ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1388.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1388/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2009 o dovolání, které podal obviněný S. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2009, sp. zn. 39 To 17/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 8 T 101/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 8 T 101/2006, byl obviněný uznán vinným trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §148a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na patnáct měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci – celkem 16.400 ks cigaret specifikovaných ve výroku rozsudku, uložených u C. ú. K.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označeného trestného činu dopustil tím, že dne 24. 9. 2006 kolem 07.45 hod. v Ch., okres K., přes hraniční přechod z P.republiky do České republiky, se záměrem dalšího prodeje dovezl 16.400 ks cigaret zn. LM, Prima, Ronson a Classic označených u. tabákovými nálepkami, čímž porušil ustanovení §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2009, sp. zn. 39 To 17/2009, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání v rozsahu odpovídajícím výrokům o vině i trestu. Odkázal v něm na důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že v rozhodnutí soudu prvního stupně je neúplný výrok.
Dovolatel vytkl, že soud prvního stupně nedodržel ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., poněvadž skutek, který je uveden v žalobním návrhu, není totožný se skutkem, kterým byl uznán vinným jeho rozsudkem. V žalobním návrhu je skutek vymezen porušením právní povinnosti podle §114 odst. 1 a 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, zatímco v odsuzujícím rozsudku je skutek vymezen jen odkazem na §114 odst. 2 tohoto zákona.
Konstrukce skutku, jak z něj vycházely soudy obou stupňů, a to na základě podaného návrhu na potrestání, neumožňuje podle obviněného aplikaci ustanovení §148a odst. 1 tr. zák. Rekapituloval, že návrh na potrestání byl na něj podán pro skutek, že dne 24. 9. 2006 kolem 7.45 hod. v Ch., okres K., přes hraniční přechod z P. republiky do České republiky, se záměrem dalšího prodeje dovezl 16.400 ks cigaret zn. LM, Prima, Ronson a Classic označených u. tabákovými nálepkami, čímž porušil ustanovení §114 odst. 1, odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Upozornil na popis skutku obsažený v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a zdůraznil, že podle §177 písm. c) tr. ř. musí obžaloba obsahovat žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek. Ve smyslu §220 odst. 1 tr. ř. může soud rozhodnout pouze o skutku, který je v žalobním návrhu.
Obviněný dovozoval, že pokud jej soud prvního stupně uznal vinným, a to při vědomí vázanosti návrhem na potrestání ve smyslu §220 odst. 1 tr. ř., pak jej uznal vinným (z kontextu dovolání plyne, že podle obviněného měl uznat vinným) porušením právní povinnosti uvedené v §114 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., která v rozhodné době neexistovala. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné zrušil, aby zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Okresnímu soudu Karviné přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného předeslala, že ustanovení §148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. vyžaduje, aby pachatel jednal v rozporu s právním předpisem. Pro posouzení toho, zda pachatel při uvádění zboží do oběhu porušil právní předpis ve smyslu označeného ustanovení, je třeba vzít v úvahu především zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. V návrhu na potrestání ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 2 ZK 185/2006, státní zástupce naznal, že obviněný dovozem cigaret na území České republiky porušil ustanovení §114 odst. 1, 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ačkoliv ustanovení §114 odst. 1 tohoto zákona již nebylo obsahem ustanovení §114 citovaného zákona, neboť znění tohoto odstavce bylo ze zákona vypuštěno.
Soudy obou stupňů podle ní nepochybily, pokud jako nakládání v rozporu s právním předpisem posoudily jednání obviněného v rozporu s ustanovením §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb. a upravily tak odkaz na příslušné ustanovení zákona, které bylo jednáním obviněného porušeno. Měla za to, že k žádnému nepřípustnému zásahu do skutku nedošlo. Krajský soud v Ostravě se totožnou námitkou obviněného v odvolacím řízení vypořádal správně, uvedl-li, že podstatu skutku, o němž ve smyslu §220 odst. 1 tr. ř. může soud prvního stupně rozhodovat, tvoří jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva, a odkázal přitom na podstatu skutku, která spočívá v účasti obviněného na určité události popsané v žalobním návrhu, ze které vzešel následek porušující nebo ohrožující zájmy chráněné trestním zákonem. Ve skutku je zejména nutné uvést ty znaky, které konkretizují skutek. V rámci teorie totožnosti skutku odvolací soud správně shledal, že v posuzované trestní věci byl obviněný uznán vinným stejným skutkem, pro který byla podána obžaloba, došlo-li toliko k vypuštění odst. 1 §114 zákona č. 353/2003 Sb. oproti podané obžalobě, poněvadž toto ustanovení v době spáchání skutku neplatilo a obviněný je tedy nemohl porušit. Soud prvního stupně pouze odstranil v žalobním návrhu nedůvodně použitou citaci neexistujícího ustanovení zákona č. 353/2003 Sb., avšak totožnost skutku zůstala zachována. Pokud obviněný odkázal též na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., upozornila, že neuplatnil žádnou námitku, kterou by bylo možné pod tento důvod dovolání subsumovat. Státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, nikoliv procesní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný především vytkl, že návrh na potrestání byl podán pro jiný skutek, než byl ten, kterým byl soudy uznán vinným. Znovu opakoval, že soudy nepostupovaly v souladu s ustanovením §220 odst. 1 tr. ř. Pokud by se důsledně držely vázanosti návrhem na potrestání, musely by ho uznat vinným porušením povinnosti uvedené v §114 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., která však již v rozhodné době neexistovala. Obviněný pak vyvozoval, že se jednání a trestného činu uvedeného v žalobním návrhu nedopustil, protože zde uváděná právní povinnost již nebyla dána.
Trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo s nálepkami k označení zboží pro daňové účely nakládá v rozporu s právním předpisem v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo v rozporu s právním předpisem uvádí do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely. Z tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud shledal naplněny zákonné znaky obsažené v §148a odst. 1 alinea druhá tr. zák., totiž že obviněný v rozporu s právním předpisem uvedl do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely. Jako právní předpis, v kolizi s nímž obviněný jednal, byl konkretizován zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, v jeho ustanovení §114 odst. 2.
Jakkoliv nelze pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitku obviněného, že soudy porušily ustanovení §220 odst. 1 tr. ř. založenou na zpochybnění totožnosti skutku popsaného v návrhu na potrestání ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, pokládá dovolací soud za vhodné a potřebné reagovat i na tuto výhradu.
Návrh na potrestání byl podán pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 tr. zák. popsaný tak, že dne 24. 9. 2006 kolem 07.45 hod. v Ch., okres K., přes hraniční přechod z P. republiky do České republiky, se záměrem dalšího prodeje dovezl 16.400 ks cigaret zn. LM, Prima, Ronson a Classic označených u. tabákovými nálepkami, čímž porušil ustanovení §114 odst. 1, 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních.
Nejvyšší soud především podotýká, že je třeba rozlišovat odlišné pojmy „skutek\" a „popis skutku.\" Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku.
V souladu s obžalovací zásadou vyslovenou v §2 odst. 8 tr. ř., která je dále rozvedena v ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., může soud rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Podle §176 odst. 2 tr. ř. může být obžaloba podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání podle §160 tr. ř. Trestní stíhání lze zahájit za podmínek uvedených v §160 odst. 1 tr. ř. jen usnesením o zahájení trestního stíhání, jehož výrok musí obsahovat zejména popis skutku, ze kterého je osoba obviněna tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Zejména je tedy nutné uvést ty znaky, které dostatečně konkretizují skutek (přesné označení osoby obviněného, místo a čas kdy se skutek stal, způsob jeho provedení charakterizující jednání pachatele a jeho zavinění, následek a příp. další okolnosti, které jej charakterizují). Ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání však nemusí být v popisu skutku uvedeny veškeré skutečnosti, protože v době zahájení trestního stíhání nejsou ještě všechny okolnosti skutkového děje známy a prokázány (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006).
Z tohoto pohledu jednání obviněného popsané ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně spočívající v tom, že „dne 24. 9. 2006 kolem 07.45 hod. v Ch., okres K., přes hraniční přechod z P. republiky do České republiky, se záměrem dalšího prodeje dovezl 16.400 ks cigaret zn. LM, Prima, Ronson a Classic označených u. tabákovými nálepkami, čímž porušil ustanovení §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních“, evidentně nepředstavuje jiný skutek než ten, který byl uveden a popsán v návrhu na potrestání.
Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že z obžalovací zásady rozvedené v ustanovení §220 odst. 1 tr. ř. a §220 odst. 3 tr. ř. vyplývá, že vázanost soudu obžalobou se týká pouze toho, o jakém skutku soud rozhoduje. Popisem skutku ve smyslu slovního vyjádření ani právní kvalifikací skutku v obžalobě soud není vázán, když povinnost soudu rozhodnout o žalovaném skutku neznamená povinnost převzít z obžaloby či návrhu na potrestání zcela popis skutku, jak se dovolatel mylně domnívá. Požadavek ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., že soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu, totiž neznamená, že musí jít o naprostou shodu žalobního návrhu s výrokem rozsudku, neboť některé skutečnosti uvedené v žalobním návrhu mohou odpadnout a naproti tomu některé opět mohou přibýt, přičemž skutek, který je předmětem trestního řízení, projednává soud v celé šíři. Lze proto přihlížet i ke změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci před soudem. Protože podstatu skutku lze spatřovat především v jednání a v následku, který jím byl způsoben, bude totožnost skutku zachována, bude li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (k tomu č. 1/1996-I., č. 9/1972, č. 52/1979, č. 17/1993 Sb. rozh. tr. aj.). Z toho je třeba mj. učinit závěry i v tom směru, že totožnost skutku nenarušují změny v jednotlivých okolnostech, které individualizují skutek.
Odvolací soud, vědom si těchto východisek, proto správně v odůvodnění napadeného usnesení k odvolacím námitkám obviněného, jež jsou obsahově v podstatě shodné i s jeho námitkami uplatněnými v dovolání, uzavřel, že obviněný byl rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným stejným skutkem, pro který byl podán návrh na potrestání (nesprávně uvedeno obžaloba). Oproti žalobnímu návrhu došlo toliko k vypuštění odstavce prvního §114 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, neboť toto ustanovení v době spáchání skutku, tj. 24. 9. 2006, bylo zrušeno a obviněný je tudíž nemohl porušit. Soud prvního stupně toliko odstranil v návrhu na potrestání nedůvodně použitý odkaz na už neexistující ustanovení zákona č. 353/2003 Sb., totožnost skutku nebyla žádným způsobem narušena (strana 2).
Nejvyšší soud ve shodě s názorem odvolacího soudu akcentuje, že popis skutku uvedený v návrhu na potrestání a posléze obsažený v rozsudku soudu prvního stupně vskutku nezakládá žádné pochybnosti o tom, že jde o skutek totožný. Jeho podstatou vždy bylo, že obviněný přes hraniční přechod do České republiky se záměrem dalšího prodeje dovezl 16.400 ks cigaret označených u. tabákovými nálepkami. Protože cigarety nebyly značeny tabákovými nálepkami, relevantními pro daňové účely v České republice, obviněný porušil zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně jeho ustanovení §114 odst. 2, podle něhož tabákové výrobky vyrobené na daňovém území České republiky, na daňové území České republiky dovezené nebo na daňové území České republiky dopravené z jiného členského státu musí být značeny tabákovou nálepkou, pokud nejsou dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně s následným umístěním v daňovém skladu nebo pokud není v odstavci 6, což v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, stanoveno jinak. Soud prvního stupně při specifikaci právního předpisu, v rozporu s nímž obviněný jednal, správně oproti návrhu na potrestání neuvedl, že jeho jednání bylo též v rozporu s ustanovením §114 odst. 1 zákona o spotřebních daních, poněvadž ke dni spáchání skutku bylo toto ustanovení zrušeno. Takové upřesnění a odstranění vady návrhu na potrestání v žádném případě neznamená změnu skutku v tom smyslu, že nebyla zachována jeho totožnost. Podle přesvědčení dovolacího soudu totožnost skutku zůstává zachována, dojde-li v případě skutkových podstat s blanketní dispozicí (blanektových) či odkazujících pouze k upřesnění právního předpisu, který byl jednáním obviněného porušen.
Soud prvního stupně proto správně upravil popis skutku tak, aby jeho znění odpovídalo aktuálnímu znění zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, k době spáchání skutku, aniž by tato úprava jakkoliv modifikovala podstatu skutku, jak naznačoval obviněný. Pro právní posouzení skutku soudy přesvědčivě seznaly významným porušení ustanovení §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., což ostatně obviněný ani nezpochybnil. Dovolání je proto v části, v níž obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zjevně neopodstatněné.
Obviněný poukázal i na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolatel však žádnou konkrétní relevantní námitku ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu neuvedl; zcela jistě povahu takové námitky nemá výhrada, že soud prvního stupně ve svém rozsudku porušil ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., když skutek vymezil jen odkazem na ustanovení §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., zatímco v žalobním návrhu byl odkaz na ustanovení §114 odst. 1 i 2 tohoto zákona. Dovolací soud se proto tímto dovolacím důvodem dále nezabýval. Je ostatně zjevné, že v rozsudku soudu prvního stupně žádný výrok nechybí a ani není neúplný.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková