ECLI:CZ:NS:2010:11.TCU.65.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 65/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. srpna 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. M. , rozsudkem Obvodového soudu v Bonnu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 8. 2004, sp. zn. 75 Ds 268/04, a to pro trestný čin neoprávněného převádění cizinců a trestný čin řízení bez řidičského oprávnění podle §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu Spolkové republiky Německo, a 52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Bonnu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 10. listopadu 2004, byl M. M. uznán vinným trestným činem neoprávněného převádění cizinců a trestným činem řízení bez řidičského oprávnění podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. M. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 4. dubna 2004 ve 4.00 hod. ráno převzal v blízkosti česko-německé státní hranice nedaleko V. od blíže nezjištěné osoby bílý transportér značky Ford Transit, v jehož nákladním prostoru zatemněném černými fóliemi se nacházelo celkem 19 čínských státních příslušníků (10 žen a devět mužů) bez příslušných povolení k pobytu, s cílem odvézt je do K. , Spolková republika Německo, za což byla odsouzenému přislíbena finanční odměna ve výši 1 000,- EUR. Odsouzený byl společně s převáženými čínskými státními příslušníky zadržen dne 5. dubna 2004 přibližně ve 2.05 hod. v oblasti B. -B. , Spolková republika Německo. Transportér odsouzený řídil, ačkoliv k tomu neměl příslušné řidičské oprávnění.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (v současné době by jednání odsouzeného bylo podřaditelné pod skutkovou podstatu trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 trestního zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, neboť, jak již Nejvyšší soud dříve judikoval, ke splnění podmínky oboustranné trestnosti skutku v případě jednočinného souběhu postačí, pokud čin odsouzeného naplňuje znaky alespoň jednoho trestného činu podle českého trestního zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněno pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.).
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. M. se pro finanční prospěch podílel na ilegálním převedení většího množství cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již výraznější nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík