ECLI:CZ:NS:2010:11.TCU.68.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 68/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. srpna 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
I. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. B. , rozsudkem Obvodního soudu Chemnitz, Německá republika, ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 9 Ls 413 Js 26355/07 jug, který nabyl právní moci 5. 12. 2007, pro spáchání trestného činu loupežného vydírání v souběhu s těžkým ublížením na těle, těžkým ublížením na těle v souběhu s donucováním a vyhrožováním, těžkým ublížením na těle a vyhrožováním, a to podle ust. §§223, 224, 240, 241, 249, 255, 25 odst. 2, 52, 53 německého tr. zák. a podle §§1 odst. 2, 17, 18, 31 odst. 2, 105 odst. 1 bod 1 zákona o soudech pro mladistvé.
II. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. B. , rozsudkem Obvodního soudu Hainichen, Německá republika, ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 15 Ls 413 Js 9205/07, který nabyl právní moci 27. 2. 2008, pro spáchání trestného činu ublížení na těle ve čtyřech případech, v jednom případě v souběhu loupežné krádeže s pokusem o loupežné vydírání a s donucováním, a v jednom případě v souběhu krádeže a s pokusem donucování, a to v souladu s ust. §§223 odst. 1, 224 odst. 1 bod 4, 240 odst. 1, odst. 3, 242 odst. 1, 252, 253 odst. 1, odst. 2, odst. 3, 255, 22, 23, 25 odst. 2, 52, 53 německého tr. zák. a §§1, 3, 17, 18 zákona o soudech pro mladistvé, v důsledku čehož byl se zahrnutím odsouzení rozsudkem uvedeným pod bodem I. výroku tohoto usnesení odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 8 (osmi) měsíců.
Odůvodnění:
I. Rozsudkem Obvodního soudu Chemnitz , Německá republika, ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 9 Ls 413 Js 26355/07 jug, který nabyl právní moci 5. 12. 2007, byl L. B. uznán vinným ze spáchání trestného činu loupežného vydírání v souběhu s těžkým ublížením na těle, těžkým ublížením na těle v souběhu s donucováním a vyhrožováním, těžkým ublížením na těle a vyhrožováním, čímž porušil ust. §§223, 224, 240, 241, 249, 255, 25 odst. 2, 52, 53 německého tr. zák. a §§1 odst. 2, 17, 18, 31 odst. 2, 105 odst. 1 bod 1 zákona o soudech pro mladistvé, v důsledku čehož byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Podle zjištění soudu se obv. B. spolu s obv. W. uvedené trestné činnosti odsouzený dopustil tím, že dne 23. 7. 2007 kolem 19.25 hod. zpozoroval náhodně sedícího poškozeného G. R. Oba přešli ulici, společně přistoupili k poškozenému, který seděl na lavičce na zastávce a čekal na příští autobus. Oba přišli k němu, postavili se provokativně před ním, aby svědka zastrašili a obv. W. držel v ruce láhev vodky, ze které se napil. Pak se zeptal obviněný B. poškozeného, zda je ten týpek, který se před půl rokem zamíchal do roztržky. Poté, co poškozený R. na tuto otázku odpověděl, že ano, udeřil ho obv. B. minimálně třikrát pěstí do nosu a požadoval od něj vydání hotovosti. Ze strachu před dalším týráním poškozený obviněnému B. předal 3 € a jízdní kolo. Oba obvinění byli při tomto činu v důsledku předchozího požití alkoholu velmi výrazně opilí. Poté poškozený utekl před oběma obviněnými do tramvaje, která právě zastavila ve stanici. Řidička tramvaje pak zavolala policii, která okamžitě zasáhla. Poškozený mohl oba pachatele popsat tak přesně, že oba mohli být ještě v blízkosti místa činu policií zadrženi. Sanitka, která byla bezprostředně po činu přivolána, dovezla poškozeného do nemocnice, kde byl ošetřen.
Dne 9. 7. 2007 kolem 17.30 hod. potkala poškozená N. R. náhodou na parkovišti Ch. S. obv. B. Ten se začal okamžitě s poškozenou hádat, protože se dozvěděl, že prý jeho přítelkyně S. R. s poškozenou ležely spolu v jedné posteli. Toto poškozené prudce vyčítal a stupňoval svou agresivitu tak, že nad sebou zcela ztratil kontrolu a poškozenou několikrát udeřil pěstí do obličeje. Poté ji ještě několikrát rozzuřeně kopl do spánku a trefil ji do spánku na levé straně hlavy. Četné rány pěstí proti hlavě poškozené vedl s velkou silou, takže se poškozené v důsledku ran a kopanců zatočila hlava. Po tomto týrání vyzval obv. B. poškozenou, aby se s ním napila alkoholu. Když se poškozená zdráhala, vyzval ji opětovně hlasitěji, a ta se napila z lahve vodky, v čemž mu vyhověla, aby obviněného opět nepodráždila. Kromě toho obviněný vyhrožoval, že ji zabije, jestliže by učinila udání na policii. Obviněný tím chtěl dosáhnout toho, aby za tento útok nebyl hnán k zodpovědnosti. Poškozená pak na policii dne 10. 7. 2007 prohlásila, že spadla z kola. Teprve dne 16. 7. 2007 vše udala. Poškozená byla od 9. 7. 2007 do 13. 7. 2007 hospitalizována v nemocnici.
Dne 9. 7. 2007 mezi 19.20 hod. a 20.30 hod. potkal poškozený S. G. na Ch. S. před domem č. … v … v B. náhodně obv. B. a W. Poškozený tam chtěl navštívit nějaké přátele, kteří tam bydleli na internátu; on sám byl učněm ve škole „D.-B.-J.“ v B. a bydlel tam na internátu. Když byl poškozený oběma obviněnými zpozorován, zavolal na něj jeden z obou, aby se zastavil. Poškozený se chtěl vzdálit, protože na oba měl špatné vzpomínky. Proto na zavolání nereagoval a naopak chtěl utéci. Na to byl vyzván, že má zůstat stát, když na něj někdo takto zavolá a v zápětí začali oba obvinění svědka S. G. mlátit, ačkoliv tento ještě upozorňoval, že je epileptik a že mu není dobře, čehož útočníci nedbali a tloukli poškozeného pěstmi a dlaněmi do obličeje a do brady. Pak obdržel několik rána vlevo a vpravo do obličeje a poté byl udeřen obv. W. pěstí do obličeje. Silou této rány pak spadl zátylkem na ocelový plot. Dále dostal poškozený kopanec z levé strany obličeje a pravou stranou obličeje vrazil do kamenného sloupu. Celkem obdržel 15 ran. Převážně útočil W. a teprve na zásah jeho přítelkyně, která se zastala krvácející oběti ukončil W. týrání, poté, co poškozeného ještě jednou nakopl do oblasti krku, resp. hrtanu. Poškozený byl stacionárně převezen do nemocnice a tam ošetřen.
Dne 9. 7. 2007 po činu ad 2) se oba obvinění ve vědomé a chtěné spolupráci vyjadřovali vůči poškozenému J. K., na schodišti budovy tréninkové – obytné skupiny dětského domova B., že si ho vyčíhají v nějakém temném koutě a že pak bude na řadě a že ho „zabijí“. Poškozený vzal výhrůžky vážně, protože oba obviněné znal z dřívějška a už jednou se s nimi střetl.
II. Rozsudkem Obvodního soudu Hainichen , Německá republika, ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 15 Ls 413 Js 9205/07, který nabyl právní moci 27. 2. 2008, pro spáchání trestného činu těžkého ublížení na těle ve čtyřech případech, přičemž v jednom případě v souběhu s loupežnou krádeží, s pokusem o loupežné vydírání a s donucováním, v jednom případě v souběhu krádeže a s pokusem donucování, a to v souladu s ust. §§223 odst. 1, 224 odst. 1 bod 4, 240 odst. 1, odst. 3, 242 odst. 1, 252, 253 odst. 1, odst. 2, odst. 3, 255, 22, 23, 25 odst. 2, 52, 53 německého tr. zák. a §§1, 3, 17, 18 zákona o soudech pro mladistvé, v důsledku čehož byl vzhledem k předcházejícímu odsouzení odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 8 (osmi) měsíců.
Dne 11. 12. 2006 kolem 20.00 hod. odcizili obv. B. a W. ve vědomé a chtěné spolupráci na B. M. R. jedno CD, jakož i DVD Harry Potter v hodnotě 16 €, aby si ho ponechali. Když ale poškozený na vydání svých předmětů opakovaně trval, chytli ho obvinění, proti jeho vůli ho násilím dovlekli na tam se nacházející veřejné záchodky a po poškozeném požadovali, aby tvrdil, že mu DVD ani CD nevzali. Obvinění tímto úmyslně zastrašili, že ten od dalšího požadování vydání předmětů upustil. Poté obvinění po poškozeném požadovali, aby každému zaplatil 40 € a při opouštění záchodků se usmíval. Mimo to ho několikrát ve vědomé chtěné spolupráci udeřili pěstmi. Asi po 10 min. směl poškozený záchodky opustit. Ze strachu před dalším týráním se pokusil přes utrpěnou bolest usmívat. Obvinění věděli, že na požadované peníze žádný nárok neměli.
Poté, na základě nového rozhodnutí k činu sledovali obvinění poškozeného R. až do K., u lékárny ho srazili k zemi a svými botami ho několikrát nakopli. Když chtěl H. K. přispěchat poškozenému R. na pomoci, obvinění ho na základě nového rozhodnutí k činu ve vědomého a chtěné spolupráci odstrčili proti domovní zdi a několikrát ho střídavě pěstmi mlátili do obličeje. Když se mu přesto podařilo uprchnout, útočníci ho pronásledovali a opět ho několikrát udeřili a kopali. Poškozenému se přesto podařilo uprchnout do internátu D. B.-J.
Na to obvinění přiběhli k F. M. a požadovali, aby H. K. přivedl zpět a mlátili poškozeného dlaní, aby svému požadavku dali patřičný důraz. Následně požadovali, aby jim sdělil mobilní číslo H. K., když poškozený vytáhl z kapsy své mobily, aby obviněným ukázal, že nemá požadované mobilní číslo, obvinění bez použití násilí mu oba mobily značky Motorola a Sony Ericsson v hodnotě cca 100 € vzali z ruky, aby se sami podívali. Následně tyto schovali do kapsy, aby si je ponechali.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem ze dne 28. 7. 2010, pod sp. zn. 805/2009-MOT-T/6, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 30. 7. 2010.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týkají činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutné uvést, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, neboť odsouzený L. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle §173 tr. zák., trestný čin krádeže podle §205 tr. zák., ublížení na zdraví podle §122 tr. zák., těžké ublížení na zdraví podle §145 tr. zák., nebezpečné vyhrožování podle §353 tr. zák., nebezpečné pronásledování podle §354 tr. zák.). Tímto jednáním se odsouzený L. B. dopustil závažné trestné činnosti zaměřené proti obecné bezpečnosti, čímž vyvolal ohrožení veřejného pořádku. Jednal přitom v rozsahu a způsobem, kterým lze jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, z povahy věci lze usoudit, že odsouzenému byl uložen trest odpovídající hlediskům ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman