ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1339.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1339/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2009 o dovolání obviněného Dipl. Ing. M. H . , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 68 To 101/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 180/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Dipl. Ing. M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 2 T 180/2008, byl obviněný Dipl. Ing. M. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„dne 30. 1. 2008 v době kolem 16:15 hod. řídil vlastní osobní motorové vozidlo zn. Rover MGF, mrz (D), po silnici I/46, ve směru jízdy od obce H. L. na obec Š. na přímém úseku stoupání komunikace předjížděl v situaci, kdy vzhledem ke stoupání profilu komunikace, přelomu horizontu, soumraku a délce předjížděného vozidla tov. zn. Man, s přívěsem Panav PS, řízeného P. K., neměl dostatečný rozhled k bezpečnému předjetí a následně i k bezpečnému zařazení se před předjížděné vozidlo, přičemž ohrozil řidiče protijedoucího osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Fabia Combi, pošk. P. P., který jel ve směru jízdy od obce Š. na obec H. L., kdy došlo ke střetu mezi vozidly, vozidlo poškozeného P. P. bylo následkem tohoto střetu odhozeno vpravo mimo komunikaci do příkopu a skončilo v poli, osobní motorové vozidlo Rover bylo vlivem střetu odhozeno vpravo a následně narazilo pravou zadní částí vozidla do levé přední části předjížděného nákladního vozidla Man, jehož řidič P. K. brzdil a snažil se své vozidlo vést co nejblíže pravému okraji vozovky, i přesto se osobní motorové vozidlo Rover otočilo před kabinu vozidla Man přes střechu a bylo odmrštěno vpravo mimo komunikaci do travnatého náspu. Při této dopravní nehodě došlo ke zranění spolujezdkyně na předním sedadle v osobním vozidle Škoda Fabia Combi, pošk. A. P., a to v podobě pohmoždění bederní krajiny vlevo, kdy doba léčení trvala cca 4 týdny, obviněný tím porušil důležitou povinnost, kterou ukládá zejména ustanovení §§4 písm. a), c), 5 odst. 1 písm. b), 17 odst. 5 písm. a), b), c) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v z.p.p.“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. a uložil mu §223 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně mu podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let a šesti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené P. P. a A. P. s jejich nároky na náhradu škody ve výši 11.138,- Kč na jiné řízení podle §154 odst. 2 tr. ř. a §155 odst. 2 tr. ř.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl usnesením ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 68 To 101/2009, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. P. J. podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítal, že odvolací soud nejasně a neúplně hodnotil skutková zjištění a nevypořádal se se všemi pro rozhodnutí významnými okolnostmi.
Dovolatel soudu druhého stupně vytknul, že se jeho odvolací námitkou ve vztahu k připoutání poškozené A. P. jednoznačně odmítl zabývat s tím, že ze znaleckého posudku MUDr. Z. Z., CSc. není zřejmé, že by se znalec vyjádřil tak, že ke zranění poškozené by nedošlo, pokud by byla připoutána, a naopak, že na straně 17 spisu popisuje zranění poškozené, které dává jednoznačně do souvislosti s připoutáním bezpečnostním pásem.
Tento názor soudu druhého stupně je podle obviněného irelevantní, neboť naprosto neodpovídá obsahu a znění znaleckého posudku MUDr. Z. Z., CSc., neboť znalec zcela jednoznačně konstatoval, že ke zranění A. P. by nedošlo, pokud by byla bezpečnostním pásem pevně a správně připoutána. Zranění poškozené dává znalec do souvislosti s bezpečnostním pásem, ale – jak hodnotí odvolací soud – ovšem pouze proto, že nebyla správně a pevně připoutána. Neexistuje varianta pevného a volného připoutání bezpečnostními pásy v případě samonavíjejících pásů, které ve vozu zn. Fabia jednoznačně byly. Jestliže odvolací soud dospívá k závěru v rozporu se závěrem znaleckého posudku MUDr. Z. Z., CSc., že poškozená A. P. byla řádně připoutána a připoután byl i řidič P. P., který byl v bezprostředním prostoru střetu vozidel, je podle obviněného třeba nezpochybňovat uvedený znalecký posudek, neboť k žádnému zranění řidiče P. P. nedošlo, neboť ten byl správně připoután. S ohledem na tyto nezvratné provedené důkazy je podle dovolatele zcela nepochybné, že poškozená A. P. porušila §9 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2000 Sb. v platném znění a toto porušení důležité povinnosti bylo v příčinné souvislosti s jejím zraněním. Závěr odvolacího soudu o možnosti volného připoutání bezpečnostními pásy nemá oporu v zákoně. Názor dovolatele, pokud jde o používání bezpečnostních pásů, prý vyplývá i z odborného vyjádření znalce Ing. I. K. ze dne 21. 8. 2009, ostatně i z učebních osnov relevantních autoškol. Podle obviněného tedy jeho jednáním nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §223 tr. zák.
Dovolatel dále soudu druhého stupně vytknul, že vycházel ze znaleckého posudku Ing. F. K., který hodnotil v celém rozsahu jako zcela správný a dospěl mj. k závěru, že P. P. jel v okamžiku střetu vozidel rychlostí 45 km/hod., ačkoliv ten ve své výpovědi uvedl, že na horizont před místem střetu vozidel jel rychlostí 90 km/hod. a po přejetí horizontu sundal nohu z plynu a jel v místě střetu 70 km/hod., před střetem nebrzdil a reagoval na protijedoucí vozidlo stržením vozidla ve směru jízdy doprava a ke střetu došlo podle něj při rychlosti 70 km/hod. Na otázky obhajoby pak znalec uváděl, že při střetu nejel rychlostí, která mu vycházela (program na PC znalce) při střetu kolem 50 až 60 km/hod. a dospěl k hodnocení na rychlost 45 km/hod. Proč tak učinil, když účastníci nehody uváděli jiné hodnoty, znalec neuvedl.
Obviněný poukázal rovněž na to, že tento znalec taktéž neuvedl, proč ve znaleckém posudku vycházel z toho, že obviněný jel vozidlem zn. Rover MGF 1,8i VVC, když mu bylo předestřeno obhajobou, že se jednalo o vozidlo zn. Rover MGF 2,5 KV6 C3, které se od sebe výkonem a hmotností podstatně liší. I když předmětné vozidlo neviděl, setrval při své výpovědi na svém označení vozidla s tím, že vozidlo obviněného muselo být čtyřválec.
Dovolatel zdůraznil, že znalec Ing. F. K. ve svém znaleckém posudku také konstatoval, že podle fotodokumentace Policie ČR došel k závěru, že po střetu došlo následně k přetočení vozidla obviněného na střechu. Pokud šlo o střet vozidel, hodnotil znalec tento jako střet vozidla zn. Rover a vozidla zn. Fabia jako střet čelní, při kterém došlo rovněž k utržení levého předního kola vozidla Rover, které bylo po nehodě nalezeno pod přívěsem kamionu P. K. Na fotografii vozidla, z nichž bylo patrno, že střecha vozidla je nepoškozená, neuvedl vyjádření, neboť vycházel z fotodokumentace Policie ČR, předložené mu k vypracování znaleckého posudku. Vzhledem k tomu, že střecha vozidla nebyla poškozená, nechal dovolatel tuto skutečnost posoudit znalcem a ze znaleckého posudku Ing. T. R. vyplývá, že ten rotaci vozidla Rover přes střechu jednoznačně vylučuje. Uvedený znalec poškození zavěšení levého předního kola vozidla zn. Rover jednoznačně vylučuje čelním střetem s vozidlem Fabia a vylučuje, že došlo k čelnímu střetu, neboť vozidlo zn. Rover bylo poškozeno v bočních částech. K utržení levého předního kola vozidla zn. Rover došlo podle tohoto znalce pouze vlivem odporu a tření při bočním smýkání vozidla. S ohledem na četné zásadní rozpory ve znaleckém posudku Ing. F. K. nelze tento znalecký posudek hodnotit jako zcela správný, jak učinil odvolací soud. Fotografie poškozeného vozidla zn. Rover předložené soudu jsou zcela objektivní a relevantní, neboť byly provedeny znalcem Ing. J. F. pro P. ADAC v SRN. Ani ze záznamu o účasti na dopravní nehodě ze dne 31. 1. 2009 není při popisu poškození vozidla zn. Rover uvedeno, že je poškozena i střecha vozidla.
Podle obviněného je proto závěr odvolacího soudu, že předjížděl pouze nákladní vozidlo MAN P. K., nemá oporu v provedených důkazech. Soud zcela pominul a nebral při hodnocení důkazů do úvahy ani úřední záznam „č.j. OROL-238/DN-KON-2008-TČ ze dne 30. 1. 2008 č.j. 50“ z něhož vyplývá, že „řidič K. mi dále k dopravní nehodě uvedl, že nemohl prudce brzdit, protože by mohl ohrozit za ním jedoucí vozidla. Jaká vozidla za ním v době nehody jela, mi nesdělil. Na moji otázku, zda tato vozidla jsou ještě na místě, mi uvedl, že tato vozidla odjela ještě před naším příjezdem (Policie ČR) a to z důvodu, aby nebrzdila provoz“. Tento zápis byl proveden prap. Mgr. P. K. bezprostředně po dopravní nehodě, a to za přítomnosti obviněného, takže jeho obsah zcela souhlasí s výpovědí P. K. Změnu výpovědi u hlavního líčení P. K. již neuvedl a setrvával stále na své výpovědi učiněné v trestním řízení. Odmítnutí tohoto důkazu je rovněž nesprávným a neúplným hodnocením skutkových zjištění odvolacím soudem. Pokud by obviněný předjížděl pouze nákladní vozidlo MAN P. K. a započal s předjížděním, tak jak učinil – 600 m před horizontem a s výhledem na horizont, kdy byla vozovka v protisměru volná – nepochybně by jedno vozidlo ještě v dostatečné vzdálenosti před horizontem bez jakýchkoliv problémů předjel. Protože předjížděl minimálně tři nákladní vozidla a vozidlo zn. Fabia (obviněný) spatřil ve vzdálenosti cca 400 m v polovině kolony, dával blinkrové znamení, že se chce mezi ně zařadit. Toto mu neumožnily, ač tak podle ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. učinit měly, proto se snažil předjet i čelní nákladní vozidlo, aby předešel čelnímu střetu s protijedoucím vozidlem zn. Fabia. Čelnímu střetu sice zabránil, ovšem aby se tomuto střetu vyhnul, natlačil pravou stranu vozidla Rover na levou stranu kamionu P. K. a tímto vozidlem byl tlačen po vozovce a třecí silou bylo utrženo levé přední kolo vozidla zn. Rover a protijedoucí vozidlo zn. Fabia narazilo nikoli čelně, ale do levé zadní strany šikmo tlačeného vozidla zn. Rover a svezlo se, příp. odrazilo na pravou stranu. Znalci Ing. F. K. nebyl uvedený úřední záznam předložen a vycházel pouze s faktu, že obviněný předjížděl pouze jedno vozidlo. Utržené levé přední kolo vozidla zn. Rover dával znalec do souvislosti s čelní nárazem s Fabií. Rovněž poukázal na to, že svědek P. K. svým jednáním, že zajistil odjezd za ním před dopravní nehodou jedoucích nákladních vozidel, porušil ustanovení §47 odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb.
Dále pak obviněný uváděl, že pokud byl dne 13. 6. 2008 seznámen při zahájení trestního stíhání s fotodokumentací včetně nákresů provedených Policií ČR dopravního inspektorátu Olomouc, že tyto neodpovídají objektivní skutečnosti. Ostatně v květnu 2008 mu do SRN zavolal neznámý muž a sdělil, že se již nejedná o šetření dopravním inspektorátem, ale již o trestní řízení a byla provedena dodatečná rekonstrukce dopravní nehody ze dne 30. 1. 2008 za účasti znalce specialisty. Pokud (obviněný) vychází ze správného záznamu o účasti na dopravní nehodě ze dne 31. 1. 2009, je místo nehody na silnici 1. třídy č. 46 v km 67,67 v katastru obce H. L. označeno pod souřadnicemi GPS-536620,061/-11002923,218 a místo střetu označené v dokumentaci Policie ČR mu předložené a předložené i znalci Ing. F. K. je odlišné a uvedeným souřadnicím neodpovídá. To prý dokresluje pouze tu skutečnost, že informace sdělená mu neznámým mužem byla správná. Vzhledem k tomu, že získal telefonní číslo obviněného, které sdělil pouze Policii ČR, byl nepochybně pracovníkem Policie ČR Olomouc, ostatně na telefonický dotaz obviněného dopravní inspektorka provedení nové rekonstrukce věci nevyloučila a potvrdila s tím, aby jí již více netelefonoval. Dovolatel při šetření dopravní nehody dne 30. 1. 2008 se zlomenou nohou stál opřený o vozidlo Policie ČR, které stálo 3 m za vozidlem MAN P. K., a před vozidlem MAN ve vzdálenosti 2 m se nacházelo vozidlo zn. Rover a utřené levé přední kolo se nacházelo pod přívěsem MAN. Ačkoliv obviněný k fotodokumentaci vyjadřoval po celou dobu trestního řízení námitky a dokládal je i důkazy zejména fotografickými, odvolací soud tyto námitky zcela pominul a nebral je v potaz. Jestliže samotný střet dopravní police označila dne 30. 1. 2008 formou dvou střetových ploch a podle spadu střepů aj. vzniklým nárazem vozidel a místo střetu označila souřadnicemi GPS nelze na tomto určení ničeho měnit, pokud je zaměření GPS provedeno řádně, a to také bylo, neboť nesprávnost nikdo neuváděl a nenamítal a pouze znalec by mohl dospět k závěru jinému. Určení místa střetu o 15 m dále je tedy s ohledem na tyto důkazy nevěrohodné a v rozporu s reálnou skutečností a na těchto důkazech, které se v průběhu vyšetřování liší od průběhu přestupkového řízení, byla postavena obžaloba. Ostatně k neobjektivnímu průběhu vyšetřování obviněný vznášel a odůvodňoval své námitky.
Dovolatel rovněž uvedl, že vyšetřovatelka při výslechu dne 13. 6. 2008 uvedla, že je dohodnuta s „OSZ na postupu dle ust. §223a tr. ř. a v případě, že neučiním doznání, které je podmínkou, sdělila, že si do konce svého života již autem nezajezdím.“ Zdůraznil, že toto sdělení se ho jako osoby bez záznamu v rejstříku trestů i bez záznamů v EKŘ, která má tedy najety od r. 1950 statisíce kilometrů bez úhony a vzhledem k věku a tomu, že je po operaci kloubů a doprava autem na větší vzdálenosti je pro něj téměř nezbytností, hluboce dotklo.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti a důkazy je obviněný přesvědčen, že odvolací soud se nevypořádal se všemi pro rozhodnutí významnými okolnostmi a na základě toho i nesprávně rozhodl. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k a násl. tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a podle §226 písm. b) tr. ř. ho obžaloby zprostil, případně aby podle §265k a násl. tr. ř. napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí.
K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž směřovaly převážně do rozsahu provedeného dokazování soudy obou stupňů a do způsobu hodnocení jednotlivých důkazů (zejména znaleckých posudků MUDr. Z. Z., CSc. a Ing. F. K.) z jejich strany. Nejvyšší soud v předcházejícím textu téměř doslovně uvedl všechny dovolací výhrady obviněného, aby bylo naprosto zřetelně vidět, že se ve svém podání snažil konstruovat vlastní skutkovou verzi odlišnou od zjištění soudů a teprve v závislosti na ní zpochybňoval jejich závěry o správnosti právní kvalifikace.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný v dovolání v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, kterým byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a