ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1371.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1371/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 11. 2009 o dovolání, které podal obviněný I. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 6 To 214/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 114/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 13 T 114/2007, byl obviněný I. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. e), odst. 2 tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin a dále za trestné činy krádeže podle §247 odst. l písm. b), e), odst. 2 tr. zák., podvodu podle §250 odst. l tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. l písm. c) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 1 T 54/2008, podle §238 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. l tr. zák., §50 odst. l tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Hodoníně a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. e), odst. 2 tr. zák. posoudil Okresní soud v Uherském Hradišti skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný I. V. dne 27. 4. 2007 v době od 13,45 hodin do 14,05 hodin ve V., okr. U. H., pod záminkou sociální výpomoci se vetřel do domu B. Ch., které sdělil, že má nárok na zvýšení důchodu a příspěvek na bydlení, ale že pro zajištění těchto dávek je nutno provést změření vnitřních prostor domu, a při tomto předstíraném měření odcizil ke škodě B. Ch. v ložnici finanční hotovost ze skříně ve výši 25 000 Kč a ze země ve výši 2 000 Kč. Podle dalších zjištění Okresního soudu v Uherském Hradišti se obviněný dopustil uvedeného jednání, ačkoliv byl pro trestné činy krádeže odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 8 T 415/2003, a rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 2 T 94/2004, mimo jiné k nepodmíněným trestům odnětí svobody, přičemž trest odnětí svobody uložený ve věci Okresního soudu ve Vyškově vykonal dnem 26. 8. 2006.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 6 To 214/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. b), g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. b) tr. ř. obviněný spojil s námitkou, že Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem, který byl vůči němu podjatý. To se podle obviněného projevilo jednak v dehonestujícím způsobu odůvodnění rozsudku a jednak ve svévolném přerušení hlavního líčení na dobu asi 4 hodin za účelem úkonu, který mohl být proveden za 20 až 30 minut. Pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul námitky proti zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem trestného činu krádeže. V této souvislosti připustil, že z jeho strany mohlo jít jen o trestný čin porušování domovní svobody. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod však nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Pokud obviněný namítl, že samosoudce Okresního soudu v Uherském Hradišti byl vůči němu podjatý, měl tím zřejmě na mysli důvod vyloučení podle §30 odst. l tr. ř. Toto ustanovení stanoví, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen mimo jiné soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nemůže nestranně rozhodovat.
První okolností, o kterou obviněný opíral namítanou podjatost samosoudce, je způsob odůvodnění rozsudku. Konkrétně jde o tu část odůvodnění rozsudku, která zní takto: „ ... když obhajoba obžalovaného se pomalu, ale jistě rozplývala ... následně přišel obžalovaný s ohromujícím sdělením, že ...”. Tuto okolnost obviněný namítl již v odvolání, a to v tom smyslu, že samosoudce nerozhodoval nestranně a nezaujatě, byt\' obviněný jinak výslovně nevytkl, že samosoudce byl z rozhodování vyloučen.
Citovaná část odůvodnění rozsudku rozhodně není ve vztahu k obviněnému dehonestující. To znamená, že nezbavuje obviněného jeho osobní cti či důstojnosti, zejména ne nějakým vulgárním nebo jinak urážlivým vyjádřením. Lze připustit, že použitá dikce má do určité míry ironizující vyznění a že je proto nevhodná. Jde však jen o dílčí pasáž poměrně obsáhlých úvah samosoudce při hodnocení důkazů. Toto hodnocení jinak je věcné, vychází z obsahu provedených důkazů a jako celek je formulováno korektně, byt\' se závěrem, že obhajoba obviněného je nevěrohodná. Zmíněná pasáž odůvodnění rozsudku je reakcí na to, že obviněný se dožadoval potvrzení své obhajoby svědkem, o kterém uvedl jen velmi nejasné údaje a který byl proto obtížně identifikovatelný. Samosoudce vyjádřil posuzovanou dikcí odůvodnění rozsudku v podstatě to, že obviněný se za důkazní situace, která se pro něho vyvíjela nepříznivě, domáhal ve svůj prospěch důkazu prakticky nedosažitelného. V tomto smyslu měla uvažovaná část odůvodnění rozsudku reálný základ, i když je třeba znovu připomenout, že byla formulačně nevhodná a že samosoudce měl volit zdrženlivější způsob interpretace obhajoby obviněného. Jde však jen o okrajové a nepodstatné vybočení z jinak přiměřeně koncipovaného odůvodnění rozsudku, které jako celek neskýtá podklad k úvaze, že by samosoudce měl k věci nebo k osobě obviněného nějaký apriorně předpojatý vztah, z něhož by vyplývala pochybnost o jeho nestranném rozhodování.
Z toho evidentně vyplývá, že samosoudce Okresního soudu v Uherském Hradišti ve věci nerozhodl jako orgán, který by byl vyloučen, jak to předpokládá ustanovení §265b odst. l písm. b) tr. ř.
Druhou okolností, o kterou obviněný opíral namítanou podjatost samosoudce, je jeho postup při přerušení hlavního líčení za účelem identifikace osoby, která měla potvrdit obhajobu obviněného. V tomto ohledu se Nejvyšší soud dovoláním obviněného dále nezabýval, protože obviněný tuto okolnost, ačkoli mu byla v původním řízení evidentně známa, nijak neuplatnil před rozhodnutím Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně jako soudu druhého stupně, tj. zejména ne v podaném odvolání ani ve veřejném zasedání konaném o odvolání. Tím je uvedená okolnost vyloučena z možnosti, aby byla považována za dovolací důvod podle §265b odst. l písm. b) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se proto nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Posoudit skutek nikoli jako trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. e), odst. 2 tr. zák., ale jen jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 tr. zák. nebylo možné. Takovému právnímu posouzení skutku bránilo zjištění soudů, že v souvislosti s vniknutím do domu poškozené obviněný odcizil peněžní částku 27 000 Kč. Pokud jde o právní posouzení skutku jako trestného činu porušování domovní svobody podle §238 tr. zák., přicházelo v úvahu jen zároveň s právním posouzením jako trestného činu krádeže podle §247 odst. l písm. e), odst. 2 tr. zák., tj. jako souběh obou trestných činů. Nijak by tomu nebránila okolnost, že poškozená souhlasila se vstupem obviněného do domu, neboť obviněný na ní tento souhlas vylákal lstivým jednáním spočívajícím ve sdělení nepravdivého údaje o důvodu svého příchodu (k tomu viz č. 29/2008 Sb. rozh. tr.). Naznačená změna právního posouzení skutku však není přípustná z podnětu dovolání obviněného.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nijak nenavazují na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě obviněný zaměřil své námitky proti zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem krádeže. V tomto ohledu ovšem mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Uherském Hradišti, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Soudy hodnotily důkazy vztahující se k otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele velmi obezřetně, zvláště když poškozená ve své svědecké výpovědi nebyla s to potvrdit s naprostou jistotou, že obviněný je mužem, který se dostavil do jejího domu. Lze však konstatovat, že obviněná popsala tohoto muže v základních rysech způsobem, který je-li porovnán s osobními údaji obviněného a s jeho fotografiemi založenými ve spise, odpovídá obviněnému (věk, výška postavy, snědé vzezření, nikoli však cikán). Na sedáku stoličky nacházející se v obývacím pokoji, kde muž podle poškozené seděl, byla nalezena pachová stopa s tím, že metodou pachové identifikace byl obviněný ztotožněn jako osoba, od které tato stopa pochází. Poté, co byl obviněný téhož dne v 16,00 hodin v U. B. zadržen, byl v jeho automobilu nalezen provázek, o němž poškozená předtím uvedla, že si ho muž od ní za účelem přeměření vnitřních prostor domu vyžádal. Poškozená zároveň předložila zbývající kus provázku jako vzorek toho, o jaký provázek se jednalo. Provázek předložený poškozenou přitom je evidentně shodný s provázkem nalezeným u obviněného. Poškozená zjistila ztrátu peněz ihned po odchodu muže a okamžitě, tj. téhož dne ve 14,10 hodin, oznámila věc policii, která se z tohoto podnětu bezprostředně poté dostavila na místo. Pokud soudy na tomto podkladě dospěly k závěru, že obviněný je totožný s osobou pachatele krádeže peněz v domě poškozené, má toto zjištění jasnou obsahovou vazbu na širší okruh byt\' jen nepřímých důkazů. Soudy zhodnotily tyto důkazy logickým způsobem, při kterém srozumitelně, přehledně a ověřitelně vysvětlily svůj hodnotící postup, aniž jakkoli vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí s uvedeným zjištěním soudů a se způsobem hodnocení důkazů, jímž soudy k tomuto zjištění došly, není za uvedeného stavu dovolacím důvodem.
Závěrem k dovolání obviněného
Dovolání obviněného nemohlo být v žádném směru podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na napadeném usnesení. Z důvodů, které vyplývají z předcházejících částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec