., jako dlužníkem, přičemž tato společnost pravidelně a bez problémů hradila celý dluh v původní výši 8.334.000,- Kč, za cenu 488.400,- Kč, tedy za cenu zjevně neodrážející reálnou hodnotu převáděné pohledávky. Soudy tak nevzaly v potaz tvrzení státního zástupce uvedená v obžalobě, podle něhož obviněný tímto způsobem v podstatě vyváděl majetek z dluhy zatížené společnosti K., spol. s r. o., do společnosti M. o., s. r. o., se záměrem získat pro sebe neoprávněný prospěch, čímž využil svého jednatelského postavení v obou subjektech, které jinak měly stejný předmět činnosti, a sjednal smlouvu na úkor jednoho a ve prospěch druhého ze zainteresovaných podnikatelských subjektů.
Rovněž při právním hodnocení druhého dílčího útoku soudy nekriticky přejaly znalecký závěr o nedostupnosti účetní evidence společnosti M. o., s. r. o., a přitom nezohlednily tu skutečnost, že fakticky jedinou podnikatelskou činnosti společnosti K., spol. s r. o., bylo provozování čerpací stanice, k jejíž výstavbě a provozu se společnost zatížila úvěry. Tuto stanici přitom předmětnou kupní smlouvou prodala společnosti M. o., s. r. o. Nevýhodnost uzavřené smlouvy ve smyslu §128 odst. 2 tr. zák. přitom může mimo jiné spočívat již ve skutečnosti, že jedna ze smluvních stran byla takovouto smlouvou zbavena majetku, sloužícího k jedinému reálně fungujícímu podnikání, a tím jí bylo znemožněno i toto podnikání samotné, z jehož výnosů byla obchodní společnost v době před uzavřením smlouvy schopna uhrazovat své závazky. Pokud tyto podstatné skutečnosti soudy neposoudily z hlediska trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 tr. zák. dopustily se nesprávného právního posouzení skutku.
V závěru dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 12 To 87/2008, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne7. 8. 2008, sp. zn. 4 T 4/2008, a aby zrušil i případná další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, přičemž pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný M. P. se vyjádřil k podanému dovolání nejvyšší státní zástupkyně a uvedl, že s ohledem na tvrzení nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčen, že námitky jí uplatněné v zásadě toliko napadají způsob hodnocení provedeného dokazování soudy obou stupňů. Dovolatelka ve svém dovolání v podstatě nesouhlasí s provedeným dokazováním a především se závěry soudů obou stupňů, které vyvodily mimo jiné z vypracovaného znaleckého posudku. V návaznosti na to pak dovolatelka konstatovala své vlastní právní závěry, jimiž zpochybnila závěry soudů obou stupňů. Přezkum takových námitek není v dovolacím řízení možný a proto obviněný ve svém vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda nejvyšší státní zástupkyní vznesené námitky naplňují jí tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. byly uplatněny v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž ani podmínky pro tento postup neshledal.
Nejvyšší státní zástupkyně uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť se domnívá, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byly dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Dále dovolatelka uplatnila také dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. který stanoví, že lze podat dovolání i tehdy, jestliže bylo rozhodnuto mimo jiné o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. V případě obviněného je namítána nesprávnost rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, které bylo učiněno podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř.
V první námitce nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že v předmětné věci se soudy obou stupňů neřídily pravidly pro zastavení trestního stíhání v rámci předběžného projednání obžaloby, uvedenými v §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve spojení s §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Při předběžném projednání obžaloby se soudy zaměřily pouze na znalecký posudek, vypracovaný společností F., s. r. o., jehož závěry navíc nesprávně vztáhly na veškeré jednání obviněného, jehož posouzení je předmětem tohoto řízení. Aniž by nejvyšší státní zástupkyně zpochybňovala závěry znaleckého posudku, vyhotoveného znaleckým ústavem z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, je třeba zohlednit, že tyto závěry jsou právě a pouze závěry, vyvozené z odborného zkoumání účetní evidence. Pro posouzení souvisejících otázek, zejména oprávněnosti fakturace, jsou však k dispozici i další důkazy, které se zkoumanou účetní evidencí bezprostředně nesouvisejí. Konkrétně poukázala na výpověď samotného obviněného z dřívějších fází trestního řízení, i výpovědi svědků, např. Mgr. I. Š., RNDr. A. U. a Ing. B. T. (č. l. 279, 281, 874 trestního spisu), jimž jsou okolnosti předmětných odběrů známy. V neposlední řadě jsou to i tvrzení samotné poškozené společnosti, založené na č. l. 309 a 310 trestního spisu, a platební rozkaz Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. 03 Ro 00812/98, na č. l. 320 trestního spisu, vydaný ve věci žalobce, společnosti M. R., spol. s r. o., která na základě smlouvy o postoupení pohledávky získala od společnosti S. M., spol. s r. o., pohledávku za společností K., spol. s r. o., ve výši 6.192.975,- Kč. Tímto platebním rozkazem, který následně nabyl právní moci, byla společnost K., spol. s r. o., uznána povinnou k úhradě žalované částky, jež se shoduje s výší dlužné částky z neuhrazených faktur, zmíněné státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové v obžalobě, podané v této věci. Další výhrada směřovala k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci a nejvyšší státní zástupkyně jejím prostřednictvím ve svém mimořádném opravném prostředku namítla, že k výši škody a současně tedy obohacení u jednání popsaného pod bodem 1) výroku o zastavení trestního stíhání usnesení soudu první instance totiž znalecký ústav jednoznačně uvedl, že nelze určit celkovou sumu dlužnou za odebrané pohonné hmoty společností K. od společnosti S. M. Pokud jde o dílčí závěry, tak ovšem nijak nezpochybňuje faktickou realizaci dodávek pohonných hmot, následně fakturovaných fakturami znějícími na částky 112.845,12 Kč a 281.143,63 Kč, s jednou částečnou úhradou, k nimž byly požadované doklady doloženy. Minimálně v tomto rozsahu se proto soudy dopustily ve vztahu k bodu 1) citovaného výroku nesprávného právního posouzení skutku.
Podle ustanovení §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. po předběžném projednání obžaloby soud trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v §172 odst. 1 tr. ř. Ustanovení §172 odst. 1 tr. ř. upravuje povinnost státního zástupce či soudce zastavit trestního stíhání tehdy, pokud je nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede, nebo není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci, nebo není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný, nebo je trestní stíhání nepřípustné ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 tr. ř., nebo nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, anebo zanikla-li trestnost činu. V případě obviněného M. P. zastavil krajský soud jeho trestní stíhání podle písmene b) §172 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy, že tento skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci.
Trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Podle odstavce 4 téhož ustanovení bude takové jednání posuzováno, jestliže pachatel způsobí takovým činem škodu velkého rozsahu.
Krajský soud v Hradci Králové ve svém usnesení na straně 15 a 16 odůvodnění shrnul závěry vyplývající z doplněného dokazování a konstatoval, že je zřejmé, že ve spise jsou založeny všechny doklady, které lze v současné době opatřit a lze proto uzavřít, že k dodávkám a obchodům uvedeným v obou bodech obžaloby již další doklady opatřit nelze. Opatřené doklady také rozhodně nepředstavují úplné či přezkoumatelné účetnictví společnosti K., spol. s r. o., či jiné ze zainteresovaných společností uvedených ve výrocích obžaloby, na základě něhož by přibraný znalecký ústav mohl provést požadované expertní zkoumání a stanovit, zda došlo ke škodě a v jaké výši. Soud je proto toho názoru, že bez zjištění škody a její konkrétní výše nelze ve věci podávat obžalobu, tak jak to ostatně zcela jednoznačně vyjádřil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 12 To 55/2007, neboť nebyl zjištěn jeden z nezbytných znaků skutkové podstaty trestného činu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., respektive §128 odst. 2, 4 tr. zák., a to znak škody, škody velkého rozsahu, úkoru a prospěchu, resp. škody velkého rozsahu. V detailech soud prvního stupně odkázal na odůvodnění předchozích rozhodnutí ve věci. Vzhledem k tomu, že znalecký posudek nebyl schopen konstatovat vznik a výši škody, pak nalézací soud byl přesvědčen, že na tom nemůže nic změnit ani provedení hlavního líčení, které by bylo naprosto neúčelné. Obdobně je tomu i u znaků úkor a prospěch.
Vrchní soud v Praze se zcela ztotožnil se závěry soudu první instance a na straně 4 a 5 odůvodnění svého rozhodnutí jen stručně poznamenal, že v dané věci je jasné, že důkazní možnosti jsou vyčerpány, což v podané stížnosti konstatuje i krajský státní zástupce. Vrchní soud ohledně neúčelnosti konání hlavního líčení souhlasil se závěry soudu prvního stupně a znovu zdůraznil, že ani provedení hlavního líčení by nevedlo k žádnému jinému závěru, než k tomu, že škodu nelze zjistit. Navíc zde jde o oprávněnost faktur a toto není možné vyhodnotit bez existence těchto faktur. Krom toho nebyly objasněny, resp. zpochybněny skutečnosti významné pro posouzení zavinění, zda ke škodě došlo a v jaké výši, a další skutečnosti jako problematika finančního krytí na provedený nákup podle kupních smluv, možnost placení vzniklých závazků, přičemž podle znalců nelze stanovit celkovou výši dodávek PHM.
S ohledem na výše shrnuté závěry soudů rozhodujících v této trestní věci Nejvyšší soud musí poukázat na to, že k zastavení trestního stíhání ve stejném rozsahu jako v přípravném řízení státním zástupcem by správně mohlo dojít v rámci předběžného projednání obžaloby v tomto konkrétním případě pouze tehdy, jestliže by jiný procesní postup zásadně nic nemohl změnit na závěru, že skutek, pro nějž je stíhání vedeno, není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Takové rozhodnutí soudu předpokládá, že ani dalším došetřením věci by se nepodařilo zjistit skutečnosti a shromáždit důkazy, jejichž provedením v hlavním líčení by se mohlo dojít k závěru o vině, a dává tak soudu možnost předejít neúčelnému konání hlavního líčení, které by skončilo zprošťujícím rozsudkem ve smyslu §226 písm. b) tr. ř. a nebo usnesením o zastavení stíhání podle §223 tr. ř. Zkoumání se týká jednak okolností vyplývajících z obžaloby a předloženého spisového materiálu obsahujícího jednotlivé důkazy, ale též těch skutečností, které vyšly najevo až po jejím podání. Nejvyšší soud v této souvislosti předesílá, že nynější trestní řízení je již druhým v pořadí, neboť ve věci bylo kladně rozhodnuto o obnově řízení poté, co byl obviněný za uvedené trestné činy v minulosti odsouzen, avšak posléze jím zadaný a následně znalcem vypracovaný znalecký posudek zpochybnil existenci a výši škody. V následujícím trestním řízení pak Krajský soud v Hradci Králové po prvním předběžném projednání obžaloby vrátil věc do přípravného řízení, kde bylo provedeno doplnění dokazování a byla tomuto soudu podána nová obžaloba. V obžalobě státní zástupce nijak nepopíral znalecký posudek, naopak poukazoval na revizní znalecký posudek, a také na podporu svých tvrzení navrhoval provést v řízení před soudem několik dalších, výše zmiňovaných důkazů. Jak již bylo shora shrnuto, soud prvního stupně se však ve svých závěrech zaobíral prakticky jen znaleckým posudkem a jeho doplňkem č. 2 založeným na č. l. 1515 a násl. trestního spisu. Další důkazy vůbec nehodnotil a v žádném směru se s nimi nevypořádal. Navíc vzhledem k tomu, že rozhodoval v neveřejném zasedání, neměl možnost je provést kontradiktorním způsobem. Nejvyšší soud se proto plně ztotožňuje s argumenty dovolatelky, uvedenými v odůvodnění jejího dovolání, a zejména poukazuje ve vztahu ke skutku 1) na skutečnost, že ani uvedený ústavní znalecký posudek ve svých závěrech nekonstatuje, že by škoda vůbec nevznikla, pouze shledal nemožné určit její celkovou výši. Jak ale státní zástupkyně správně uvedla, pro posouzení souvisejících otázek, zejména oprávněností fakturace, jsou v trestním spise k dispozici i další důkazy, se zkoumanou účetní evidencí bezprostředně nesouvisející. Především jde o výpověď samotného obviněného M. P. z dřívějších fází trestního řízení, v níž odběry pohonných hmot od společnosti S. M., spol. s r. o., i jejich následné neplacení v určité, byť menší míře, v zásadě akceptoval (č. l. 48 spisu). Rovněž jsou tu i výpovědi svědků, např. Mgr. I. Š., RNDr. A. U. a Ing. B. T. (č. l. 279, 281 až 282 a 874 až 877 trestního spisu), jimž jsou okolnosti předmětných odběrů známy. V neposlední řadě jsou to i tvrzení samotné poškozené společnosti S. M., spol. s r. o., založené na č. l. 309 a 310 trestního spisu ve spojení s připojenými doklady a platební rozkaz Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. 03 Ro 00812/98, založený na č. l. 320 trestního spisu, vydaný ve věci žalobce, společnosti M. R., spol. s r. o., která na základě smlouvy o postoupení pohledávky získala od společnosti S. M., spol. s r. o., pohledávku za společností K., spol. s r. o., ve výši 6.192.975,- Kč. Tímto platebním rozkazem, který následně nabyl právní moci, byla společnost K., spol. s r. o., uznána povinnou k úhradě žalované částky, jež se shoduje s výší dlužné částky z neuhrazených faktur, uvedené státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové v podané obžalobě. Navíc znalecký ústav jednoznačně uvedl, že nelze určit celkovou sumu dlužnou za odebrané pohonné hmoty společností K., spol. s r. o., od společnosti S. M., spol. s r. o., ale pokud jde o dílčí závěry, tak v zásadě nezpochybnil faktickou realizaci dodávek pohonných hmot, následně vyfakturovaných v řízení předloženými fakturami znějícími na částky 112.845,12 Kč a 281.143,63 Kč, s jednou částečnou úhradou, k nimž byly požadované doklady ve formě dodacích listů doloženy. Minimálně v tomto rozsahu se soudy náležitě s předloženými důkazy nevypořádaly a tím se dopustily ve vztahu k bodu 1) citovaného výroku i nesprávného právního posouzení skutku.
Za takové důkazní situace proto nelze souhlasit se závěrem obou soudů, že v otázce škody zde nejsou nejasnosti nebo pochybnosti a že je jisté, že ji nelze zjistit, ale naopak jsou zde důkazy, které vzniku škody nasvědčují, a proto nebylo možno podle názoru Nejvyššího soudu rozhodnout v rámci předběžného projednání obžaloby o zastavení trestního stíhání z důvodu, že skutek, kterého se měl dopustit obviněný M. P., není trestným činem, neboť zde byly obžalobou předloženy důkazy, které by při jejich řádném provedení v hlavním líčení mohly nasvědčovat vzniku škody, byť zřejmě nikoli ve výši v obžalobě uvedené. Podle ustálené judikatury forma soudního zasedání při předběžném projednání obžaloby zejména v podobě neveřejného zasedání (srov. §187 odst. 1 tr. ř.) neumožňuje a ani nepředpokládá provádění důkazů v rozsahu a způsobem vlastním hlavnímu líčení, v němž jsou plně respektována pravidla obsažená v právních předpisech a v navazujících dokumentech o lidských právech (srov. např. čl. 36 až 40 LPS) a rozvedená v základních zásadách trestního řízení (srov. zejména §2 odst. 10 až 14 tr. ř.) i v jednotlivých ustanoveních trestního řádu o hlavním líčení, a proto musí soud vždy velmi pečlivě vážit, zda pouze na základě spisového materiálu bez projednání věci v hlavním líčení lze trestní stíhání obviněného zastavit. Jestliže o skutku, jež je předmětem obžaloby, existují z hlediska důkazního pochybnosti, nejasnosti nebo rozpory mezi jednotlivými důkazy a závěr o tom, které důkazy lze vzít za podklad skutkových zjištění, záleží pouze na jejich vyhodnocení, není zásadně možné [výjimkami jsou např. rozhodnutí podle §11 odst. 1 písm. a), b) nebo e) tr. ř.] trestní stíhání zastavovat po předběžném projednání obžaloby, ale je třeba nařídit hlavní líčení, provést jednotlivé důkazy, a teprve po jejich zhodnocení postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. učinit skutková zjištění a potřebné právní závěry a o skutku rozhodnout (srov. přiměřeně č. 13/1982 a č. 37/1994 Sb. rozh. tr.).
V návaznosti na tyto závěry je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně se náležitě z těchto hledisek nevypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí ani s rozhodnými okolnostmi týkajícími se skutku uvedeného v obžalobě pod bodem 2), který byl právně kvalifikován jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák., když z odůvodnění jeho usnesení není vůbec zřejmé, na základě čeho dospěl k závěru o tom, že ani toto jednání není trestným činem.
Trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák. spáchá ten, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu uvedeném v odstavci 1 §128 tr. zák. uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich, a získá-li zároveň takovým činem pro sebe nebo jiného prospěch velkého rozsahu. Ustanovení §128 odst. 2 tr. zák. o tzv. selftradingu (obchodování ve svůj prospěch – na sebe – v souvislosti se zneužíváním postavení ve dvou nebo více ekonomických subjektech), které je samostatnou skutkovou podstatou, chrání zneužívání postavení ve dvou nebo více podnicích či organizacích, zejména v oblasti konkurence v obchodní činnosti. Nemusí jít přitom o uzavření smlouvy nebo popud k uzavření smlouvy jen mezi společnostmi, podniky nebo organizacemi, v nichž je pachatel činný, ale postačí, že jde o smlouvu na úkor jednoho, popř. i více takových subjektů, v nichž pachatel působí jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na jejich podnikání (srovnej č. 36/2000 Sb. rozh. tr.). Nevýhodná je taková smlouva, která jakýmkoli způsobem znevýhodňuje jednu organizaci vůči druhé, přičemž nemusí jít vždy jenom o finanční prospěch. Způsobení škody není zákonným znakem trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. ani v jeho kvalifikovaných skutkových podstatách podle §128 odst. 3, 4 tr. zák. Byla-li uzavřenou smlouvou ve smyslu §128 odst. 2 tr. zák. způsobena ztráta jednomu z podnikatelských subjektů, v nichž pachatel současně působí, lze to posoudit jako zákonný znak spočívající v tom, že uvedená smlouva je na úkor tohoto subjektu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 4 Tz 24/2002, uveřejněné ve sv. 18/2002 pod č. T 425 v Souboru trestních rozhodnutí NS).
Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu a napadených rozhodnutí soudu první i druhé instance musí konstatovat, že oba soudy se konkrétními skutečnostmi, které by bylo možno podřadit pod znaky trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák. v odůvodnění svých rozhodnutí prakticky vůbec nezabývaly a kromě výše vytknutého sporného konstatování o nedostatku škody, kterou navíc v podstatě směšovaly s prospěchem a úkorem (srov. např. str. 9 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – „Soud pak uzavřel, že nově opatřeným znaleckým posudkem znalce S. a jeho výpovědí znalce došlo ke zpochybnění podstaty obou dvou trestných činů, za něž byl M. P. odsouzen, a to v otázce obligatorního znaku, jímž je škoda …, anebo str. 15 téhož odůvodnění – „Soud je toho názoru, že bez zjištění škody a její konkrétní výše nelze ve věci podávat obžalobu, tak jak to ostatně zcela jednoznačně vyjádřil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 12 To 55/2007, neboť nebyl zjištěn jeden z nezbytných obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu podle §250 odst. 1, 4, resp. §128 odst. 2, 4 tr. zák., a to znak škoda, škoda velkého rozsahu, úkor a prospěch, resp škoda velkého rozsahu.“). S těmito „souhrnnými“ závěry soudu prvního stupně, které neodlišují znaky trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák. od znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., se plně ztotožnil i Vrchní soud v Praze, který v napadeném usnesení k odůvodnění svého závěru v podstatě uvedl jen to, že „v dané věci jsou důkazní možnosti vyčerpány, což v podané stížnosti konstatuje i krajský státní zástupce. Otázka tedy zní, zda je na místě vypsat hlavní líčení a tam věc projednat. Krajský soud se v napadeném usnesení touto problematikou zabývá a dospívá k stanovisku, že ani provedení hlavního líčení nemůže nic změnit na tom, že povinný znak škoda, resp. úkor či prospěch nebyl objasněn ani ustanoven. Vrchní soud s tímto závěrem plně souhlasí, neboť ani provedení hlavního líčení by nevedlo k žádnému jinému závěru, než k tomu, že škodu nelze zjistit“ (str. 4 a 5 usnesení stížnostního soudu). Přitom způsobení škody není zákonným znakem trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. ani v jeho kvalifikovaných skutkových podstatách podle §128 odst. 3, 4 tr. zák. Byla-li však uzavřenou smlouvou způsobena ztráta jedné ze společností, v nichž pachatel současně působí, lze to posoudit jako zákonný znak spočívající v tom, že uvedená smlouva je na úkor této společnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 4 Tz 24/2002, uveřejněný sv. 18 pod č. T 425 Souboru rozhodnutí NS).
Vzhledem k neujasněnosti uvedených znaků skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák. a absenci konkrétního zdůvodnění vztahujícího se k závěrům ohledně zastavení trestního stíhání i ve vztahu ke skutku kvalifikovanému jako tento trestný čin, jsou závěry obou soudů zcela nepřezkoumatelné, neboť nejsou v napadených rozhodnutích vůbec v potřebných směrech rozvedeny. Nejvyšší státní zástupkyni je pak nutno přisvědčit i v tom, že oba soudy v rámci komplexního posouzení celého skutku pod bodem 2) nevzaly v úvahu, že podstatou prvního zde popsaného jednání obviněného M. P. je postoupení pohledávky ve výši 4.884.000,- Kč za společností P., spol. s r. o., jako dlužníkem, za situace, kdy tato společnost do té doby pravidelně a v zásadě bez problémů hradila celý dluh v původní výši 8.334.000,- Kč, a to za cenu 488.400,- Kč, tedy za cenu zjevně neodrážející reálnou hodnotu převáděné pohledávky. Ve spise je na č. l. 84 založena Dohoda o postoupení pohledávky mezi společností K., spol. s r. o., spol. s r. o., zastoupenou obviněným, jako postupitelem, a společností M. o., s. r. o., jako postupníkem, ze dne 31. 12. 1997, ve které jsou výše uváděné údaje obsaženy. Dále jsou v trestním spise založeny na č. l. 85 a 86 také doklady o tom, že společnost P., spol. s r. o., uhradila z výše zmiňované dlužné částky dne 9. 1. 1998 částku 1.500.000,- Kč a dne 13. 2. pak zbývající dluh ve výši 3.384.000,- Kč, tedy uhradila ve velmi krátké době celou kupní cenu za nemovitosti, které koupila od společnosti K., spol. s r. o.
V návaznosti na to je třeba také poukázat na další a poslední námitku nejvyšší státní zástupkyně, podle které oba soudy též zcela nekriticky přejaly znalecký závěr o nedostupnosti účetní evidence společnosti M. o., s. r. o., a přitom nevzaly při právním hodnocení v úvahu tu skutečnost, že fakticky jedinou podnikatelskou činnosti společnosti K., spol. s r. o., bylo provozování čerpací stanice, k jejíž výstavbě a provozu se společnost zatížila úvěry. Tuto čerpací stanici s pozemky v hodnotě 15.900.510,- Kč přitom měl podle tvrzení obžaloby obviněný M. P. jako jediný společník a jednatel firmy K., spol. s r. o., a současně jako společník a jednatel firmy M. o., s. r. o., dne 22. 12. 1997 převést na základě kupní smlouvy z majetku společnosti K., spol. s r. o., na společnost M. o., s. r. o., přičemž kupní cena nebyla později ani zčásti prodávající společnosti K., spol. s r. o., uhrazena. Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že podle jeho ustálené judikatury může nevýhodnost uzavřené smlouvy ve smyslu §128 odst. 2 tr. zák. mimo jiné spočívat také ve skutečnosti, že jedna ze smluvních stran byla takovouto smlouvou zbavena majetku, sloužícího k jedinému reálně fungujícímu podnikání, a tím jí bylo znemožněno i toto podnikání samotné, z jehož výnosů byla obchodní společnost v době před uzavřením smlouvy schopna uhrazovat své závazky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2000, sp. zn. 4 Tz 2/2000, publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 6/2000, str. 265). Z těchto důvodů se oba soudy dopustily nesprávné aplikace trestního práva hmotného ve vztahu k právní kvalifikaci skutku uvedeného pod bodem 2) výroku o zastavení trestního stíhání obviněného M. P., posouzeného obžalobou jako trestný zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák., neboť se náležitě nevypořádaly s tvrzením obžaloby, podle něhož obviněný tímto způsobem v podstatě vyváděl majetek z dluhy zatížené společnosti K., spol. s r. o., do společnosti M. o., s. r. o., se záměrem získat neoprávněný prospěch, k čemuž využil svého jednatelského postavení v obou subjektech, které jinak měly stejný předmět činnosti, a sjednal smlouvu na úkor jednoho a ve prospěch druhého ze zainteresovaných podnikatelských subjektů.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. podané dovolání nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného M. P. důvodným, neboť byly naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. a jejich prostřednictvím také dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a proto z podnětu tohoto dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 12 To 87/2008, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 4 T 4/2008. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.
V novém řízení je Krajský soud v Hradci Králové vázán shora uvedenými právními názory Nejvyššího soudu, a proto zaměří svou pozornost k nápravě shora vytknutých vad a zejména bude o věci konat hlavní líčení, neboť pro zastavení trestního stíhání obviněného v neveřejném zasedání při předběžném projednání obžaloby neshledal Nejvyšší soud podmínky. Přitom ve smyslu §180 odst. 2 a 3 tr. ř. umožní státnímu zástupci provést jím navržené důkazy, přičemž je povinen se s důkazy navrženými a posléze v hlavním líčení provedenými náležitě vypořádat ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v novém rozhodnutí. V návaznosti na to se bude nalézací soud zabývat právní kvalifikací jednání obviněného, a to odděleně ohledně každého ze žalovaných skutků, přičemž vezme zejména v potaz okolnosti, shora zmíněné a bude zkoumat u každého z obou skutků obviněného, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované znaky v bodě I. obžaloby skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a v bodě II. obžaloby skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák.
Závěrem Nejvyšší soud připomíná, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je Krajský soud v Hradci Králové, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právními názory, které byly shora v tomto usnesení vysloveny, a je povinen provést minimálně úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Dále je nutno také zdůraznit, že při odůvodňování rozhodnutí je třeba postupovat důsledně v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, která stanoví, že v odůvodnění soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a příp. i trestu (§125 odst. 1 tr. ř., popř. ve spojení s §138 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. února 2009
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.