ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.809.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 809/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. srpna 2009 o dovolání obviněného K. S ., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 4 To 988/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 98/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 18 T 98/2006, byl obviněný K. S. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání šesti let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená P. R., dříve S., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti všem jeho výrokům. Z jeho podnětu byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 4 To 988/2008, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., v celém výroku o uložených trestech a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný K. S. byl uznán vinným (při nezměněných skutkových zjištěních) trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin a za trestný čin neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák., ohledně něhož zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, podle §208 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání šesti let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená P. R., dříve S., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 7. 2. 2006 v době od 17.39 do 17.50 hodin v katastru obce V., jako řidič nákladního automobilu tov. zn. Peugeot Boxer 2,0 D, jedoucí za snížené viditelnosti tmou a deštěm, ve směru od S. do centra obce V., okres S., na rovném a přehledném úseku v rozporu s ustanovením §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nesledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích ve směru jeho jízdy, v důsledku čehož nereagoval na chodkyni poškozenou E. K., jdoucí v témže směru při pravém okraji vozovky v rozporu s ustanovením §53 odst. 3 výše uvedeného zákona, přičemž došlo k jejímu zachycení pravou přední částí vozidla Peugeot a ke sražení na zem, přičemž utrpěla smrtelná zranění, kterým krátce po nehodě podlehla, když příčinou její smrti bylo zhmoždění mozku.
Pro úplnost je třeba dodat, že podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák. pod bodem II. výroku o vině jeho rozsudku, který zůstal odvoláním nedotčen, dopustil tím, že po nehodě, aniž by sám byl zraněn, poškozené E. K. neposkytl a rovněž nezajistil jakoukoliv pomoc, ač zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že se těžce zraněné poškozené minimálně dotýkal, když z místa nehody bezdůvodně odjel a dopravní nehodu oznámil osobně na OO PČR V. opožděně až v cca 18.30 hodin společně s jeho manželkou E. S.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a namítl, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Dovolatel připomněl, že soud prvního stupně provedl důkaz tzv. prověrkou výpovědi manželky obviněného a dospěl k závěru, že tento důkaz není procesně použitelný v řízení před soudem. Přes tento závěr, aniž by důkaz opakoval nebo se byl vůbec podívat na místě samém, dospěl ke stejným závěrům, které měly plynout z provedené prověrky. Soud prvního stupně podle něho z procesně nepoužitelného důkazu učinil závěr, který vyložil v neprospěch obviněného, tedy že jeho manželka nemohla být fyzicky přítomna z časového hlediska na místě předmětné dopravní nehody. Soud neopodstatněně neprovedl obhajobou požadovaný důkaz ve své pravé podstatě, tedy tak, aby byla provedena prověrka výpovědi manželky obviněného nebo vyšetřovací pokus. Odvolacímu soudu vytkl, že prověrku výpovědi manželky obviněného na rozdíl od soudu prvního stupně shledal procesně použitelným důkazem. Odvolací soud uzavřel, že se jednalo o neodkladný úkon s tím, že zákon nestanoví taxativně vymezený katalog neodkladných úkonů a zákonná úprava rovněž neurčuje, že u každého neodkladného úkonu by musel být přítomen soudce; jeho účast omezuje na rekognici a na výslech svědka. Dovolatel poukazoval na to, že se v daném případě nejednalo o prověrku výpovědi svědkyně, ale toliko o prověrku podání vysvětlení. Především však vytkl, že „byl v soudním řízení použit důkaz, který nebyl před soudem proveden“. Neodkladným úkonem je především ten, který nelze opakovat, přičemž podle obviněného spornou prověrku za takový úkon považovat nelze. Prověrka již řádné svědecké výpovědi mohla být provedena kdykoliv po sdělení obvinění, a to i v řízení před soudem. Pokud by měl být správný výklad krajského soudu, pak k zajištění a ochraně práv osoby, proti které bude takový důkaz v řízení použit, nutno trvat na požadavku, aby se takového úkonu mohl účastnit její obhájce. Dovolatel uzavřel, že byla-li v řízení před soudem použita prověrka podání vysvětlení, které se týkalo jiné osoby, proti které nakonec bylo zahájeno trestní stíhání, pak tato osoba měla být zastoupena obhájcem, a pokud se tak nestalo, je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Procesní použitelnost či nepoužitelnost prověrky podání vysvětlení označil za zásadní pro posouzení věci, neboť pokud by tento důkaz procesně použitelný nebyl, musely by soudy dospět k závěru, že neexistují důkazy způsobilé prokázat jeho vinu. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že toto bylo sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy že obviněný neměl v řízení obhájce, ačkoliv ho podle zákona mít měl, ve skutečnosti se však (jediná) uplatněná námitka týkala výlučně údajné procesní nepoužitelnosti prověrky výpovědi podezřelé, učiněné ještě před zahájením trestního stíhání. Takto pojatá námitka podle něj nejenže není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, ale není v souladu ani s žádným jiným dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř. V době provedení prověrky výpovědi podezřelé E. S. dosud nebylo známo, zda účast na smrtelné dopravní nehodě měla tato podezřelá, která se k tomu doznávala, či obviněný K. S., který to popíral. Dovolatel neřeší otázku, proč by právě on měl mít již v té době obhájce, a zda by ho spíš neměla mít jeho manželka jako tehdejší podezřelá, a zcela přechází skutečnost, že ve věci nešlo o případ nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., takže zvolení obhájce záviselo výlučně na něm. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Tento dovolací důvod postihuje typicky především situace, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě. Zahrnuje však i případy, kdy obviněný sice obhájce, ať již zvoleného či ustanoveného soudem, má, ale orgány činné v trestním řízení neplní jim zákonem uložené povinnosti a neumožní obhájci, aby realizoval svá zákonná oprávnění a povinnosti. Současně je vhodné uvést, že podle praxe soudů citovaný dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 528/2002, publikováno též pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
Z textu dovolání vyplývá, že stěžejním problémem obviněný činí, zda prověrka výpovědi E. S. ze dne 28. 3. 2006 byla procesně použitelným důkazem, jak ji hodnotil odvolací soud, či zda ji nebylo možno jako důkaz použít, jak uzavřel soud prvního stupně. Sekundárně pak namítl, že měla-li by být v řízení před soudem použita prověrka podání vysvětlení, které se týkalo jiné osoby, proti níž bylo posléze zahájeno trestní stíhání, pak tato osoba měla být zastoupena obhájcem. Nestalo-li se tak, dovozoval, že jde o vadu podřaditelnou pod důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Především je třeba konstatovat, že posouzení otázky, zda prověrka výpovědi E. S. ze dne 28. 3. 2006 je, či naopak není procesně použitelný důkaz, je procesní otázkou, kterou nelze subsumovat nejen pod důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., na nějž obviněný odkázal, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b tr. ř. Nic na tomto závěru nemění ani přesvědčení dovolatele, že postup odvolacího soudu, který ji posoudil jako procesně použitelný důkaz, podle něj představuje „nesmírný průlom do dosavadní aplikace trestního práva“, k němuž by měl Nejvyšší soud zaujmout stanovisko.
Jakkoliv nelze uvedenou problematiku subsumovat pod žádný z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud pokládá za potřebné se k ní, byť ve stručnosti, vyjádřit.
V daných souvislostech je vhodné z obsahu spisu Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 18 T 98/2006 zrekapitulovat následující:
- ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. se podává, že dne 7. 2. 2006 bylo zahájeno prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že měly být spáchány trestné činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák. skutky (totožnými se skutky popsanými posléze v usnesení o zahájení trestního stíhání obžalobě i rozsudcích soudů), jichž se měla dopustit E. S.;
- ve dnech 22. 2. 2006 a 28. 3. 2006 podala E. S. v přítomnosti advokátky JUDr. J. T. vysvětlení, jak to dokládají úřední záznamy o podaném vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. ř. (č. l. 231 – 234, 268 – 270); v průběhu tohoto úkonu prováděného dne 28. 3. 2006 E. S. souhlasila s tím, že se účastní „prověrky své výpovědi na místě“;
- dne 28. 3. 2006 se uskutečnila také tzv. prověrka na místě, o níž byl sepsán protokol (a pořízen rovněž videozáznam), z jehož obsahu vyplývá, že tomuto procesnímu úkonu vedle policejních komisařů, pracovníků policie byly přítomny E. S., advokátka JUDr. J. T., státní zástupkyně Mgr. M. Č. a jako nezúčastněná osoba H. M. z M. ú. ve S.; E. S. byla poučena jako osoba podávající vysvětlení (č. l. 272 – 274);
- dne 6. 4. 2006 bylo usnesením podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného K. S. pro trestné činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák. (č. l. 294 – 296);
- soud prvního stupně četl v hlavním líčení protokol o prověrce na místě (č. l. 680), odvolací soud ve veřejném zasedání přečtením protokolu již důkaz neprovedl (č. l. 751 – 760).
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že ani podpůrným důkazem o tom, že vozidlo v době nehody řídil obviněný K. S. a neřídila jej tedy jeho manželka, nemohou být zjištění učiněná při prověrce na místě konaném dne 28. 3. 2006 (a ani při vyšetřovacím pokusu konaném ve stejný den). Poukázal na to, že tyto úkony byly provedeny ještě před zahájením trestního stíhání obviněného. Nešlo o neopakovatelný či neodkladný úkon ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř., který by bylo možno provést před zahájením trestního stíhání obviněného a který by mohl být použit jako důkaz v trestním řízení proti obviněnému. Pouhá skutečnost, že na podkladě výsledků těchto úkonů teprve mohl policejní orgán učinit závěr o tom, zda zahájí trestní stíhání proti E. S., anebo proti obviněnému, nemůže odůvodnit neodkladnost či neopakovatelnost tohoto úkonu. Nelze podle něj rovněž pominout, že prověrkou na místě byla prověřována výpověď E. S., kterou učinila ve formě úředního záznamu o podaném vysvětlení, a obsah takového vysvětlení není možno použít v dalším řízení jako důkaz. V důsledku toho není možné použít ani zjištění učiněná při prověřování skutečností uváděných takovou osobou ve formě vysvětlení (strana 12 rozsudku).
Odvolací soud s právním názorem soudu prvního stupně nesouhlasil a vyjádřil přesvědčení, že tzv. prověrka na místě byla neodkladným úkonem, poněvadž především na základě tohoto procesního úkonu bylo možno posoudit, zda má být obviněn obviněný, anebo jeho manželka. Jiný závěr by podle něj byl v kolizi se zásadou zdrženlivosti vyjádřenou v ustanovení §2 odst. 4 tr. ř. Zdůraznil, že zákon nestanoví taxativně vyjmenovaný katalog neodkladných úkonů a i ohledně nich tedy platí obecná úprava o tom, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci (§89 odst. 2 tr. ř.). Zákonná úprava také neurčuje, že u každého neodkladného úkonu by musel být přítomen soudce, jehož účast omezuje pouze na jediné dva úkony, a to na rekognici a na výslech svědka (§158a tr. ř.). Neodkladný úkon v podobě prověrky výpovědi, jímž byly zjišťovány časové souvislosti, tak bylo možno konat bez účasti soudce a i z tohoto pohledu jde o důkaz, který je v dalším řízení plně procesně použitelný a z něhož lze učinit skutková zjištění (strana 8 rozsudku). Dovolací soud tyto závěry beze zbytku nesdílí.
Úprava uvedená v ustanovení §158 tr. ř., která se týká postupu orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení ve fázi prověřování, pro niž je typické, že slouží především ke zjištění okolností odůvodňujících zahájení trestního stíhání, dovoluje v poměrně široké míře dokazovat, resp. shromažďovat veškeré nutné relevantní informace pro rozhodnutí o věci, zvláště jde-li o úkony takové povahy, na nichž nemůže otázka účasti obviněného nic zásadního změnit (listinné důkazy, znalecké posudky, věcné důkazy apod.). Nynější úprava stojí v podstatě na zásadě, že lze provádět dokazování i před zahájením trestního stíhání, aniž by muselo jít vždy a výlučně jen o úkony neodkladné či neopakovatelné, avšak s omezeními zajišťujícími obviněnému právo na spravedlivý proces. S tímto pojetím trestního procesu souvisí, že se přísněji a přesněji vymezují podmínky použitelnosti takových důkazů jako usvědčujících důkazů proti obviněnému v řízení před soudem.
K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je oprávněn, kromě úkonů uvedených v hlavě deváté trestního řádu, zejména též vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů. Ve smyslu §158 odst. 5 tr. ř. o obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Úřední záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Nestanoví-li tento zákon jinak, úřední záznam nelze v řízení před soudem použít jako důkaz. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah. Neodkladné a neopakovatelné úkony může policejní orgán před zahájením trestního stíhání provádět pouze způsobem uvedeným v hlavě čtvrté a páté trestního řádu; v případě výslechu svědka tedy v souladu s ustanoveními §97 až 104 tr. ř., přičemž zde se uplatní zvláštní ustanovení §158a tr. ř. Podle §158a tr. ř. platí, že je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce; soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší přezkoumávat závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona neodkladný nebo neopakovatelný. Pakliže jmenované procesní úkony nemají tyto náležitosti a nejsou učiněny podle §158a tr. ř., lze je pojímat jen jako úkony na prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a zjišťování jeho pachatele před zahájením trestního stíhání a z jejich výsledků nelze vycházet pro závěr o vině obviněného (k tomu přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 695/2009).
Prověrka na místě je upravena v ustanovení §104a tr. ř. Koná se, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní řízení, které se vztahují k určitému místu (odst. 1). Na postup při prověrce na místě se přiměřeně užijí ustanovení o vyšetřovacím pokusu (odst. 2). Ačkoliv je zde dovozována vázanost na místo, jak plyne z názvu tohoto procesního úkonu, nebrání to orgánům činným v trestním řízení ověřovat tímto postupem též časové údaje. V daném případě šlo o ověřování časových údajů obsažených ve vysvětlení podaném E. S. Z úřadního záznamu o podaném vysvětlení se podává, že toto nebylo ani úkonem neodkladným, ani úkonem neopakovatelným.
Účelem trestního řízení není jenom spravedlivé potrestání pachatele, nýbrž i „fair“ proces, který je nevyhnutelnou podmínkou existence demokratického právního státu. Způsob opatřování důkazů proto nelze přizpůsobovat momentálnímu přesvědčení orgánů činných v trestním řízení o pachateli a vině, ale vždy je třeba striktně dbát předepsaných procesních pravidel, jakožto i jiného přípustného prostředku k získání důkazů (nález sp. zn. II. ÚS 268/03, II. ÚS 2014/07 aj.).
Nutno přisvědčit odvolacímu soudu, že podle §158a tr. ř. platí, že je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce. Je pravdou, že tzv. prověrka na místě není ve výčtu úkonů, jež se provádějí na návrh státního zástupce za účasti soudce, uvedena, ale Nejvyšší soud nepokládá za zákonné a odpovídající „fair procesu“, aby se jako na důkaz neodkladný a procesně použitelný pohlíželo na důkaz, který co do svého vyznění prověřoval správnost a přesvědčivost údajů obsažených ve vysvětlení osoby, které samo o sobě nemělo povahu neodkladného (či neopakovatelného) úkonu a které nelze v řízení před soudem použít jako důkaz, jak na to ostatně přiléhavě poukázal i soud prvního stupně. Povaha procesních úkonů jako úkonů neodkladných nemůže být odvozována výlučně od toho, že jimi mají být objasněny skutečnosti podmiňující zahájení trestního stíhání, jak naznačuje odvolací soud; neméně významné je, aby při jejich opatřování byl důsledně respektován (a nikoliv obcházen) zákonem stanovený procesní postup.
Tento závěr ovšem nic nemění na celkové správnosti a přesvědčivosti rozhodnutí soudů obou stupňů. Vždyť i odvolací soud konstatoval, že ani absence tohoto důkazu nečiní úvahy soudu prvního stupně o nemožnosti a nereálnosti časového snímku událostí tak, jak je popisovala E. S., spekulativními či dokonce tendenčními.
Současně je třeba uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. by nebyl dán ani v případě, byla-li by „prověrka na místě“ ze dne 28. 3. 2006 správně posouzena jako neodkladný a tedy procesně použitelný důkaz. Nelze přece nevidět, že procesní úkon byl proveden ještě před zahájením trestního stíhání obviněného K. S., nejednalo se o případ nutné obhajoby a neexistoval žádný zákonný důvod, proč by měl být úkonu přítomen advokát zastupující posléze obviněného K. S. (jen pro úplnost lze dodat, že JUDr. J. T., obhájkyně obviněného, byla tomuto úkonu přítomna jako advokátka zastupující E. S.).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková