ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.268.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 268/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2009 o dovolání obviněné L. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 1 To 9/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 4/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 4 T 4/2005, byla obviněná L. B. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou v bodě 1) trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a v bodě 2) trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 5 tr. zák., za což jí byl podle §250a odst. 5 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 1 To 9/2008, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. rozhodl tak, že bodě I. obviněnou uznal vinnou, že:
a) poté, co 22. 3. 2001 uzavřela s pojišťovnou K., a. s., pojistnou smlouvu o majetkovém pojištění škody způsobené i živelnými událostmi na objekt v obci B., okr. S., forma pojištění OPTIMUM, pak následně 27. 8. 2001 oznámila této pojišťovně s uplatněním nároku na pojistné plnění pojistnou událost, která měla nastat 20. 8. 2001, když v důsledku smrště, prudkého větru a přílivových dešťů údajně došlo k poškození střech a dalších stavebních součástí uvedeného domu a doplňkových a souvisejících nemovitostí a též vybavení domu a k zaplavení pozemku bahnem a na základě těchto skutečností jí vědomě uvedených nepravdivě bylo pak jí pojišťovnou přiznáno a vyplaceno na jí uvedené účty na pojistném plnění celkem 936.727,- Kč, přičemž i dle následného šetření byl sice uvedený den v dané lokalitě vítr, dosahující místy v nárazech i rychlosti vichřice, aniž by však tento vítr a déšť způsobily škody zakládající nárok na pojistné plnění,
b) poté, co 22. 3. 2001 uzavřela s pojišťovnou K., a. s., pojistnou smlouvu o majetkovém pojištění škody způsobené i živelnými událostmi na objekt v obci B., okr. S., forma pojištění RE 2, pak následně 27. 8. 2001 oznámila této pojišťovně s uplatněním nároku na pojistné plnění pojistnou událost, která měla nastat 20. 8. 2001, když v důsledku přílivového deště a vichřice údajně došlo k poškození střech a dalších stavebních součástí uvedeného domu a doplňkových a souvisejících nemovitostí a též vybavení domu a na základě těchto skutečností jí vědomě uvedených nepravdivě bylo pak jí pojišťovnou přiznáno a vyplaceno na jí uvedené účty na pojistném plnění celkem 920.502,- Kč, přičemž i dle následného šetření byl sice uvedený den v dané lokalitě vítr, dosahující místy v nárazech i rychlosti vichřice, aniž by však tento vítr a déšť způsobily škody zakládající nárok na pojistné plnění“.
Takto popsané jednání obviněné odvolací soud právně kvalifikoval jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., za což jí podle §250a odst. 4 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Výrokem pod bodem II. podle §226 písm. b) tr. ř. obviněnou zprostil obžaloby pro další skutek, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 5 tr. zák.
Obviněná se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. L. proti němu podala dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatelka se domnívala, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení jejího jednání především z toho důvodu, že její aktivita ve vztahu k pojišťovně K. byla nulová; proto se nemohla dopustit shora popsaného jednání, ani vylákat na pojišťovně finanční částky. Pojistné plnění v plné výši jí ani na účet vyplaceno nebylo, soudy navíc zůstalo bez povšimnutí, že výši vyplaceného pojistného plnění určovala a prověřovala sama pojišťovna bez kontaktu s ní (obviněnou).
Obviněná v další části svého podání opětovně zdůraznila, že výše jednotlivých pojistných událostí byla stanovena zaměstnanci pojišťovny, že byla podána řádná oznámení škodných událostí dne 27. 8. 2001 a zaměstnanci pojišťovny byla následně pořízena fotodokumentace a prohlídka včetně zápisu o ní. Skutečnost, že ze spisového materiálu předloženého pojišťovnou K. nevyplývá, jakým způsobem bylo dosaženo výpočtu pojistného plnění, jí nemůže být k tíži. Naopak soudy měly aplikovat zásady vyplývající z §2 odst. 2 tr. ř. a jakoukoliv pochybnost vykládat v její prospěch. Dále uvedla, že pojistné smlouvy nemá k dispozici (a pojistné spisy byly zničeny při povodni), že nezná ani jména likvidátorů, že s nimi nejednala, všechny záležitosti s pojišťovnou vyřizoval její otec. Jediné, co ji s pojišťovnou K. pojilo, byl její podpis na některých listinách.
Dovolatelka rovněž namítla, že v podstatě nese odpovědnost za všechny osoby podílející se na likvidaci škodné události, a že naopak tyto osoby porušily povinnosti při správě cizího majetku, neboť spoléhala na to, že zaměstnanci pojišťovny škodu správně zjistí a vypočtená náhrada bude odpovídat skutečnému zjištění. Proto její jednání nemůže v žádném případě být posuzováno jako úmyslné.
V závěru svého podání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a sám ji podle §271 tr. ř. zprostil obžaloby, neboť skutkový stav byl v předchozích stadiích řízení správně zjištěn.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že podstata námitek vyjádřených v dovolání figurovala již v dosavadní obhajobě obviněné, kterou se náležitě a opakovaně zabývaly oba soudy nižších stupňů. Právě zohlednění jejích námitek týkajících se subjektivní stránky trestného činu vedlo ke zprošťujícímu rozhodnutí ohledně skutku, který byl kvalifikován jako přísněji trestný z obou trestných činů pojistného podvodu.
Státní zástupce v otázce právního posouzení skutku, jímž byla obviněná uznána vinnou, odkázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který dostatečně zřetelně vyložil, že uplatnění pojistných událostí obviněnou bylo od samého počátku nepravdivé a smyšlené, neboť k těmto pojistným událostem vůbec nedošlo. Přitom obviněná si musela být vědoma jednak lživé podstaty samotného hlášení o pojistné události, ale současně i rozsahu, jímž tyto pojistné události v hlášení pojišťovně vymezila a z toho plynoucí výše požadovaného pojistného plnění. Proto tvrzení o nedostatku subjektivní stránky v tomto případě nemůže obstát a poukaz na nesprávnou činnost pracovníků pojišťovny na trestní odpovědnost dovolatelky nemá nejmenší vliv. Jinou otázkou je, zda nemělo být vedeno trestní stíhání i proti nim jako případným účastníkům na trestném jednání obviněné; tyto úvahy však jsou pro závěr o vině a trestu obviněné irelevantní.
Státní zástupce v závěru svého vyjádření uvedl, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s tím, aby toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaných ustanoveních zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
V tomto směru Nejvyšší soud shledal, že podstatu dovolacích námitek obviněné tvoří výhrada proti naplnění subjektivní stránky trestného činu pojistného podvodu, kterým byla uznána vinnou. Takové námitky sice považoval za podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, současně však shledal, že jsou zjevně neopodstatněné.
V obecné rovině je třeba uvést, že podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák., nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák.
Pokud jde o dovolací námitky obviněné ve vztahu k jejímu zavinění, nejde o námitky nové, neboť je uplatnila již v předcházejícím řízení před oběma soudy nižších stupňů. Ty se naplněním subjektivní stránky na její straně podrobně zabývaly a zejména odvolací soud, který v tomto směru dokonce doplnil dokazování, dospěl na základě celého souhrnu důkazů k jednoznačnému závěru o úmyslném zavinění dovolatelky. Učinil tak způsobem, jemuž nelze nic zásadního vytknout, neboť z hlediska skutkového považoval za nepochybné, že k pojistným událostem ze dne 27. 8. 2001 vůbec nedošlo, takže obviněné nárok na pojistné plnění vůbec nevznikl. Vedle této skutečnosti se zároveň zabýval i tím, zda obviněná skutečně jednala zaviněně, nebo v omylu – nejspíše v důvěře v údaje svého otce (srov. stranu 6 odůvodnění jeho rozsudku).
Závěr o úmyslném zavinění obviněné vyplývá zejména z těch zjištění, že osobou, která poskytovala převážnou část dokumentů založených v pojišťovacím spise byla vedle pracovníka pojišťovny sama obviněná, což dokládají její podpisy na písemnostech. Svým podpisem také stvrdila příslušné listiny pro pojišťovnu, zejména oznámení pojistné události, přílohy (seznam poškozených věcí), zápisy o škodě atd. Podle dokumentů založených ve spise mělo u předmětných nemovitostí dojít ke značnému poškození střech, zaplavení bahnem apod. Z výpovědí sousedů ani samotných řemeslníků pracujících na nemovitostech však nic takového nevyplynulo. Soudy obou stupňů z nich naopak dovodily, že fakturami založenými v pojišťovacím spise byly hrazeny práce, které spočívaly buď v rekonstrukci chátrajících nemovitostí nebo v jejich modernizaci a zhodnocení; v žádném případě se nejednalo o odstraňování škod z pojistných událostí. Konečně bylo také svědecky prokázáno, že sama obviněná se občas v obci B. zdržovala, chodila se dívat na postup prací, dokonce měla být přítomna i demontáži střechy. Byla tudíž o stavu obou objektů dobře informována (srov. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na stranách 6 až 8).
Pokud se obviněná dovolávala toho, že svůj podíl viny na pojistném podvodu měli také zaměstnanci poškozené pojišťovny, pak Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupcem konstatuje, že taková tvrzení nemají na trestní odpovědnost dovolatelky nejmenší vliv. Nabízí se sice otázka, zda nemělo být vedeno trestní stíhání i proti nim jako případným účastníkům na trestném jednání obviněné, to je však úvaha pro závěr o vině (a případně i druhu a výměry trestu) obviněné naprosto irelevantní.
Nejvyšší soud se s právním posouzením skutku ztotožnil a z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že výhrady obviněné nemají opodstatnění, neboť napadený rozsudek vytýkanými vadami netrpí. Odvolací soud v souladu se zákonem vyložil a řádně odůvodnil všechny své závěry z hlediska jím použité právní kvalifikace a v jednání obviněné zcela správně shledal naplnění skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a