ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1409.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1409/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2009 o dovolání obviněného S. Ž., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009, č. j. 10 To 203/2009-198, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 1 T 96/2008, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009, č. j. 10 To 203/2009-198, zrušuje .
Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
K odvolání obviněného byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 5. 1. 2009, č. j. 1 T 96/2008-172, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, když podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků, a nově bylo odvolacím soudem podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1 tr. zák. a byl mu podle §217a odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009, č. j. 10 To 203/2009-198, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že „skutková věta výroku o vině neobsahuje všechny zákonné znaky trestného činu, jak je trestním zákonem předpokládáno, přičemž případné jednání mj. nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti“. Výše uvedené skutečnosti podle jeho mínění vyplývají z toho, že ve výrokové části rozsudku není uvedena skutková okolnost, která by odůvodňovala závěr, že dovolatel se trestného činu dopustil vůči konkrétní osobě, a při té příležitosti odkázal na rozhodnutí č. 46/1968 Sb. rozh. tr. Vedle uvedeného nedostatku poukazuje mj. na to, že odvolacím soudem nebyla zkoumána materiální podmínka trestnosti, neboť nikdo na inzerát nereagoval, obviněný nebyl nikdy soudně trestán a k podání inzerátu došlo před delší dobou. V poslední řadě upozorňuje obviněný na to, že právní závěr o spáchání trestného činu je v extrémním nesouladu se zjištěnými důkazy a v této souvislosti připomíná judikaturu Ústavního soudu. Podotýká, že se nejednalo o žádnou nabídku pohlavního či obdobného styku, nebyla zjištěna konkrétní osoba, která by na inzerát odpověděla a bez relevantních důkazů nelze aplikovat uvedené ustanovení a pokud tak soudy učinily, porušily jeho právo na spravedlivý proces, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek napadený dovoláním zrušil a podle §226 písm. b) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Předně je třeba uvést, že odkaz obviněného na tzv. „extrémní nesoulad“ jako důvod, pro který je přípustné dovolání při uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze v daném případě akceptovat. V souvislosti s odkazem obviněného na judikaturu Ústavního soudu je třeba zmínit, že Nejvyššímu soudu jsou známa rozhodnutí Ústavního soudu, která vyznívají obdobně, jak obviněný uvádí. Je však třeba připomenout, že paušální odkaz na tzv. „extrémní nesoulad“ není žádným dovolacím důvodem a z pohledu dovolání, ve smyslu důvodů uvedených v §265b tr. ř., jej není možno akceptovat za situace, kdy právní hodnocení není v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Z rozhodnutí soudu druhého stupně vyplývá, které skutečnosti jej vedly k závěru o naplnění znaků zmíněného trestného činu.
V podaném dovolání poukazuje obviněný na to, že „skutková věta výroku o vině neobsahuje všechny zákonné znaky trestného činu, jak je trestním zákonem předpokládáno, přičemž případné jednání mj. nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti“. Takto koncipovanou námitku již lze považovat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu za právně relevantní.
Obviněný byl uznán vinným trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 2. 11. 2006 na chatových internetových stránkách serveru www. zveřejnil nabídku na úplatu osobě ve věku patnácti let za blíže nekonkretizovaný pohlavní styk či jiné srovnatelné chování inzerátem ve znění: „Ahojka, je mi 40 let a přesto bych rád našel kluka, kterému to nebude vadit, na všechno hezký. Povede se to? Kapesný možný“.
Trestného činu svádění k pohlavnímu styku se dopustí podle §217a odst. 1 tr. zák. ten, kdo nabídne, slíbí nebo poskytne osobě mladší osmnácti let za pohlavní styk s ní, nebo za její pohlavní sebeukájení, obnažování nebo jiné srovnatelné chování úplatek nebo jinou výhodu či prospěch. V případě obviněného krajský soud dovodil, že obviněný jednáním shora popsaným nabídl osobě mladší osmnácti let za pohlavní styk s ní nebo jiné srovnatelné chování úplatu. V souvislosti s argumentací obviněného v podaném dovolání je nutno uvést, že obviněný sám uvedl, že zveřejnil v internetové síti inzerát shora uvedeného znění. Jak vyplynulo z důkazů, které byly v přípravném řízení shromážděny a soudy provedeny, je nepochybné, že inzerát byl podán při připojení z IP adresy bydliště obviněného. Pokud jde o osobu obviněného, nelze přehlížet, že tento vedle adresy užíval i adresu Z výše uvedeného vyplývá, že na chatových internetových stránkách obviněný zveřejnil shora uvedený inzerát, a to dne 2. 11. 2006. Odvolací soud vybudoval svůj závěr o vině obviněného (viz str. 3 rozsudku krajského soudu) na vyjádření svědků, kteří komunikovali s osobou užívající adresu, přičemž soud dále argumentoval tím, že „tvrzení obviněného, že jeho adresu někdo zneužil nelze akceptovat“.
Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí pokládá obhajobu obviněného za zcela nevěrohodnou vzhledem k tomu, že obviněný v inzerátu výrazně snížil svůj věk oproti skutečnosti, což napovídá zájmu o sexuální kontakt, situaci pak dokresluje podle mínění soudu i nabídka kapesného jako úplaty za „všechno hezký“, která by stěží padla, kdyby mělo jít o nevinné sdílení společných zájmů. Protože obviněným nebyly zájmy konkretizovány, s přihlédnutím k výše uvedenému pak dospěl odvolací soud k závěru, že se ze strany obviněného jednalo o zájem o sexuální kontakt, což dovozuje i z „chatů svědků (rok narození) s osobou přihlášenou na portálu Seznam pod jménem (což je druhá adresa obviněného registrovaná na Seznamu)“.
Uvedený závěr o vině obviněného trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle §217a tr. zák. považuje Nejvyšší soud vzhledem k níže uvedeným skutečnostem za předčasný. Předně je třeba uvést, a tuto okolnost měl bezpochyby na mysli i krajský soud, že nelze očekávat od pachatelů této trestné činnosti, že by v inzerátech nabízeli, slibovali za pohlavní styk s ní apod. (viz blíže formální znaky §217a tr. zák.) úplatu nebo jinou výhodu. Je nepochybné, že pachatelé této trestné činnosti, ve snaze zabránit svému zjištění, budou používat co možná nejrafinovanější postupy pro kontakt s osobami mladšími osmnácti let za účelem uvedeným v §217a tr. zák. a rovněž tak i své nabídky uvádět mlhavě, aby nevzbuzovaly podezření, co je jejich pravým záměrem. Vzhledem k těmto tendencím na straně pachatelů tohoto druhu trestné činnosti je pak potřebné, aby orgány činné v trestním řízení jejich řešení věnovaly zvýšenou pozornost a nespokojovaly se s odkazem na obecné formulace, které nejsou dostatečně podložené důkazy.
Krajský soud ve svém rozhodnutí mj. uvedl, že nelze akceptovat tvrzení obviněného, že někdo jeho adresu zneužil. V této souvislosti poukazuje Nejvyšší soud na tu skutečnost, že v předmětné trestní věci stanul obviněný před soudem pro jednání, kterého se měl dopustit dne 2. 11. 2006. Z dokladu, který obviněný předložil u veřejného zasedání dne 23. 6. 2009, vyplývá, že obviněný se na Policii ČR obrátil s podezřením ze spáchání trestného činu „zneužitím e-mailové adresy“ v době od 1. 2. 2008 do 17. 4. 2008. Uvedené usnesení policejního orgánu je sice v rozhodnutí odvolacího soudu konstatováno, avšak bez bližšího závěru. V souvislosti s obhajobou obviněného v rámci hodnocení důkazů by nemělo zůstat stranou ani vyjádření obviněného (č. l. 147), kde uvedl, že „e-mailové adresy má zajištěny heslem a obě schránky byly napadeny a zneužity, přičemž má podezření na konkrétní osobu“, zda uvedená argumentace není v rozporu s oznámením, které podal na Policii ČR, zda nejde o jednání ze strany obviněného účelové apod. Dalším důkazem, který byl u hlavního líčení proveden, byl znalecký posudek (psychiatricko-sexuologický), ze kterého vyplývá, že u obviněného nebyla zjištěna sexuální deviace, avšak znalec v posudku na str. 12 uvádí: „Pouze pozitiva reakcí na předškolní chlapce v kontextu vyšetření zaráží, ukazuje na možnou latentní vlohu homosexuálně pedofilní, pokud však existuje, je dobře skryta a nemá co dočinění se současným vyšetřováním“. Uvedenou skutečnost zmiňuje Nejvyšší soud v souvislosti s opisem protokolu o hlavním líčení, který odvolací soud založil na str. 190 spisu. Z uvedené písemnosti – protokolu o hlavním líčení ve věci vedené u Okresního soudu pro Prahu – západ sp. zn. 2 T 73/2009, ze dne 9. 6. 2009, mj. vyplývá, že obviněný je stíhán pro trestný čin podle §242 odst. 1 tr. zák. S ohledem na obviněným uplatněnou obhajobu by bylo v uvedené trestní věci (OS Praha - západ sp. zn. 1 T 96/2008) žádoucí, provedení důkazů z výše uvedené trestní věci, kde je obviněný stíhán pro trestný čin podle §242 odst. 1 tr. zák. (zda byl ve věci např. zpracován znalecký posudek k osobě obviněného, s jakým závěrem, v případě jiných závěrů např. k otázce sexuální deviace provést výslech znalce apod.). Shora uvedený postup by měl vést k odstranění pochybností ohledně vlastního textu zveřejněného inzerátu, aby bylo bezpečně prokázáno, že jeho zněním skutečně nabízel obviněný osobě mladší osmnácti let za pohlavní styk s ní nebo jiné srovnatelné chování úplatu (např. měla být provedena podrobnější charakteristika obviněného i v souvislosti s dalším trestním stíháním, zda se zaměřuje na osoby mladší osmnácti let apod.). Bez povšimnutí by nemělo zůstat tvrzení obviněného, že zveřejněním inzerátu byl pouze zvědavý, zda se na něj někdo ozve, a to v souvislosti se závěry, které vyplynou k osobě obviněného s trestním stíháním ve věci vedené u téhož soudu pro trestný čin podle §242 odst. 1 tr. zák., ale i v kontextu s tím, že sám obviněný uvedl při svém výslechu dne 7. 7. 2008 (č. l. 148), kde se vyjadřoval k tomu, proč právě na stránkách, „které obsahují explicitní nabídky sexu“, uvedený inzerát umístil.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti musel Nejvyšší soud zrušit podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009, č. j. 10 To 203/2009-198. Současně zrušil i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při svém rozhodování o vině obviněného bude nutno vzít v úvahu při hodnocení důkazů nejen shora nastíněný okruh okolností, které mohou charakterizovat osobu obviněného i formální znaky trestného činu, ale také důkazy již soudem provedené a tyto hodnotit ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., přičemž pro odůvodnění je nutno upozornit na náležitosti vymezené v §125 odst. 1 tr. ř. (pro rozsudek), §134 odst. 2 tr. ř. (pro usnesení). Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že rozhodnutí bylo zrušeno pouze k dovolání obviněného.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. prosince 2009
Předseda senátu :
JUDr. Jan Engelmann