ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1229.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1229/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. listopadu 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné M. D. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2009, sp. zn. 9 To 63/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 44/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 8 T 44/2008, byla obviněná M. D. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a byla odsouzena podle §248 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák., §45 tr. zák. a §45a tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 2 T 41/2008 ze dne 6. 3. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody.
Obviněná spáchala trestný čin tím, že jako servírka v restauraci P. , okr. B. , převzala v této restauraci v přesně nezjištěné době kolem 10. 7. 2007 v průběhu dne finanční částku 10.000,- Kč od J. A. s tím, aby tuto částku téhož dne předala provozní restaurace H. H. , avšak peníze jí nepředala, ale ponechala si je pro svoji potřebu a způsobila tak J. A. škodu ve výši 10.000,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání proti všem výrokům, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2009, sp. zn. 9 To 63/2009, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podala obviněná řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své námitky vystavěla na tvrzení, že se skutku nedopustila, neboť nikdy neobdržela od poškozeného J. A. částku 10.000,- Kč, takže ji nemohla ani nikdy zpronevěřit. Obviněná citovala z výpovědí svědků J. A. , M. P. , H. H. V této souvislosti zpochybňovala věrohodnost a pravdivost výpovědi svědka J. A. , stejně tak jako výpověď vedoucí restaurace H. H. Poukazovala na rozpory ve výpovědích zmiňovaných svědků, a to jednak ohledně potvrzení na vypůjčenou částku, tak i skutečnosti, že ani jeden ze svědků nebyl schopen říci, kdy došlo k předání peněz v restauraci a kdy došlo k jejich vrácení. Obviněná zopakovala, že nikdy žádnou částku nepřevzala a byla křivě obviněna ze spáchání trestného činu zpronevěry. Zpochybnila věrohodnost výpovědi svědka J. A. také s odkazem na to, že trestní oznámení podal nikoliv bezprostředně poté, co údajně finanční hotovost zpronevěřila, ale až v lednu následujícího roku. Zdůraznila, že trestný čin zpronevěry nespáchala a uvedla, že své odsouzení považuje za velmi nebezpečný precedent. Podotkla také, že byl navrhován výslech svědka Ch. , který však nebyl soudem I. ani II. stupně proveden.
Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby Okresnímu soudu v Berouně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby ji Nejvyšší soud ČR přímo obžaloby zprostil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná zpochybňuje výlučně způsob, jakým soudy obou stupňů hodnotily ve věci pořízené důkazy a zdůrazňuje, že soudy postupovaly nesprávně, pokud nevycházely z obsahu její výpovědi, kterou postavila na tvrzení, že se skutku vůbec nedopustila. Takové námitky podle státní zástupkyně pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit. Zcela zřejmě nejde o námitky směřující proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, ale jde o námitky proti aplikaci ustanovení procesních, tedy zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., které upravují rozsah prováděného dokazování a způsob hodnocení důkazů. Podle názoru státní zástupkyně obviněná svými námitkami neusilovala o změnu právního posouzení zjištěného skutku, ale o odlišný pohled na kvalitu a věrohodnost provedených důkazů, zejména výpovědí poškozeného J. A. a svědkyně H. H. , který by vyústil v jiné skutkové závěry, než že se dopustila jednání popsaného ve výroku rozsudku Okresního soudu v Berouně. Obviněná dovoláním pouze deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak svými konkrétními námitkami jej zcela zřejmě nenaplnila. Státní zástupkyně dodala, že mezi skutkovými zjištěními, které soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily a právním posouzením věci není dán žádný rozpor.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení”. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněné ale vyplývá, že její námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy, úplnosti dokazování a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Nejvyšší soud navíc shledal, že obviněná v dovolání uplatnila shodné námitky, kterými se zabýval již soud II. stupně v rámci řízení o odvolání obviněné a shodné námitky byly součástí rovněž celé její obhajoby a soudy se s nimi náležitě vypořádaly.
Obviněná svými námitkami, že se uvedeného skutku nedopustila, že byla křivě obviněna, že se soudy nevypořádaly s údajnými rozpory ve výpovědích poškozeného J. A. a svědků H. H. a M. P. , pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními obou soudů. V podstatě tak brojí proti správnosti a úplnosti provedeného dokazování a neuvádí žádné hmotně právní námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Obviněná v dovolání rozebírá výpovědi jednotlivých svědků, brojí proti věrohodnosti výpovědi poškozeného a dalších svědků a naopak odkazuje na svou výpověď. Provedené důkazy pak hodnotí a vyvozuje z nich své vlastní závěry odlišné od závěrů soudů obou stupňů. Obviněná tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněná.
Pokud jde o námitku obviněné, kterou vytýká soudům neprovedení jí navrhovaného důkazu výpovědí svědka Ch. , Nejvyšší soud podotýká, že se touto námitkou zabýval také soud odvolací (str. 3 rozhodnutí soudu II. stupně), přičemž shledal, že tento důkaz nemůže mít pro posouzení věci žádný význam, neboť okolnosti půjčení peněz nikdo jiný přítomen nebyl. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že v souladu s rozhodovací činností Ústavního soudu je zřejmé, že není procesní povinností soudu vyhovět důkaznímu návrhu každému a je regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže zejména skutečnost k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 386/07, IV. ÚS 691/06 a další).
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že uplatněnými námitkami obviněná nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněná se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, opakovaně nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně rozhodnutí soudů. Takovými námitkami však obviněná deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Přitom Nejvyšší soud v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Takový rozpor ostatně ani obviněná nenamítala.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněné uplatněný dovolací důvod podle §265b tr. ř. nenaplnily. Proto bylo dovolání obviněné M. D. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš