ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.488.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 488/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2009 dovolání, které podal obviněný J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 6 To 454/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 8 T 17/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 8 T 17/2008, byl obviněný J. Š. pod body 1) až 6) výroku uznán vinným jediným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným a dílem nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., dílem spáchaným ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a to na pokladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §37a tr. zák. odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §37a tr. zák. byl zrušen výrok o vině, výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad z rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 29. 1. 2008, č. j. 8 T 120/2007 – 122, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 50 To 131/2008, v právní moci dne 31. 3. 2008.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných T. Ř., P. K. a P. S.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jednak obvinění J. Š. a P. S. a jednak ve prospěch obviněného T. Ř. okresní státní zástupce v Tachově.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 6 To 454/2008, bylo rozhodnuto:
I. K odvolání státního zástupce byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 3. 6. 2008, č. j. 8 T 17/2008 – 434, pouze ve výroku o vině a trestu ohledně obviněného T. Ř. a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla v rozsahu zrušení vrácena věc soudu prvního stupně.
II. Odvolání obviněných J. Š. a P. S. do téhož rozsudku byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni (výrok ad II. a výrok o trestu) napadl obviněný J. Š. prostřednictvím obhájkyně dovoláním ze dne 22. 1. 2009, které doplnil podáním ze dne 6. 4. 2009. Mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř. Podle názoru obviněného „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně a v řízení předcházejícím napadenému rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“.
V podání obviněný připomněl dosavadní průběh trestního řízení ve věci. Uvedl, že po celou dobu trestního stíhání zásadně popíral, že by se měl dopustit jednání pod body 3), 4) a 5) výroku rozsudku okresního soudu.
K bodu 3) rozsudečného výroku obviněný namítl, že vozidlo Opel Senator koupil od spoluobviněného P. K. za 2.000,- Kč, přičemž nevěděl a ani vědět nemohl, že se jedná o vozidlo kradené. Zmínil, že celá věc se odehrála tak, že jmenovaný spoluobviněný prodal vozidlo panu V., pak mu ho odcizil a následně prodal jeho osobě. Následně mu nabízel i technický průkaz k vozidlu. Skutečnost, že jej označuje za pachatele si obviněný vysvětluje svou trestní minulostí, kdy se zřejmě spoluobviněný P. K. domníval, že soud snáze uvěří jemu nežli jeho osobě.
Pokud jde o bod 4) výroku o vině obviněný konstatoval, že spoluobviněný P. S. jej v měsíci srpnu 2007 kontaktoval s tím, že má zájem mu prodat nějaké nářadí. O jeho původ se obviněný nezajímal, a poté, co se mu nářadí nepodařilo prodat, odvezl je zpět jmenovanému spoluobviněnému. Za projetý benzín si ponechal akuvrtačku a vibrační brusku. Následně si od spoluobviněného P. S. ještě zakoupil excentrickou brusku. Uvedl, že s tímto spoluobviněným nebyl v novostavbě odcizit věci. K tomuto bodu a k věcem (od koho a jaké měl) se mohl vyjádřit svědek R. S., jehož výslech navrhl. Soudu se však nepodařilo zjistit adresu jeho pobytu. Z téhož důvodu nebyl proveden navrhovaný výslech svědkyně L. T., která s obviněným pro věci u spoluobviněného P. S. byla.
V případě bodu 5) rozsudečného výroku obviněný podotkl, že o odcizení věcí v zahrádkářské kolonii v T. nic neví. Se spoluobviněným P. S. tam nebyl. V té době byl v R., měl nepojízdné auto a známí jej odtáhli zpět do T.
V návaznosti na to obviněný vyslovil nesouhlas, pokud jej prvostupňový soud v bodech 4) a 5) výroku o vině odsoudil pouze na základě výpovědi spoluobviněného P. S., aniž by se blíže zabýval věrohodností jeho osoby, nebo např. jeho stavem při výpovědích v přípravném řízení. Poznamenal, že v té době byl závislý na omamných látkách. Podotkl, že na rozdíl od postavení svědka není jako spoluobviněný vázán povinností vypovídat pravdivě a lze očekávat, že ve snaze zmírnit svoji vinu označí za spolupachatele i druhou osobu. Za zásadní označil obviněný skutečnost, že při veřejném zasedání před Krajským soudem v Plzni spoluobviněný P. S. uvedl, že se jednání pod body 4) a 5) dopustil sám, nikoliv s obviněným, čímž potvrdil jeho výpověď a obhajobu. Krajský soud však na toto vyjádření nebral zřetel a nevzal jej v potaz.
Závěrem dovolání obviněný z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni a pokud jej nezprostí v bodech 3), 4) a 5) obžaloby v celém rozsahu, aby věc vrátil soudu k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
V podání státní zástupkyně shrnula dosavadní průběh trestního řízení. Konstatovala, že podstatou námitek obviněného jsou výhrady vůči skutkovým závěrům soudů obou stupňů, pokud jimi nebyla neakceptována jeho obhajoba, že tři dílčí útoky přisouzeného pokračujícího trestného činu nespáchal. Podotkla, že dovolací argumentace se omezuje na tvrzení, že skutkový stav byl vybudován na základě nesprávně hodnocených důkazů a zpochybňuje správnost učiněných závěrů. Všechny tyto námitky primárně směřují ke změně skutkových zjištění a prosazují skutkový stav věci v odlišné podobě, než kterou shledaly soudy prvního a druhého stupně.
Dále státní zástupkyně připomněla, že předpokladem existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6, §211 tr. ř. Pokud obviněný namítl nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku, ale tento názor dovozoval jen z odlišné verze skutkového stavu, tak podle státní zástupkyně soudům obou stupňů nevytkl vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Takto podloženou dovolací argumentaci nelze uznat za věcně odpovídající použitému dovolacímu důvodu a ani jinému ze zbývajících zákonných dovolacích důvodů (§265b odst. 1 tr. ř.).
Závěrem vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. Š. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody. Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného J. Š. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Plzni jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – jeho odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný J. Š. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný připomíná, že spáchání jednání pod body 3), 4) a 5) výroku o vině v rozsudku okresního soudu popřel. Tvrdí, že v těchto případech soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, zejména výpovědi spoluobviněných P. S. a P. K. a popisuje svoji verzi událostí. Uvádí, že navrhoval svědecké výslechy R. S. a L. T., které však z objektivních důvodů nemohly být provedeny. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění. Přitom z tvrzených procesních nedostatků a vlastního popisu událostí obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo shora řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči části konečných skutkových zjištění [pod body 3), 4) a 5) rozsudečného výroku], na jejichž podkladě a v návaznosti na další skutková zjištění ohledně ostatních dílčích útoků Okresní soud v Tachově učinil právní závěr, že obviněný svým jednáním naplnil pod body 1) až 6) výroku o vině všechny zákonné znaky jediného pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaného a dílem nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., dílem spáchaného ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Tachově vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného J. Š. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil Krajský soud v Plzni, přičemž v odůvodnění napadeného rozsudku na str. 5 konstatoval, proč neakceptoval tvrzení spoluobviněného P. S., který při veřejném zasedání konaném o odvolání uvedl, že trestnou činnost pod body 4) a 5) výroku o vině spáchal sám.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. Š. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k