ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1309.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1309/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2009 o dovolání obviněného R. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 5 To 249/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 35/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 1. 4. 2009, sp. zn. 3 T 35/2009, byl obviněný R. K. uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí (správně maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání) podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §171 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedených trestných činů dopustil tím, že dne 16. 2. 2009 v době kolem 8.20 hod. v L., okr. B., řídil jako řidič osobní motorové vozidlo tovární značky Fiat Marengo, bílé barvy, kdy jel na ulici K., kde byl přitom zastaven a kontrolován hlídkou Policie České Republiky, K. ř. policie J., Ú. o. v. s., O. o. L., a to vše, ačkoli si byl vědom toho, že není držitelem řidičského průkazu/oprávnění žádné skupiny podle §81 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, že mu byl jednak trestním příkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 19. 12. 2007, č. j. 3 T 296/2007-56, který nabyl právní moci dne 5. 2. 2008, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří roků, a jednak trestním příkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 9. 2008, č. j. 3 T 212/2008, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2008, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou roků, a odňato řidičské oprávnění.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil výhradně proti výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 5 To 249/2009, bylo odvolání obviněného R. K. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný R. K. v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání směřující proti výroku o trestu. Odkázal v něm na důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Dovolatel považoval uložený trest za nepřiměřeně přísný, nerespektující skutečný stav. Měl za to, že soudy při ukládání trestu nezohlednily skutečnost, že se k trestné činnosti doznal a napomáhal orgánům činným v trestním řízení při jejím objasňování. Přihlédnuto nebylo ani ke skutečnosti, že řídil vozidlo jednorázově a na velmi krátkou vzdálenost, že se jednalo o exces. Nebylo totiž zjištěno, že by tak chtěl činit po delší dobu či soustavně, což podporuje i skutečnost, že nebylo shledáno, že by v době od dříve uloženého trestu zákazu řízení řídil jakékoliv motorové vozidlo. Při ukládání trestu bylo možné přihlédnout i ke skutečnosti, že zákonodárce považuje ustanovení §180d tr. zák. za nadbytečné, o čemž svědčí fakt, že v novém trestním zákoníku se již tento trestný čin neobjevuje, byl vypuštěn. Obviněný sám považoval za přiměřený peněžitý trest, byť ve vyšší výměře. Uzavřel, že soudy uvedeným postupem porušily ustanovení §31 a §33 odst. 1 písm. j) tr. zák., §2 odst. 6 tr. ř., §220 odst. 2 tr. ř., v důsledku čehož nebyly splněny podmínky pro zamítnutí jeho odvolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám rozhodl o uložení peněžitého trestu v přiměřené výši.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitky obviněného, které napadají nepřiměřenost trestu, nedopadají na zvolené dovolací důvody a nemohou být ani podřazeny pod jiný zákonný důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Uváděl-li obviněný, že řídil motorové vozidlo pouze na velmi krátkou vzdálenost, pak podle ní tento argument svědčí právě o banalitě a nenaléhavosti důvodu jeho činu a o tom, že ze svých předchozích odsouzení si nevzal žádné ponaučení. Pokud odkazoval na nový trestní zákoník s tím, že zákonodárce považuje ustanovení §180d platného trestního zákona za nadbytečné a v novelizovaném znění zákona se tento trestný čin již neobjevuje, upozornila, že podle §16 odst. 1 dosud účinného trestního zákona se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a podle odst. 2 téhož ustanovení se ukládá takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. Z tohoto důvodu považovala dovolatelovu námitku za irelevantní. Uložený trest shledala zcela zákonným; byl uložen takový druh trestu, který zákon připouští, a to v rámci zákonné trestní sazby, přičemž vzhledem k okolnostem případu i osobě pachatele se jí jeví jako spíše mírný. Navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ a na niž odkázal obviněný, evidentně nevztahuje.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto jako nedůvodné poté, co odvolací soud z podnětu podaných odvolání meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a toliko z podnětu odvolání státního zástupce zrušil jeho výrok o trestu a obviněnému uložil přísnější souhrnný trest. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z textu dovolání obviněného je zjevné, že jeho těžiště spočívá ve výtce, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, je trestem nepřiměřeným, vybočujícím ze zásad pro ukládání trestů uvedených v §31 a násl. tr. zák., nedostatečně zohledňujícím polehčující okolnosti předpokládané v ustanovení §33 odst. 1 písm. j) tr. zák., neboť byl nápomocen orgánům činným v trestním řízení při objasňování trestné činnosti a k trestné činnosti, jejíž stupeň nebezpečnosti pro společnost byl snižován tím, že se jednalo o jednorázovou jízdu na krátkou vzdálenost, se doznal.
Námitky obviněného pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Nejsou námitkami směřujícími proti nesprávnému právnímu posouzení skutku (obviněný nevytkl a se zřetelem k obsahu jeho odvolání ani tak již učinit nemohl, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin) a nelze je chápat ani jako námitku vady považované za jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném usnesení odvolacího soudu nespatřoval.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítal, když uvedl, že nebylo přihlédnuto k polehčující okolnosti spočívají v doznání se k trestné činnosti a také ke skutečnosti, že řídil vozidlo jednorázově a jen po velmi krátkou dobu. V důsledku toho pokládal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, za trest nepřiměřeně přísný.
Ačkoliv námitky obviněného nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud pro úplnost poznamenává, že soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě vyložily, jakými úvahami se řídily při ukládání trestu (strana 3 rozsudku soudu prvního stupně i strana 2 napadeného usnesení odvolacího soudu). Správně akcentovaly, že obviněný, který byl odsuzován za dva trestné činy spáchané v jednočinném souběhu, byl řidičem, který měl v kartě řidiče 4 záznamy a dosáhl dvanácti bodů (viz č. l. 12 – 18), je speciálním recidivistou v dopravě, to vše za situace, kdy se předchozí uložené tresty minuly účinkem a nevedly k jeho nápravě. To dokládá zjištění, že třebaže poslední odsouzení pro skutek z 2. 9. 2008 pro trestnou činnost téže povahy nabylo právní moci v říjnu 2008, obviněný již v krátkém časovém sledu cca 5 měsíců znovu řídí motorové vozidlo i přes uložený trest zákazu takové činnosti. Přeceňovat nelze ani argumenty obviněného, že se k trestné činnosti doznal a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení při jejím objasňování. Obviněný byl totiž přistižen při řízení motorového vozidla, ačkoli věděl o tom, že mu tato činnost byla soudem zakázána. Zvláštního významu nemá ani jeho tvrzení, že se jednalo o jízdu ojedinělou a na krátkou vzdálenost, což jen dokládá malichernost jím udávaného důvodu jízdy (jízda k bankomatu na vzdálenost cca 200 m). Obviněný byl odsuzován za dva trestné činy a podle zásad obsažených v ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. mu byl podle §171 odst. 1 tr. zák. jako ustanovení, které se vztahuje na trestný čin přísněji trestný, uložen úhrnný trest. Podle §171 odst. 1 tr. zák. lze pachatele potrestat odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem; trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, nejenže není ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, ale v konkrétním případě jej nelze vnímat ani jako trest extrémně přísný a zjevně nepřiměřený.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že za přiléhavou lze považovat i argumentaci státní zástupkyně stran námitky obviněného, že zákonodárce v novém trestním zákoníku považuje ustanovení §180d platného trestního zákona za nadbytečné a v novém trestním zákoníku se tento trestný čin již neobjevuje. Podle §16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Protože zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jehož se obviněný dovolává, dosud není účinný (stane se tak až 1. 1. 2010), není možné ke změnám, jež přináší relevantně přihlédnout. Problém, na který dovolatel poukazuje, je třeba řešit od účinnosti zákona č. 40/2009 Sb. aplikací ustanovení §465 odst. 2 tr. ř. o poměrném zkrácení úhrnného trestu uloženého za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, a jiný sbíhající se trestný čin.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na existenci jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková