ECLI:CZ:NS:2009:8.TD.62.2009.1
sp. zn. 8 Td 62/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. prosince 2009 v trestní věci obviněného mladistého T. K., vedené u Okresního soudu v Benešově, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 23/2009, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. j e k projednání trestní věci obviněného mladistvého T. K. p ř í s l u š n ý Okresní soud v Třebíči.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Benešově podala dne 20. 10. 2009 k Okresnímu soudu v Benešově, soudu pro mládež, obžalobu na obviněného mladistvého T. K. (dále jen „mladistvý“) pro provinění pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit v době od 25. 4. 2009 do 3. 5. 2009 ve V., okr. B., v bytě v 1. patře domu v P. ulici, ke škodě nezletilého E. B., tím, že ho při koupání ve dvou případech osahával na přirození, přičemž u něho došlo ke ztopoření pohlavního údu.
Okresní soud v Benešově, soud pro mládež, usnesením ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 2 Tm 23/2009, předložil tuto trestní věc podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyššímu soudu jako soudu pro mládež k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Své rozhodnutí odůvodnil poukazem na to, že mladistvý se sice v době spáchání skutku zdržoval ve V., okr. B., avšak k podání obžaloby došlo až poté, co se mladistvý (již v průběhu přípravného řízení) vrátil do okresu svého trvalého bydliště a nyní žije u své tedy A. Z. v T. K obvodu Okresního soudu v Benešově tedy mladistvý již nemá žádný vztah, krom doby od 11. 6. 2009 nejpozději do 11. 8. 2009, kterou strávil u svého otce (ve V.). Soud zdůraznil, že mladistvý byl od svých třinácti let vychováván ve státních výchovných zařízeních, že jeho matka mu neposkytuje žádné zázemí, z rodiny otce odešel nejpozději dne 11. 8. 2009 a podle prohlášení mladistvého se do rodiny otce vrátit nehodlá. Mladistvý žije u své tety A. Z., které byl před dosažením zletilosti svěřen do výchovy. Soud proto dospěl k závěru, že k projednání věci není příslušný, přičemž podle něj jeho příslušnosti nesvědčí ani důvody uvedené v §39 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“). Věc proto předložil Nejvyššímu soudu jakožto soudu nejblíže společně nadřízenému svému soudu a soudu, jenž je podle něj příslušný (Okresní soud v Třebíči), k rozhodnutí o příslušnosti.
V posuzovaném případě jde o řízení v trestních věcech mladistvých a s ohledem na ustanovení §291 tr. ř. řízení v takových věcech upravuje zvláštní zákon. Pokud tento zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle trestního řádu. Zvláštním zákonem upravujícím řízení v trestních věcech mladistvých je zák. č. 218/2003 Sb., jenž však ustanovení upravující rozhodnutí o příslušnosti soudu neobsahuje. Z uvedeného proto vyplývá, že je třeba postupovat podle §24 odst. 1 tr. ř.
Podle tohoto ustanovení platí, že vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti. Přitom je vázán jen zákonnými hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti. Zákonnými hledisky jsou v tomto případě hlediska zakotvená v §37 zák. č. 218/2003 Sb., který upravuje místní příslušnost soudu pro mládež.
Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud Okresnímu soudu v Benešově, soudu pro mládež, a Okresnímu soudu v Třebíči, soudu pro mládež, nejblíže společně nadřízený, opíraje se o zásady vyjádřené v ustanovení §24 odst. 1 tr. ř., dospěl při posuzování otázky příslušnosti soudu k těmto závěrům:
Podle §37 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. řízení koná soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje. Podle §37 odst. 2 tohoto zákona nelze-li žádné takové místo zjistit nebo jsou-li mimo území České republiky, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu bylo provinění spácháno; jestliže nelze místo činu zjistit, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
Místní příslušnost (soudů pro mládež věcně příslušných krajských a okresních soudů) je tedy určována uvedenými třemi skupinami hledisek. Příslušnost určená podle prvního, příp. druhého hlediska má tu výhodu, že soud může nejlépe a nejsnáze zjišťovat okolnosti charakterizující osobu mladistvého a jeho poměry, prostředí, v němž žije a pracuje, vytvářet podmínky pro individuální přístup k řešení jednotlivých věcí a zanedbatelné není ani to, že výchovný účinek provedeného řízení zde bývá nejpůsobivější. Předpokládá to ovšem spolehlivé zjištění, že takto označené místo je fakticky místem, kde má mladistvý stálé bydliště, zdržuje se nebo zde pracuje, anebo má alespoň vytvořeny reálné podmínky pro to, aby zde stále bydlel, zdržoval se nebo pracoval.
Z obsahu spisu v posuzované věci je zřejmé, že mladistvý má jako místo trvalého bydliště vyznačen Č., okr. T. (což je místo bydliště jeho matky), kde se však dlouhodobě nezdržuje. Kromě této adresy mladistvý již v přípravném řízení (na č. l. 28 a 31 spisu) uvedl adresu pro účely doručování T., M. G., přičemž současně sdělil, že od svého otce (tj. z V., okr. B.) odešel a nehodlá se tam vrátit. Na adrese, kterou mladistvý orgánům činným v trestním řízení sdělil, si také řádně přebírá písemnosti, což je zjevné i z doručenky založené na č. l. 123 p. v. spisu, kdy mu bylo (dne 2. 11. 2009) zasláno usnesení o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti. Ze zprávy Městského úřadu Třebíč, odboru sociálních věcí, oddělení sociálně právní ochrany dětí, ze dne 18. 9. 2009 se podává, že kurátorka pro mládež dne 14. 9. 2009 telefonicky kontaktovala mladistvého, aby zjistila, k jakým změnám u něj došlo. Mladistvý jí sdělil, že stále bydlí u své tety (tj. na adrese T., M. G.), že do školy nenastoupil, ale že si aktivně hledá práci.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež vlastním šetřením – vyžádáním si nové zprávy od Městského úřadu Třebíč, odboru sociálních věcí, oddělení sociálně právní ochrany dětí – zjistil, že dne 1. 12. 2009 kurátorka pro mládež osobně jednala s mladistvým a následně telefonicky i s jeho tetou A. Z. Při tomto jednání mladistvý uvedl, že před měsícem a půl odešel (dobrovolně) od své tety a od té doby pobývá u svých kamarádů v T. (místo svého pobytu však blíže nespecifikoval). Dále uvedl, že poštu si přebírá u své tety, ke které se prozatím nechce vrátit bydlet. Mladistvý se rovněž vyjádřil v tom smyslu, že až si najde práci, chtěl by si najít svůj vlastní podnájem a zcela se osamostatnit. Dále uvedl, že v současné době je v kontaktu se svojí matkou, pobyt u ní však považuje za nereálný, a rovněž uvedl, že by rád zůstal v T. a že s otcem není vůbec v kontaktu. Ze zprávy se rovněž podává, že mladistvý je stále veden v evidenci Úřadu práce v T.
Z výše uvedeného je evidentní, že mladistvý má trvalé bydliště v Č., okr. T., kde se však nezdržuje. Od 11. 8. 2009 do současné doby se však zdržuje v T.; nejdříve bydlel u své tety A. Z. na adrese M. G., T., kde si přebíral a nadále přebírá poštu. Přibližně od poloviny října 2009 se zdržuje u svých kamarádů na adresách blíže nespecifikovaných, ale stále v T., kde je evidován i na Úřadu práce. Mladistvý tak již skoro po dobu čtyř měsíců fakticky bydlí v T., přičemž zde má zázemí u své tety A. Z., když sám vylučuje možnost návratu ke svému otci do V., okr. B. Nelze mít proto pochyb o tom, že místem, kde měl mladistvý v době podání obžaloby bydliště a kde se i nyní skutečně zdržuje, je T., resp. několik adres na okrese T.
Byla-li shora zmínka o výhodách, které přináší místní příslušnost určená podle prvních dvou ze tří v úvahu přicházejících hledisek, pak v daném případě Okresní soud v Třebíči, soud pro mládež, v jehož obvodu má mladistvý trvalé bydliště a fakticky v tomto okrese bydlí (i když v současné době nikoliv na adrese svého trvalého bydliště), bude zajisté moci nejlépe a nejsnáze zjistit okolnosti charakterizující osobu mladistvého a současně dosáhnout požadovaného výchovného účinku.
Jestliže Nejvyšší soud jako soud pro mládež uvážil všechny uvedené skutečnosti, shledal, že Okresní soud v Třebíči, soud pro mládež, je za daných okolností soudem, u něhož je konání trestního řízení ve věci mladistvého se zřetelem na jeho zájmy nejúčelnější. Mladistvého k Třebíči váže zázemí, které zde má u své tety (které byl před dosažení zletilosti svěřen do výchovy, a ke které se vrátil poté, co opustil rodinu otce, a se kterou má velmi dobrý vztah). Mladistvý zde rovněž navázal kontakt se svojí matkou, rovněž je zde orgán sociálně právní ochrany dětí, s nímž je mladistvý v kontaktu, a v neposlední řadě je zde evidován i na Úřadu práce.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež proto z těchto důvodů rozhodl podle §24 odst. 1 tr. ř. že soudem příslušným k projednání trestní věci obviněného mladistvého T. K. je Okresní soud v Třebíči, soud pro mládež.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 3. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a