ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1318.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1318/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2009 o dovolání obviněného D. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 13 To 178/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 73/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 4. 2009, sp. zn. 3 T 73/2008, byl obviněný D. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
- dne 11. 9. 2007 v dopoledních hodinách v R. n. L. a poté v H. K. koupil od obžalovaného R. D. a obžalované V. F. trilaminátový potápěčský oblek Magma Extra II s kompletní potápěčskou výstrojí za částku 20.000,- Kč, přestože věděl, že vše pochází z krádeže z domu v R. n. L., okr. P.,
- v přesně nezjištěný den v září 2007 u obce S., okr. P., koupil od obžalovaného R. D. osobní motorové vozidlo zn. VW New Beatle v hodnotě 153.628,- Kč za částku 10.000,- Kč, přičemž věděl, že pochází z trestné činnosti“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., za což mu podle §251 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil a podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovil zkušební dobu v trvání dvou let.
Dlužno dodat, že tentýž soud ve věci rozhodl již rozsudkem ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 3 T 73/2008, jímž mimo jiné podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován uvedený trestný čin. Tento rozsudek byl k odvolání státní zástupkyně usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 13 To 456/2008, podle 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. v části týkající se právě obviněného zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení vrácena okresnímu soudu.
Proti v pořadí druhému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl usnesením ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 13 To 178/2009, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájkyně JUDr. B. Š. podal proti němu dovolání, které odůvodnil tak, že „se v daném případě jedná o naprosto nesprávné právní posouzení skutků a následně pak na nesprávné hmotně právní posouzení celé záležitosti a to v souladu s §265b tr. ř.“.
Dovolatel odvolacímu soudu vytknul, že v napadeném rozhodnutí uvedl, že v předcházejícím řízení nedošlo k relevantním vadám, zejména že byla respektována ta ustanovení trestního řádu, která zajišťují řádné objasnění věci, a že okresní soud provedl úplné dokazování potřebné pro objasnění věci. S takovým konstatováním odvolacího soudu však vyslovil nesouhlas. Dále pak uvedl, že v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu je (mimo jiné) zmínka, že se trestného činu podílnictví měl dopustit v přesně nezjištěný den v září 2007 u obce S., kde měl koupit od obviněného R. D. osobní automobil zn. VW New Beatle. Jak však vyplývá z listinných důkazů, pokud jmenovaný obviněný prodával toto vozidlo, pak se mělo jednat o obec S., což je zcela jiné místo, než je uvedeno (obě obce na území okresu P. sice existují, ale každá zcela jinde).
Obviněný rovněž poukazoval na to, že R. D. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 8. 2008, č.j. 3 T 3/2008-308, za to, že zmíněné vozidlo prodal za částku 10.000,- Kč nezjištěné osobě. Byl-li ovšem R. D. odsouzen pro toto skutkové zjištění, měl být proveden důkaz, ze kterého by nade vší pochybnost bylo evidentní, že tou nezjištěnou osobou je právě dovolatel. Takový důkaz však proveden nebyl. Je tak prý zcela zřejmé, že již v přípravném řízení nebylo orgány činnými v trestním řízení procesně bezvadnými důkazy prokázáno, že by se měl předmětné trestné činnosti dopustit. Ani v průběhu hlavního líčení tato vada odstraněna nebyla. Výslech svědkyně V. F., provedený po zrušení původního zprošťujícího rozsudku a vrácení věci Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, k doplnění dokazování, celou záležitost ještě více zkomplikoval, resp. pokud by byla její výpověď řádně zhodnocena v kontextu s její výpovědí z přípravného řízení, byla by potvrzena odvolatelova nevina. V té souvislosti dovolatel připomněl, že V. F. v přípravném řízení při svém výslechu v pozici obviněné, který byl proveden ve velice krátké době po tom, kdy mělo dojít k prodeji osobního vozidla VW New Beatle, uvedla, že vůbec nevěděla, co se s autem stalo; sice nevyloučila, že R. D. auto prodal, ale všechno šlo mimo ni. Pokud s odstupem téměř dvou roků podrobně líčila, jak vlastně byla při tom, když mu (dovolateli) R. D. auto prodával, a že kromě něj (dovolatele) tam byl ještě jakýsi jeho kamarád, jemuž říkal křestním jménem, nevyznívá tato její výpověď věrohodně.
Obviněný rovněž poukázal na to, že otec V. F. ve své výpovědi v hlavním líčení uvedl, že dcera mu říkala v době, kdy byla vyslýchána v přípravném řízení a kdy zcela podrobně popsala skutek týkající se krádeže potápěčské výstroje a odcizení vozidla Opel Vectra, že se mělo jednat o jakéhosi překupníka napojeného na mafii, a že k dotazu uvedl, že „mne poznává a ukázal na mne, když sedím vedle obhájce, přičemž osoba mužského pohlaví se v jednací síni nenachází a trestní řízení je vedeno proti mně“. Pozastavil se nad tím, že takováto rozporuplná výpověď nekorespondující s výpovědí z přípravného řízení bez dalšího postačila k tomu, aby byl odsouzen za skutek, který se možná stal, ale kterého se rozhodně nezúčastnil. Takovýto postup soudu, kdy absence důkazů prokazujících nadevší pochybnost jeho vinu je nahrazována uměle vykonstruovanými a účelovými tvrzeními, případně naprosto rozporuplnými tvrzeními svědkyně, označil jako vážné procesní pochybení a vlastně i ohrožení práva na spravedlivý proces. Konečně poukázal na to, že za auto zaplatil 15.000,- Kč, ale sám R. D. uvedl, že za auto dostal 10.000,- ¬Kč.
Podle obviněného je v případě druhého skutku, kdy došlo ke krádeži potápěčské výstroje, situace po procesní stránce v podstatě obdobná. Je zde prý zcela patrná snaha vyhovět požadavku státního zástupce na jeho odsouzení a pro tento účel vykonstruovat důkazy, případně přehodnotit původně tvrzené za obdobné důkazní situace. Ačkoliv předložil řadu důkazů na podporu svého tvrzení, že se nezúčastnil této krádeže, soudem tyto důkazy nebyly vůbec hodnoceny nebo byly označeny jako nedůvěryhodné. Výpovědi osob jemu zcela neznámých – svědek J. R., případně jemu známých – klient F. W., spolupracovník P. M., paní S. K., v každém případě však osob zcela bezúhonných, oproti několikrát odsouzenému R. D., případně V. F., která okrádá vlastní rodiče, jsou zpochybňovány. Svědek J. R. jednoznačně uvedl, že auto VW Golf, kterému rozbil světlo a blatník bylo určitě nepojízdné, soud však ve svém druhém odsuzujícím rozsudku však věc uzavřel tak, že je možné, že s autem bylo možno jezdit a tudíž s ním mohla být spáchána trestná činnost.
Obviněný poukázal na to, že stejným způsobem bylo postupováno v případě listinných důkazů jím předložených, když byla nedůvodně zpochybňována jeho docházka do práce a dokonce i jeho přítomnost na pracovišti. Např. V. F., která v inkriminované době měla problémy i s drogami, s odstupem dvou let přesně uvedla, v kolik hodin, kdy a kde se při krádeži neoprénů nacházela, ačkoliv takovéto údaje nebyly nikde dříve uváděny, ostatně nepotvrdil je ani R. D. Přesto uvedená svědkyně na přímou otázku, zda osoba, které prodávali potápěčskou výstroj, věděla, že se jedná o kradené věci, pouze odpověděla, že to asi musel vědět, že to asi musel pochopit, ale že slovo krádež nepadlo. Jestli si to tedy myslela, respektive to věděla, pak její dovozování, že to museli vědět i ostatní, je naprosto zavádějící. Přesto i takovéto tvrzení bylo pro soud při hodnocení důkazů jednoznačné. Na všechny tyto skutečnosti sice upozorňoval již v odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, nicméně odvolací soud se jeho námitkami nezabýval a odůvodnění jeho rozhodnutí potvrzující odsuzující rozsudek prvního stupně v podstatě ani nelze řádně přezkoumat pro jeho obecnou polohu.
V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že „jeho dovolání je důvodné, napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby“.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolání obviněného sice neobsahuje výslovné označení uplatněného dovolacího důvodu, nicméně z jeho obsahu je zřejmé, že je podáno s odkazem na důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; ve skutečnosti však uplatněné námitky směřují jen proti údajně nesprávně uvedenému místu spáchání skutku a proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudem.
Státní zástupce považoval dovolání v jeho první části (směřující proti nesprávnému uvedení místa spáchání skutku) za nepřípustné ve smyslu §265a odst. 4 tr. ř., neboť směřuje výlučně proti odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Poukázal přitom na to, že ve výroku odsuzujícího rozsudku je místo spáchání uvedeno správně jako „S., okr. P.“, a že nepřesné označení místa jako „S., okr. P.“ je obsaženo až v odůvodnění usnesení odvolacího soudu (v citaci výroku odvoláním napadeného rozsudku).
Státní zástupce dále uvedl, že námitkami směřujícími proti hodnocení provedených důkazů dovolání obviněný fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je však dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přezkoumáním přitom ve shora naznačeném směru žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry zjištěny nebyly.
Státní zástupce v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., přičemž takové rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle obsahu podání (srov. §59 odst. 1 tr. ř.) Nejvyšší soud s jistou mírou tolerance konstatoval, že dovolatel [námitkami „… Dle mého názoru se v daném případě jedná o naprosto nesprávné právní posouzení skutků a následně pak na nesprávné hmotně právní posouzení celé záležitosti a to v souladu s §265b tr. ř. …“] implicitně uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť toto ustanovení ve svém podání explicitně necitoval.
Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají toliko rozsah (neúplnost) provedeného dokazování soudy obou stupňů a zejména způsob hodnocení důkazů z jejich strany [zejména výpovědi svědkyně V. F. a výpovědí dvou rozdílných skupin svědků (J. R., F. W., P. M., S. K. na straně jedné a R. D. a V. F. na straně druhé). Z povahy vytýkaných vad je mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli dovolatel ve svém podání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Pokud pak jde o námitky obviněného, že v odůvodnění usnesení odvolacího soudu, je jako místo, kde mělo dojít ke koupi osobního motorového vozidla VW New Beatl, obec S. namísto správného S. je v této souvislosti nutné uvést, že tyto námitky obviněného jsou námitkami (resp. výhradami) proti odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Pak ovšem podle §265a odst. 4 tr. ř. platí, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a