ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.343.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 343/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. dubna 2009 o dovolání obviněných A. P. a V. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 11 To 376/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 300/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných A. P. a V. P. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2008, sp. zn. 6 T 300/2007, byli A. P. a V. P. uznáni vinnými trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. A. P. byla odsouzena podle §215a odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a podle §39a odst. 3 tr. zák. byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem. V. P. byl odsouzen podle §215a odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a podle §58 odst. 1 tr. zák. a podle §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné A. P. uložena povinnost nahradit poškozené škodu ve výši 24.000,- Kč za bolestné za poranění levého oka. Podle §154 odst. 1 tr. ř. byla obviněné A. P. uložena povinnost nahradit poškozené částku 100,- Kč vynaloženou na vyhotovení posudku o bolestném.
Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podali obvinění odvolání proti výroku o vině a trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 11 To 376/2008, byl v napadeném rozsudku z podnětu odvolání obviněné A. P. podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok, jímž bylo rozhodnuto tak, že podle §154 odst. 1 tr. ř. byla obviněné A. P. uložena povinnost nahradit poškozené částku 100,- Kč vynaloženou na vyhotovení posudku o bolestném. V ostatních výrocích ohledně A. P. zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného V. P. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Usnesení odvolacího soudu napadli obvinění A. P. a V. P. řádně a včas podaným dovoláním.
Obvinění dovolání směřují do všech výroků a uplatňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav, když v rámci hodnocení důkazů jsou zásadní rozpory mezi výpověďmi dvou skupin svědků. Soudy své rozhodnutí opírají o výpovědi jedné ze dvou skupin vyslýchaných svědků. První skupina svědků vypovídala ve prospěch obviněných, že nebyly spáchány skutky kladené jim za vinu. Výpovědi druhé skupiny zase podporují tvrzení poškozené. Soudy obou stupňů přehlíží to, že výpovědi poškozené se v rámci trestního řízení značně měnily a to i v podstatných částech, např. četnost spáchaných skutků. Obvinění mají za to, že byla porušena základní zásada trestního řízení, a to zásada in dubio pro reo. Rovněž v rámci hodnocení podle procesního práva došlo ze strany soudů obou stupňů k zásadnímu porušení další základní zásady trestního práva, a to zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Došlo k tomu, že rozhodnutí obou soudů je založeno na nesprávném posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzením, avšak nelze odhlížet ani od toho, že ve vztahu k výše uvedenému dovolacímu důvodu a v rámci jeho hodnocení, je třeba hodnotit i to jak byl zjištěn skutkový stav pro rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání je pak odkazováno na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 216/04 ze dne 28. 11. 2005. Dále je namítáno, že ze strany soudů nedošlo k označení skutků, které měly být spáchány. Nespecifikování skutku je nutno označit za vadu, která zásadním způsobem porušuje trestní právo. Opětovně je poukázáno na zásadu in dubio pro reo, kdy ze strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo k určení jednání, ve kterých je třeba spatřovat trestněprávní jednání. Obvinění poukazují na to, že trestněprávní odpovědnost nelze dovozovat z výpovědi poškozené, která je plná rozporů a skutky jsou sporovány první skupinou. Za situace, kdy došlo k porušení zásady in dubio pro reo, je třeba zrušit obě napadená rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedenému oba obvinění navrhují, aby Nejvyšší soud ČR dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 11 To 376/2008, i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2008, sp. zn. 6 T 300/2007, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněných nejprve shrnul podmínky pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám obviněných tak, že obvinění se ve svých mimořádných opravných prostředcích výlučně soustředili na zpochybňování hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž takovou formu uplatnění námitek nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádného dalšího z dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b tr. ř., akceptovat. Jinak také řečeno, Nejvyšší soud ČR se na podkladě dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může zabývat otázkou právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a námitky směřující proti skutkovému základu rozhodnutí zásadně nepovažuje za dovolací důvod. Dovolacím důvodem proto není pouhý nesouhlas s tím, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat v případě extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů apod., přičemž takové nedostatky z obsahu spisového materiálu, který má Nejvyšší státní zastupitelství ČR k dispozici při posuzování dovolání obviněných, nevyplývají. Za této situace konstatuje, že obvinění napadenému usnesení, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkli žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. (včetně toho, o který obvinění opírají svá dovolání). Vzhledem k tomuto navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud ČR o dovolaní obviněných rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obou obviněných odmítl s odůvodněním, že byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud však shledal, že obvinění podali dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jejich konkrétní námitky neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Uplatněné dovolací námitky směřují zcela do oblasti skutkových závěrů. Z obsahu podaných dovolání vyplývá, že obvinění vytýkají soudům nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku vadného hodnocení provedených důkazů. Namítají především rozpory mezi výpověďmi svědků, kdy svědky dělí do dvou proti sobě svědčících skupin, a nevěrohodnost výpovědi poškozené.
K tomuto soud dovolací dodává, že námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Lze připustit, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. O takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněných, proč jí neuvěřily. V tomto směru postačí plně odkázat na podrobné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně na str. 12 - 15. Odůvodnění rozsudku soudů obou stupňů odpovídá požadavkům §125 tr. ř. Z obsahu spisu a z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že soudy svůj závěr o vině obviněných opřely zejména o výpověď poškozené, svědka H., svědkyně H. a o zpracované znalecké posudky. Výhrady obsažené v dovolání obviněných, vztahující se ke způsobu hodnocení provedených důkazů, tvořily součást obhajoby obviněných uplatněné již v předchozích fázích řízení a soud prvního stupně jakož i odvolací soud se s jejich námitkami pečlivě vypořádaly. Ani dovolací soud nemá důvod se od jejich závěrů odchýlit.
Na základě uvedených důvodů byla dovolání odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš