ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1280.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1280/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2009 o dovolání obviněného F. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 3 To 230/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 78/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 74 T 78/2008, byl obviněný F. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným skutkem blíže popsaným v tzv. skutkové větě výroku, který soud právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a uložil mu podle §250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně mu podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené ČR – M., se sídlem, O., částku ve výši 1.067.316,69 Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. tuto poškozenou odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 3 To 230/2009, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že:
„poté, co jako jednatel společnosti A., s. r. o., tehdy se sídlem M.O., Z., uzavřel dne 6. 8. 2004 smlouvu s M., jejímž předmětem bylo poskytnutí dotace do výše 3.000.000,- Kč na nákup dřevoobráběcích strojů a vytvoření nových pracovních míst, kde se zavázal, že na realizaci projektu se bude společnost A., s. r. o., podílet ve výši 56,61 % a poskytovatel dotace uhradí 48,39 % proinvestované částky, v úmyslu získat vyšší objem finančních prostředků, než mu náležel,
1) dne 27. 9. 2004 od obchodní společnosti T., s. r. o., jménem společnosti A., s. r. o., zakoupil záměrně nadhodnocené dřeoobráběcí stroje optimalizační, rozmítací a pásovou pilu za částku 2.170.000,- Kč bez DPH, na jejichž úhradu vyčerpal mimo jiné částku 1.050.063,- Kč z poskytnuté dotace, ačkoliv si byl vědom toho, že skutečná hodnota tohoto zařízení činila pouze 800.000,- Kč, neboť ještě téhož dne, tedy 27. 9. 2004, dodavatelská společnost T., s. r. o., uvedené zařízení zakoupila za částku 800.000,- Kč bez DPH od společnosti F., spol. s r. o., jejímž je F.P. rovněž jednatelem a sama společnost F., spol. s r. o., toto zařízení zakoupila dne 20. 8. 2004 od společnosti A. Š., v. o. s., za částku 700.000,- Kč bez DPH a poskytovateli dotace tak vznikla škoda nejméně 662.943,- Kč,
2) dne 10. 1. 2005 od obchodní společnosti F., spol. s r. o., jejímž je F. P.jednatelem, jménem společnosti A., s. r. o. zakoupil záměrně nadhodnocené strojní vybavení dveřní a okenní centrum, širokopásovou brusku a stříkací box za částku 1.597.000,- Kč bez DPH, na jejichž úhradu vyčerpal mimo jiné částku 772.788,30 Kč z poskytnuté dotace, ačkoliv si byl vědom toho, že skutečná hodnota tohoto zařízení byla nižší a poskytovateli dotace tak vznikla škoda nejméně 404.373,69 Kč,
3) dne 6. 1. 2005 od obchodní společnosti F., spol. s r. o., jejímž je jednatelem, jménem společnosti A., s. r. o. zakoupil strojní vybavení 2 ks sušících komor HB KRAKO o objemu 60 metrů kubických za částku za částku 2.276.000,- Kč bez DPH, na jejichž úhradu vyčerpal mimo jiné částku 1.177.148,70 Kč z poskytnuté dotace, ačkoliv si byl vědom toho, že společnosti F., spol. s r. o., jejímž je jednatelem, nikdy takové strojní zařízení nevlastnila, fakturace je fiktivní a poskytovateli dotace tak vznikla škoda nejméně 1.177.148,70 Kč“.
Takto popsané jednání obviněného odvolací soud právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a uložil mu podle §250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců. Současně mu podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené ČR – M., se sídlem O., částku ve výši 1.067.316,69 Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. tuto poškozenou odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájkyně Mgr. D. J. podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Předně dovolatel uvedl, že jsou mu známa rozhodnutí, v nichž Nejvyšší soud odmítl dovolání s tím, že byla podána z jiných důvodů, než vymezuje §265b odst. 1 tr. ř., když tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl podle obsahu uplatněných námitek spatřován ve skutkových vadách. Zdůraznil, že také ví, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, resp. že vady ve skutkovém zjištění může dovolatel úspěšně namítat jen tehdy, jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení skutku.
Obviněný je však přesvědčen, že na jeho trestní věc lze plně aplikovat ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle názoru dovolatele všechny provedené důkazy měly vést k jinému závěru, než jen k závěru o jeho vině tak, jak je učinily oba soudy. Oběma soudům, tak vytkl nesprávnost právních závěrů a s tím související nesprávnost závěrů o vině a uloženém trestu.
Obviněný považuje za zcela vadný a procesně nepoužitelný důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, strojů a zařízení, zemědělské a manipulační techniky soudního znalce Ing. T. Ď. Namítal, že uvedený znalec prováděl prohlídku jakýchsi strojů k datu 27. 10. 2006, tedy téměř rok od inkriminované události. Neposuzoval však z větší části stroje a vybavení, na které byly použity prostředky z dotace, ale zcela jiné stroje a zařízení. Navíc se jednalo doslova o torza strojů, zejména s ohledem na to, že chyběly veškeré nástroje, bez nichž byly nepoužitelné. Sám znalec výslovně uvedl, že stříkací box ani sušící komory neviděl, že na místě samém byly nalezeny pouze tři stroje, ostatní se nenašly, že k nim dostal pouze dokumentaci K. ú., resp. soubor fotek, a to naskenované a neostré. U strojů neseděly identifikační znaky, neměly štítky a některé by teoreticky odpovídaly strojům v rámci projektu. Dále znalec potvrdil, že neoceňoval nástroje. Obviněného samotného, který mohl při oceňování poskytnout součinnost, nikdo nikdy za takovým účelem neoslovil, přestože by k tomu byl velice ochoten a nápomocen, neboť hlavně on sám věděl, kde se který stroj a zařízení nachází, měl o jejich stavu a funkčnosti nejpřesnější informace a mohl je případně i předvést. Obviněný tak má za to, že za situace popisované znalcem, nebylo řádné ocenění vůbec možné. Přesto se tento důkaz stal stěžejním podkladem pro vyslovení jeho viny a vyčíslení způsobené škody. V případě, že se soud nepřiklonil k jeho verzi, měl být vypracován znalecký posudek nový.
Dovolatel dále uvedl, že pokud jde o další svědecké výpovědi, na které je v odůvodnění rozsudků poukazováno, neboť závěry znalce podporují, tj. zejména zaměstnanců krajského úřadu, kteří prováděli kontrolu, je zřejmé, že jde o naprosté laiky, kteří nebyli schopni se jakkoliv k hodnotě pořízených stojů a zařízení vyjádřit. Nikdo se v rámci kontroly nezabýval skutečným stavem. Ani před kontrolou ani po ní nebyl přibrán žádný odborník na strojní zařízení v dřevařské výrobě ani na hodnocení naplnění cíle projektu. Postup osob, které odsouhlasily závěrečné vyúčtování byl rovněž ryze formální, nebylo zkoumáno naplnění projektu, a to navýšení produkce firmy ani zvýšení zaměstnanosti. Podle dovolatele tak lze konstatovat, že kontrola byla ryze tendenční a účelová. Přesto jejich výpovědi oba soudy považovaly za usvědčující. Opačné ničím neodůvodněné stanovisko nalézací i odvolací soud zaujal v případě svědka T. Y., který s výjimkou znalce Ing. T. Ď., byl jedinou soudem slyšenou osobou, která se v problematice dřevařské výroby orientuje.
K části skutkové věty ad 3) obviněný uvedl, že již v době kontroly pracovníků krajského úřadu měl řádně zakoupeny náhradní sušící komory zn. Biostar, o čemž se účastníci kontroly, zejména svědkyně V. K., také zmiňují. Je tedy nelogické, aby předstíral vlastnictví k jiným.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal napadená rozhodnutí a v souladu s výše citovanými ustanoveními tato rozhodnutí zrušil ve výroku o vině a trestu a náhradě škody ohledně skutků podrobně popsaných ve výrocích rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 74 T 78/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 3 To 230/2009, a podle §265l tr. ř. věc přikázal soudu k novému projednání a rozhodnutí, a to jinému soudu, popř. aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci zprošťujícím rozsudkem podle §226 písm. a) tr. ř., protože nebylo prokázáno, že by se stal skutek, pro který je (obviněný) stíhán.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu proto nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Státní zástupce poté uvedl, že dovolatel sice deklaruje svoji znalost rozsahu uvedeného dovolacího důvodu, obsah podaného dovolání však tomu neodpovídá. Z dovolacích námitek, které uplatnil, vyplývá, že nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., popř. nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení. Dovolatel brojí výlučně proti hodnocení důkazů (znaleckého posudku, výpovědí svědků) soudy a proti úplnosti provedeného dokazování, když se domáhá zpracování revizního znaleckého posudku. Na základě této polemiky se domáhá vyslovení jiného závěru nežli závěru o své vině, tj. zásadní změny skutkového základu soudních rozhodnutí. Jeho námitky tedy směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. O výlučně skutkovém charakteru dovolacích námitek ostatně svědčí i petitní část jeho dovolání, kde alternativně navrhuje, aby jej Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. zprostil obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., tj. proto, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je stíhán. Státní zástupce proto konstatoval, že opravný prostředek obviněného má spíše charakter jakéhosi „dalšího odvolání“ nežli dovolání jako opravného prostředku mimořádného a značně formalizovaného.
V závěru svého podání státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a aby v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takové rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a v zásadě splňuje i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž směřovaly jednak do rozsahu provedeného dokazování (když se domáhal zpracování revizního znaleckého posudku) a do způsobu hodnocení jednotlivých důkazů (zejména znaleckého posudku Ing. T. Ď. a výpovědí svědků) ze strany soudu. Obviněný se ve svém podání snažil konstruovat vlastní skutkovou verzi odlišnou od zjištění soudů a teprve v závislosti na ní zpochybňoval jejich závěry o správnosti právní kvalifikace a vyvozoval vlastní skutkové a právní závěry o své vině, resp. nevině.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný v dovolání v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a