ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1062.2009.2
7 Tdo 1062/2009-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 10. 2009 o dovoláních obviněných A. B., a K. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 5 To 153/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 110/2008 takto:
I.
Dovolání obviněného A. B. se podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítá .
II.
Z podnětu dovolání obviněného K. J. se podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 5 To 153/2009, a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 1 T 110/2008, ve výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. l, 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák. a trestným činem podílnictví podle §251 odst. l písm. a) tr. zák. a ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu ve Vyškově přikazuje, aby věc obviněného K. J. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 1 T 110/2008, byli uznáni vinnými obviněný A. B. trestným činem krádeže dílem dokonaným podle §247 odst. l písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák., §247 odst. l písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. l, 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák. a trestným činem podílnictví podle §251 odst. l písm. a) tr. zák. a obviněný K. J. trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák., trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem podílnictví podle §251 odst. l písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byli obvinění odsouzeni podle §247 odst. 3 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnným trestům odnětí svobody obviněný A. B. na sedm let a obviněný K. J. na šest let s tím, že pro výkon těchto trestů byli oba podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazeni do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. l písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci, a to 36 ks nábojů, planžety, pěti kovových páčidel, dvou kovových sekáčků, vypilovaného plechu a ohnutého drátu.
Podkladem výroku o vině trestnými činy krádeže, porušování domovní svobody a poškozování cizí věci se stalo zjištění Okresního soudu ve Vyškově, podle něhož obvinění v době od října 2007 do května 2008 na různých místech více krajů České republiky provedli zčásti společně a zčásti každý sám vloupání do 45 bytů, v nichž odcizili peníze, šperky a další věci v celkové hodnotě nejméně 1 317 382 Kč a na zařízení způsobili škodu ve výši nejméně 96 814 Kč. Podle těchto zjištění obviněný A. B. způsobil škodu ve výši 1 210 922 Kč krádeží a škodu ve výši 74 676 Kč poškozením zařízení bytů a obviněný K. J. způsobil škodu ve výši 760 956 Kč krádeží a škodu ve výši 70 607 Kč poškozením zařízení bytů.
V případě obviněného K. J. posoudil Okresní soud ve Vyškově jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. l písm. a) tr. zák. skutek, který spočíval v tom, že obviněný K. J. od blíže nezjištěné doby do 28. 5. 2008 v místě svého nehlášeného pobytu v B., úmyslně přechovával notebook zn. MS ER 710X majitelky J. M., přestože věděl, že pochází z trestné činnosti, neboť byl dne 25. 1. 2008 odcizen při vloupání do bytu v P.
Odvolání obviněných byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 5 To 153/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obvinění A. B. a K. J. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Každý z obviněných napadl jeho se týkající výrok o zamítnutí odvolání.
Obviněný A. B. odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Zpochybnil zjištění týkající se výše škody způsobené trestnými činy krádeže a poškozování cizí věci. Namítl, že poškození nadsadili údaje o rozsahu odcizených věcí a v některých případech i údaje o škodě na zařízení. Vyjádřil názor, že nesprávné zjištění výše škody mohlo ovlivnit právní kvalifikaci skutku. Navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný K. J. odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 3 písm. b) tr. zák. Namítl, že k tomu došlo proto, že do výroku o jeho vině trestnými činy krádeže, porušování domovní svobody a poškozování cizí věci byly zahrnuty útoky, u kterých nebylo provedenými důkazy prokázáno, že by byl jejich pachatelem, příp. spolupachatelem. To podle něho mělo vliv na právní posouzení skutku z hlediska výše škody, a to značné škody jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Popřel, že by se dopustil trestného činu podílnictví, a v tomto ohledu namítl, že byl uznán vinným přechováváním jiného notebooku, než který vydal při domovní prohlídce. Navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný A. B. podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že dovolání obviněného K. J. je z podstatné části důvodné.
Obecně k důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se proto nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek může být podáno jen z důvodů, které jsou v zákoně výslovně stanoveny. Je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
K dovolání obviněného A. B.
Obviněný A. B. neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav, který zjistily soudy obou stupňů, nenaplňoval znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v podstatě na polemice s tím, jak soudy hodnotily svědecké výpovědi poškozených, a s tím, že považovaly tyto výpovědi za věrohodné a vzaly je za podklad pro zjištění výše škody způsobené jednotlivými případy vloupání do bytů. Dovolání obviněného se v celém rozsahu opírá o námitky, které mají výlučně skutkový charakter a které tudíž nejsou dovolacím důvodem.
V otázce výše způsobené škody rozhodně není žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Vyškově, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Skutková zjištění soudů mají v tomto ohledu jasnou obsahovou vazbu na svědecké výpovědi poškozených. Poškození ve svých svědeckých výpovědích uvedli rozsah odcizených věcí, přičemž tyto věci odpovídajícím způsobem konkretizovali z toho hlediska, o jaké věci se jednalo a jaké bylo jejich množství. K tomu lze dodat, že se jednalo o věci, které se v bytech obvykle nacházejí jako součást bytového zařízení nebo za účelem běžného užívání či pouhého uložení a přechovávání. Žádný z poškozených neuvedl ohledně povahy a množství odcizených věcí nic, co by se z tohoto obvyklého rámce nějak vymykalo, působilo nápadně nevěrohodně apod. Obviněný se snažil údaje poškozených zpochybnit také tím, že odkazoval na fyzickou nemožnost odnést z bytů všechny věci, o kterých poškození uvedli, že jim byly odcizeny. K tomu lze jen dodat, že obviněný se dopouštěl vloupání a bytových krádeží soustavně, po delší dobu, větším počtem útoků a s použitím speciálních nástrojů. Jeho jednání mělo evidentní rysy plánovitosti, promyšlenosti a profesionality. Je zřejmé, že při tomto charakteru trestné činnosti si obviněný zajistil také odpovídající způsob a prostředky k tomu, jak odcizené věci dopravit z místa činu. Pokud za tohoto stavu soudy dospěly k závěru, že není žádný konkrétní důvod nevěřit údajům poškozených, a pokud vycházely z těchto údajů při stanovení výše způsobené škody, a to i pokud jde o škodu způsobenou na zařízení bytů, nijak tím nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Obviněný zvláště vytkl to, že skutková zjištění týkající se rozsahu odcizených věcí z bytu poškozeného J. Š. v P., (bod 5 výroku o vině) soudy učinily, aniž byl poškozený jako svědek v hlavním líčení vyslechnut. Této námitce nemohl Nejvyšší soud přisvědčit s ohledem na kritérium extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Okresní soud ve Vyškově v odůvodnění rozsudku vysvětlil, že upustil od výslechu poškozeného za situace, kdy poškozený pracuje v zahraničí, a proto se k hlavnímu líčení nedostavil, a dále za situace, kdy ohledně rozsahu odcizených věcí měl k dispozici jiné důkazy, a to jednak doklady pojišťovny o průběhu likvidace pojistné události, jednak výpověd\' svědka R. J. (souseda poškozeného), který potvrdil, že poškozenému bylo odcizeno více hodnotnějších věcí. S ohledem na výpověď svědka soudy považovaly listinné důkazy za věrohodný podklad pro zjištění výše způsobené škody. Postup soudů ani v tomto ohledu nijak nevybočil z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Obviněný A. B. sice deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného A. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
K dovolání obviněného K. J.
Obviněný K. J. uplatnil námitku nesprávného právního posouzení skutku podle §247 odst. 3 písm. b) tr. zák. ve vazbě na námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů ohledně výše způsobené škody. Jde o námitky, které jinak obecně a formálně vzato zásadně nekorespondují s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. a tím pádem ani s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. Těmto námitkám však nelze v daném případě upřít to, že směřují proti právnímu posouzení skutku, který byl zjištěn tak, že tu evidentně je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Tím bylo dotčeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud proto výjimečně připustil, že námitky obviněného jsou z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. l písm. g), l) tr. ř. relevantní.
Námitky obviněného směřovaly proti zjištění, že byl pachatelem, resp. spolupachatelem útoků uvedených v bodech 3, 4, 6, 14-16, 26, 27, 30-33, 36-39, 44, 45 výroku o vině, které byly posouzeny jako součást trestných činů krádeže, porušování domovní svobody a poškozování cizí věci a při kterých byla jen odcizením věcí způsobena škoda ve výši více než 470 000 Kč. Jde o škodu, která má podstatný význam z hlediska posouzení skutku podle §247 odst. 3 písm. b) tr. zák.
Obviněný K. J. v přípravném řízení ani v hlavním líčení nevypovídal, takže se k spáchání uvedených útoků nedoznal. Nebyl usvědčován ani výpovědí obviněného A. B., pokud jde o útoky, ohledně nichž Okresní soud ve Vyškově učinil závěr, že je spáchali oba obvinění společně. Za tohoto stavu Okresní soud ve Vyškově považoval obviněného K. J. za usvědčeného z některých útoků na podkladě takových důkazů a okolností, které sice vůči obviněnému zakládají určité podezření, avšak ve skutečnosti mají spíše povahu pouhých indicií a rozhodně neidentifikují obviněného jako osobu totožnou s pachatelem, resp. spolupachatelem.
Okresní soud ve Vyškově v rámci úvah týkajících se otázky usvědčení obviněného K. J. odkázal i na takové důkazy, jakými jsou svědecké výpovědi poškozených, trestní oznámení podaná poškozenými, seznamy odcizených věcí, důkazy ohledně hodnoty odcizených věcí, protokoly o ohledání místa činu včetně plánků, fotodokumentace apod. Základní problém těchto důkazů spočívá v tom, že prokazují pouze samotný fakt vloupání, odcizení věcí, poškození zařízení bytů a výši způsobené škody, avšak nemají žádný vztah k otázce, kdo byl pachatelem, resp. spolupachatelem.
Závěr o tom, že obviněný byl pachatelem, resp. spolupachatelem útoků uvedených v bodech 3, 4, 30, 38, 39 výroku o vině, Okresní soud ve Vyškově odůvodnil zjištěním, že mobilní telefon toho čísla, které měl obviněný, se v době kolem spáchání útoků nacházel v oblasti místa činu. Toto zjištění lze jen velmi nesnadno interpretovat tak, že obviněný se nacházel přímo ve vyloupených bytech. Bez kontextu s nějakými dalšími důkazy, které by bylo možné akceptovat jako zcela spolehlivé prostředky individuální identifikace, uvedené zjištění nemůže vést k logicky přesvědčivému závěru, že obviněný byl v těchto případech pachatelem, resp. spolupachatelem. Přítomnost obviněného v oblasti místa činu nelze považovat za podklad ztotožnění obviněného s osobou pachatele, resp. spolupachatele ani ve spojení s tím, že Okresní soud ve Vyškově povšechně odkázal na způsob provedení útoků uvedených v bodech 3, 4, 30, který podle něho byl stejný jako v dalších případech. Okresní soud ve Vyškově nijak nevysvětlil, co bylo na porovnávaných útocích z hlediska způsobu jejich provedení natolik individualizující, že to spolehlivě ukazuje na obviněného a logicky nepřipouští jiný závěr než ten, že obviněný byl pachatelem, resp. spolupachatelem. Při nedostatku jakýchkoli bližších úvah Okresního soudu ve Vyškově se věc jeví v podstatě tak, že šlo o vloupání provedené vypáčením dveří, o odcizení peněz, šperků, elektroniky a jiných hodnotných a relativně snadno zpeněžitelných věcí a konečně o nepořádek zanechaný v bytě po jeho prohledávání. Tyto charakteristiky způsobu provedení činu jsou natolik obecné, že z nich lze sotva cokoli vyvozovat ve vztahu k totožnosti pachatele, resp. spolupachatele.
To se týká také útoků uvedených v bodech 14, 15 výroku o vině. Okresní soud ve Vyškově tu obviněného K. J. považoval za spolupachatele vzhledem ke způsobu provedení těchto útoků, a to ve spojení s časovou návazností těchto útoků spáchaných ve Vyškově na jiné útoky spáchané v okolních městech a dále ve spojení s výsledky expertiz v oboru kriminalistiky, odvětví trasologie a daktyloskopie, které „prokazují v těchto bytech výskyt cizích osob”. Uvaha Okresního soudu ve Vyškově se ve skutečnosti neopírá o žádný důkaz individuální identifikace a závěr o spolupachatelství obviněného K. J. rozhodně není nějakým jejím logickým vyústěním. Z hlediska individuální identifikace nelze jako logickou akceptovat ani úvahu Krajského soudu v Brně, podle které pokud obviněný A. B. páchal trestnou činnost sám nebo společně s obviněným K. J. a pokud zjištěné stopy svědčí o přítomnosti více osob ve vyloupených bytech, pak spolupachatelem je obviněný K. J. Tato interpretace důkazů a objektivně zjištěných okolností není jediná možná a vedle ní může stejně dobře obstát i varianta, že obviněný K. J. spolupachatelem nebyl.
Pokud jde o útoky uvedené v bodech 31-33 výroku o vině, není vůbec zřejmé, z čeho Okresní soud ve Vyškově usuzoval na spolupachatelství obviněného K. J. Okresní soud ve Vyškově z důkazů vyvodil jen to, že z nich vyplývá „výskyt obviněného A. B. na místě činu”. O tom, zda důkazy prokazují také přítomnost obviněného K. J. a o které důkazy případně jde, se Okresní soud ve Vyškově v odůvodnění rozsudku ani nezmínil. Krajský soud v Brně se snažil tento nedostatek napravit úvahami vedenými v tom smyslu, že spolupachatelství obviněného K. J. vyplývá z výsledků policejního sledování, při kterém policie zaznamenala, že oba obvinění společně po nasednutí do automobilu jeli směrem k místům, kde byla trestná činnost spáchána, tedy do středu města B. Krajský soud v Brně ovšem nevysvětlil, kam konkrétně policie sledovala společný pohyb obviněných, kde je přestala sledovat a z jakého důvodu, jak je toto místo situováno ve vztahu k vyloupeným bytům, jaký byl časový odstup mezi dobou, kdy policie přestala obviněné sledovat, a dobou, kdy byly byty vyloupeny, apod. Tato neúplnost uvedených úvah brání tomu, aby závěr, který z nich Krajský soud v Brně vyvodil ohledně spolupachatelství obviněného K. J., mohl být pokládán za logický a přesvědčivý.
Spolupachatelství obviněného K. J. při útocích uvedených v bodech 36, 37 výroku o vině odůvodnil Okresní soud ve Vyškově v podstatě jen výsledkem identifikace pachové stopy zjištěné na místě činu s pachovou konzervou obviněného. Metoda pachové identifikace sice je přípustným důkazem, avšak vzhledem k omezené míře spolehlivosti může být považována jen za podpůrný či nepřímý důkaz, který vyžaduje, aby byl podepřen ještě nějakými dalšími důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 10/02, publikovaný pod č. 84 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 30, Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2003). Musí však jít o důkazy způsobilé k individuální identifikaci. V posuzovaném případě Okresní soud ve Vyškově odkázal na to, že daktyloskopická expertíza a trasologická expertíza prokázaly „přítomnost cizích osob v bytě poškozených”. Tím však nebyl nijak podpořen výsledek pachové identifikace konkrétně ve vztahu k obviněnému K. J. Dále Okresní soud ve Vyškově odkázal na záznam kamerového systému u benzínové čerpací stanice A. v H. v Č. ze dne spáchání obou útoků s tím, že prokazuje „výskyt obou obviněných ... v blízkosti místa činu”. Vzhledem k tomu, že šlo o vyloupení bytů v P., má obsah kamerového záznamu k věci jen velmi volný a natolik vzdálený vztah, že z něho ani s minimální mírou spolehlivosti nelze usuzovat na spolupachatelství obviněného K. J.
Je tedy zřejmé, že v bodech 3, 4, 14, 15, 30-33, 36-39, podle nichž byla jen odcizením věcí způsobena škoda ve výši zhruba 340 000 Kč, je závěr o pachatelství, resp. spolupachatelství obviněného K. J. v extrémním rozporu s důkazy a nemůže proto obstát. V důsledku toho nemůže obstát ani právní posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 3 písm. b) tr. zák.
Naproti tomu se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obviněného K. J., které směřovaly proti bodům 6, 16, 26, 27, 44 výroku o vině. V těchto bodech nejde o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů ohledně pachatelství, resp. spolupachatelství obviněného a provedenými důkazy, neboť soudy v tomto ohledu založily svá zjištění na více důkazech. Pokud jde o body 6, 16, 26, 27 výroku o vině, mají zjištění soudů podklad ve výsledku identifikace pachových stop nalezených na místě činu s pachovou konzervou obviněného, a tento důkaz byl podpořen ještě dalšími, byt\' nepřímými důkazy. V bodě 6 jde o zjištění, že se mobilní telefony obou obviněných nacházely v kritickou dobu v oblasti místa činu, tedy že zde byl také obviněný K. J. V bodě 16 byla přítomnost obviněného K. J. na místě činu prokázána ještě genetickou expertízou a na místě byla nalezena také trasologická stopa, která vykazuje alespoň druhovou shodu s otiskem podešví obuvi obviněného. V bodech 26, 27 k výsledkům pachové identifikace přistupuje rovněž alespoň druhová shoda konstatovaná trasologickou expertízou v poměru mezi stopou z místa činu a vzorkováním otisku podešví obuvi obviněného a dále ještě výsledek biologické expertízy. Jde tedy o to, že v uvedených případech nebyla metoda pachové identifikace jediným usvědčujícím důkazem. V bodě 44 bylo zjištění ohledně pachatelství obviněného K. J. založeno na tom, že se jeho mobilní telefon v kritickou dobu nacházel v oblasti místa činu, avšak k tomu přistupuje zjištění, že při domovní prohlídce byl u obviněného nalezen prsten pocházející z tohoto vloupání.
Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině obviněného K. J. trestným činem podílnictví (bod 47 rozsudku), rovněž trpí extrémním rozporem, pokud jde o jejich vztah k provedeným důkazům. Podle Okresního soudu ve Vyškově byl obviněný usvědčen svědeckou výpovědí poškozené J. M., protokolem o domovní prohlídce a protokolem o vydání věci. Rozpor se týká identity notebooku, který měl být podle zjištění Okresního soudu v Vyškově předmětem útoku. Poškozená ve své svědecké výpovědi v přípravném řízení uvedla k notebooku toto: „Po provedení policejního šetření jsme zjistili, že nám byl z bytu odcizen počítač - notebook zn. MSI ER 710X, pamět\' 2 GB, Turion X2 TL 52, DVDRW, zakoupený dne 11. 10. 2007 za částku 22 389 Kč, což je částka, na kterou si jej i nyní ceníme”. Ve svědecké výpovědi v hlavním líčení poškozená již notebook nijak blíže neoznačila. V listině označené jako „Seznam a popis odcizených věcí (podle poškozeného)”, která je připojena k protokolu o svědeckém výslechu poškozené v přípravném řízení, je uvedeno pouze „notebook, myš” bez jakéhokoli dalšího označení. Podle protokolu o domovní prohlídce byl obviněnému odňat „notebook MSI, model MS-171B”. Podle usnesení policejního orgánu, který podle §80 odst. l tr. ř. rozhodl o vydání věci poškozené J. M., a podle navazujícího protokolu o vydání věci byl poškozené vydán „notebook stříbrné barvy značky MS ER710X ”. Porovnají-li se identifikační údaje ohledně notebooku zachycené v protokole o domovní prohlídce s identifikačními údaji uvedenými v usnesení a protokole o vydání věci poškozené, je mezi nimi evidentní rozpor, který vyvolává otázku, zda obviněný byl uznán vinným přechováváním skutečně toho notebooku, který byl odcizen poškozené J. M. Okresní soud ve Vyškově zmíněnou odlišnost v identifikaci notebooku ani nezaznamenal, natož aby ji nějak vysvětlil. Krajský soud v Brně se s touto odlišností, kterou obviněný namítal v odvolání, vypořádal jen konstatováním, že „poškozená J. M. poznává v notebooku, který byl zajištěn při domovní prohlídce u obviněného K. J., svůj majetek”. Poškozená poté, co jí policejní orgán předložil různé věci, o kterých se předpokládalo, že pocházejí z trestné činnosti obviněných, uvedla: „Předložený notebook zn. MSI si poznávám”. Bližší údaje o identifikaci notebooku nejsou v úředním záznamu o úkonu, při kterém poškozená poznala notebook, uvedeny. Je však v něm zachyceno vyjádření poškozené k některým jiným detailům, podle kterých poškozená notebook poznala. Vyjádření poškozené ukazuje na to, že notebook, který poznala, byl totožný s notebookem, který byl obviněnému odňat při domovní prohlídce. Za tohoto stavu ovšem není jasné, proč byl obviněný uznán vinným přechováváním notebooku, který je identifikován podstatně odlišnými údaji, a proč byl poškozené vydán notebook s těmito odlišnými identifikačními údaji. Z uvedené odlišnosti vyplývá podezření, že obviněný byl ve skutečnosti uznán vinným přechováváním jiného notebooku, než který byl odcizen poškozené J. M. Toto podezření rozhodně nerozptýlila ani úvaha Krajského soudu v Brně vedená v tom směru, že poškozená poznala svůj majetek. Za situace, kdy podle stávajících zjištění soudů byl předmětem útoku jiný notebook, než který byl odcizen poškozené J. M., nemůže právní posouzení skutku jako trestného činu podílnictví podle §251 odst. l písm. a) tr. zák. obstát.
Rozsudek Okresního soudu ve Vyškově je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., a to v části, v níž byl obviněný K. J. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. l písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák. a podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně pak je rozhodnutím, které je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm.) tr. ř., a to v části, v níž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného K. J.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného K. J. zrušil ohledně tohoto obviněného napadené usnesení Krajského soudu v Brně a jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení zrušil i rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ve vadném výroku o vině a v důsledku toho i ve výroku o trestu. Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc obviněného K. J. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud ve Vyškově ve věci tohoto obviněného znovu rozhodne poté, co odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v rozsudku Okresního soudu ve Vyškově zůstal nedotčen výrok o vině obviněného K. J. trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák., který ostatně ani nebyl napaden odvoláním, nebyl přezkoumáván Krajským soudem v Brně a nesměřovalo proti němu dovolání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec