ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.71.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 71/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 2. 2009 o dovolání obviněného T. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 8 To 103/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn 1 T 4/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2008, sp. zn. 1 T 4/2008, byl obviněný T. V. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. a odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a jeden z poškozených proti výroku podle §229 odst. 1 tr. ř., bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 8 To 103/2008. Z podnětu odvolání poškozeného byl podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok podle §229 odst. 1 tr. ř. s tím, že podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo o náhradě škody nově rozhodnuto výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jako nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu tohoto dovolacího důvodu vytkl, že skutek byl chybně posouzen jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. Namítl nedostatek subjektivní stránky tohoto trestného činu, tj. úmyslné zavinění ve vztahu ke smrtelnému následku. Vyjádřil názor, že skutek měl být správně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí, spáchá-li uvedený čin na osobě mladší než patnáct let.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, způsobí-li uvedeným činem smrt.
Společným znakem obou trestných činů je smrtelný následek. Rozdíl mezi oběma trestnými činy spočívá ve formě zavinění, která se ke smrtelnému následku vztahuje. U trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. úmysl pachatele směřuje ke způsobení smrtelného následku. U trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. úmysl pachatele směřuje ke způsobení těžké újmy na zdraví, způsobení smrtelného následku tu je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, a proto se k němu se zřetelem k ustanovení §6 písm. a) tr. zák. vztahuje jen nedbalost pachatele.
Jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Hradci Králové, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Praze, spočíval v tom, že obviněný dne 5. 8. 2007 v době mezi 13.30 hod. až 14.50 hod. v Ch. , Z. , okr. Ú. n. O., ve svém bytě po odchodu Ž. H. hlídal její nezletilou dceru M. H., kterou začal bít do oblasti hlavy, přitom byl minimálně srozuměn s tím, že poškozená může v důsledku útoku zemřít, neboť jí zasadil opakované údery střední až velkou intenzitou z různých směrů, a to zprava, zleva, shora a zezadu, především na obě spánkotemenní krajiny, vrchol lebky, týlní krajinu a do oblasti obličeje, z toho nejméně tři údery byly vedeny velkou silou, svým jednáním způsobil poškozené krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a pod měkké pleny mozkové, poškozená v důsledku tohoto útoku upadla do bezvědomí, po návratu Ž. H. obviněný společně s ní odvezl poškozenou do nemocnice ve V. M. , aniž lékařům sdělil možnou příčinu bezvědomí poškozené, která byla okamžitě po zajištění základních životních funkcí převezena na dětskou kliniku Fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde dne 10. 8. 2007 následkům způsobených poranění podlehla, přičemž smrt poškozené nebyla odvratitelná ani poskytnutím okamžité a následně dlouhodobé kvalifikované lékařské pomoci a péče na úrovni současné medicínské vědy s využitím všech dostupných a účinných prostředků.
Uvedený skutkový stav evidentně naplňuje zákonné znaky trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák., a to i z hlediska namítané subjektivní stránky. Úmysl obviněného usmrtit poškozenou soudy přesvědčivě dovodily ze zjištění týkajících se povahy, rozsahu a závažnosti zranění poškozené a z toho, že tato zranění byla soustředěna do oblasti její hlavy. Z těchto zjištění je jasné, že poškozená byla vzhledem ke svému věku necelých dvou let a z toho vyplývající bezbrannosti vystavena mimořádně razantnímu fyzickému útoku, který byl cíleně veden proti její hlavě, a že jiný mechanismus vzniku jejích zranění reálně nepřichází v úvahu. O tom, že pachatelem útoku byl obviněný, svědčí zjištění, že poškozená byla při odchodu své matky z bytu v naprostém pořádku a že po celou dobu nepřítomnosti matky byl obviněný v bytě s poškozenou sám. Obviněný ostatně ani nepředložil žádnou jinou alternativu vysvětlení vzniku zranění poškozené. Obviněný je osobou s běžnou životní zkušeností a s rozumovou vyspělostí, která je hodnocena jako lehce nadprůměrná. Je tudíž patrno, že i ze subjektivního hlediska obviněného byl snadno předvídatelný smrtelný následek vyplývající z toho, že lebka malého dítěte, jemuž nejsou ještě ani dva roky, nemůže odolat fyzickému útoku spočívajícímu v opakovaných silných úderech. Se závěrem soudů o úmyslném zavinění obviněného je slučitelná i namítaná okolnost, že po činu zajistil poškozené lékařskou péči. Význam součinnosti obviněného na dopravení poškozené do nemocnice nelze v jeho prospěch přeceňovat, neboť obviněný takto nejednal z vlastního popudu, ale až po příchodu matky, která poškozenou našla v bezvědomí ležet ve vaně, a navíc obviněný lékařům neposkytl žádnou informaci umožňující okamžité určení příčiny bezvědomí poškozené. Závěr soudů o úmyslném zavinění obviněného nijak nekoliduje ani s další namítanou okolností, totiž s tím, že obviněný nikdy neměl problémy s chováním vůči dětem, že po rozvodu mu byl jeho nezletilý syn dokonce svěřen do výchovy a že dobrý vztah měl i k poškozené. V tomto ohledu je významné zjištění, že obviněný je osobou s egocentristickými, impulzivními až explozivními rysy a se sklonem k afektivním výbuchům a agresi. K tomu přistupuje zjištění, že činu předcházely neshody obviněného s matkou poškozené, včetně hádky právě kvůli poškozené, což vyvrcholilo konstatováním matky poškozené, že se od obviněného odstěhují. Za této situace se útok obviněného proti poškozené, byť k němu došlo z nejasné konkrétní příčiny, nejeví nikterak nereálně.
Nejvyšší soud nenalezl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby na napadeném rozsudku cokoli měnil, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec