ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.116.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 116/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. února 2009 o dovolání, které podal obviněný V. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 5 To 60/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 2/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2008, sp. zn. 54 T 2/2007, byl obviněný V. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), h) tr. zák. Za to byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §29 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou s tím, že podle §29 odst. 1 věta třetí tr. zák. se doba výkonu tohoto trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou nezapočítává do doby výkonu trestu pro účely podmíněného propuštění. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově ze dne 19. 9. 2006, sp. zn. 18 T 163/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené V. z. p. Č. r., sídlem P., částku ve výši 1.692,- Kč a poškozené Z. p. m. v. Č. r., sídlem P., částku ve výši 1.630,- Kč.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě (v neprospěch obviněného), rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 5 To 60/2008, jímž podle §256 tr. ř. tato odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soud prvního stupně provedené důkazy vyhodnotil nesprávně jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a v důsledku tohoto pak dospěl k nesprávným závěrům právním, přičemž toto nesprávné právní posouzení beze zbytku převzal i odvolací soud. Prohlásil, že trvá na tom, že se vytýkaného jednání nedopustil, a že pro odsuzující výroky soudů obou stupňů neexistují dostatečné důvody. Podle něho neexistují přímé důkazy, které by ho z vytýkaného jednání jednoznačně usvědčovaly, a pokud soud opírá své rozhodnutí o řetězec důkazů nepřímých, tak tento není souvislý, má chybějící články, a proto nemůže v důkazním řízení přímé důkazy nahradit. Uzavřel, že všechny tyto skutečnosti ho vedou k závěru, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily a vyhodnotily provedené důkazy, což mělo za následek nesprávný závěr o jeho vině a že v tomto spatřuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je zde nesoulad mezi skutkovými zjištěními jak krajského, tak vrchního soudu.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené rozhodnutí a přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Shledal, že námitky obviněného směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Dodal, že obviněný se domáhá v podstatě pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným v úvahu přicházejícím způsobem, a neuvádí žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit existenci extrémního rozporu mezi vykonanými důkazy a právním posouzením věci. V této souvislosti pro úplnost konstatoval, že soudy při hodnocení důkazů nevybočily z mezí §2 odst. 6 tr. ř. a že jejich skutkové závěry logicky vyplývají z provedených důkazů. Je sice skutečností, že v předmětné trestní věci byly k dispozici pouze důkazy nepřímé, tyto nepřímé důkazy však podle jeho přesvědčení tvoří logickou a ničím nenarušenou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů, která spolehlivě usvědčuje ze spáchání skutku obviněného.
Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě poznamenat, že podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že obviněnému byla dne 14. 10. 2006 Okresním soudem v Ostravě podle §39 tr. ř. ustanovena obhájkyně JUDr. A. L. (viz ustanovení obhájce na č. l. 257 spisu). Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo doručeno obviněnému i jeho (jmenované) obhájkyni ve stejný den, a to 17. 10. 2008 (viz doručenky na č. l. 1249 spisu). Obviněnému tedy počala běžet lhůta k podání dovolání od okamžiku tohoto doručení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž poslední den lhůty k podání dovolání (obviněného) tak připadl na den 17. 12. 2008. Dovolání obviněného však bylo podáno prostřednictvím obhájkyně JUDr. A. L. telefaxem a rovněž osobně u Krajského soudu v Ostravě až dne 31. 12. 2008 (viz dovolání na č. l. 1284 až 1287 a dovolání na č. l. 1288 až 1291 spisu).
Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani za použití ustanovení §265e odst. 2, odst. 3 tr. ř. Navrácení zmeškané lhůty k podání dovolání přitom není podle §265e odst. 4 tr. ř. přípustné.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na výše stručně rozvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. února 2009
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý