ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1313.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1313/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. listopadu 2009 o dovolání obviněného J. H. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 9 To 140/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 1 T 255/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 30. 1. 2009, sp. zn. 1 T 255/2008, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 30. 1. 2009, sp. zn. 1 T 255/2008, podali odvolání jednak obviněný proti výrokům o vině a trestu a jednak státní zástupce proti výroku o trestu v neprospěch obviněného. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 9 To 140/2009, z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu odsoudil obviněného J. H. podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu třiceti měsíců. Krajský soud v Praze tímto rozsudkem zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 9 To 140/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tvrdí, že skutek, jímž byl uznán vinným, měl být správně právně kvalifikován jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a dále trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. V průběhu dokazování údajně nebyla dostatečně vyvrácena jeho obhajoba a má za to, že pokud by Krajský soud v Praze dostatečně zvážil veškeré dostupné důkazní prostředky, nemohl by kvalifikovat skutek jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. Obviněný namítl, že odvolací soud se spokojil s důkazní situací učiněnou v přípravném řízení a před soudem prvního stupně, přičemž byli vyslechnuti svědci J. D., M. H. a T. A. Jejich výpovědi byly údajně porovnány s výpověďmi z přípravného řízení, avšak v této fázi řízení podali pouze vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. ř., o němž svědčí úřední záznam o podaném vysvětlení. Obviněný je přesvědčen, že soudy obou stupňů nemohly při svém rozhodování vycházet z těchto vysvětlení, která učinili zmínění svědci. Vzhledem k tomu, že výpovědi těchto svědků jsou značně rozporné, mělo být podle obviněného doplněno dokazování o další důkazy, a to zejména o výslech svědka Ing. Z. P., PhD., a svědka L. K., kteří byli přítomni incidentu. Obviněný rovněž poukázal na to, že z výpovědi poškozeného J. D. vyplývá, že porucha zdraví ho neomezovala v běžném způsobu života, což potvrzuje i lékařská zpráva.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 9 To 140/2009, a přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný částečně uplatnil námitky skutkové, když namítl údajné nedostatečné či nesprávné zjištění skutkového stavu. Tyto námitky se však zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Za právní námitku odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu lze podle nejvyšší státní zástupkyně považovat tvrzení obviněného, že skutek nebyl správně právně kvalifikován s ohledem na poruchu zdraví, vzniklou na straně poškozeného. Z napadeného rozsudku, resp. z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný nebyl shledán vinným za reálně vzniklé následky svého jednání (tedy za dokonaný trestný čin), ale byly zohledněny následky, k jejichž způsobení úmyslné jednání obviněného bezprostředně směřovalo a které nenastaly jen shodou okolností, tedy za pokus trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. Jednání obviněného bylo podle nejvyšší státní zástupkyně zcela správně kvalifikováno jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jasně o tom svědčí dikce „… nebo jiném … hmotně právním …“. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem, a nikoli tak, jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení vlastní verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Nejvyšší soud se na podkladě dovolání podaného s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zabývá správností právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř.
Obviněný namítl, že soudy obou stupňů nesprávně právně kvalifikovaly skutek, jímž byl uznán vinným. Skutek měl být podle něj správně právně kvalifikován jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a dále trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., přičemž poukázal na nesprávné hodnocení důkazů a nesprávný procesní postup. Tím, že namítl rozpornost svědeckých výpovědí svědků J. D., M. H. a T. A., nesprávný procesní postup při jejich výslechu v přípravném řízení, a že z výpovědi poškozeného J. D. vyplývá, že porucha zdraví ho neomezovala v běžném způsobu života, což potvrzuje i lékařská zpráva, uplatnil pouze skutkové námitky, jimiž napadl hodnocení důkazů a postup při jejich provádění. Obviněný napadl i rozsah provedeného dokazování, když vytkl soudům, že neprovedly další důkazy, a to výslech svědka Ing. Z. P., PhD., a svědka L. K., kteří byli přítomni incidentu. Obviněný se tedy domáhá změny právní kvalifikace skutku na základě změny skutkových zjištění.
Obviněný se tedy dovoláním domáhá, aby na základě odlišného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil jen námitky, které ho svým zaměřením a obsahem nenaplňovaly a nebyly pod něj podřaditelné.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek