ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.421.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 421/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2009 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 6 To 563/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 146/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 1 T 146/2007, byl obviněný M. B. uznán vinným pod body 1), 2) účastenstvím na trestném činu úvěrového podvodu ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák. a pod bodem 3) účastenstvím na trestném činu podvodu ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §250b odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného O. B. a o odkázání poškozených společností B. B. CZ, a. s., P., V., a P. F., s. r. o., P., O., s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný organizátorství na trestném činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. dopustil tím, že v B. p. H., okr. K., v srpnu 2006, v místě trvalého bydliště spoluobviněného O. B., s úmyslem získat finanční prostředky na úhradu svých dluhů, přesvědčil obviněného O. B., aby na sebe sjednal několik hotovostních úvěrů a půjček, za tímto účelem mu vyhotovil a předal dne 18. 8. 2006 listinné doklady fiktivního zaměstnavatele společnosti E. F., s. r. o. se sídlem H., N. B., u kterého nebyl obviněný O. B. nikdy zaměstnán, přičemž obviněný O. B. na základě těchto falešných dokladů, ačkoliv věděl, že nejsou pravdivé a je veden pouze jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce:
1) dne 18. 8. 2006 uzavřel v B. p. H., okr. K., v místě svého trvalého bydliště, úvěrovou smlouvu se společností S. F., s. r. o., S., O., kdy místo a čas schůzky se zástupcem této společnosti dojednal obviněný M. B. a P. Š. (stíhaný samostatně), na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 15.000,- Kč, který obviněný O. B. v plné výši ihned prostřednictvím P. Š. předal obviněnému M. B.; poskytnutý úvěr v dohodnutých splátkách nebyl hrazen, čímž výše uvedené poškozené společnosti způsobili přímou škodu 15.000,- Kč,
2) dne 27. 8. 2006 podepsal na základě instrukcí obviněného M. B. a poté, co byl vyzvednut za tímto účelem v místě trvalého bydliště obviněným M. B. a P. Š. a zavezen do Z., ve Z., na pobočce banky B. B. CZ, a. s., žádost o osobní půjčku se společností B. B. CZ, a. s., V., P., kde žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 50.000,- Kč, který byl do 1 týdne schválen, přičemž jako kontaktní telefonní údaj o možnosti převzetí výše uvedené finanční hotovosti uvedl telefonní číslo P. Š.; po schválení úvěru byl opětovně vyzvednut v místě trvalého bydliště obviněným M. B. a P. Š. a zavezen na pobočku banky do Z., kde mu byl v plné výši poskytnutý úvěr vyplacen, přičemž tento ihned v autě předal opětovně obviněnému M. B.; poskytnutý úvěr v dohodnutých splátkách nebyl hrazen, čímž výše uvedené poškozené společnosti způsobili přímou škodu ve výši 50.000,- Kč;
organizátorství na trestném činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. měl spáchat tím, že dne 18. 8. 2006 uzavřel v autě za obcí B. p. H. ve směru na L. n. B., okr. P., smlouvu o půjčce se společností P. F., s. r. o., O., P., na základě které mu byla poskytnuta půjčka ve výši 14.000,- Kč, kdy místo a čas schůzky se zástupcem této společnosti dojednal obviněný M. B., který společně s P. Š. obviněného O. B. zavezl na místo schůzky, kde si obviněný M. B. ihned také finanční částku po vyplacení osobně převzal; poskytnutý úvěr v dohodnutých splátkách nebyl hrazen, čímž výše uvedené poškozené společnosti způsobili přímou škodu ve výši 13.850,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný M. B. odvoláním, které zaměřil proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 6 To 563/2008, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné, ač v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž rozsudek soudu prvního stupně spočíval na nesprávném právním posouzení skutku. Rozsudek soudu prvního stupně je podle dovolatele stižen zásadní vadou záležející v tom, že nebyl náležitě zjištěn skutkový stav ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a soud opomenul vyslechnout samostatně stíhaného P. Š., který se měl podle obžaloby celého jednání účastnit. Dovolatel dále tvrdil, že soudy závěr o jeho vině neopodstatněně vybudovaly na osamocené výpovědi spoluobviněného O. B., která podle jeho přesvědčení nezapadá do logického řetězce dalších důkazů. Proti jeho výpovědi stála výpověď obviněného M. B., který od počátku řízení uváděl, že se trestné činnosti nedopustil. Obviněný O. B. se podle něho snažil vinu svalovat na jiné, své jednání bagatelizoval a stylizoval se do role tzv. bílého koně, který ani nevěděl, co dělá. Poukazoval na to, že výpověď spoluobviněného O. B. stran okolností předávání smluv byla vyvrácena výpovědí svědkyně J. N., a proto lze mít pochybnosti i o pravdivosti dalších tvrzeních tohoto spoluobviněného. Znovu opakoval, že jediným svědkem, který mohl celou situaci objasnit, je P. Š., který ale vyslechnut nebyl. Výpověď spoluobviněného O. B., třebaže dosud netrestaného, označil za nevěrohodnou, z čehož vyvozoval, že na jejím základě nebylo možno učinit závěr o jeho vině a soud měl postupovat podle zásady in dubio pro reo. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby sám ve věci rozhodl o jeho zproštění obžaloby z důvodu uvedeného v §226 písm. a) tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství po zevrubném výkladu dovolacích důvodů obsažených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a po rekapitulaci obsahu dovolacích námitek shrnul, že dovolatel ve své podstatě tvrdí, že soudy obou stupňů při hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (na ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ve svém mimořádném opravném prostředku dokonce konkrétně poukazuje) a domáhá se, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným (pro obviněného M. B. příznivějším způsobem než soudy obou stupňů), a polemizuje s tím, jak soudy hodnotily některé skutkové okolnosti. O skutkové povaze námitek obviněného M. B. svědčí i fakt, že navrhuje, aby jej dovolací soud zprostil obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., tedy proto, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Takové výhrady ovšem nelze subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Námitky uplatněné v dovolání obviněného M. B. by podle něj mohly mít z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze v případě, pokud by bylo možné dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci, a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad odůvodněně namítl. Obviněný M. B. však tímto způsobem ničeho nenamítá a navíc ani Nejvyšší státní zastupitelství v rámci vlastní přezkumné činnosti nedospělo k závěru o existenci takto definovaného tzv. „extrémního rozporu“. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v návaznosti na další důvody dovolání obsažené v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Kroměříži a z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně. Oproti již rozvedeným skutkovým zjištěním soudu prvního stupně uvedeným pod body 1) až 3) výroku o vině jeho rozsudku totiž tvrdil, že se tohoto jednání nedopustil. Vytkl, že soud nevyslechl svědka P. Š. a že závěr o jeho vině byl založen na jediném usvědčujícím důkazu, a to nevěrohodné výpovědi spoluobviněného O. B.
Se zřetelem na povahu vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již připustil, že se tato zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně. Neuplatní se zejména tehdy, má-li nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby na straně jedné (viz zejména strany 6, 7 rozsudku soudu prvního stupně, strany 2, 3 napadeného usnesení odvolacího soudu).
Soud prvního stupně jakož i odvolací soud v daném kontextu při hodnocení důkazů postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, proč uvěřily doznání a tvrzením obviněného O. B., přičemž zdůraznily, že tento je - na rozdíl od obviněného M. B. - osobou netrestanou a jeho tvrzení nelze považovat za nelogická. Odvolací soud připomněl, že svědka P. Š. nebylo možno vyslechnout, neboť jeho pobyt není znám, bylo po něm vyhlášeno pátrání, které dosud nebylo úspěšné, což koresponduje s obsahem listin založených na č. l. 122, 123 spisu.
Lze shrnout, že soudem prvního stupně provedené důkazy do sebe logicky zapadají a ve svém souhrnu tvoří řetězec, který jednoznačně svědčí pro závěr, že obviněný M. B. celou trestnou činnost naplánoval, řídil, obstaral falešné doklady o pracovním poměru pro spoluobviněného O. B., přičemž veškeré finanční prostředky končily právě u něj. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad obsažených v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková