ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.106.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 106/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2009 dovolání, které podal obviněný J. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 3 To 176/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 640/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 1. 2008, sp. zn. 15 T 640/2007, byli obvinění J. B. a M. B. uznáni vinnými, že
oba obvinění
1a) dne 12. 5. 2007 kolem 15.05 hod. v H. po předchozí vzájemné domluvě přišli k areálu sídla společnosti V. a k. H. a. s., obžalovaný M. B. přelezl uzamčenou vstupní bránu, a zatímco obžalovaný J. B. hlídal, obžalovaný M. B. z areálu odcizil 2 ks vodárenských šoupat DN100 a 2 ks hydrantových poklopů, kdy následně tyto věci prodali ve výkupně sběrných surovin společnosti K. s. r. o. za částku 392,- Kč, kterou si rozdělili a následně použili pro vlastní potřebu, čímž společnosti V. a k. H. a. s. způsobili škodu v celkové výši 5.398,- Kč,
obviněný M. B. sám
1b) dne 26. 5. 2007 kolem 22.00 hod. v H. v areálu Veslařského klubu H. využil nepřítomnosti Z. B., a z jeho stanu mu odcizil sportovní tašku zn. Adidas obsahující digitální běžecký sporttester zn. Polar S 625X, mobilní telefon zn. Siemens C 25, teplákovou soupravu zn. Adidas, spací pytel, osobní doklady a finanční hotovost ve výši 1.000,- Kč, čímž Z. B. způsobil škodu v celkové výši 10.150,- Kč.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval u obviněného J. B. jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. [v bodě ad 1a)] a u obviněného M. B. jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. dílem spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. [v bodech ad 1a), 1b)].
Za tento trestný čin byli odsouzeni:
- obviněný J. B. podle §247 odst. 1 tr. zák., §45 odst. 1 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin,
- obviněný M. B. podle §247 odst. 1 tr. zák., §45 odst. 1 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené společnosti V. a k. H. a. s., částku 5.398,- Kč jako náhradu za způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému M. B. uložena povinnost zaplatit poškozenému Z. B., částku 8.000,- Kč jako náhradu za způsobenou škodu.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškozená společnost V. a k. H. a. s., a poškozený Z. B., odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl obviněný J. B. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek na str. 3 rozsudku, v němž bylo obžalobou spatřováno spáchání trestných činů ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. B. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 3 To 176/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů napadl obviněný J. B. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Podle jeho názoru bylo jednání odvolacího soudu konáno i přes omluvu v jeho nepřítomnosti. Dále rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku a byl mu uložen nepřiměřený trest.
V odůvodnění podání obviněný zopakoval důvody, které uvedl v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Odmítl, že by se vědomě na trestné činnosti podílel (popřel jednak domluvu se spoluobviněným M. B., jednak přítomnost ve sběrně při odevzdání šrotu a že by mu jmenovaný vyplatil z trestné činnosti nějaký podíl). Uvedl, že taxikář potvrdil, že uvedený šrot přes plot do sběrného dvora nepřehazoval, jen okolo projížděl na kole domů. V okamžiku, kdy jej spoluobviněný požádal o pomoc, tvrdil, že má vše dovoleno, stejně jako to měl on. Tudíž mu nezištně pomohl vzít věci do rukou na venkovní straně brány, tyto položil na zem a jel pryč. Obviněný poznamenal, že bylo asi poledne, podnik je situován přímo před sídlištním domem a o bezpečnostní kameře, která je poblíž brány, věděl. Proto jej v žádném případě nenapadlo, že se podílí na krádeži. Podle jeho názoru vypovídal spoluobviněný v úmyslu jej poškodit, tj. že musel vědět o tom, že se dopouští krádeže. V dovolání konstatoval, že M. B. je drogově závislý. Jeho způsob života mu několikrát vyčetl, za což jej na oplátku poškodil svou výpovědí. Obviněný vytkl, že při výroku o vině a trestu soud vycházel především z výpovědi člověka, který se již vícekrát dopustil trestné činnosti, byl závislý na drogách a několikrát se podrobil léčení na psychiatrii. Zdůraznil, že sám nikdy trestán nebyl, nemá záznam v rejstříku trestů a rozhodně by se žádného trestného činu nedopustil. Do objektu poškozené společnosti nevnikl, stál za plotem ze strany ulice. Skutečnosti a výpovědi svědků v rozsudku označil za pozměněné, přičemž kontext výpovědí byl formulován jinak, než byly vyřčeny při soudním líčení. Podle obviněného se prvostupňový soud důsledně nevypořádal s důkazy a rozpory zjištěnými v průběhu trestního řízení. Trest, který mu byl uložen, označil za nepřiměřený.
Dále obviněný namítl, že nebyl přítomen řízení před odvolacím soudem. Konstatoval, že Krajskému soudu v Brně zaslal omluvu ohledně neúčasti na jednání a žádal, aby bylo odročeno na jiný termín. K této omluvě však soud nepřihlédl a o věci rozhodl v jeho nepřítomnosti.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil zpět k projednání.
K dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupkyně konstatovala, že podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podotkla, že ta část citovaného ustanovení, v níž je uvedeno „jestliže soud rozhodl ve druhém stupni“, znamená, že dovolání je přípustné jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Z výše uvedeného je zřejmé, že dovoláním nelze napadat rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání je mimořádný opravný prostředek. Jeho mimořádnost spočívá kromě jiného v tom, že ho lze podat pouze proti pravomocnému rozhodnutí. Podmínkou přípustnosti dovolání je též to, že předcházelo dvouinstanční řízení. Proto musí být podáno proti rozhodnutí, jímž byla právní moc konstituována, což je v podmínkách dvouinstančního řízení vždy rozhodnutí soudu druhého stupně.
S poukazem na výše popsaný výklad státní zástupkyně uvedla, že dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně není přípustné, neboť rozhodl jako soud prvního stupně. Zdůraznila, že právní moc tohoto rozsudku byla nastolena usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 3 To 176/2008, jímž bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítnuto. V návaznosti na to vyjádřila v podrobnostech názor, že pokud obviněný dovoláním sledoval zrušení rozsudku Okresního soudu v Hodoníně, měl dovolání podat v souladu s ustanovením §265a odst. 1 tr. ř. proti usnesení Krajského soudu v Brně.
Závěrem vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovila souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.], aby i případně jiné rozhodnutí ve věci bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně zjistil, že dovolání obviněného J. B. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). V této souvislosti je nutno připomenout, že obviněný uvádí, že dovolání podává proti rozsudku ze dne 4. 1. 2008, č. j. 15 T 640/2007-153, což je rozhodnutí soudu prvního stupně. Současně však v odůvodnění podání namítá, že nesouhlasí též s usnesením odvolacího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 3 To 176/2008. Jelikož se podání vždy posuzuje podle svého obsahu (§59 odst. 1 věta první tr. ř.), je zjevné, že mimořádný opravný prostředek obviněný směřoval proti rozhodnutí soudů obou stupňů. S názorem o nepřípustnosti podaného dovolání, jak byl vysloven ve vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, proto nelze souhlasit.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
d) byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K námitce obviněného J. B., že byl zkrácen na svých právech konáním veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, což uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obsahově naplňuje, je potřebné připomenout, že trestní řád upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněné osoby u hlavního líčení a veřejného zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v jeho nepřítomnosti jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. znění §202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózně stanoveny nejsou. Toto je zřejmé i ze znění §238 tr. ř., podle něhož na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Z citovaného ustanovení nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení měla přiměřeně užít i na přítomnost osob při veřejném zasedání; zákonná úprava veřejného zasedání včetně veřejného zasedání konaného o odvolání má naopak zvláštní ustanovení o přítomnosti osob u veřejného zasedání. Obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou vymezena v §232 a násl. tr. ř., zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je modifikována v ustanovení §263 tr. ř.
Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení §234 tr. ř., přičemž podle §234 odst. 1 tr. ř. se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Podle §234 odst. 2 tr. ř. platí, že nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Zákon stanoví „něco jiného“ např. v §263 odst. 2 tr. ř. (účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná) a v §263 odst. 3 tr. ř. (při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení).
Obecné ustanovení §234 tr. ř. však neupravuje přítomnost obviněného při veřejném zasedání konaném o odvolání. Na nutnost jeho účasti při něm lze proto usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal a tím dal zřetelně najevo, že bez přítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat. Dále je nutno připomenout i ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Logický výklad tohoto ustanovení vede k závěru, že není-li obviněný ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat v jeho nepřítomnosti. Obecně platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze jen tehdy, byl-li k němu řádně a včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§233 odst. 2 tr. ř.) a nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces.
Jelikož obviněný J. B. nebyl v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu dne 21. 5. 2008 ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, tak aplikace ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. nepřipadala v úvahu.
Podle §233 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž účast při něm je nutná. Z ustanovení §233 odst. 1 věty druhé tr. ř. mimo jiné vyplývá, že o veřejném zasedání vyrozumí obviněného, jestliže nebyl k veřejnému zasedání předvolán, a to jako osobu, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání podnět, nebo jako osobu, která může být rozhodnutím přímo dotčena. Podle ustanovení §233 odst. 2 věty první a druhé tr. ř. předseda senátu stanoví den veřejného zasedání tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána.
Z trestního spisu vyplývá, že dne 8. 2. 2008 byl na podatelnu Krajského soudu v Brně doručen e-mail zaslaný obviněným, v němž požádal, aby byl termín odvolacího řízení stanoven na období od 14. 5. do 23. 5. 2008, a to z důvodu jeho pracovního pobytu ve Skotsku, přičemž zaměstnavatelem má určeno období volna na měsíc květen. Současně uvedl adresu pro doručování pošty ve Skotsku a telefonický kontakt na svou osobu (č. l. 160-161 spisu).
Předseda senátu Krajského soudu v Brně nařídil dne 29. 4. 2008 konání veřejného zasedání o podaném odvolání na den 21. 5. 2008 s tím, že obviněný J. B. bude podle vzoru 7a o veřejném zasedání vyrozuměn na adresy uvedené na č. l. 167 spisu.
Z příslušných poštovních doručenek vyplývá, že všechna tato vyrozumění o konání veřejného zasedání byla obviněnému J. B. na adresy v České republice doručena dne 12. 5. 2008 (č. l. 167 spisu).
Z úředního záznamu vedoucí trestní kanceláře Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2008 plyne, že téhož dne se obviněný telefonicky omluvil z účasti u veřejného zasedání nařízeného na den 21. 5. 2008 z důvodu jednak nemoci a jednak své nepřítomnosti v České republice z pracovních důvodů. V návaznosti na to odkázal na kontakt na svou osobu do ciziny a současně požádal o odročení odvolacího řízení na termín od 1. 9. až 10. 9. 2008, kdy bude mít dovolenou v České republice (č. l. 170 spisu).
Pokud za výše popsaného stavu Krajský soud v Brně dne 21. 5. 2008 konstatoval, že obviněný, který se k soudu nedostavil, byl řádně a včas vyrozuměn a shledal podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, o čemž rozhodl usnesením (vše na č. l. 171 spisu), nelze tomuto postupu vytýkat pochybení. V daném případě nedošlo k porušení některého z ustanovení trestního řádu a ani k nepatřičnému zásahu do ústavně garantovaného práva obviněné osoby na projednání věci v její přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z popsaného přehledu je zřejmé, že obviněnému J. B. bylo vyhověno stanovením termínu veřejného zasedání o odvolání na měsíc květen 2008, přičemž vyrozumění osobně převzal, a to v České republice. V telefonické omluvě však uvádí svou nepřítomnost z pracovních důvodů v cizině a současně argumentuje i nemocí. Podstatné ale je, že tato tvrzení žádným způsobem nedoložil, a to ani dodatečně (např. lékařskou zprávou, z níž by bylo možno dovodit, že zdravotní stav mu neumožňoval účastnit se soudního řízení). Dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je tudíž v příslušné části zjevně neopodstatněné.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný J. B. uplatňuje v dovolání výhrady, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný uvádí, že se žádné trestné činnosti vědomě nedopustil a popisuje, jak celá událost proběhla. Namítá, že soud vycházel především z tvrzení spoluobviněného M. B., který se již několikrát dopustil trestné činnosti, byl závislý na drogách, opakovaně se podrobil léčení na psychiatrii a svou výpovědí chtěl jeho osobu poškodit. Skutečnosti a výpovědi svědků označuje za pozměněné. Prvostupňovému soudu vytýká, že se důsledně nevypořádal s důkazy a rozpory zjištěnými v průběhu trestního řízení. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přitom z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Hodoníně (následně též Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Hodoníně plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se v odvolacím řízení ztotožnil Krajský soud v Brně (str. 2 napadeného usnesení).
Rovněž výtky obviněného J. B., týkající se nepřiměřenosti uloženého trestu nelze podřadit pod jím deklarovaný dovolací důvod. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. jen tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nad rámec mimořádného opravného prostředku lze poznamenat, že z výroku o trestu pravomocného rozsudku Okresního soudu v Hodoníně je zjevné, že obviněnému J. B. nebyl uložen trest, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i ohledně námitek, které obviněný uplatnil s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného J. B. odmítl jako zjevně neopodstatněné, neboť z obou shledaných důvodů pro odmítnutí dovolání je zásadnější. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k