ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.211.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 211/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 4. 2009 o dovolání obviněného Ing. P. L. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. 55 To 459/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 168/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 4. 2007, sp. zn. 2 T 168/2006, byl obviněný Ing. P. L. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky, přičemž podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo omezení spočívající v tom, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestnou činností. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o náhradě škody v adhezním řízení. Kromě toho bylo rozhodnuto také ohledně obviněných Ing. I. S. a J. Š.
Jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. posoudil Okresní soud v Šumperku skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný Ing. P. L. v období od 9. 12. 2003 do 20. 1. 2004 pod příslibem zajištění úvěru nejméně v šesti případech specifikovaných v bodech I/1 – 6 rozsudku vylákal od klientů, které předtím kontaktoval obviněný Ing. I. S. , částku 20.000,- Kč od každého z klientů jako zálohu na krytí výdajů při zprostředkování úvěrů, přestože věděl, že úvěry nezajistí, k zajištění úvěrů neučinil u bank žádné kroky, převzaté finanční prostředky nevrátil, použil je pro svoji potřebu a způsobil tak poškozeným celkovou škodu ve výši 120.000,- Kč.
Odvolání obviněného Ing. P. L. , podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. 55 To 459/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný Ing. P. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolaní uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že znaky trestného činu nenaplnil po subjektivní stránce, neboť nejednal v přímém ani nepřímém úmyslu. Uvedl, že zprostředkování smluv o úvěru bylo předmětem jeho podnikání, popsal průběh jednotlivých případů a namítl, že pokud k poskytnutí úvěrů klientům nedošlo, stalo se tak v důsledku toho, že sami neposkytli potřebnou součinnost. Vytkl, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci se nevypořádal se skutečností, kterou prokázal v odvolacím řízení, totiž že v letech 2003 2004 spolupracoval s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Šumperku a z kterého v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, evidentně odpovídá znakům trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. i z hlediska subjektivní stránky, k jejímuž naplnění se vyžaduje úmyslné zavinění. Oba soudy věnovaly subjektivní stránce posuzovaného činu potřebnou pozornost a na podkladě provedených důkazů učinily skutková zjištění potřebná pro úsudek, že nedostatek součinnosti poškozených rozhodně nebyl důvodem, pro který nedosáhli poskytnutí úvěrů, a že jednání obviněného bylo neseno úmyslem vylákat od klientů finanční prostředky pod pouhým slibem zajištění úvěrů, o které měli zájem. V tomto ohledu Nejvyšší soud odkazuje na podrobné, výstižné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Šumperku a napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Dovolání obviněného je založeno na opakování námitek, s nimiž se oba soudy beze zbytku vypořádaly, a to se závěry, na kterých Nejvyšší soud nemá důvodu cokoli měnit. To se týká i namítané spolupráce obviněného s Č. z. a r. b. , která byla blíže objasněna důkazy provedenými v odvolacím řízení. V žádném případě nelze akceptovat tvrzení obviněného, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci se s namítanou skutečností nevypořádal. Naopak je nutné konstatovat, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci se otázkou vztahu obviněného k Č. z. a r. b. podrobně zabýval na str. 3 – 4 napadeného usnesení, v němž s odkazem na výsledky dokazování jasně vyložil, že v osobě obviněného nešlo o žádného spolupracovníka banky, že obviněný nebyl vůči bance v žádném smluvním vztahu a že s jeho postavením nebyla spojena žádná reálná možnost garantovat zájemcům poskytnutí úvěru. Průběh a výsledek odvolacího řízení tedy jen potvrdil závěry, které předtím učinil již Okresní soud v Šumperku.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Ing. P. L. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nad rámec samotného rozhodnutí o dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Dovolání došlo Okresnímu soudu v Šumperku dne 7. 7. 2008, avšak ve stavu, v němž bylo možné o dovolání rozhodnout, byl spis předložen Nejvyššímu soudu až dne 23. 2. 2009. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec