ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.799.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 799/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. srpna 2009 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. B. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 7 To 71/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 102/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 1 T 102/2007, byl obviněný P. B. uznán vinným pod body 1) – 4) výroku o vině pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem nedokonaným podle §8 odst. 1 tr. zák., pod bodem 4) v jednočinném souběhu s trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., dále pod bodem 5) trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a pod bodem 6) dalším trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §238 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného J. H. na náhradu škody a podle §226 písm. a) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby ohledně dalšího jednání vůči témuž poškozenému.
K odvolání obviněného a okresního státního zástupce v Rokycanech Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 7 To 71/2008, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně v bodech 1) – 4) odsuzující části a v bodech 2) a 4) zprošťující části, jakož i ve výroku o trestu a náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak sám rozhodl tak, že ohledně zrušené části výroku o vině znovu uznal P. B. vinným pod body 1) – 4) pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem nedokonaným podle §8 odst. 1 tr. zák., v jednočinném souběhu v bodě 4) s trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestné činy pod body 5) a 6) nezrušeného výroku o vině z rozsudku soudu I. stupně, pak odsoudil obviněného podle §238 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. opět rozhodl o nároku poškozeného J. H. na náhradu škody. Ohledně zrušené části zprošťujícího výroku věc vrátil podle §259 odst. 1 tr. ř. soudu I. stupně a podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal J. H. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které bylo předloženo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí dne 3. 7. 2009. Dovolání směřuje toliko proti výroku o vině pod bodem 5) rozsudku soudu I. stupně, pokud byl uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Namítá, že se soud relevantním způsobem nevypořádal s důležitou skutečností, kterou je existence smlouvy o pronájmu předmětné chaty. Tuto zásadní skutečnost jakoby krajský soud zcela pominul, ač legalizovala jeho pobyt v předmětné chatě po celou dobu užívání, když J. H. ml. sepsal smlouvu o pronájmu chaty, podle které mohl chatu užívat do doby, než mu vrátí 11.000,- Kč a on (poškozený) mu půjčí peníze na cestu do M., kdy mu měl taky vrátit klíč od chaty. V přípravném řízení poškozený údajně také potvrdil existenci takové dohody s tím, že předmětnou smlouvu nyní nemůže nalézt. U hlavního líčení již o této smlouvě nemluvil, neboť správně usoudil, že její existence je ku prospěchu obviněnému. Existenci této smlouvy, že potvrdil i svědek J. V., kterému ji J. H. ml. ukazoval a kde měl být uveden i datum, do kterého měl chatu opustit, přičemž v přípravném řízení obdobně vypovídal i svědek M. R. O takovéto důležité skutečnosti se ale žádný soud nezmiňuje, ačkoliv byla hmotně právním základem pro jeho pobyt na chatě a jeho tvrzení v tomto směru nebylo nikým vyvráceno. Neměl přitom pochybnosti o oprávněnosti M. H. ml. uzavřít takovou smlouvu, když po celou dobu jejich známosti s chatou disponoval. Z odůvodnění rozsudku, že také nelze vyčíst, jak se soud vypořádal s velmi nepřehlednými tvrzeními o počtu klíčů, jejich druhu a osudu. Proto obviněný nesouhlasí se závěrem soudu, že po přesně nezjištěnou dobu v únoru 2007 po několik dnů neoprávněně užíval předmětnou chatu a v tomto směru spatřuje nesprávné hmotně právní posouzení věci. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o vině trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. za skutek uvedený v bodě 5) rozsudku soudu I. stupně, jakož i výrok o trestu a věc podle §265k odst. 2 tr. ř. přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že skutkový stav zjištěný soudy odpovídá znakům trestného činu podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Společensky akceptovatelný byl pobyt obviněného v chatě matky poškozeného L. H., pokud mu tato chatka byla ze strany J. H. nabídnuta k přebývání a pokud tento s jeho pobytem v chatce projevil právně relevantní souhlas osoby, která mohla v chatce jako syn majitelky oprávněně bydlet. Neoprávněným se stal pobyt obviněného v chatce v době, kdy právně relevantní souhlas J. H. neexistoval, tedy poté, co tento již s pobytem obviněného v chatce nesouhlasil ale tento chatku užíval a vnikal do ní za pomoci dříve odcizeného klíče. Uzavření smlouvy o pronájmu chatky na určenou dobu je právně bezvýznamné, protože J. H. nebyl oprávněn, bez předchozího zplnomocnění majitelky, takovou dohodu s obviněným uzavřít. Pobyt obviněného tak nebyl závislý na právním titulu pronájmu, ale na souhlasu syna majitelky nemovitosti J. H., který byl posléze odebrán, když navíc je z okolností případu zřejmé, že obviněný věděl o tom, že chatka není vlastnictvím J. H. Státní zástupkyně proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Jak vyplývá z obsahu dovolání, podstata námitek obviněného spočívá v tvrzení, že v předmětné chatě nepobýval neoprávněně, protože sepsal s J. H. smlouvu o jejím pronájmu. Dále pak obviněný poukazuje na důkazy, které podle jeho názoru tuto jeho obhajobu potvrzují. Touto hmotně právní námitkou proti naplnění znaku „neoprávněně“ ve smyslu §238 odst. 1 tr. zák. se Nejvyšší soud zabýval, ale shledal ji zjevně neopodstatněnou.
Jak vyplývá z trestního spisu, poškozený J. H. ve své výpovědi v přípravném řízení skutečně uvedl, že na pronájem chaty byla sepsána smlouva (čl. 351 tr. spisu) a také svědek J. V. (čl. 355 tr. spisu) vypověděl, že tuto smlouvu viděl. Současně ale J. H. v téže výpovědi uvedl, že obviněnému umožnil bydlet v chatě jeden týden s tím, ať si hledá něco jiného, po týdnu mu obviněný vrátil klíč od chaty a když se tam pak šel později s J. V. podívat, zjistili, že tam obviněný stále byl, když tam byly jeho věci. Na chatě tak měl obviněný bydlet bez jeho souhlasu asi dva týdny. Svědek J. V. také uvedl, že „na tom papíru mělo být napsáno, že P. dá chatu do původního pořádku a to se vlastně nestalo a pak tam bydlel P. pár dnů na černo“. Poškozený i u hlavního líčení potvrdil, že obviněného „nechal v chatě týden přespávat, než si něco najde, pak ho se Z. H. z chaty vyhazovali … a on v té chatě přespával dál, po tom našem vyhození tam přespával ještě asi 2 týdny“ (čl. 604 tr. spisu). Nesouhlas poškozeného s dalším pobytem obviněného potvrdil svědek Z. H. u hlavního líčení (čl. 703 tr. spisu) s tím, že obviněnému řekli, aby uklidil, chatu opustil a vrátil klíč. Když se na večer vrátili, tak zamkli a odjeli. Když na chatu přijeli druhý den, tak okno bylo otevřené, takže tam musel ještě přespávat, ale neví kolikrát tam takto přespával. Z výpovědi J. H. i Z. H. je také zřejmé, že obviněný přitom neměl žádnou lhůtu k vyklizení chaty, ale měl tak v podstatě učinit okamžitě.
Bez ohledu na uzavřenou písemnou dohodu ohledně pobytu obviněného na předmětné chatě, je tak z výpovědi poškozeného, která je potvrzována dalšími svědky, zřejmé, že poškozený dal obviněnému v určitém okamžiku jasně najevo, že již nesouhlasí s jeho dalším pobytem na chatě a vyzval jej, aby chatu opustil. Pokud obviněný přesto do uzamčené chaty vnikl a dál ji užíval, počínal si již tak bez souhlasu poškozeného a tedy neoprávněně ve smyslu ustanovení §238 tr. zák. To ostatně sám obviněný potvrdil již ve své výpovědi dne 20. 6. 2007 (čl. 343 tr. spisu), když uvedl, že J. H. chtěl od něj klíč od zadních dveří a říkal, abych odešel z chaty.
Pokud obviněný v dovolání namítá, že právním titulem opravňujícím jej k užívání chaty byla „smlouva o pronájmu chaty“, Nejvyšší soud ve shodě s vyjádřením státní zástupkyně konstatuje, že tato jejich písemná dohoda nemohla být smlouvou o nájmu chaty a je právně bez významu z důvodů ve vyjádření státní zástupkyně uvedených. Nelze přitom přisvědčit ani námitce obviněného, že neměl pochybnosti o oprávněnosti J. H. uzavřít takovou smlouvu, protože tento po celou dobu jejich známosti s chatou disponoval. Státní zástupkyně v tomto směru správně uvedla, že z okolností případu je zřejmé, že obviněný věděl o tom, že chata není vlastnictvím poškozeného J. H. Tato skutečnost musela být např. obviněnému zřejmá již z okolností setkání s otcem poškozeného u chaty, když ve své výpovědi dne 20. 6. 2007 rovněž vypověděl, že na chatu poté chodili dále zadním vchodem, když „H. táta doma sebral klíč od předního vchodu“.
Nejvyšší soud na základě uvedených důvodů dospěl k závěru, že obviněný do předmětné chaty vnikl neoprávněně, byl tak naplněn tento znak skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody podle §238 tr. zák. a námitky obviněného týkající se výhradně oprávněnosti jeho jednání proto shledal zjevně neopodstatněnými. Proto bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš