ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1286.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1286/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. listopadu 2009 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 5 To 45/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 95 T 240/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 95 T 240/2007, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle §201 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. N., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 5 To 45/2009, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 5 To 45/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti výrokům o vině a trestu opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle obviněného nebyl v řízení proveden žádný důkaz, který by jej usvědčoval z trestné činnosti. Namítl, že výsledky laboratoří Úrazové nemocnice v Brně jsou nepoužitelné, protože nebyl dodržen postup při vyšetření daný pokyny Policejního prezidenta Policie České republiky z roku 2004 a 2006. Vyšetření nesprávně provedla biochemická laboratoř namísto toxikologické laboratoře, která je oprávněna provádět vyšetření vzorků krve pro orgány činné v trestním řízení. Obviněný dodal, že hodnocení vyšetření musí údajně provést vysokoškolský pracovník s toxikologickou erudicí a laboranti s patřičným vzděláním, přičemž vyšetření musí být provedenou metodou v souladu s Metodickými pokyny Ministerstva zdravotnictví a Pokyny Policejního prezidenta Policie České republiky. Z těchto důvodů je obviněný přesvědčen, že nebyl dodržen zákonný postup pro zjištění skutečného ovlivnění jeho osoby alkoholem. Podle obviněného s ohledem na výše uvedené skutečnosti nelze objektivně stanovit hladinu etanolu v krvi v době jízdy a zadržení. Nad rámec dovolání uvedl, že soudy obou stupňů se nezabývaly v dostatečném rozsahu námitkami obhajoby a postupovaly tak v rozporu s §2 odst. 5, 6 tr. ř, §89 tr. ř. a §125 tr. ř., stejně tak porušily jeho práva garantovaná čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V důsledku toho se obviněný cítí být poškozen v právu na soudní ochranu a spravedlivý proces.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a též rozhodnutí mu předcházející, nebo aby podle §265m tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že podle §89 odst. 2 tr. ř. může za důkaz v trestním řízení sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. V úvahu připadajícím důkazem ve vztahu k podezření na ovlivnění řidiče vozidla alkoholem je především zjištění přesného množství alkoholu v jeho krvi v době jízdy (odběrem a vyšetřením krve). Stav vylučující způsobilost k výkonu řidičské činnosti lze prokázat i jinými důkazními prostředky, jako např. svědeckými výpověďmi nebo znaleckým posudkem, přičemž takovým důkazním prostředkem může být též výsledek orientační dechové zkoušky. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že ani ze soudní praxe Nejvyššího soudu České republiky, na kterou obviněný obecně odkázal, nijak nevyplývá, že by pro daný účel bylo možné vycházet pouze a jen ze závěrů jedné metody vyšetření krve, provedené jednou z úzce vymezených laboratoří. Pokud příslušný test provedla metodou plynové chromatografie certifikovaná laboratoř Úrazové nemocnice v Brně a soudy dříve činné ve věci v rámci dokazování dostatečně zjistily všechny okolnosti, za nichž byla zkouška realizována a zároveň i další důkazy, svědčící ve svém důsledku o ovlivnění obviněného v době jízdy alkoholem, není důvodu shledávat takto učiněné závěry za nerelevantní. Pokud jde o argumentaci obviněného v dovolání, v jejímž celém rozsahu tvrdí údajný nesprávný postup v dokazování, resp. nesprávné hodnocení provedených důkazů, je nutné konstatovat, že se zcela míjí jak s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a souhlasila, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují zejména proti postupu při dokazování. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým jištěním nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky.
Obviněný namítl nepoužitelnost důkazu laboratorním vyšetřením vzorku krve, neboť podle něj nebyl dodržen postup daný pokyny Policejního prezidenta Policie České republiky z roku 2004 a 2006. Tato námitka však není námitkou hmotně právní, nýbrž procesní, kterou nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný napadl procesní postup soudu prvního stupně. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že v souladu s ustanovením §89 odst. 2 tr. ř. může za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, v tomto případě jde o jakýkoliv důkazní prostředek, z něhož lze vyvodit závěr o míře ovlivnění obviněného alkoholem, případně zjistit přesné množství alkoholu v jeho krvi. Jako důkaz proto připadá v úvahu laboratorní vyšetření vzorku krve obviněného, nelze však vyloučit ani jiné důkazy, jako například důkaz znaleckým posudkem, případně svědeckými výpověďmi. V posuzovaném případě není důvodu, proč by nebylo možno pokládat za důkaz výsledky laboratorního vyšetření provedeného laboratoří Úrazové nemocnice v Brně.
Obviněný v obecné rovině namítl porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských politických právech a v důsledku toho se obviněný cítí být poškozen na právu na soudní ochranu a spravedlivý proces. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod.
Nejvyšší soud v tomto případě neshledal extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovým zjištěním a právním posouzením skutku. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného, hodnotily je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, která neodporují zásadám formální logiky, přičemž i právní posouzení plně odpovídá skutkovému zjištění, tak jak je popsáno v tzv. skutkové větě napadeného rozsudku odvolacího soudu. Nutno dodat, že soud prvního stupně a zejména soud odvolací své závěry dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodnily ve svých rozhodnutích. Za těchto okolností není dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn ani s odkazem na ústavněprávně garantované právo na spravedlivý proces, na jehož základě je možný výjimečný průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek