ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1185.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1185/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2009 o dovolání obviněného MUDr. J. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2009, č. j. 6 To 105/2009-153, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 155/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2009, č. j. 6 To 105/2009-153, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 11. 2008, č. j. 21 T 155/2008-111, kterým byl MUDr. J. V. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §201 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, který mu byl za použití §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců a dále k trestu zákazu činnosti podle §49 odst. 1 tr. zák., spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel podle §50 odst. 1 tr. zák. v trvání dvou let a šesti měsíců.
Proti předmětnému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, což považuje za nesprávné. Poukazuje na to, že soud nesprávně posoudil důkazy svědčící v jeho neprospěch, dokonce své rozhodnutí opíral o důkazy, které nemají s prokazováním jeho viny, případně k prokázání požitého alkoholu význam. Je přesvědčen, že důkazy, kterými soudy odůvodnily svá skutková zjištění, nemohou být použity pro doložení jeho viny. Opětovně poukazuje na to, že důkazy nebyly hodnoceny v souladu se zásadou in dubio pro reo. Závěrem podaného dovolání soudům vytkl, že se nezaobíraly nesrovnalostmi ve výpovědích svědků a v rámci hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu postupovaly v rozporu s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení krajského soudu a dále zrušil také rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Okresnímu soudu v Novém Jičíně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání vyjádřil, navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265d odst. 2 tr. ř. a podání nepovažoval za dovolání, neboť toto podání nebylo učiněno prostřednictví obhájce (nebylo obhájcem obviněného podepsáno).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud s ohledem na připojenou plnou moc, udělenou obhájci k zastupování obviněného před Nejvyšším soudem v řízení o dovolání, získal vyjádření obhájce obviněného, ze kterého vyplývá, že dovolání obviněného podal obhájce osobně u soudu prvního stupně (dovolání bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájce).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř., zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Předně je možno uvést, že obviněný byl uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák., když uvedeného trestného činu se měl dopustit tím, že „dne 22. 2. 2008 v době kolem 06.50 hodin v K., okres N. J., na ulici O. M. ve směru do centra města řídil osobní motorové vozidlo Škoda Octavia, r. z., přesto že před jízdou požíval ve větší míře alkoholické nápoje a věděl, že jeho schopnosti řídit vozidlo jsou požitým alkoholem ovlivněny, kdy z jeho úst byl cítit alkohol, přičemž také chůze byla nejistá a provedenou dechovou zkouškou pomocí přístroje zn. Dräger Alcotest, dne 22. 2. 2008 v 06.53 hodin bylo u něj zjištěno 1,41 promile alkoholu“. K uvedenému skutkovému zjištění dospěl soud prvního stupně na základě provedených a hodnocených důkazů. Na str. 3 - 4 svého rozsudku rozvádí okresní soud jednotlivé důkazy a z nich vyplývající skutečnosti, které odůvodňují správnost jeho závěrů. Jedná se mj. o výpovědi svědků-policistů J. B., který mj. uvedl, že z dechu obviněného bylo cítit alkohol, dechový přístroj ukázal v dechu obviněného více jak jednu promili alkoholu, při dechové zkoušce nebyl obviněný schopen se nadýchnout – což v souvislosti se svojí praxí svědek spojuje s tím, že takto jednají řidiči, kteří jsou ovlivněni alkoholem, řidiče-obviněného viděli přijíždět a tento, ač jel pomalu, vjel do protisměru. Svědek M. (příslušník policie) potvrdil, že při dechové zkoušce bylo u obviněného naměřeno více než jedna promile alkoholu, obviněný k tomu uvedl, že večer dcera slavila narozeniny a on si vzal ráno kapky proti kašli, protokol o dechové zkoušce odmítl podepsat, odmítl také lékařské vyšetření. Přístroj byl kalibrovaný. S ohledem na obviněným uplatněnou obhajobu byl ve věci vypracován znalecký posudek, kde se znalec vyjádřil k verzi obviněného o požitých kapkách proti kašli, kterou znalec odmítl. Soud prvního stupně se zabýval i hodnocením jednotlivých důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Namítá-li v podaném dovolání obviněný, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ a své závěry o jeho vině vybudovaly na výpovědích svědků – policistů, záznamu o dechové zkoušce, znaleckém posudku a odmítnutí podrobit se odběru krve na zjištění alkoholu v jeho krvi, pak nelze než takové námitky označit za právně irelevantní z hlediska obviněným uplatněného dovolacího důvodu. Obviněný se svojí argumentací snaží uvedené důkazy znevěrohodnotit a předkládá soudu vlastní verzi skutkového děje; „v době zastavení policejní hlídkou jsem alkohol v krvi neměl, až na možný pozůstatek léků“, uvedená argumentace však byla znaleckým posudkem a výslechy svědků vyvrácena. V souvislosti s označením námitek obviněného za irelevantní, je možno odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V souvislosti s obviněným předkládanou vlastní verzí průběhu skutkového děje „v době kontroly hlídkou policie neměl alkohol v krvi“, je možno zmínit rozhodnutí Ústavního soudu zn. II. ÚS 681/04, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení. Dále je možno uvést, že námitky uplatněné v dovolání jsou obsahově shodné s námitkami uvedenými v odvolání a s těmito se řádně vypořádal soud druhého stupně.
Trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky se dopustí ten, kdo, byť z nedbalosti, vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Z popisu skutku je patrno, že obviněný řídil pod vlivem alkoholu v centru města motorové vozidlo, kdy u něj bylo dechovou zkouškou zjištěno 1,41 promile alkoholu a z provedených důkazů dále vyplývá, že z něj byl cítit alkohol a řídil vozidlo v rozporu s uvedeným ustanovením, kdy mj. vjel do protisměru a jeho chůze byla po vystoupení z vozidla nejistá. Toto jsou skutečnosti, které použití uvedeného zákonného ustanovení plně odůvodňují.
V souvislosti s uvedenými námitkami obviněného Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněný domáhal změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jeho představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann