ECLI:CZ:NS:2009:8.TD.8.2009.1
sp. zn. 8 Td 8/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2009 v trestní věci obviněného mladistvého D. Z., vedené u Okresního soudu v Kroměříži, soudu pro mládež, pod sp. zn. 3 Tm 2/2009, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání trestní věci obviněného mladistvého D. Z. příslušný Okresní soud v Kroměříži.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži podala dne
7. 1. 2009 k Okresnímu soudu v Kroměříži – soudu pro mládež obžalobu na obviněného mladistvého D. Z. (dále jen „mladistvý“) pro provinění poškozování cizí věci podle §257b odst. 1 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit způsobem v obžalobě blíže popsaným.
Okresní soud v Kroměříži – soud pro mládež usnesením ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 3 Tm 2/2009, předložil tuto trestní věc podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §188 odst. 1 písm. a) tr. zák. Nejvyššímu soudu jako soudu pro mládež k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Své rozhodnutí podložil argumentací, že mladistvý je od 10. 7. 2008, kdy bylo nařízeno předběžné opatření, umístěn ve výchovných ústavech. Nejprve se zdržoval v D. d. ú. v B., od 24. 9. 2008 ve V. ú. v D. a od 4. 12. 2008 ve V. ú., d. d. se š., z. š. a š. j. v K., vše mimo okres K. Bydlištěm mladistvého je tedy v souladu s ustanovením §37 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), adresa V. ú. v K. v obvodu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. Z těchto důvodů dospěl k závěru, že není k projednání věci příslušný.
Je mimo jakoukoliv pochybnost, že v posuzovaném případě jde o řízení v trestních věcech mladistvých. Podle §291 tr. ř. řízení v takových věcech upravuje zvláštní zákon. Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle trestního řádu. Zvláštním zákonem upravujícím řízení v trestních věcech mladistvých je zák. č. 218/2003 Sb., jenž však ustanovení upravující rozhodnutí o příslušnosti soudu neobsahuje; proto je třeba postupovat podle §24 tr. ř.
Podle §24 odst. 1 tr. ř. vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti. Přitom je vázán jen zákonnými hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti. Zákonnými hledisky jsou v tomto případě hlediska zakotvená v §37 zák. č. 218/2003 Sb., které upravuje místní příslušnost soudu pro mládež.
Nejvyšší soud – soud pro mládež jako soud oběma shora jmenovaným soudům nejblíže společně nadřízený, opíraje se o zásady vyjádřené v ustanovení §24 odst. 1 tr. ř., dospěl při posuzování otázky příslušnosti soudu k těmto závěrům:
Podle §37 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. řízení koná soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje. Podle §37 odst. 2 tohoto zákona nelze-li žádné takové místo zjistit nebo jsou-li mimo území České republiky, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu bylo provinění spácháno; jestliže nelze místo činu zjistit, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
Místní příslušnost (soudů pro mládež věcně příslušných krajských a okresních soudů) je tedy určována uvedenými třemi skupinami hledisek. Příslušnost určená podle prvního hlediska má tu výhodu, že soud může nejlépe a nejsnáze zjišťovat okolnosti charakterizující osobu mladistvého a jeho poměry, prostředí, v němž žije a pracuje, vytvářet podmínky pro individuální přístup k řešení jednotlivých věcí a zanedbatelné není ani to, že výchovný účinek provedeného řízení zde bývá nejpůsobivější. Předpokládá to ovšem spolehlivé zjištění, že takto označené místo je fakticky místem, kde má mladistvý stálé bydliště, zdržuje se nebo zde pracuje, anebo má alespoň vytvořeny reálné podmínky pro to, aby zde stále bydlel, zdržoval se nebo pracoval.
Z obsahu spisu vyplývá, že mladistvý má trvalé bydliště v H., ul. K., v domě svých rodičů. Od 8. 8. 2008 se však v tomto bydlišti trvale nenachází, protože byl umístěn nejprve do D. d. ú. v B., poté od 24. 9. 2008 do V. ú. v D. a od 4. 12. 2008 se nachází ve V. ú., d. d. se š., z. š. a š. j. v K. Dále je ze spisu zřejmé, že mladistvý z D. d. ú. v B. celkem čtyřikrát utekl a jeho útěky vždy směřovaly domů do H. Obdobným způsobem probíhal také jeho pobyt ve V. ú. v D., odkud utekl celkem osmkrát (v několika případech byl vypátrán a dovezen policií, v ostatních případech byl dovezen zpět rodiči). Po dobu svých útěků se vždy vracel do H., do domu rodičů přicházel pokud možno v jejich nepřítomnosti, domácí zázemí zneužíval jako svůj servis, volný čas trávil „poflakováním“ po H. s partou kamarádů a přespáváním u kamarádů. Právě vzhledem k jeho velmi častým útěkům se jevilo jako nejlepší řešení přemístit jej do výše jmenovaného ústavu v K., který je od místa trvalého bydliště mladistvého poměrně značně vzdálen.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež vlastním šetřením – vyžádáním faxové zprávy z V. ú., d. d. se š., z. š. a š. j. v K. ze dne 18. 2. 2009 – zjistil, že mladistvý se tam skutečně nachází od 4. 12. 2008. Ve spolupráci ústavu s O. v H. mu byla povolena dovolená od 19. 12. 2008 do 4. 1. 2009. Dne 19. 12. 2008 si ho v ústavu převzal otec, který však dne 4. 1. 2009 do ústavu telefonoval, že syn odmítá odjet zpět. Vzhledem k této skutečnosti ústav požádal o spolupráci policii, kterou byl mladistvý dne 5. 1. 2009 zadržen a následně přivezen pracovníky ústavu zpět do ústavu. Dne 12. 2. 2009 byl opět propuštěn – tentokrát na jarní prázdniny, z nichž se má vrátit 22. 2. 2009. Ze zprávy dále vyplynulo, že mladistvý si v současné době své povinnosti plní a ze strany pedagogických pracovníků nejsou k jeho chování výhrady. S rodiči mladistvého je dobrá spolupráce, telefonují mu a jezdí za ním na návštěvy.
Z výše rekapitulovaných poznatků se tedy podává, že mladistvý má stálé bydliště v H., K., na okrese K. Od 4. 12. 2008 až do současné doby se však nachází ve V. ú., d. d. se š., z. š. a š. j. v K. na okrese Ú. n. O. Tam by měl pobývat do června roku 2009 (do ukončení základní školní docházky), kdy by měl být přemístěn do jiného výchovného ústavu (ten si vybere podle učebního oboru). K místu svého současného pobytu, v němž se nachází velice krátkou dobu (cca 10 týdnů, a to ještě s přerušením po dobu dovolené a jarních prázdnin) však mladistvý není nikterak poután, opětovně se z něho vrací zpět do místa svého stálého bydliště v H., kde má zázemí u rodičů. Pro takový závěr svědčí nejen jeho počínání dne 4. 1. 2009, kdy se odmítl vrátit zpět do ústavu, ale i časté útěky z ústavů, v nichž byl umístěn v předchozí době. Nelze proto uzavřít, že by adresu jmenovaného ústavu bylo možno považovat za místo, kde má stálé bydliště. Tím totiž je i v současné době jeho trvalé bydliště v H.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež se z těchto důvodů neztotožnil se závěry Okresního soudu v Kroměříži, že příslušným soudem k projednání provinění, jichž se mladistvý dopustil v drtivé většině v místě svého trvalého bydliště v H., by měl být Okresní soud v Ústí nad Orlicí. Tím je Okresní soud v Kroměříži, u něhož lze očekávat, že provedení trestního řízení právě v místě trvalého bydliště mladistvého bude mít i výraznější výchovný účinek, než by tomu bylo v případě projednání jeho provinění u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež proto podle §24 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že k projednání této trestní věci mladistvého je příslušný (jako soud pro mládež místně příslušný podle §37 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb.) Okresní soud v Kroměříži. Jeho povinností (mimo jiné) bude projednat věc bez zbytečného odkladu a v přiměřené lhůtě (srov. §3 odst. 6 citovaného zákona).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a