ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.22.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 22/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. února 2009 o dovolání obviněného J. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 12 To 286/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 116/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 6. 2008, sp. zn. 10 T 116/2007, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. za použití §60a odst. 1, 2 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného uložení dohledu podle §26a tr. zák. a 26b tr. zák. Podle §226 písm. a) tr. ř. byl obviněný J. M. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v R. n. K. ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 1 ZT 170/2007, pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný proti odsuzující části rozsudku a státní zástupce proti výroku o trestu v neprospěch obviněného. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 12 To 286/2008, z podnětu odvolání státního zástupce zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného J. M. ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému J. M. za trestný čin nedovolené výroby držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2, písm. a) tr. zák. uložil podle §187 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Krajský soud v Hradci Králové tímto rozsudkem zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 12 To 286/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti všem jeho výrokům opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání vytkl, že se odvolací soud dostatečně nezabýval jeho odvolacími námitkami a nesprávně posoudil jeho účast při výslechu svědkyně J. Š. v přípravném řízení, u něhož nebyl přítomen. Namítl dále, že odvolací soud nesprávně posoudil množství předané drogy, protože podle názoru obviněného nešlo o množství většího rozsahu, a tudíž nebyla splněna zákonná podmínka stanovená v §187 odst. 2 tr. zák. Obviněný poukázal na to, že dávky drog, které předával, byly malé a jejich účinky byly velmi nízké. Z těchto důvodů je přesvědčen, že nebyla splněna podmínka spáchání trestného činu ve větším rozsahu, protože nelze vycházet jen z počtu dávek drog, ale i jejich škodlivosti. Podle názoru obviněného proto skutek naplňuje jen znaky základní skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení §187 odst. 1 tr. zák.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 12 To 286/2008, jakož i rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 6. 2008 sp. zn. 10 T 116/2007, a všechna rozhodnutí na zrušený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nímž došlo zrušením těchto rozsudků, pozbyla podkladu, a aby Nejvyšší soud České republiky sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř. tak, že se obviněný J. M. uznává vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a ukládá se mu trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon se mu podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání čtyř let a podle §60a odst. 1 tr. zák. se vyslovuje nad ním dohled.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předkládá dovolacímu soudu vlastní verzi skutkového děje, která je odlišná od skutkových závěrů, k nimž dospěly soudy prvního a druhého stupně. Obviněný se domnívá, že nedostatky v hodnocení důkazů jsou příčinou toho, že v jeho jednání byly shledány okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, ačkoli skutek naplňuje znaky jen základní skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. a v rámci trestní sazby tohoto trestného činu mu měl být uložen podstatně mírnější trest. Podle nejvyšší státní zástupkyně dovolatel vytkl soudům obou stupňů, že při hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ustanoveními §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a domáhá se toho, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným a pro něj příznivějším způsobem. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními a námitky proti hodnocení důkazů nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný nevytkl žádnou vadu, která by byla podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod, ani žádný jiný taxativně vymezený dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl soudům obou stupňů nesprávné hodnocení důkazů, a tudíž soudy podle něj dospěly k nesprávnému závěru, že byly dány okolnosti zvyšující společenskou nebezpečnost činu pro společnost. V dovolání tak uplatnil odlišný způsob hodnocení důkazů, a tím se domáhal toho, aby byl odlišným způsobem posouzen skutek, jímž byl uznán vinným. Snahou obviněného je změna právní kvalifikace skutku jako trestného činu výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů v jeho základní skutkové podstatě podle §187 odst. 1 tr. zák., a tím dosáhnout zmírnění trestu, jenž by odpovídal základní skutkové podstatě tohoto trestného činu. Nutno dodat, že obviněný v dovolání přímo neuplatnil ani neodůvodnil námitky proti uloženému trestu, pouze navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o uložení mírnějšího trestu.
Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky.
K námitce obviněného, že soudy nesprávně posoudily množství distribuované drogy jako množství většího rozsahu, Nejvyšší soud uvádí, že jde o právní námitku relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný však tuto námitku opírá o argumenty, jimiž napadá učiněná skutková zjištění. Trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. je spáchán ve větším rozsahu pokud množství omamné, psychotropní látky či jedu je způsobilé k použití pro více osob, přičemž je potřeba hodnotit i druh a kvalitu látky. Obviněný namítl, že se jednalo o malé dávky, jejichž účinky byly slabé, neboť látku údajně nejméně z poloviny ředil paralenem nebo hroznovým cukrem. Nejvyšší soud je v rámci řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, přičemž ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný nabízel, zprostředkovával, prodával či předával po delší dobu psychotropní látku metamfetamin neomezenému okruhu osob z řad jeho přátel, známých a jiných zájemců s celkovým ziskem kolem 200.000,- Kč, přičemž téměř ve všech případech poskytoval předmětnou omamnou látku jednotlivým osobám opakovaně. Z toho vyplývá, že soudy nižších stupňů správně kvalifikovaly skutek, jako trestný čin spáchaný ve větším rozsahu. Obviněný uplatnil totožné námitky již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, přičemž oba soudy se s nimi dostatečně a v souladu se zákonem vypořádaly. Nejvyšší soud České republiky se plně ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, který v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že obviněný: „Realizoval nejméně 290 drogových – pervitinových předávek vůči většímu množství dalších konzumentů a jeho finanční profit lze vymezit na částku kolem 200.000,- Kč. …. Navíc soud připomíná, že prodával-li tento obviněný údajně ředěný pervitin, vystavoval konzumenty tzv. sekundárnímu nebezpečí v tom směru, že ti při požívání obdobných pervitinových dávek ve standardní kvalitě mohli být výrazně ohroženi na svém fyzickém i psychickém zdravotním potenciálu.“ (srov. č. l. 727 verte spisu).
Za situace, kdy není přesně zjištěno, v kolika případech a v jakém množství pachatel prodával drogu, je možné podle výsledků provedeného dokazování na naplnění znaku „ve větším rozsahu“ u trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. usuzovat též z výše peněžní částky, kterou za takto prodávanou drogu pachatel utržil, z kvality prodávané drogy i z délky doby, po kterou pachatel drogu prodával, popřípadě lze vycházet i z dalších obdobných okolností, za nichž byl čin spáchán (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. května 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003). Nejvyšší soud dodává, že judikatura vychází z toho, že pokud obviněný v dovolání opakuje v podstatě totožné námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 408 publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, C. H. BECK, svazek 17/2002).
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného J. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. února 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek