ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.354.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 354/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 4. 2009 o dovolání obviněného T. S. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 12 To 401/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 148/2007 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 5. 2008, sp. zn. 4 T 148/2007, byl obviněný T. S. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. l písm. a), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. l tr. zák., spáchanými v jednočinném souběhu, a odsouzen podle §238 odst. l tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině i dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 12 To 401/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek byl nesprávně posouzen, protože jeho jednání nenaplňovalo znaky vloupání stanovené v §89 odst. 14 tr. zák. Z toho vyvozoval to, že byl vyloučen souběh trestných činů krádeže a porušování domovní svobody, a dále to, že skutek mohl být kvalifikován pouze jako trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. e) tr. zák. Toto posouzení skutku se podle obviněného mělo promítnout do uložení trestu v kratší výměře. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Jako trestné činy krádeže podle §247 odst. l písm. a), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. l tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Kladně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 4. 11. 2007 ve V., okr. K., na Č. ul. neuzamčenými dveřmi vnikl jednak na pozemek a do rodinného domu majitele V. K., jemuž odcizením různých věcí způsobil škodu ve výši 3 815 Kč, a jednak na pozemek a do rodinného domu čp. 540 majitele J. H., jemuž odcizením různých věcí způsobil škodu ve výši 2 452 Kč, přestože byl ve věci Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 3 T 127/2006, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. b), e) tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 20. 9. 2007.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. l písm. a), e) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak škodu nikoli nepatrnou a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. l tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo neoprávněně vnikne do domu nebo bytu jiného.
Skutkový stav, který v posuzované věci zjistily soudy, evidentně naplňuje znaky obou uvedených trestných činů. V tzv. právní větě výroku o vině nejsou zákonné znaky trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. l tr. zák. uvedeny, ale tato neúplnost výroku o vině nemá vliv na jeho meritorní správnost. Soudy správně posoudily skutek jako tyto trestné činy spáchané v jednočinném souběhu a rozhodly v souladu se zásadou, že skutek má být posouzen podle všech ustanovení zvláštní části trestního zákona, která se na něj vztahují. Má-li skutek znaky dvou nebo více trestných činů, neplatí tato zásada za předpokladu, že tu je některý z důvodů vylučujících jednočinný souběh. Těmito důvody jsou vztah speciality, vztah subsidiarity nebo vztah faktické konzumpce v poměru mezi trestnými činy, jejichž znaky jinak má posuzovaný skutek. V dané věci není mezi trestnými činy krádeže podle §247 odst. l písm. a), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. l tr. zák. žádný ze vztahů vylučujících jednočinný souběh. Jednočinný souběh není vyloučen ani namítanou okolností, že obviněný nevnikl do domů poškozených vloupáním podle §89 odst. 14 tr. zák. K tomu lze jen dodat, že zákonným znakem žádného z obou trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, není vloupání. Již z tohoto důvodu vloupání nemůže hrát roli kritéria přípustnosti jednočinného souběhu obou trestných činů. Znakem trestného činu krádeže by vloupání bylo za předpokladu, že by obviněný byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. b) tr. zák.
Obviněný své námitky podpořil odkazem na č.35/1987 Sb. rozh. tr. (Zhodnocení praxe soudů při rozhodování o trestných činech proti majetku podle deváté hlavy zvláštní části trestního zákona a o odpovídajících přečinech). Obviněný však argumentoval tímto materiálem ve smyslu, který z něho nevyplývá. Obsahem materiálu je věta ve znění „Při postihu trestného činu krádeže podle §247 tr. zák., spáchaného formou násilného vloupání do bytu, popř. do jiných prostorů považovaných za dům nebo byt jiného ve smyslu §238 odst. l tr. zák. (srov. v tomto směru č. 1/1980, str. 25 26 Sb. rozh. tr.), přichází v úvahu posoudit skutek jako souběh trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. a trestného činu porušování domovní svobody podle §238 tr. zák.”. Z citované věty obviněný dovozoval, že jednočinný souběh uvedených trestných činů je možný jen tehdy, jestliže byl trestný čin krádeže spáchán vloupáním, a že jednočinný souběh je vyloučen v případech, kdy trestný čin krádeže nebyl spáchán vloupáním. To však z citované věty nijak nevyplývá.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec