ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1271.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1271/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2009 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 14 To 234/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 T 87/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 2 T 87/2008, byl obviněný M. K. uznán vinným pod body 11., 12., 15. a 18. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu zn. Nokia, se SIM kartou, a mobilního telefonu zn. Nokia, se SIM kartou, uložených v depozitu OŘ PČR v T. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných J. V., P. N., roz. V., M. B., P. S., P. K., o náhradě škody a o zproštění obžaloby obviněných ohledně dílčích útoků pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný M. K. trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. dopustil tím, že
- po vzájemné dohodě se spoluobviněnými J. V., P. N. a P. K. na základě předchozí telefonické objednávky obviněného M. K. odcizil obviněný J. V. způsobem popsaným v bodě 1. rozsudku (navrtal otvor o průměru 8 mm vpravo nad zámkem levých dveří a nezjištěným způsobem překonal zajišťovací mechanismu dveří) v době od 07:15 hod. dne 20. 11. 2007 do 07:15 hod dne 21. 11. 2007 v S. Ú., okres T., v K. ulici na parkovišti vedle domu osobní automobil tov. zn. Škoda Fabia 1,4, modré barvy, obviněný P. N. nedaleko hlídal, vozidlo odvezli do K. H., kde je předali obviněnému M. K., který vozidlo společně s obviněným P. K. rozebral na díly a rozprodal po přesně nezjištěných vrakovištích, majiteli A. M. způsobili škodu ve výši 166.600,- Kč (výrok o vině pod bodem 11.),
- po vzájemné dohodě se spoluobviněnými J. V. a P. N. na základě předchozí telefonické objednávky obviněného M. K. odcizil obviněný J. V. shodným způsobem v době od 15:00 hod. dne 20. 11. 2007 do 9:30 hod. dne 21. 11. 2007 v T., v H. ulici před domem osobní automobil tov. zn. Škoda Fabia Combi 1,4, šedé metalické barvy, včetně autoatlasu ČR, obviněný P. N. nedaleko hlídal, tímto způsobili majiteli vozidla S. K. škodu ve výši 226.700,- Kč, vozidlo bylo ještě před předáním obviněnému M. K. zajištěno policejními orgány a vráceno majiteli (výrok o vině pod bodem 12.).
- po vzájemné dohodě se spoluobviněnými J. V., P. N. a P. K. na základě předchozí telefonické objednávky obviněného M. K. obviněný J. V. v době od 22:00 hod. dne 3. 12. 2007 do 6:10 hod dne 4. 12. 2007 v P., v ulici D. před domem odcizil shodným způsobem zaparkovaný osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia Combi 1,9 TDI, stříbrné metalízy, včetně dětské autosedačky zn. Maxi – Cosi, plastového kanystru s nemrznoucí kapalinou a uzamykací tyče na volant, vše v hodnotě 2.450,- Kč, obviněný P. N. nedaleko hlídal, čímž majiteli MUDr. J. F. způsobili škodu v celkové výši 293.150,- Kč, následně vozidlo odstavili v obci P., odkud je obvinění J. V., P. N. a P. S. převezli do N. K., kde je za úplatu 20.000,- Kč předali obviněným M. K. a P. K., kteří vozidlo ukryli v garáži chaty v obci K., aby je následující den mohli rozebrat na díly a rozprodat, vozidlo bylo zajištěno při domovní prohlídce a vráceno majiteli (výrok o vině pod bodem 15.).
- společně se spoluobviněnými J. V., P. N. a P. K. na základě předchozí telefonické objednávky obviněného M. K. obviněný J. V. v době od 16:00 hod. dne 27. 11. 2007 do 8:30 hod. dne 28.11. 2007 v L., ve V. ulici odcizil shodným způsobem zaparkovaný osobní automobil tov. zn. Škoda Fabia Combi, stříbrné metalické barvy, včetně dětské autosedačky nezjištěné značky a dámské peněženky s finanční hotovostí 2.500,- Kč, vše v hodnotě 3.020,- Kč, obviněný P. N. nedaleko hlídal, vozidlo následně předali obviněným M. K. a P. K., kteří je rozebrali na díly a obviněný M. K. dále rozprodal v přesně nezjištěných vrakovištích v P., tímto způsobili majitelce vozidla M. T. škodu v celkové výši 123.720,- Kč (výrok o vině pod bodem 18.).
Obvinění J. V., P. N., M. B., M. K., P. K. napadli rozsudek soudu prvního stupně odvoláními směřujícími proti výroku o vině i trestu a poškozený J. H. odvoláním, kterým brojil proti výroku, kterým byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 14 To 234/2008, byl k odvolání obviněného M. K. podle §258 odst. 1 písm. b), d) odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku, kterým byl obviněnému M. K. podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu zn. Nokia, se SIM kartou, a mobilního telefonu zn. Nokia, se SIM kartou, uložených v depozitu OŘ PČR v T. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému M. K. byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu zn. Nokia, se SIM kartou, uloženého v depozitu OŘ PČR v T. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného M. K. v jeho odsuzující části ve výroku o vině, trestu i náhradě škody nezměněn. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných J. V., P. N., M. B., P. K. a poškozeného J. H. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti označenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, který rozhodl ve věci samé ve druhém stupni, podal obviněný M. K. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel nesouhlasil s právním posouzením skutku jako pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., neboť ani v jednom případě nenabádal jiné osoby ke krádežím aut, nikdy se krádeží aut, které následně rozebíral, neúčastnil. Nevěděl ani, v který den a v jakou dobu budou auta odcizena. Poté, co mu však byla vozidla přivezena, nebránil se tomu je převzít a naložit s nimi způsobem, ke kterému se doznal. Při páchání trestné činnosti komunikoval pouze se spoluobviněným J. V., s ostatními spoluobviněnými do styku nepřišel, o jejich účasti nevěděl, ani se s nimi neznal. Jeho účast na trestné činnosti nevykazuje patřičnou úroveň organizovanosti, plánovitosti, aby se v jeho případě mohlo jednat o členství v organizované skupině. Dále se domníval, že jeho jednání vykazuje pouze znaky podílnictví podle §251 tr. zák., poněvadž s předmětem útoku – s cizí věcí, o které věděl, že byla získána trestným činem, určitým způsobem nakládal a měl nad takovým předmětem dispoziční moc. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a nově sám ve věci rozhodl, popř. aby věc vrátil soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatel vycházel z odlišných skutkových zjištění, než jaká učinil nalézací soud. Za podstatné označil zjištění, že obviněný odcizení jednotlivých automobilů za účelem jejich následného rozebrání na náhradní díly u obviněného J. V. předem telefonicky objednával. Za této situace považoval za irelevantní, zda obviněný M. K. přesně věděl, kdy k odcizení nějakého auta dojde a o jaké konkrétní auto se bude jednat, i to, že se na přímém odcizení žádného z aut fyzicky nepodílel. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka, že nešlo o organizovanou skupinu ve smyslu §247 odst. 3 písm. a) tr. zák., neboť dovolatel jednal pouze s obviněným J. V., o účasti ostatních obviněných vůbec nevěděl a jeho účast nevykazovala patřičnou úroveň organizovanosti a plánovitosti. Tuto námitku shledal neopodstatněnou, neboť dovolatel jednal nejen s obviněným J. V., který automobily přímo odcizoval, ale i s obviněným P. K., který je spolu s obviněným M. K. demontoval na díly určené k rozprodání. Mezi těmito osobami nepochybně existovala dělba úkolů, zvyšující pravděpodobnost úspěšného provedení činu. O organizovanou skupinu by šlo i v případě, že by obviněný M. K. o existenci obviněného P. N. jako dalšího ze spolupachatelů nevěděl. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. tvrzením, že jeho účast nevykazuje patřičnou úroveň organizovanosti, plánovitosti, aby se v jeho případě mohlo jednat o členství v organizované skupině, a následně dovozoval, že skutek vykazuje znaky trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. se dopustí kdo si přisvojí cizí věc tím, že jí zmocní, čin spáchá vloupáním, jako člen organizované skupiny a způsobí-li takový činem značnou škodu. Značnou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné všechny zákonné znaky tohoto trestného činu.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je významná otázka, zda obviněný čin spáchal jako člen organizované skupiny. Námitka obviněného, že „jeho účast nevykazuje patřičnou úroveň organizovanosti, plánovitosti, aby se mohlo jednat o členství v organizované skupině“, nemůže obstát.
Organizovaná skupina je kvalifikovaným případem spolupachatelství, popř. účastenství na trestném činu. Podle praxe soudů předpokladem pro naplnění znaků okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené mimo jiné i v §247 odst. 3 písm. a) tr. zák. je, aby šlo nejméně o tříčlenné sdružení trestně odpovědných osob, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající rozdělení a koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (k tomu např. rozhodnutí č. 45/1986, 1/1980 Sb. rozh. tr. aj.). Právě o takovou situaci se v případě skutků pod body 11., 12., 15. a 18. rozsudku soudu prvního stupně jednalo.
Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku. Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou.
Soud prvního stupně jak v tzv. skutkové větě výroku o vině, tak následně i v odůvodnění svého rozhodnutí (zejména strana 39 rozsudku soudu prvního stupně), důsledně popsal role jednotlivých spoluobviněných na celé trestné činnosti, včetně jejich úloh a propojení mezi nimi. Obviněný M. K. si u obviněného J. V. objednal určitý typ vozidla k rozebrání, což vyplynulo z obsahu záznamů telekomunikačního zařízení, kdy pro krytí celé akce byly používány zástupné či krycí výrazy, které měly zastřít pravdivost obsahu hovoru. Vlastní zcizení vozidel prováděli obviněný J. V. s obviněným P. N., který hlídal, tito následně vozidla odvezli na smluvené místo, kde si je přebrali obvinění M. K. či P. K., kteří vozidla demontovali a prodali je na náhradní díly. S jeho zjištěními a závěry se ztotožnil i odvolací soud (strana 12 rozsudku) a zcela je akceptuje i dovolací soud.
Taková skutková zjištění přesvědčivě naplňují znaky organizované skupiny, neboť z nich jasně vyplývá dělba úkolů obviněných, jejich organizovanost, plánovitost a koordinovanost. Vše bylo naplánováno a realizováno takovým způsobem, aby nebylo možno zjistit, co se s odcizenými vozidly stalo, a zároveň, aby pachatelé nebyli odhaleni, což ve svých důsledcích znamenalo vyšší pravděpodobnosti úspěšného provedení trestné činnosti.
Pakliže obviněný namítl, že komunikoval pouze s obviněným J. V., že s ostatními obviněnými do styku nepřišel, neznal se s nimi a o jejich účasti nevěděl, nemají takové výhrady oporu ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně; jde svým charakterem o námitku skutkové povahy směřující proti správnosti skutkových zjištění soudů, kterou, jak již bylo vyloženo, nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání vymezených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Navíc ale takové výhrady nemají oporu ve výsledcích dokazování, ve výpovědi dovolatele samotného, který potvrdil, že na odebírání a demontážích vozidel se společně s ním účastnil i spoluobviněný P. K. Ani skutečnost, že by obviněný M. K. osobně neznal obviněného P. N. a nevěděl o jeho účasti, by nemohla mít vliv na právní posouzení věci, neboť pro naplnění znaků organizované skupiny postačí nejméně tři osoby jednající v součinnosti. Obviněný M. K. jednal v součinnosti s obviněným J. V., u kterého si odcizení vozidel objednával, resp. se dohodli, že dovolatel od něho odebere odcizená vozidla, a třetím, kdo se trestné činnosti s vědomím obviněného M. K. účastnil, byl obviněný P. K., který s ním odcizená vozidla demontoval. Verze, že by obviněný M. K. neznal obviněného P. N. se navíc jeví jako velmi nepravděpodobná s ohledem na skutková zjištění pod bodem 15. či 18. rozsudku soudu prvního stupně, z nichž plyne, že i obviněný P. N. se účastnil na předávání vozidel obviněnému M. K.; z výpovědi obviněného M. K. ke skutku pod bodem 18. mimo jiné též vyplynulo, že vozidlo v L. převzali od obviněných J. V. a P. N.
Není tedy žádných pochybností o tom, že obviněný M. K. trestný čin krádeže spáchal jako člen organizované skupiny.
Dovolatel dále namítal, že skutek měl být kvalifikován jako trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák., poněvadž byl pouze podílníkem ve vztahu k trestné činnost spáchané jinými osobami.
Trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zák. (ve znění relevantním z hlediska §16 odst. 1 tr. zák.) se dopustí, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo užívá
a) věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, nebo
b) to, co za takovou věc bylo opatřeno,
získá-li takový činem značný prospěch.
Podle tohoto ustanovení je možno posoudit jen činnost navazující na některý z trestných činů proti majetku uvedených v §247, 248, 250 tr. zák., kterému nepředcházela dohoda (třebas i jen mlčky uzavřená) mezi pachatelem takového majetkového trestného činu a podílníkem, že podílník po odcizení věci ji převede na sebe nebo jiného. Dohodu, slib, jímž podílník po odcizení věci předem zajišťuje pachateli některého z uvedených trestných činů odbyt odcizených věcí a jejich bezpečné realizování, je třeba kvalifikovat zpravidla jako některou z forem účastenství na takovém trestném činu proti majetku (k tomu např. rozhodnutí č. 62/1973, 45/1963, analogicky 58/1995 Sb. rozh. tr. aj.).
Dovolatel uplatněnou argumentací bagatelizoval svou účast na celé trestné činnosti a zcela pominul právě skutečnost, že podle zjištění soudů si odcizení vozidel u obviněného J. V. objednal. Právní kvalifikace skutku jako trestného činu podílnictví by přicházela v úvahu pouze tehdy, pokud by v době spáchání činu neexistovala žádná dohoda mezi pachatelem trestného činu a dovolatelem o jejich další součinnosti, o což ale v posuzovaném případě nešlo. Právě objednávka odcizení vozidel a na jejím podkladě následně učiněné převzetí vozidel obviněným vylučují možnost posouzení jednání obviněného jako trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák. Skutek byl opodstatněně kvalifikován jako trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.; pro úplnost dovolací soud poznamenává, že se zřetelem k uplatněným dovolacím námitkám mu nepřísluší zabývat se otázkou, zda jej obviněný spáchal jako spolupachatel či účastník.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková