ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1580.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1580/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. února 2009 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2008, sp. zn. 5 To 335/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 312/2007, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2008, sp. zn. 5 To 335/2008, ve výroku o vině, trestu a náhradě škody a dále ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného M. K. v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. spáchaným zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 23. 5. 2008, sp. zn. 102 T 312/2007, uznán vinným pod bodem 1) pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a pod bodem 2) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a za tyto trestné činy byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému R. V., škodu ve výši 1.440, Kč a poškozené R. b. p., z. p., S. O. škodu ve výši 20.900,- Kč. Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. K. odvolání proti všem jeho výrokům a státní zástupce proti výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2008, sp. zn. 5 To 335/2008, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušen v rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 23. 5. 2008, sp. zn. 102 T 312/2007, výrok o vině pod bodem 1), celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody ve vztahu k R. b. p. a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný M. K. nově uznán vinným v bodě 1) trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a za tyto trestné činy byl při nezměněném výroku o vině pod bodem 2) napadeného rozsudku odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené R. b. p., z. p., S. O., škodu ve výši 20.900,- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen a podle §256 tr. ř. bylo zamítnuto odvolání obviněného M. K.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě obviněný spáchal trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. tím, že
dne 4. 8. 2007 kolem 23.20 hodin v H.-Š., na terase herny T., po předchozích četných slovních rozepřích s B. K., se zjevným záměrem fyzicky ji napadnout, se k ní snažil přistoupit, na což mu do cesty vstoupil V. B., jež chtěl útoku na B. K. zabránit, v důsledku čehož jej M. K. nevelkou intenzitou síly bodl v ruce svírajícím blíže nezjištěným nástrojem – v průměru majícím nejméně 0,2 až 0, 3 cm – do zad nad lopatku a zápěstí pravé ruky, čímž mu způsobil povrchní ranky a otok pravého zápěstí a současně tak překonal jeho odpor, a následně na lavici sedící B. K. týmž nástrojem bodl nad pravou klíční kost, čímž jí způsobil bodnou ránu zasahující do pravostranné dutiny hrudní a poranění pravé plíce, kterážto poranění si vyžádala její hospitalizaci na chirurgickém oddělení NsP H. od 4. 8. do 8. 8. 2007, bezprostředně nato opakovaně slovně hrozil zabitím K. P., která ze strachu – pramenícího zejména z jeho bezprostředně předcházejícího agresivního chování – byla nucena ukrýt se před ním za barovým pultem herny T.,
přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 25. 2. 1997, sp. zn. 11 T 293/96, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 1997, sp. zn. 5 To 224/97, byl uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž výrok o trestu z tohoto rozsudku byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 26. 8. 1997, sp. zn. 11 T 147/97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 1997, sp. zn. 5 To 596/97, za současného uložení souhrnného trestu odnětí svobody v trvání devíti let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž z výkonu tohoto trestu byl na základě usnesení Okresního soudu Košice II ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 7 Pp 26/2005, které nabylo právní moci téhož dne, podmíněně propuštěn za současného stanovení zkušební doby v trvání 4 let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proti výroku o vině i výroku o trestu. Nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. obviněný spatřuje v tom, že nebyl správně zjištěn průběh děje, zejména proto, že soud nevzal v úvahu jeho obhajobu, že měl roztržku s V. B. a že ke zranění poškozené B. K. došlo jen v důsledku jeho obranného manévru. Obviněný zpochybnil posouzení následku činu jako těžké újmy na zdraví, když i znalkyně připustila, že u poškozené mohlo jít k poškození pravé plíce, ale nevyjádřila se k tomu, jak dlouho trvalo její léčení, případně pracovní neschopnost, a soud ani nezvážil okolnost, že poškozená byla v nemocničním ošetření jen 4 dny, po propuštění z nemocnice již lékařské ošetření nevyhledala, takže z popisu skutku ve výroku o vině lze dovodit pouze právní kvalifikaci skutku jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., případně dokonaného trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Obviněný dodal, že při posuzování skutku měl soud přihlížet k tomu, že jeho jednání nebylo vedeno úmyslem způsobit poškozené takové následky, které shledal odvolací soud. Obviněný také uplatnil námitky směřující ke změně skutkových zjištění, kterými prosazuje jinou verzi skutkového stavu, než který vyplývá z rozhodnutí soudů. V závěru dovolání obviněný uvedl, že odvolací soud jeho jednání nesprávně kvalifikoval jako dokonaný trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., přestože jednání pod bodem 1) výroku o vině napadeného rozsudku mělo být podle názoru obviněného kvalifikováno jako trestný čin rvačky podle §225 tr. zák. Obviněný také namítal, že nebyly splněny podmínky proto, aby jeho jednání bylo posouzeno jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 odst. 1 tr. zák. Námitku odůvodnil tím, že při posuzování, zda jsou splněny zákonné podmínky pro použití ustanovení §41 odst. 1 tr. zák. se mimo jiné posuzuje dříve spáchaný a nyní posuzovaný skutek. Při předcházející trestné činnosti nepoužil žádnou zbraň, a pokud jde o projednávaný skutek, přestože v ruce držel šroubovák, kterým došlo k poranění poškozené, nedošlo u poškozené k žádným vážným následkům, když poškozená nevyhledala další lékařské ošetření, což by podle jeho názoru učinila, pokud by došlo k závažným poraněním. Skutečnost, že jeho jednání mělo být především kvalifikováno jako trestný čin rvačky podle §225 tr. zák., měla být vzata v úvahu i při úvaze o trestu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, a aby tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že pokud jde o kvalifikaci skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., jsou námitky obviněného v této části dovolání důvodné, protože odvolací soud nezjistil, že by poškozená byla po delší dobu odkázána na pomoc nebo péči jiné osoby a ani nezjistil, jaké potíže a po jak dlouhou dobu poškozená pociťovala subjektivní potíže. K námitce obviněného, že nebyla zjištěna délka pracovní neschopnosti poškozené B. K., uvedla, že tato skutečnost v daném případě neodráží povahu, intenzitu a závažnost způsobené poruchy zdraví. Odvolací soud však měl zjišťovat další skutečnosti, a to jaká byla povaha poruchy zdraví, jakými příznaky se projevovala, který orgán a která jeho funkce byla nepochybně narušena, a zejména to, zda a do jaké míry porucha zdraví narušila obvyklý způsob života poškozené, včetně jejího vyřazení z pracovního procesu. Odvolací soud neučinil právní závěr o charakteru a závažnosti újmy na zdraví, tedy v konkrétním případě, zda došlo k těžké újmě na zdraví anebo, že k vážnému ublížení na zdraví nedošlo, a že se tedy jedná o jiný trestný čin. Krajský soud v Ostravě převzal do svého výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně skutek ad 1) bez modifikace, která by korespondovala s jeho rozdílným právním posouzením a ani z příslušné části odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu jednoznačně nevyplývá, že by obviněný svým jednáním způsobil těžkou újmu na zdraví odpovídající kvalifikaci skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Při posuzování povahy újmy na zdraví odvolací soud nezjistil, zda a jaké měla poškozená potíže. Ze závěrů znaleckého posudku byl zjištěn průnik do dutiny hrudní, s podezřením na možné poškození pravé plíce. Ačkoliv bodný kanál nebyl zjištěn, znalkyně připustila, že jen šťastnou náhodou nebyly zasaženy žádné důležité orgány. Znalkyně se nevyjádřila k tomu, zda došlo ke změněnému zdravotnímu stavu poškozené, který by nastal např. déle trvajícími bolestmi, horečkami, nespavostí, nemožností pohybu, upoutáním na lůžko apod.
S odkazem na §41 odst. 1, 2 tr. zák. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že pokud před spácháním trestných činů loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., resp. jeho pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., byl obviněný odsouzen za uvedené trestné činy, a pokud vykonal celý trest odnětí svobody, byla splněna formální podmínka zvlášť nebezpečné recidivy, kterou ustanovení §41 odst. 1 tr. zák. spojuje s předchozím potrestáním pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin. Materiální podmínka zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák. spočívající v tom, že předchozí potrestání obviněného, zejména vzhledem k délce doby od posledního odsouzení podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, byla splněna jen pokud jde o trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně považuje u trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. závěr odvolacího soudu o splnění materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy za předčasný, když odvolací soud skutek ve vztahu k použité právní větě v rozsudečném výroku řádně nepopsal a právní posouzení tohoto skutku ani konkrétně neodůvodnil. Přitom důležitým hlediskem pro posouzení otázky, zda byla splněna materiální podmínka zvlášť nebezpečné recidivy, je způsob provedení trestného činu, u něhož je dominantním znakem násilí a má tu zásadní význam povaha a intenzita použitého násilí a závažnost následku.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyhověl dovolání obviněného M. K. a podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2008, sp. zn. 5 To 335/2008, aby současně zrušil všechna rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhla také, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání a souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti němž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení.“ Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Podle §222 odst. 1 tr. zák. kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.
Těžkou újmou na zdraví podle §89 odst. 7 tr. zák. se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění, které je zároveň některým z taxativně uvedených případů uvedených v §89 odst. 7 tr. zák. K naplnění trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. nestačí, aby pachatel úmyslně vykonal něco, co způsobilo těžkou újmu na zdraví, nýbrž je třeba, aby jeho úmysl též směřoval ke způsobení těžké újmy na zdraví. Z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví postačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek, a byl s tím srozuměn (úmysl eventuální). Na takové srozumění lze usuzovat zejména z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení, zejména z toho, proti které části těla útok směřoval a z pohnutky činu, dále je třeba také hodnotit okolnosti, za kterých se útok stal, jakým způsobem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. č. 16/1964 Sb. rozh. tr.).
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Dovolání je třeba přisvědčit v tom, že samotný popis skutku pod bodem 1) napadeného rozsudku neumožňuje učinit závěr o tom, že obviněný M. K. způsobil svým jednáním poškozené B. K. těžkou újmu na zdraví. Stejně tak odvolací soud náležitým způsobem neodůvodnil použitou právní kvalifikaci zmíněného skutku. V odůvodnění svého rozsudku Krajský soud v Ostravě poukázal na to, že soud prvního stupně posoudil jednání obviněného na rozdíl od obžaloby jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a dále jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., když změnil část skutkové věty v tom, že obviněný M. K. měl udeřit poškozenou B. K. do oblasti klíční kosti a způsobit jí poranění, v jehož důsledku byla po dobu čtyř dnů hospitalizována v nemocnici a jen šťastnou náhodou nedošlo k poranění důležitého orgánu. Současně mu vytkl, že nedostatečně odůvodnil změnu právní kvalifikace, když soud prvního stupně ve výroku o vině napadeného rozsudku uvedl, že šlo o úder, zatímco v odůvodnění vycházel z toho, že šlo o bodnutí. Soudu prvního stupně také vytkl, že se blíže nezabýval závěry znaleckého posudku, ani částmi výpovědi znalkyně u hlavního líčení (srov. č. l. 658 spisu).
Odvolací soud dospěl k závěru, že obviněný M. K. se v bodě 1) rozsudku dopustil dokonaného trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., který spáchal v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák., protože vedl útok blíže nezjištěným bodným nástrojem proti části těla poškozené do míst, kde se nacházejí životně důležité orgány, což je všeobecně známo. Vycházel přitom z výpovědí svědků B. K. a V. B. a ze závěrů znaleckého posudku MUDr. S. a výpovědi této znalkyně u hlavního líčení před soudem prvního stupně. Současně shledal, že v případě obviněného byla naplněna jak formální, tak materiální stránka zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák., a že tedy obviněný M. K. spáchal trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle 41 odst. 1 tr. zák., když současně kvalifikoval skutek pod bodem 1) rozsudku také jako trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák.
Trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. je trestným činem úmyslným. Při úmyslných trestných činech nestačí, že pachatel vůbec jednal úmyslně, nýbrž úmysl musí směřovat k následkům v těchto ustanoveních uvedených (srov. č. 22/1968 Sb. rozh. tr.). Byl-li úmyslným jednáním útočníka způsoben následek v podobě ublížení na zdraví, které není těžkou újmou na zdraví, pak pro rozlišení, zda přichází v úvahu právní kvalifikace takového skutku jako dokonaného trestného činu podle §221 odst. 1 tr. zák. nebo jako pokusu trestného činu podle §222 tr. zák., je rozhodující, jestli úmysl pachatele směřoval ke způsobení závažnějšího následku v podobě těžké újmy na zdraví (srov. č. 7/2001 Sb. rozh. tr.). Z ustanovení §41, §42 odst. 1 tr. zák. plyne, že okolnost, že pachatel trestného činu je zvlášť nebezpečným recidivistou, je okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Okolnost, že pachatel trestného činu je zvlášť nebezpečným recidivistou, je tedy zákonným znakem trestného činu (srov. č. 12/1963 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud přisvědčil dovolací námitce obviněného, že nebyla náležitě zjištěna subjektivní stránka trestného činu. Odvolací soud se nevypořádal s otázkou zavinění ve vztahu k trestnému činu podle §222 odst. 1 tr. zák., což je patrno jak z popisu skutku, tak i z příslušné části odůvodnění napadeného rozsudku. Popis skutku v podstatě převzal z rozsudku soudu prvního stupně pouze se změnou spočívající v tom, že obviněný poškozenou bodl nad pravou klíční kost a přitom skutek posoudil odlišně od posouzení soudem prvního stupně. Otázka, zda obviněný svým jednáním způsobil poškozené těžkou újmu na zdraví, je otázkou právní, která svým obsahem naplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Při rozhodování o trestných činech ublížení na zdraví je nutné všestranně objasnit způsobený následek. Nelze se tedy spokojit s tím, že byla způsobena těžká újma na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 tr. zák., tj. že vážná porucha zdraví trvala delší dobu, ale je třeba zjišťovat, zda utrpěné zranění není možno posoudit jako těžkou újmu na zdraví též ve smyslu některého z dalších hledisek uvedených v §89 odst. 7 tr. zák., jestliže tomu nasvědčují okolnosti případu (srov. č. 46/1984-I. Sb. rozh. tr.). Odvolací soud nezjišťoval, zda a jaké měla poškozená potíže. Za situace, kdy poškozená B. K. byla hospitalizována jen 4 dny a po propuštění z nemocnice podle zjištění soudu prvního stupně netrpěla potížemi, které by vyžadovaly další léčbu, přičemž poškozená ani nevyhledala lékařské ošetření, je závěr odvolacího soudu o tom, že obviněný způsobil poškozené těžkou újmu na zdraví, zcela nepřesvědčivý, nemá podklad v provedených důkazech a jde o extrémní nesoulad mezi dosud učiněnými skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy.
Odvolací soud tak učinil nesprávný závěr o charakteru a závažnosti újmy na zdraví, a nelze proto zatím dospět k závěru, zda obviněný spáchal zvlášť závažný trestný čin ve smyslu §41 odst. 2 tr. zák., příp. jeho pokus, anebo zda se jedná o jiný trestný čin /např. podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák./. Zmíněný právní závěr má význam pro posouzení tzv. materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák., pro jejíž naplnění je významný mimo jiné způsob provedení činu, povaha a intenzita násilí a závažnost následku trestného činu. Ze všech těchto důvodů je právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. spáchaného zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák. nesprávné.
S námitkou obviněného, že skutek měl být posouzen jako trestný čin rvačky podle §225 tr. zák. se Nejvyšší soud neztotožnil. Ze skutkových zjištění soudů, jimiž je dovolací soud vázán nevyplývá, že by byla naplněna skutková podstata tohoto trestného činu.
Nejvyšší soud po přezkoumání dovolání podle §265i odst. 3 tr. ř. shledal, že napadené rozhodnutí trpí vytýkanými vadami, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zčásti zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2008, sp. zn. 5 To 335/2008, ve výroku o vině, trestu a náhradě škody a dále ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného M. K. v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. spáchaným zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Soud prvního stupně je při novém projednání a rozhodnutí věci podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Soud doplní dokazování opětovným výslechem obviněného M. K. za účelem náležitého objasnění subjektivní a objektivní stránky trestných činů pod bodem 1) obžaloby. Vyslechne též svědka V. B. k jednání obviněného dne 4. 8. 2007, i k tomu, co jednání obviněného předcházelo. Jako svědkyni vyslechne znovu poškozenou B. K. k tomu, co předcházelo útoku obviněného M. K. na ni a dále k tomu, jaké ublížení na zdraví utrpěla útokem obviněného. Soud v souladu s konstantní judikaturou výslechem poškozené zjistí jakými příznaky, bolestmi nebo obtížemi trpěla, jaké intenzitě a po jak dlouhou dobu se poranění projevovalo, jakým způsobem byla v důsledku poranění omezena v obvyklém způsobu života, zda a jakou dobu byla v pracovní neschopnosti či nikoliv, a zda potíže odpovídaly lékařskému nálezu. Po takto doplněném dokazování, pokud se neobjeví potřeba provést další důkazy, soud prvního stupně znovu rozhodne o vině obviněného skutkem pod bodem 1) obžaloby, neboť rozhodnutím Nejvyššího soudu zůstal nedotčen výrok o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který obviněný spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. V tzv. skutkové větě (popisu skutku ve výroku o vině) neopomene uvést u poškozené B. K. také alespoň datum jejího narození, aby i poškozená byla v souladu se zákonem identifikována. Znovu rozhodne o trestu a náhradě škody.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že o vazbě obviněného rozhodl podle §265l odst. 4 tr. ř. samostatným usnesením.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek