ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.433.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 433/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2009 o dovolání, které podal obviněný D. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 11 To 359/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 63/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 1 T 63/2007, byl obviněný D. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., stran něhož zůstal rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 1 T 61/2004, potvrzený usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 11 To 68/2007, nedotčen částečně zrušujícím usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 5 Tdo 10/2008, byl obviněný odsouzen podle §180d tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. za použití §45 tr. zák. a §45a tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře tři sta hodin. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky.
Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 3. 2004, Zt 640/2003 – 11, pro skutek v rozsudku specifikovaný, v němž byl spatřován trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla V. z. p., K. p. pro K. k., Ú. p. R. n. K., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 11 To 359/2008, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (a proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou) podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že napadená rozhodnutí byla vydána na základě nesprávného právního posouzení skutku či jiného nesprávného hmotně právního posouzení a že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá především v nerespektování zásady práva na spravedlivý proces. Poté konkretizoval, že proti rozhodnutí Městského úřadu v Kostelci nad Orlicí, Odboru dopravy a silničního hospodářství, č. j. ze dne 6. 9. 2006 (jež nabylo právní moci dne 17. 10. 2006 oznámením rozhodnutí Krajského úřadu Hradec Králové, č. j. ze dne 12. 10. 2006), kterým mu (obviněnému) byl uložen – zákaz řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců, podal správní žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové. Zdůraznil, že tato žaloba však byla z důvodu nedostatku finančních prostředků na jeho (obviněného) straně a následného nezaplacení soudního poplatku zamítnuta, že soud řízení zastavil, aniž by věc projednal a případně zkoumal jeho (obviněného) majetkové poměry. Dále argumentoval, že soudy nižších stupňů vedly k rozhodnutí o jeho vině nepřesně zjištěné skutečnosti, že nepřesně učinily závěry o spáchání předmětných trestných činů a uložily mu nepřiměřeně vysoké tresty. Uzavřel, že pochybení spatřuje především v tom, že soud prvního stupně se při rozhodování o vině nezabýval jeho tvrzením v rámci obhajoby, neprovedl jím navrhované důkazy a nijak nepřezkoumal z trestně právního pohledu postup správního orgánu.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou k dalšímu řízení.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Shledal, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje výlučně proti „nepřesně zjištěným skutečnostem“, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je však dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. být nemohou. Pokud jde o postup Krajského soudu v Hradci Králové ve věci dovoláním zmiňované správní žaloby, pak přezkoumávání zákonnosti tohoto rozhodnutí v nynějším řízení o dovolání možné není, neboť jde o rozhodnutí v jiné věci.
K námitce obviněného stran nepřiměřené přísnosti uložených trestů státní zástupce poznamenal, že výrok o uložení trestu z hlediska jeho druhu, výše či způsobu výkonu lze dovoláním napadnout prakticky toliko z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a že v tomto ustanovení vymezenými vadami napadený výrok zjevně netrpí a takové vady ani nejsou dovoláním namítány.
Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání (jako celek) je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že v době, kdy rozhodnutím odvolacího soudu pravomocně skončilo trestní stíhání, měl obviněný obhájce, a to JUDr. T. D., jenž mu byl ustanoven podle §39 tr. ř. se zřetelem k §36 odst. 2 tr. ř. (viz opatření na č. l. 111 až 113 spisu). Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno jmenovanému obhájci dne 9. 10. 2008 (viz doručenka na č. l. 244 spisu). Obviněnému soud zásilku, jejímž obsahem bylo písemné vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu, doručoval prostřednictvím pošty do vlastních rukou, a to nejprve na adresu jeho trvalého bydliště P., K. n. O. Nutno zdůraznit, že obviněný v průběhu trestního řízení právě tuto adresu označil za adresu pro účely doručování jeho osobě. Obviněný však nebyl na uvedené adrese zastižen, zásilka byla proto dne 9. 10. 2008 uložena a posléze, po uplynutí desetidenní lhůty k vyzvednutí, jako nevyzvednutá vrácena soudu prvního stupně (viz obálka na č. l. 249 spisu). Soud poté tutéž zásilku doručoval obviněnému na adresu R. A., K. n. O., tj. adresu, kterou obviněný uvedl jako adresu současného pobytu. Ani na této adrese však nebyl obviněný zastižen, zásilka byla tedy dne 24. 10. 2008 uložena a po uplynutí desetidenní lhůty k vyzvednutí jako nevyzvednutá opět vrácena soudu prvního stupně. Na č. l. 257 a č. l. 258 spisu se pak nachází přípis Policie ČR ze dne 21. 11. 2008 a obálka, z nichž vyplývá, že obviněný dne 21. 11. 2008 odmítl písemnost – usnesení odvolacího soudu převzít. Konečně, z dodejky založené na č. l. 244 spisu je patrné, že obviněnému bylo usnesení odvolacího soudu fyzicky doručeno (toto rozhodnutí fakticky převzal) dne 11. 12. 2008.
Nejvyšší soud v těchto souvislostech připomíná, že pokud bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno obviněnému na adresu, kterou uvedl pro účely doručování, uložením u pošty [§64 odst. 3 písm. c) tr. ř. ] a uložení takové zásilky nebylo vyloučeno podle §64 odst. 4 tr. ř. (v posuzované věci nebylo uložení zásilky obsahující usnesení odvolacího soudu vyloučeno - viz též rozhodnutí č. 54/2005 Sb. rozh. tr.), počíná běh lhůty k podání dovolání od vzniku účinků tohoto doručení (§64 odst. 2 věta druhá tr. ř.) bez ohledu na skutečnost, že obviněný později zásilku osobně převzal (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 7 Tdo 272/2003, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 25/2004, pod č. 582).
Podle §64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.
V návaznosti na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud konstatuje, že obviněnému bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno podle §64 odst. 2 tr. ř. fikcí dne 20. 10. 2008. Poslední den lhůty k podání dovolání (obviněného) tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením §60 odst. 2, 3 tr. ř. a §265e odst. 1, 2 tr. ř. připadl na den 22. 12. 2008. Dovolání obviněného však bylo podáno prostřednictvím obhájkyně JUDr. E. P. až dne 23. 2. 2009 (viz dovolání a obálka na č. l. 270 až 272 spisu).
Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
K tomu lze ještě dodat, že tento závěr by platil i v případě, že by, pokud jde o běh dovolací lhůty, bylo vycházeno ze skutečného převzetí rozhodnutí odvolacího soudu obviněným. V takovém případě by totiž lhůta pro podání dovolání skončila dne 11. 2. 2009.
Na tomto závěru nic nemění skutečnosti, jež Nejvyšší soud z trestního spisu také zjistil. Přípisem založeným na č. l. 262 spisu, jenž nalézacímu soudu došel dne 9. 1. 2009, obviněný požádal soud o přidělení bezplatného obhájce svých práv k sepsání a podání dovolání k Nejvyššího soudu v Brně ve věci 11 To 359/2008 mj. s tím, že dopředu odmítá JUDr. T. D., neboť ten má málo sil aktivně bojovat za jeho právo na spravedlnost. Opatřením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 1 T 63/2007 (na č. l. 264 spisu), pak byla obviněnému podle §33 odst. 4 tr. ř. k jeho žádosti ustanovena jako obhájkyně pro dovolací řízení JUDr. E. P. Předmětné opatření bylo dotyčné obhájkyni doručeno dne 16. 1. 2009 (viz doručenka na č. l. 264 spisu), dne 2. 2. 2009 obdržela ještě rozsudek soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu (viz doručenka na č. l. 267 spisu).
V souvislosti s rozvedenými skutečnostmi Nejvyšší soud připomíná ustanovení §41 odst. 5 tr. ř., podle něhož platí, že nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu. Je přitom nepochybné, že uvedené kroky může obhájce činit za součinnosti s obviněným, pokud nejsou dány podmínky, za kterých je může vykonávat i proti vůli obviněného (viz §41 odst. 4 tr. ř.), což v daném případě nebylo.
Jestliže v době, kdy pravomocně skončilo řízení některým z rozhodnutí soudu uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., měl obviněný obhájce, pak je tento obhájce oprávněn, popřípadě s ohledem na příslušná ustanovení zákona o advokacii (např. §16 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i povinen podat za obviněného dovolání a účastnit se řízení o něm (§41 odst. 5 tr. ř.), a to bez ohledu na okolnost, že právní mocí už jinak zaniklo zmocnění tohoto obhájce, aby obhajoval obviněného. V uvedeném případě není žádný důvod k tomu, aby soud (např. k žádosti obviněného) ustanovil obviněnému nového obhájce (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1340/2006, publikované pod č. 50/2007 Sb. rozh. tr.).
Jak již shora uvedeno, obviněného právně zastupoval v době, kdy trestní stíhání skončilo pravomocným usnesením odvolacího soudu, obhájce JUDr. T. D., který byl obviněnému ustanoven soudem podle §39 tr. ř., přičemž jeho zmocnění bylo vymezeno dobou trvání důvodů nutné obhajoby. Tudíž prostřednictvím tohoto obhájce mohl obviněný dovolání k Nejvyššímu soudu podat a tento obhájce jej mohl dále v řízení o dovolání zastupovat.
V souvislosti s tím je nutno ještě konstatovat, že již citované ustanovení §265e odst. 2 tr. ř., upravující běh dovolací lhůty obviněného za situace, kdy je třeba doručit rozhodnutí též jeho obhájci, má – v případě, že obviněný měl v době pravomocného skončení trestního stíhání obhájce – na mysli právě tohoto obhájce.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že za popsané situace nemělo na otázku běhu dovolací lhůty z hlediska obviněného vliv doručení rozhodnutí odvolacího soudu JUDr. E. P. po jejím ustanovení obhájkyní obviněného, k čemuž došlo až poté, co trestní stíhání obviněného pravomocně skončilo usnesením soudu druhého stupně, resp. poté, co obviněnému již uplynula lhůta k podání dovolání proti citovanému rozhodnutí (k tomu viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 8 Tdo 583/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 38/2007, pod č. 1015).
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2009
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý