ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.401.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 401/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. dubna 2009 o dovolání obviněného M. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 5 To 417/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 42/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 1 T 42/2008, byl obviněný M. M. uznán vinným pod body 1) a 2) rozsudku trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a pod bodem 3) rozsudku pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. soud uložil obviněnému jako podmínku pro osvědčení se ve zkušební době podmíněného odsouzení přiměřené omezení spočívající v povinnosti zdržet se užívání omamných a psychotropních látek a jedů. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí, a to mobilního telefonního přístroje zn. N. + SIM karta, – T-M. + baterie, mobilního telefonního přístroje zn. S. E. , + SIM karta – E. , digitální váhy, 4 ks sáčků s uzávěrem s obsahem sušené rostlinné hmoty – konopí, o hmotnosti 259,19 kg, 1 ks sáčku s uzávěrem s 22 semeny rostliny konopí.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce proti výroku o trestu v neprospěch obviněného. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 5 To 417/2008, z podnětu odvolání státního zástupce zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného M. M. odsoudil podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. uložil obviněnému jako podmínku pro osvědčení se ve zkušební době podmíněného odsouzení přiměřené omezení spočívající v povinnosti zdržet se užívání omamných a psychotropních látek a jedů. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věcí, a to mobilního telefonního přístroje zn. N. , + SIM karta – T-M. + baterie, mobilního telefonního přístroje zn. S. E. , + SIM karta - E. , digitální váhy, 4 ks sáčků s uzávěrem s obsahem sušené rostlinné hmoty – konopí, o hmotnosti 259,19 kg, 1 ks sáčku s uzávěrem s 22 semeny rostliny konopí. Podle §53 odst. 1, §54 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by nebyl tento trest ve stanovené lhůtě vykonán, mu stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 5 To 417/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti výroku o trestu opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný považuje uložení peněžitého trestu odvolacím soudem za nezákonné a namítl, že odvolací soud tímto postupem porušil zákaz reformace in peius (zákaz změny k horšímu). Státní zástupce totiž vytýkal v rámci svého odvolání pouze to, že soud obviněnému neuložil trest propadnutí věci, konkrétně motorového vozidla značky F. P. Obviněný je proto přesvědčen, že Krajskému soudu v Ostravě byl přezkum výroku o trestu otevřen pouze v otázce uložení či neuložení trestu propadnutí věci (motorového vozidla). Pokud odvolací soud shledal, že nejsou dány podmínky pro uložení tohoto druhu trestu, mělo být podle něj odvolání státního zástupce zamítnuto jako nedůvodné.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že dovolání je možno označit za přípustné, avšak důvod pro podání dovolání /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ nekoresponduje s námitkami obsaženými v dovolání, neboť se týkají procesního postupu soudu. Nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že obviněný svými námitkami ve skutečnosti nenapadl nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolání bylo podle ní podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Pokud jde o námitky proti výroku o trestu uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze namítat pouze takové vady výroku o trestu, které spočívají v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu, nelze však vznášet námitky proti druhu a výměře trestu.
Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení, nikoli otázkami procesně právního charakteru. Dovolací soud je vázán důvodem dovolání, který dovolatel uplatnil. Námitka porušení zákazu reformace in peius je námitkou ryze procesněprávní, kterou nelze podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k povinnosti Nejvyššího soudu respektovat základní práva a svobody vyplývající z čl. 4 Ústavy České republiky, je povinností Nejvyššího soudu přezkoumat, zda nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces garantovaný čl. 36 Listiny základních práv a svobod, tedy i otázku porušení zákazu reformace in peius jako jedné ze základních zásad spravedlivého procesu.
Z ustanovení §259 odst. 4 tr. ř., které upravuje zákaz reformace in peius (zákaz změny k horšímu), vyplývá, že v neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody. Z toho vyplývá, že odvolací soud může učinit rozhodnutí v neprospěch obviněného, jestliže rozhoduje na podkladě odvolání státního zástupce.
V posuzovaném případě bylo odvolacím soudem rozhodováno o odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného, který napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Obviněný namítl, že Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací měl přezkoumat pouze otázku uložení či neuložení trestu propadnutí věci (motorového vozidla). Tomuto názoru obviněného však nelze přisvědčit, neboť odvoláním státního zástupce byl napaden výrok o trestu jako celek. Odvolací soud v řízení o odvolání tedy přezkoumával celý výrok o trestu napadený odvoláním, nikoli pouze jeho část.
V souladu s ustanovením §249 odst. 1 tr. ř. musí být odvolání odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Opravné řízení je tedy ovládáno dispoziční zásadou, tzn. že je věcí oprávněné osoby, zda podá odvolání proti rozsudku či nikoli, stejně tak je v její dispozici, v jakém rozsahu a z jakých důvodů tak učiní. Tím, do jaké míry oprávněná osoba své právo naplní, stanoví rozsah přezkumu odvolacího soudu, jehož meze nesmí být překročeny až na zákonem stanovené výjimky (§254 a §261 tr. ř.). Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Zaměření obsahu odvolání na konkrétní výrok rozsudku znamená, že odvolací soud se bude zásadně zabývat zákonností a odůvodněností jen tohoto napadeného výroku a k ostatním případně zjištěným vadám bude přihlížet, resp. jiné výroky bude přezkoumávat jen v rozsahu, v němž zákon umožňuje přesah přezkumné povinnosti (§254 odst. 1 věta druhá, odst. 2, 3 tr. ř.). Rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu je veden principem vázanosti odvolacího soudu podaným odvoláním, resp. vytýkanými nedostatky. Odvolatel má tedy právo napadnout jednotlivé výroky rozsudku, přičemž odvolací soud přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel odvolání skutečně podal. Oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat, a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit, tedy např. výrok o trestu nebo o náhradě škody. Odvolací soud tedy v tomto případě zcela správně přezkoumal celý výrok o trestu a v souladu se zákonem rozhodl též o uložení peněžitého trestu. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nebyl porušen zákaz reformationis in peius.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek