ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1288.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1288/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. listopadu 2009 o dovolání obviněného Ing. J. R. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 61 To 83/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 75/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 2 T 75/2007, byl obviněný Ing. J. R. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal tím, že dne 22. 3. 2006 v P., N. u., v kanceláři prodejny K. B., jako jednatel společnosti K. B. spol. s r. o., se sídlem P., A. S., pod záminkou vyplacení mzdových nároků za měsíce září až listopad 2005 v celkové výši 44.097,- Kč, které poškozenému M. B., společnost K. B., spol. s r. o., dlužila a obviněný je slíbil poškozenému vyplatit, a dojem, že peníze skutečně budou předány, obviněný umocnil položením výplatních pásek a peněz na stůl, ačkoliv byl rozhodnut peníze ve skutečnosti nepředat a jejich vyplacení vázat na uhrazení pohledávek společnosti K. B., spol. s r. o., vzniklých na pobočce, kterou poškozený vedl, o čemž dopředu poškozeného neinformoval a naopak jej vyzval k podpisu výplatních pásek a čestného prohlášení o převzetí peněz, přičemž po podepsání dokumentů stvrzujících převzetí peněz poškozeným, obviněný sebral peníze ze stolu a snažil se zmocnit i všech podepsaných dokumentů, v souladu se svým plánem peníze nevydat a disponovat jak penězi, tak doklady o jejich předání, čímž poškozenému M. B. způsobil škodu ve výši 44.097,- Kč, a když se poškozený snažil domoci vydání peněz a dokladů, byl obviněným fyzicky a slovně napaden. Obviněný Ing. J. R. byl za tento trestný čin odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo nahradit podle svých sil poškozenému (M. B., jehož jméno není ve výroku rozsudku uvedeno) škodu, kterou trestným činem způsobil.
K odvolání obviněného Ing. J. R. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 61 To 83/2008, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově uznal obviněného vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), c) tr. zák., a to na stejném skutkovém základě jako soud prvního stupně. Podle §247 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 1, 3 tr. zák. obviněného odsoudil k peněžitému trestu 100.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. obviněnému stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán.
Proti tomuto rozsudku podali dovolání obviněný Ing. J. R. a nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného Ing. J. R. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 3 Tdo 1189/2008, byl z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně a obviněného Ing. J. R. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 61 To 83/2008, podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. byla zrušena další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud přisvědčil oběma dovolatelům, že popis skutkových zjištění ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, který beze změn převzal soud druhého stupně, neodpovídá naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), c) tr. zák., tj. „přisvojení si cizí věci jejím zmocněním a pokusem bezprostředně po činu si uchovat věc násilím“, neboť poškozený žádné peníze před podpisem dokladů nepřevzal. Dále uvedl, že právní úvaha soudu druhého stupně uvedená na str. 7 odůvodnění jeho rozsudku vychází jen z části skutkových zjištění a odvolací soud se nevypořádal se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí, protože dodatečně nevzal v úvahu jednání obviněného, které předcházelo podpisu dokladů poškozeným. V tomto směru odkázal na podrobné odůvodnění dovolacích námitek nejvyšší státní zástupkyně, tj., že z výrokové části rozsudku lze dovodit podvodné jednání obviněného, a to již od počátku jeho jednání s poškozeným, když obviněný poškozeného předem neinformoval o svých záměrech a v podstatě od něj vylákal podpisy dokladů, aniž měl v úmyslu vydat poškozenému jeho peníze. Dovolací soud připomenul, že v novém řízení je Městský soud v Praze vázán podle §265s odst. 1 tr. ř. vysloveným právním názorem s tím, že tento soud se bude muset vypořádat s otázkou zavinění obviněného a ujasnit si, zda došlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a v jakém stadiu.
Poté Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 61 To 83/2008 tak, že uznal obviněného Ing. J. R. vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. a §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu 100.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. obviněnému stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které má obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Především namítl, že nespáchal žádný trestný čin, protože žalovaný skutek se nestal. S odkazem na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 3 Tdo 1189/2008, obviněný namítl, že odvolací soud nevyhodnotil, zda došlo k naplnění všech znaků trestného činu podvodu, zejména pokud jde o počáteční podvodný úmysl. Poukázal přitom na to, že svědkyně M. J. nenamítala, že by jí nebyla vyplacena mzda, podepsala listiny jako svědek M. B. a oba tedy byli ve stejné situaci. Společnost K. B., spol. s r. o., oběma dlužila mzdu a oba podepsali při jednání s ním stejné listiny. Proto nemůže obstát závěr, že samotné vylákání podpisu listin (potvrzení) by vedlo k pokusu či dokonání trestného činu podvodu. Obviněný považuje za chybný závěr odvolacího soudu, že obviněný chtěl lstivým způsobem získat významné listiny v hodnotě představující vyčíslení nepředané finanční částky, a dodal, že v důsledku vylákání podpisu na dokumentech nebyla a ani nemohla být způsobena škoda. Namítl dále, že odvolací soud zcela nesprávně posoudil vývojové stadium údajného trestného činu a nevypořádal se s námitkou obviněného, že by mohlo jít nejvýše o stadium přípravy k trestnému činu, která však v daném případě není trestná, a proto by skutek nebylo možno posoudit jako trestný čin. Obviněný opakovaně zdůraznil, že nespáchal trestný čin, přičemž z hlediska všech zákonných ustanovení, která vymezují skutkové podstaty jednotlivých trestných činů, i kdyby bylo nepochybné, že se skutek stal, pak by chyběly základní znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to i jen ve stadiu pokusu.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 61 To 83/2008, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání zčásti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a pokud jde o námitky, které odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolání zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu a na jeho podkladě lze uplatňovat pouze námitky proti právní kvalifikaci skutku, tak jak byl zjištěn soudy (právní námitky). Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti skutkovým zjištěním soudů, tedy na námitkách skutkových. Na základě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních a nikoliv hmotně právních zákonných ustanovení. Nejvyšší soud může zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním, jen zcela výjimečně, a to vzhledem k principům, které vyplývají z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Může tak učinit jen tehdy, pokud jeho zásah je odůvodněn tzv. extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky spočívající v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, které má význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud musí především uvést, že uplatněný důvod dovolání není naplněn námitkou obviněného, že nespáchal žádný trestný čin. Taková námitka nemůže být předmětem přezkumu dovolacího soudu, neboť jde o skutkovou námitku, kterou se obviněný snaží zvrátit skutková zjištění, která ve věci učinily soudy nižších stupňů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudu při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Námitky proti skutkovému zjištění a hodnocení důkazů nejsou způsobilým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádným jiným důvodem dovolání, které jsou upraveny v §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud se proto uvedenou námitkou nezabýval. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit jen námitky, které se týkají aplikace hmotného práva. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Popis skutku v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 61 To 83/2008, odpovídá právní kvalifikaci skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Pro posouzení správnosti právního posouzení věci je potřeba též zdůraznit, že znakem skutkové podstaty trestného činu podvodu je podvodné jednání, tedy uvedení jiné osoby v omyl nebo využití omylu takové osoby. Za omyl se považuje rozpor mezi představou a skutečností a může se týkat skutečností, které mají teprve nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k jeho obohacení. O omyl jde i tehdy, když podváděná osoba nemá o podstatné skutečnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Kromě těchto pojmů, je nutné zmínit, že podvod je dokonán, jakmile pachatel uvedl svým lstivým předstíráním a jednáním nějakou osobu v omyl, proto aby ji přiměl k jednání, jež má poškodit ji nebo kteroukoli třetí osobu (způsobil jí škodu nikoli nepatrnou), a na její úkor sebe nebo jiného obohatil (srov. rozhodnutí č. 237/1947 Sb. rozh. tr.). Možnost podvedené osoby, aby si sama zjistila skutečný stav věci, bez dalšího nevylučuje, aby její jednání bylo ovlivněno jednáním pachatele trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., který podvedeného uvede v omyl, využije jeho omylu nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti. O podvodné jednání jde tudíž i v případě, jestliže podvedený je schopen zjistit nebo ověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas (srov. rozhodnutí publikované pod č. T 648 v sešitě č. 1/2004 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Nejvyšší soud shledal nedůvodnou námitku obviněného o nedostatku subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Z výroku o vině napadeného rozsudku Městského soudu v Praze beze všech pochybností vyplývá, že subjektivní stránka trestného činu je v něm dostatečně vyjádřena tím, že obviněný jako jednatel společnosti K. B., spol. s r. o., slíbil poškozenému M. B. vyplacení jeho mzdových nároků za měsíce září až listopad 2005 v celkové výši 44.097,- Kč, a dojem, že peníze budou poškozenému M. B. vyplaceny, umocnil tím, že položil peníze s výplatními páskami na stůl, přestože byl obviněný rozhodnut, že peníze poškozenému nepředá a jejich vyplacení bude vázat na uhrazení pohledávek společnosti K. B., spol. s r. o., proti pobočce, kterou vedl poškozený M. B., o čemž poškozeného předem neinformoval. O tom, že obviněný Ing. J. R. jednal od počátku v podvodném úmyslu nakonec svědčí i to, že dne 22. 3. 2006, poškozenému částku 44.097,- Kč nevyplatil, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 44.097,- Kč. Zjištění o způsobení škody v uvedené výši je součástí výroku o vině. Neobstojí proto ani další právní námitka obviněného, podle níž poškozenému nezpůsobil žádnou škodu, a že proto nemůže jít ani o trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Škoda, která vznikla poškozenému M. B. spočívá v tom, že poškozenému se nedostalo plnění, na které měl nárok. Že tomu tak skutečně bylo, je zřejmé z těch skutkových zjištění, které obviněný ani nezpochybňuje, a to že částku 44.097,- Kč měl připravenou na stole, měl připravené i výplatní pásky a poškozeného vyzval, aby výplatní pásky podepsal, a tím stvrdil převzetí zmíněné celkové částky představující mzdové nároky poškozeného na měsíce září 2005 až listopad 2005. Tím, že jednáním obviněného se poškozenému nedostalo plnění, na něž měl nárok, došlo k obohacení společnosti K. B., spol. s r. o., a byl proto naplněn zákonný znak trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný Ing. J. R. se lstivým způsobem jednání vůči poškozenému M. B. vyhnul tomu, aby společnost, jejímž byl jednatelem, poškozenému plnila. Obohacení společnosti K. B., spol. s r. o., proto spočívá v tom, že neposkytla poškozenému plnění, které byla povinna mu poskytnout.
S posouzením subjektivní stránky trestného činu a způsobenou škodou souvisí i další námitka obviněného, a sice, že odvolacím soudem bylo nesprávně posouzeno vývojové stadium údajného trestného činu. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu, je zřejmé, že od počátku obviněný Ing. J. R. jednal v úmyslu, že nevyplatí poškozenému M. B. jeho mzdu a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. byl dokonán.
Odvolací soud se k právní kvalifikaci skutku vyjádřil tak, že za předpokladu, že se finanční částka odpovídající mzdovému nároku poškozeného vůči obchodní společnosti, za niž jednal obviněný, nestala cizí věcí, tedy věcí poškozeného, připadá v úvahu právní kvalifikace skutku jako pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák. a nikoliv jako dokonaného trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Tento právní názor a z něho vycházející právní kvalifikace skutku, jsou nesprávné.
Pokud jde o obecnou formou trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. je pokusem trestného činu jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou, tedy škodu dosahující částky nejméně 25.000,- Kč. Trestný čin je dokonán obohacením pachatele nebo jiného.
Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Může být spácháno konáním opomenutím, konkludentním jednáním i lstí. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku, event. majetkových práv pachatele nebo jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly vynaloženy z majetku jednatele nebo někoho jiného (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 1350-1351).
Bylo již zmíněno, že Nejvyšší soud může v řízení o dovolání přezkoumávat správnost právního posouzení skutku jen ve vztahu k tomu skutku, který zjistily soudy nižších stupňů. Popis skutku v napadeném rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 61 To 83/2008, odpovídá zcela právní kvalifikaci trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Nejvyšší soud proto pokládá za nesprávnou právní kvalifikaci skutku jako pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterou odvolací soud odůvodnil tím, že se finanční částka ve vztahu k obchodní společnosti, za niž obviněný jednal, nestala cizí věcí. Předně je nutno uvést, že argumentace odvolacího soudu evokuje zdání, jako by se mělo jednat o trestný čin krádeže, jak jej odvolací soud posoudil ve svém rozsudku, který byl v dovolacím řízení zrušen. Skutková podstata trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. však nezná pojem „cizí věc“. Objektem tohoto trestného činu je „cizí majetek“, kterým je majetek, který nenáleží pachateli nebo nenáleží výlučně jemu.
Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí také tím, že „podvodné jednání obžalovaného tedy dospělo do stadia pokusu lstivým způsobem získat právě ony významné listiny v hodnotě představující vyčíslení nepředané finanční částky“. Takový názor je zcela nesprávný. Je nutno přisvědčit dovolání obviněného, že listiny o převzetí vyplacených částek mzdy nejsou cenným papírem a neměly hodnotu údajně nepředané finanční částky. Názor odvolacího soudu svědčí o tom, že i přes delší dobu trvající trestní stíhání obviněného a předcházející kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu, si nebyl schopen ujasnit právní podstatu věci. Pro úplnost dovolací soud dodává, že jednáním obviněného došlo k obohacení společnosti K. B., spol. s r. o., se sídlem A. S., P. o částku 44.097,- Kč a způsobení škody poškozenému M. B. ve výši 44.097,- Kč, neboť se mu nedostalo plnění, které mu obchodní společnost měla vyplatit. V tom spočívá naplnění znaku „obohacení jiného“ a způsobení škody nikoli malé ve smyslu §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním považuje Nejvyšší soud za nedůvodnou také námitku obviněného, že by mohlo jít nejvýše o přípravu k trestnému činu podvodu podle §7 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák., která však není trestná.
Městský soud v Praze nesprávně posoudil vývojové stadium trestného činu jako pokus trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák., ačkoli se jednalo o dokonaný trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Z tohoto důvodu by přicházelo v úvahu zrušení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 61 To 83/2008. Správná právní kvalifikace skutku jako dokonaného trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. by však znamenala pro obviněného změnu k horšímu. Zákaz reformationis in peius, tj. zákaz změny rozhodnutí k horšímu, brání tomu, aby nové rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení vydané po zrušení Nejvyšším soudem bylo pro obviněného nepříznivější, než bylo původní zrušené rozhodnutí, tj. aby v jakémkoliv směru zhoršovalo jeho situaci, a to buď ještě v řízení před Nejvyšším soudem (§265m odst. 1 tr. ř.), nebo před orgánem, kterému byla věc přikázána podle §265l odst. 1 tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, str. 2106). Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného je nutno považovat mimo jiné i změnu v použité právní kvalifikaci. Protože dovolání podal jen obviněný (§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.), který ze zákona může podat dovolání pouze ve svůj prospěch, platí pro rozhodování o něm také zásada zákazu změny rozhodnutí k horšímu (zákaz reformationis in peius). Zákaz reformationis in peius je upraven v §265s odst. 2 tr. ř. tak, že bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Nejvyšší soud vzhledem k ustanovení §265p odst. 1 tr. ř. totiž může změnit napadené rozhodnutí jen na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud z těchto důvodů musel vzít při svém rozhodování v úvahu zákaz reformationis in peius, a proto, byť zjistil výše uvedené pochybení, pokud jde o vývojové stadium trestného činu, dovolání obviněného Ing. J. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek