ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.380.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 380/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. dubna 2009 o dovolání obviněného J. W., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 6 To 402/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 112/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. W. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 9 T 112/2008, byl obviněný J. W. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §224 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvacet měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na šest let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným V. z. p. ČR, Ú. p. K., P., K. škodu ve výši 111.168,32 Kč, D. K. škodu ve výši 14.560,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla posledně jmenovaná poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů (v ideálním souběhu) dopustil tím, že dne 7. 12. 2007 kolem 17.45 hodin v K., okres K., po natankování pohonných hmot na čerpací stanici E., přestože byl ovlivněn alkoholem v takové míře, že nemohl bezpečně ovládat vozidlo, kdy měl v krvi nejméně 1,76 g/kg alkoholu, řídil nákladní motorové vozidlo tov. zn. Scania R 420, s návěsem tov. zn. Menci SA 700 R, a v prostoru místní komunikace napojující se na hlavní silnici přehlédl podnapilého chodce E. K., který přecházel místní komunikaci zprava doleva z pohledu jízdy nákladního vozidla, do tohoto narazil přední částí vozidla tak, že chodec byl odhozen do vnitřního jízdního pruhu silnice ve směru na O., kdy E. K. utrpěl zranění, kterým po převozu do nemocnice dne 9. 12. 2007 podlehl, a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byla rozhodnutím M. ú. v Č. T., o. ž. a d., ze dne 2. 8. 2007, ve spojení s rozhodnutím K. ú. M. k., o. d. a s. h., ze dne 22. 11. 2007, které nabylo právní moci dne 23. 11. 2007, uložena mimo jiné za přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil především proti výroku o vině i trestu. Z podnětu odvolání obviněného byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 6 To 402/2008, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. ohledně poškozených V. z. p. ČR, Ú. p. K., a D. K. a ve výroku podle §229 odst. 2 tr. ř. ohledně poškozené D. K. Ve výroku o vině a trestu zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel upozorňoval zejména na skutečnost, že vyslechnutí svědci se nevyjadřovali k samotnému poškozenému, viděli toliko letícího chodce, který dopadl na vozovku, nepopsali však způsob, jakým chodec přecházel vozovku a ani nebyli schopni vyjádřit se k samotnému střetu chodce s vozidlem. Dále uvedl, že znalcem vypočtená střetová rychlost nebyla verifikována digitálním tachografem, ze kterého mohlo být zjištěno, že v době výjezdu se vozidlo pohybovalo maximální rychlostí do 20 km/h, a v takovém případě by nemohl zapříčinit smrt poškozeného, z čehož dovozoval, že je otázkou, kdo jej vůbec přejel. Přihlédnuto podle něj nebylo rovněž k chování samotného poškozeného, který se nacházel ve stavu těžké opilosti, neměl na vozovce co dělat, choval se nevhodně a nereagoval na přijíždějící vozidla. Poukázal i na skutečnost, že na jeho vozidle nebyly zjištěny žádné stopy svědčící pro střet s poškozeným, a proto jeho čin neměl být kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a tato právní kvalifikace měla být vypuštěna. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Karviné a z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Ostravě. Oproti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, podle nichž obviněný ovlivněný alkoholem v takové míře, že nemohl bezpečně ovládat vozidlo, kdy měl v krvi nejméně 1,76 g/kg alkoholu, řídil nákladní motorové vozidlo s návěsem a v prostoru místní komunikace napojující se na hlavní silnici přehlédl podnapilého chodce E. K., který přecházel místní komunikaci zprava doleva z pohledu jízdy nákladního vozidla, do tohoto narazil přední částí vozidla tak, že chodec byl odhozen do vnitřního jízdního pruhu silnice ve směru na O., přičemž utrpěl zranění, kterým po převozu do nemocnice posléze podlehl, tvrdil, že poškozeného neusmrtil, protože na jeho vozidle nebyly zjištěny žádné stopy. Nebylo dostatečně prokázáno, že chodce srazil právě on, spolehlivě nebyla zjištěna ani znalcem vypočtená střetová rychlost, poněvadž nebyl proveden důkaz digitálním tachografem, a odpovídajícím způsobem nebylo přihlédnuto ani k jednání poškozeného, který neměl na vozovce co dělat, nacházel se ve stavu těžké opilosti a choval se nevhodně.
Se zřetelem na povahu vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a výhradně na podkladě této změny požadoval, aby nebyl uznán vinným též trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. (vůči právnímu posouzení skutku jako trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. žádné námitky neuplatnil). Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně. Neuplatní se zejména tehdy, má-li nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz zejména strany 6, 7 rozsudku soudu prvního stupně po rekapitulaci obsahu provedených důkazních prostředků, strany 2, 3 napadeného usnesení odvolacího soudu).
Soud prvního stupně jakož i odvolací soud v daném kontextu při hodnocení důkazů postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, pokud tvrdil, že poškozeného nesrazil on, poněvadž střet nezanechal na vozidle žádných stop. Závěr o vině obviněného byl opřen zejména o svědecké výpovědi I. L. a K. T., kteří nezávisle na sobě, jako osoby pozorující střetový děj, uvedli, že to bylo vozidlo obviněného, které srazilo poškozeného, a částečně popsali i chování obviněného bezprostředně před střetem. Svědek I. L. v této souvislosti uvedl, že obviněný se nepodíval, zda po hlavní silnici nejede jiné vozidlo, díval se někam doprava, jako by něco hledal na sedadle spolujezdce. Dalšími provedenými důkazy byla zjištěna míra alkoholu v krvi obviněného, následky, které poškozený utrpěl v důsledku dopravní nehody. Na základě provedeného dokazování je proto zřejmé, že ke smrti poškozeného došlo v důsledku jednání obviněného, který pod vlivem alkoholu řídil nákladní vozidlo a nevěnoval pozornost dopravní situaci. Soudy rovněž opodstatněně odmítly námitku obviněného, že jeho vozidlo nebylo poškozeno, v důsledku čehož nemělo být najisto postaveno, že poškozeného srazil právě on, a s odkazem na závěr znaleckého posudku z oboru silniční dopravy argumentovaly, že náraz dokonce ani nemusel být takový, aby zanechal stopu na mřížce nákladního vozidla (pokud by soud akceptoval obhajobu obviněného, že k reálně zjištěnému poškození mřížky došlo v jiné souvislosti). Odvolací soud věnoval náležitou pozornost i výtce obviněného, že znalec nesprávně vycházel pouze z výpočtů a nezjišťoval objektivní rychlost v momentě střetu pomocí záznamu na digitálním tachografu, a vysvětlil, proč v tomto ohledu nebylo vyhověno návrhu na doplnění dokazování.
Lze shrnout, že provedené důkazy do sebe logicky zapadají a ve svém souhrnu tvoří řetězec, který jednoznačně svědčí pro závěr, že to byl obviněný, kdo za situace popsané soudy řídil nákladní motorové vozidlo, přehlédl podnapilého chodce E. K., přední částí vozidla do něj narazil, odhodil jej a poškozený v důsledku střetu utrpěl zranění, kterým po převozu do nemocnice podlehl.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. dubna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková