ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.909.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 909/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 12. 8. 2009 dovolání obviněné Ing. M. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 31 To 522/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 33/2004 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 31 To 522/2008, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 6 T 33/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 6 T 33/2004, byla obviněná Ing. M. B. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsouzena podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovena na pět let, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti na pět let.
Podstatou trestného činu bylo podle zjištění Okresního soudu v Liberci to, že obviněná v Liberci v době od 4. 10. 2001 do 13. 9. 2002 jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění postupně na podkladě ústně uzavřené komisionářské smlouvy podle §577 a násl. obch. zák. přebírala zboží k dalšímu prodeji, které jí bylo po prodeji dodatečně fakturováno, zboží nevrátila ani nezaplatila a způsobila obchodní společnosti S. P., spol. s r. o., škodu ve výši 1.007.923,- Kč tím, že prostředky získané prodejem svěřeného zboží použila pro vlastní potřebu.
O odvolání obviněné bylo rozhodnuto nejprve rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 31 To 35/2007. Poté, co byl tento rozsudek z podnětu dovolání obviněné zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1209/2008, bylo o odvolání obviněné rozhodnuto novým rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 31 To 522/2008. Tímto rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsoudil ji podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta s tím, že podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil výkon trestu a podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovil zkušební dobu na tři léta.
Jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. posoudil Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněná od počátku října 2001 do konce července 2002 v Liberci jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění přebírala na podkladě ústně uzavřené smlouvy ve smyslu §269 odst. 2 obch. zák. jako smlouvy nepojmenované zboží obchodní společnosti S. P., spol. s r. o., toto zboží pod vlastním jménem prodávala, ale hodnotu prodaného zboží nejméně ve výši 978.546,- Kč neodvedla obchodní společnosti S. P., spol. s r. o., a tak této obchodní společnosti způsobila škodu v uvedené výši. Podle zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podstatou smlouvy mezi obviněnou a obchodní společností S. P., spol. s r. o., byla spolupráce na prodeji zboží, přičemž obchodní společnost předávala obviněné zboží za účelem jeho prodeje, toto zboží bylo do okamžiku prodeje konečnému zákazníkovi ve vlastnictví obchodní společnosti, obchodní společnost při předání zboží stanovila částku, kterou jí v případě prodeje měla obviněná odvést, a v této výši obchodní společnost prodané zboží dodatečně fakturovala obviněné.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání i proti druhému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. S odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadla výrok o vině. V obsáhle zpracovaném podání projevila nesouhlas s tím, že skutek byl posouzen jako trestný čin zpronevěry. Poukázala na to, že výrok o vině je v rozporu s tím, jak je věc posuzována v rovině obchodního práva v rámci sporu mezi oběma stranami v civilním řízení před Krajským soudem v Hradci Králové, resp. před Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím. Namítla, že o zpronevěru nemohlo jít především proto, že zboží prodávala již jako své zboží. Vytkla, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci se dostatečně nevypořádal s otázkou převodu vlastnických práv. Další okruh námitek obviněné směřoval proti tomu, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci vzal faktury obchodní společnosti S. P., spol. s r. o., za podklad zjištění výše škody. V tomto ohledu obviněná zejména zdůraznila, že fakturám nepředcházela žádná dohoda o ceně, za kterou má být zboží prodáno konečnému zákazníkovi, ani o ceně v poměru mezi ní a obchodní společností S. P., spol. s r. o., a uvedla, že obchodní společnost po ní prostřednictvím faktur požadovala i vyšší ceny, než za které bylo zboží prodáno konečným zákazníkům. Obviněná v této souvislosti zmínila snahu obchodní společnosti S. P., spol. s r. o., získat místo na trhu v regionu s tím, že obrat zboží uvedené obchodní společnosti byl zajišťován slevami ve prospěch konečných zákazníků. Uvedla, že otázka výše škody měla být posouzena také se zřetelem k jejímu závazku provozovat sklad se zbožím obchodní společnosti S. P., spol. s r. o., a tedy i se zřetelem k nákladům, které na provozování skladu vynaložila. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a dospěl k závěru, že dovolání obviněné je důvodné.
Trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. spočívá v tom, že pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, způsobí-li takovým činem značnou škodu. Značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč (§89 odst. 11 tr. zák.).
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci konstatoval, že zboží bylo až do doby prodeje konečným zákazníkům ve vlastnictví obchodní společnosti S. P., spol. s r. o., což vyvodil z toho, že mezi obchodní společností a obviněnou nebyla uzavřena kupní smlouva. Nedostatek kupní smlouvy je okolností, která neumožňuje uznat za oprávněnou námitku obviněné, že konečným zákazníkům prodávala své zboží. Nicméně pokud obviněná prodávala zboží, jehož vlastníkem byla obchodní společnost S. P., spol. s r. o., nemohla se obviněná dopustit trestného činu zpronevěry způsobem, při kterém by toto zboží bylo předmětem útoku. Prodejem zboží totiž obviněná naložila se zbožím v souladu s účelem, ke kterému jí bylo zboží svěřeno. Spáchání trestného činu zpronevěry za tohoto stavu přicházelo v úvahu jen jednáním, jímž si obviněná přisvojila tržbu, které dosáhla prodejem svěřeného zboží a do které se toto zboží transformovalo. Předmětem útoku tu ovšem mohly být jen prostředky, které měly podobu skutečně dosažené tržby a které měla obviněná reálně ve své dispozici. Tento právní názor Nejvyšší soud jasně vyjádřil již v usnesení ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1209/2008, avšak Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci se jím neřídil a znovu nesprávně ztotožnil škodu způsobenou obchodní společnosti S. P., spol. s r. o., s částkou, kterou obchodní společnost fakturovala obviněné. Přitom z ničeho nevyplývá, že by fakturovaná částka představovala skutečně dosaženou tržbu. Fakturovaná částka byla v podstatě jen jednostranným požadavkem obchodní společnosti S. P., spol. s r. o., který sám o sobě neměl žádnou návaznost na skutečně dosaženou tržbu a který vyjadřoval jen to, jakou cenu obchodní společnost přisuzovala svému zboží ve vztahu k obviněné. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci se nevypořádal s obhajobou obviněné, že prodej byl ztrátový, a naopak konstatoval, že „částka získaná prodejem zboží byla bez pochybností mnohonásobně vyšší“ (viz str. 13 odůvodnění napadeného rozsudku), aniž vysvětlil, jakým způsobem a na podkladě jakých důkazů k tomuto závěru došel, a aniž konkrétně zjistil, jakou tržbu obviněná ve skutečnosti prodejem zboží dosáhla. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v rozporu s tím, jak je v zákoně koncipován trestný čin zpronevěry (§248 odst. 1 tr. zák.), a nakonec i v rozporu s právním názorem Nejvyššího soudu konstruoval výrok o vině tak, že obviněná „hodnotu prodaného zboží ... poškozenému neodvedla“, přičemž hodnotu zboží ztotožnil s částkou, kterou obviněné fakturovala obchodní společnost S. P., spol. s r. o. Znovu je třeba zdůraznit, že zboží samotné nebylo předmětem útoku, což mimo jiné znamená, že výši škody nebylo možné určovat podle toho, co Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci označil za „hodnotu zboží“. Předmětem útoku byla tržba dosažená prodejem zboží, a proto měl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci určit výši škody na podkladě zjištění, jakou tržbu obviněná skutečně dosáhla a neoprávněně si ponechala, s tím, že toto zjištění mělo vycházet z důkazů. Případný nedostatek důkazů v naznačeném ohledu nebylo možné nahradit paušálním konstatováním, že „částka získaná prodejem zboží byla bez pochybností mnohonásobně vyšší“, zvláště když se zřetelem k obhajobě obviněné tu pochybnosti o výši skutečně dosažené tržby jsou a konkrétní zjištění ohledně výše skutečně dosažené tržby chybí.
Podstatnou část dovolání obviněné tvoří námitky uplatněné v tom směru, že obchodní společnost S. P., spol. s r. o., v obchodním sporu s obviněnou neprokázala oprávněnost nároku na zaplacení fakturovaných částek. Z dovolání obviněné vyplývá, že mezi oběma stranami probíhal, resp. probíhá obchodní spor v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové (sp. zn. 38 Cm 72/2002). Již z povahy věci je zřejmé, že posuzovaný případ má základ v obchodním vztahu. Otázku, zda, jakým jednáním a v jakém rozsahu případně byl v této souvislosti spáchán trestný čin, je nutné posuzovat velmi obezřetně z toho důvodu, aby nedošlo k neodůvodněné kriminalizaci soukromoprávního vztahu, což by bylo v rozporu s pojetím trestního práva jako krajního prostředku, který se uplatní jen tam, kde k řešení narušených vztahů nestačí právní předpisy jiných právních odvětví, v daném případě předpisy obchodního práva. Je proto významné, aby se soudy, které posuzují otázku viny obviněné trestným činem, seznámily a vypořádaly s tím, jak byla věc posouzena obchodním soudem v civilním řízení. To se až dosud nestalo.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadený rozsudek je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Protože vady napadeného rozsudku mají původ již v rozsudku Okresního soudu v Liberci, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci neodstranil, ačkoli jinak na podkladě vlastního dokazování výrok o vině měnil, Nejvyšší soud zrušil i rozsudek Okresního soudu v Liberci jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku. Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením obou rozsudků ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Liberci odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a při rozhodnutí se bude řídit závazným právním názorem vysloveným v tomto usnesení Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec