ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.1202.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 1202/2010-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2010 dovolání obviněného M. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2009, sp. zn. 8 To 227/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 136/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. L. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. dubna 2009, sp. zn. 1 T 136/2008, byl obviněný M. L. uznán vinným v bodě I. a II. trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudu I. stupně se obviněný trestného činu loupeže dopustil tím, že
I. dne 6. července 2007 v pozdních večerních hodinách v P. před domem č. 2516/59 na ulici S. společně s již odsouzeným P. L., po předchozí domluvě, obestoupili a uchopili za oděv J. L., P. L. zepředu a M. L. zezadu, strkali do ní, M. L. jí dal záhlavec zezadu, když ji strkali, ustupovala až k plotu nedaleko chodníku u domu, až na tomto místě v důsledku strkání upadla na zem, a při tom jí záměrně roztrhli zdrhovadlo dámské kabelky, kterou měla zavěšenou přes rameno a krk, a z kabelky jí vzali hnědou koženou peněženku s finanční hotovostí nejméně 1.000,- Kč, platební kartou na její jméno a osobními doklady,
II. dne 28. srpna 2007 v dopoledních hodinách v P. na ulici F. naproti domu č. …, společně s dalšími třemi osobami nezjištěné totožnosti romského etnika, obstoupili M. O., jedna z těchto osob nejprve oslovila M. O. s požadavkem vydání peněz a ať ukáže kapsy, což poškozený ignoroval, poté jej M. L. udeřil zezadu do zátylku, když se M. O. otočil, napřahoval M. L. ruku k dalšímu úderu, což M. O. vykryl rukou a udeřil do obličeje M. L., následně jej však další dvě osoby obestoupily, povalily jej na zem, jeden z nich jej držel a další jej šacoval, byli nad ním nakloněni, přičemž M. L. mu přiklekl hlavu k zemi, při tom mu z kapes kalhot vzali finanční hotovost ve výši nejméně 4.400,- Kč.
Rozsudek soudu I. stupně napadl obviněný odvoláním. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2009, sp. zn. 8 To 227/2009, bylo odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto.
Pro úplnost je třeba uvést, že trestní věc obviněného byla již jednou předmětem přezkoumání krajského soudu, který v rozhodnutí ze dne 3. února 2009, sp. zn. 8 To 43/2009, uložil soudu I. stupně doplnit dokazování, týkající se problematiky řešení otázky příčetnosti obviněného v době spáchání trestných činů. Odvolací soud konstatoval v odůvodnění svého usnesení, že nalézací soud odstranil nedostatek, který mu byl vytknut v dřívějším zrušovacím usnesení – vyslechnul u hlavního líčení znalce MUDr. Bilíka, který po seznámení s kmenovým spisem pozměnil závěry svého znaleckého posudku ohledně nepříčetnosti obviněného v době spáchání trestných činů, takže dle odvolacího soudu jsou v souladu závěry tohoto znalce s posudkem ústavu, podle kterých je obviněný pachatelem trestně odpovědným. Nalézací soud se podrobně a výstižně vypořádal s námitkami obhajoby ohledně toho, z jakého důvodu a jakým způsobem byl přibrán jako znalecký ústav Psychiatrická léčebna Opava. Odvolací námitky jsou jen opakováním námitek obviněného, se kterými se beze zbytku vypořádal nalézací soud a odvolací soud se s jeho závěry zcela ztotožnil a pro stručnost na ně odkázal.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Prostějově dne 2. října 2009. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. řádu. Podle jeho názoru soud I. stupně nesprávně aplikoval §12 tr. zákona, §§21 až 23 zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, §172 odst. 1 písm. e) a §226 písm. d) tr. řádu. Rozhodnutí soudu vytýká, že nesprávně posoudil po právní stránce otázku jeho příčetnosti, resp. existence či snížení nebo vymizení jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností. Namítá, že ohledně naplnění nezbytného předpokladu uznání viny v podobě jeho příčetnosti, není ve skutkovém stavu věci, resp. ve skutečnostech objasněných v dosavadním řízení, přesvědčivý podklad, který by vylučoval pochybnosti o jeho možné nepříčetnosti v době spáchání činu. Poukazuje na to, že oba soudy se ztotožnili s posouzením jeho stavu znaleckým ústavem – Psychiatrické léčebny Opava a jeho znalci, přičemž takový znalecký ústav neexistuje. Dle jeho názoru zák. č. 36/1967 Sb., v platném znění, neumožňuje ustanovení znaleckého ústavu ad hoc za účelem vypracování znaleckého posudku ve věci vyšetření duševního stavu, resp. ovládacích a rozpoznávacích schopností. Zdůrazňuje, že s touto skutečností, kterou namítal opakovaně jak v hlavním líčení, tak ve svém odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně, se odvolací soud nevypořádal. Vyslovuje přesvědčení, že není možné na základě takto získaného znaleckého posudku učinit právní závěry týkající se jeho příčetnosti. Má za to, že znalecký posudek Psychiatrické léčebny Opava nelze považovat za důkaz v řízení a je stižen vadou, pro kterou nemůže být ani jinak procesně v řízení použit. Chtěl-li by pak soud tento posudek použít jeho posudek několika samostatných znalců, domnívá se, že ani takto by tento postup nemohl obstát, když ve věci byli jednotliví znalci určeni Psychiatrickou léčebnou Opava a nikoliv opatřením příslušného orgánu, navíc v počtu vyšším, než je stanoveno zákonem. Obviněný tvrdí, že ve věci nemohou být použity znalecké výpovědi znalců Psychiatrické léčebny Opava a znalce MUDr. Bilíka u hlavního líčení 21. dubna 2009, který se s posudkem psychiatrické léčebny seznámil a následně zpochybnil správnost svých znaleckých závěrů, a to i přes to, že soud chtěl naplnit požadavky rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 6 Tz 315/2001 z 3. dubna 2002, které sice bylo učiněno v jiné jeho věci, avšak vyjadřuje se k otázce posouzení jeho příčetnosti. Obviněný se domnívá, že hodnocení důkazů (znalecký posudek v kontextu výpovědi referujících znalců a dalších důkazů) soudem I. stupně z hlediska zákonnosti nemůže obstát a právní závěry o jeho příčetnosti nemohou být správné, jednoznačné a věrohodné, a to za situace, kdy ve věci existuje posudek MUDr. Bilíka. Jedná se o znalecký posudek znalce MUDr. Bilíka ze dne 14. září 2007, učiněný ve věci ORPV-1593/TČ-70-2007, kde znalec ve věci trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (poškozená J. L.) dospěl k závěru, že není schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a nebyl schopen své jednání ovládat. Má za to, že výpověď znalce učiněná při hlavním líčení dne 21. dubna 2009 je nedostatečná a z důvodu existujících pochybností týkajících se jeho duševního stavu by měl být vypracován řádný znalecký posudek, na jehož základě bude soud moci učinit správné a legální právní závěry o jeho rozpoznávacích a ovládacích schopnostech v době spáchání trestných činů, a to znalecký posudek revizní pro skutek trestného činu loupeže dne 6. července 2009 (poškozená J. L.) a nový znalecký posudek pro skutek trestného činu loupeže dne 28. srpna 2007 (poškozený M. O.), neboť v této věci nebyla jeho příčetnost zjišťována vůbec, resp. výlučně znaleckým ústavem – Psychiatrickou léčebnou Opava.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozhodnutí soudu II. stupně, tak soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s právním posouzením.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. řádu, ve skutečnosti však namítá toliko neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů ve vztahu k otázce příčetnosti obviněného, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a dále vady procesní nezpůsobilosti procesního charakteru, týkající se údajné nezpůsobilosti Psychiatrické léčebny Opava k podání znaleckého posudku, které však žádnému dovolacímu důvodu podle §265b tr. řádu neodpovídají. Dovolacím důvodem uplatněným podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu se nelze zabývat, protože z dovolání nelze zjistit, v čem je naplnění citovaného dovolacího důvodu spatřováno. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je spatřován toliko ve skutečnosti, že odvolání obviněného bylo zamítnuto. Relevantní uplatnění dovolacího důvodu dle I. tam uvedené alternativy vůbec nepřichází v úvahu, neboť odvolání obviněného odvolacím soudem projednáno bylo a bylo o něm i rozhodnuto. Podle II. alternativy není dovolací důvod taky důvodně uplatněn, neboť v řízení před soudem I. stupně nebyl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Námitky obviněného ve vztahu k předchozímu řízení však žádnému z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. řádu neodpovídají a tento závěr lze tedy vztáhnout i na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu. Zároveň souhlasila, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako dovolací soud zjistil, že dovolání je podle §265a tr. řádu přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu. Protože Nejvyšší soud neshledal důvody odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. řádu, přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání není důvodné.
Obviněný označil jako důvod dovolání i okolnost podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Tvrzený dovolací důvod obviněný ale neopřel o žádné argumenty a z obsahu dovolání nelze zjistit, v čem spatřuje obviněný jeho naplnění, proto tento důvod není dán a tudíž se jím Nejvyšší soud nemohl zabývat.
Podle §265b odst. 1 písm. 1) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. řádu, resp. dle §253 odst. 3 tr. řádu, a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. 1) tr. řádu, která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku ..., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet z skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednaní v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzeni“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze ovšem namítat ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec anebo jen zcela výjimečně a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. řádu). Není tak oprávněn zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Skutkové otázky posuzuje pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti. Dovolání tedy lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky, které směřovaly výlučně proti úplnosti dokazování, způsobu hodnocení důkazů a ve svých důsledcích proti správnosti skutkových zjištění, která učinily soudy obou stupňů. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, eventuálně procesně právních, která nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu.
Protože Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně připustil, že v ústavněprávní rovině se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, poněvadž ani rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04), je se zřetelem k výše uvedeným závěrům Ústavního soudu přirozené (a žádoucí), že učiní předmětem dovolacího přezkumu právě ty dříve vytýkané nedostatky, které ve svých důsledcích znamenaly porušení základních práv a svobod ve smyslu zásadních požadavků spravedlivého procesu.
Ze spisu Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 1 T 136/2008, č. l. 73, se podává, že Okresní ředitelství Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, opatřením ze dne 4. února 2008, č. j. ORPV-2575-7/TČ-2007-70, rozhodlo podle §110 odst. 1 tr. řádu s odkazem na ust. §116 odst. 1 tr. řádu o přivzetí Psychiatrické léčebny Opava k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v předmětné věci. Vůči tomuto opatření – navzdory poučení o této možnosti – nebyly dovolatelem vzneseny dle §105 odst. 3 tr. řádu námitky proti odbornému zaměření znalce (ústavu) nebo proti formulaci otázek. Na č. 1. 70 je založeno opatření Okresního ředitelství Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality ze dne 11. ledna 2008, č. j. ORPV-2575-2/TČ-2007-70, o přivzetí Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v předmětné věci dle §110 odst. 1 tr. řádu s odkazem na ust. §116 odst. 1 tr. řádu. Na č. l. 72 je pak založen přípis doc. MUDr. Svatopluka Loyky, CSc., předsedy komise pro expertizní činnost Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, ze dne 29. ledna 2008, v němž se předmětné přivzetí odmítá z důvodů vytíženosti a v němž je doporučována k takovému přivzetí Psychiatrické léčebna Brno-Černovice, resp. Psychiatrická léčebna Opava.
Z protokolu o hlavním líčení u Okresního soudu v Prostějově, konaného dne 22. července 2008 (č. l. 417 až 427 předmětného spisu), plyne, že výslechem zástupců Psychiatrické léčebny Opava, MUDr. Svatopluka Sedláčka a PhDr. Petra Vavříka, byl proveden důkaz dle §110 odst. 1 tr. řádu. Dovolatel u uvedeného hlavního líčení námitku nezpůsobilosti Psychiatrické léčebny Opava působit jako ústav ve smyslu §110 odst. 1 tr. řádu nevznesl.
Okresní soud rozsudkem ze dne 4. listopadu 2008, č. j. 1 T 136/2008-500, uznal dovolatele vinným z předmětných skutků, přičemž výslovně ohledně hodnocení důkazu posudkem ústavu dle §110 odst. 1 tr. řádu uvedl: „Co se týče trestní odpovědnosti obžalovaného M. L. a jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností, v této věci byl zpracován psychiatrický posudek přibraného znaleckého ústavu ad hoc, a to Psychiatrické léčebny Opava, která jednak vypracovala znalecký posudek ohledně duševního stavu obžalovaného M. L. a jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností, a též se vyslovila ke znaleckému posudku znalce MUDr. Bilíka, který byl v téže věci vypracován jako první. Soudu byl znám též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ve věci 6 Tz 315/2001 ze dne 3. dubna 2002, který řešil otázku zkoumání příčetnosti obžalovaného M. L. v jiné trestní věci a který konstatoval, že v případě osoby obžalovaného M. L. je nutno provádět znalecký posudek znaleckým ústavem, neboť jde o věc mimořádně obtížnou, je třeba hodnotit i předchozí psychiatrické posudky.“
Zrušil-li Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. února 2009, č. j. 8 To 43/2009-529, uvedený rozsudek nalézacího soudu, učinil tak proto, že soud I. stupně u hlavního líčení neprovedl důkaz znalcem výslechem znalce, tj. důkaz, k jehož přezkoumání byl pak proveden důkaz dle §110 odst. 1 tr. řádu. Odvolací soud přitom konstatoval, že v případě přezkumného posudku Psychiatrické léčebny Opava šlo o důkaz dle §110 odst. 1 tr. řádu, navzdory tomu, že v odvolání dovolatel namítl, že Psychiatrická léčebna Opava není uvedena v seznamu ústavů vedeném Ministerstvem spravedlnosti a tvrdí, že ani trestní řád ani zákon č. 36/1967 Sb. neumožňují přibrání ústavu dle §110 odst. 1 tr. řádu ad hoc, a tudíž uvedený důkaz v předmětném řízení je stižen vadou, v důsledku které jej nelze použít (č. l. 514 spisu Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 1 T 136/2008).
U hlavního líčení před Okresním soudem v Prostějově, konaném dne 21. dubna 2009, byl proveden důkaz výslechem znalce MUDr. Bilíka, k němuž zástupce Psychiatrické léčebny Opava MUDr. Sedláček k výzvě soudu uvádí, že se MUDr. Bilík k přezkumnému posudku léčebny „v podstatě přiklonil“ (č. l. 583 až 586). K důkazu výslechem zástupců Psychiatrické léčebny Opava pak dovolatel opakovaně uplatnil námitku, že Psychiatrická léčebna Opava není uvedena v seznamu ústavů vedeném Ministerstvem spravedlnosti a tvrdí, že ani trestní řád ani zákon č. 36/1967 Sb. neumožňují přibrání ústavu dle §110 odst. 1 tr. řádu ad hoc, a tudíž uvedený důkaz v předmětném řízení je stižen vadou, v důsledku které jej nelze použít (č. l. 590 v. v., 591 v. v.).
Okresní soud v Prostějově v rozsudku ze dne 21. dubna 2009, sp. zn. 1 T 136/2008, k uvedené námitce dovolatele konstatoval, že ze spisu vyplývá, že policejní orgány se snažily přibrat jako znalecký ústav Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, která to odmítla z kapacitních důvodů a v případě, že to odmítne i Psychiatrická léčebna Brno-Černovice, doporučila přibrat Psychiatrickou léčebnu Opava. Státní zástupce, jak se dále uvádí v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, odůvodnil postup přibrání Psychiatrické léčebny Opava jako znaleckého ústavu, byť nezapsaného v seznamu Ministerstva spravedlnosti, jako nezbytný postup poté, co předchozí ústavy přibrání odmítly z kapacitních důvodů přetížení. Přibrání odborně fundovaného a kapacitně vybaveného zdravotního ústavu s dlouhou tradicí, jakým je Psychiatrická léčebna Opava, doporučeného Lékařskou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci (čili instituce s odbornou vědeckou kapacitou ve smyslu §21 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb.), nelze tedy dle soudu ničeho vytknout, ale naopak, za účelem rychlého vypracování revizního posudku byl tento postup žádoucí. Poukázal dále na ust. §22 odst. 3 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, které připouští přiměřené použití ustanovení o výkonu znalecké činnosti znalců na ústavy a na ust. §24 téhož zákona, dle něhož lze kvůli nepřiměřeným obtížím či nemožnosti znalce přibrat znalce ad hoc, čili nezapsaného v seznamu znalců.
Krajský soud v Brně se pak v dovoláním napadeném rozhodnutí s argumentací soudu I. stupně ztotožnil, tuto označil za podrobnou a výstižnou, beze zbytku reagující na námitky dovolatele.
Dle ustanovení §116 odst. 1 tr. řádu se k vyšetření duševního stavu obviněného vždy přibere znalec z oboru psychiatrie. K přezkoumání posudku podaného znalcem ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení může na základě §110 odst. 1 tr. řádu policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu přibrat státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost. Dle §21 odst. 3 zákona č. 36/1967 Sb. Ministerstvo spravedlnosti vede seznam ústavů a jiných pracovišť, specializovaných na znaleckou činnost, a vědeckých ústavů, vysokých škol a institucí, způsobilých zvláštního vědeckého posouzení ve zvláště obtížných případech. Ustanovení §24 odst. 1 písm. b) zákona o znalcích a tlumočnících zakotvuje oprávnění státního orgánu ustanovit znalcem osobu, která není zapsána do seznamu a má potřebné odborné předpoklady pro to, aby podala posudek a která s ustanovením vyslovila souhlas, nemůže-li znalec zapsaný do seznamu úkon provést. Dle ust. §22 odst. 3 téhož zákona pro výkon znalecké činnosti ústavů přiměřeně platí ustanovení o výkonu znalecké činnosti znalců zapsaných do seznamu.
Základní otázkou rozhodované věci je posouzení možnosti přiměřené aplikace ustanovení §24 odst. 1 písm. b) zákona o znalcích a tlumočnících dle §22 odst. 3 téhož zákona v případě přivzetí vědeckého ústavu, vysoké školy nebo instituce specializované na znaleckou činnost k přezkoumání posudku podaného znalcem ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, dle §110 odst. 1 tr. řádu.
Explicitní zákonné zakotvení přiměřeného použití ustanovení o výkonu znalecké činnosti znalců zapsaných do seznamu pro výkon znalecké činnosti ústavů je příkladem výslovné zákonné úpravy analogie legis. Podmínkou analogie legis je srovnatelnost uvažovaných právních institutů, jejich účelů, jakož i situací, pro které je uvažována jejich aplikace. Účelem institutu ustanovení znalce ad hoc je dosažení účelů trestního řízení v situacích, kdy znalec zapsaný do seznamu úkon nemůže provést. Předpokladem takového postupu, jenž je pro pojmové vymezení znaleckého posudku předpokladem nutným, jsou odborné předpoklady pro podání posudku a souhlas ustanovené osoby. V případech, kdy ústav zapsaný do seznamu Ministerstva spravedlnosti úkon dle §110 odst. 1 tr. řádu nemůže provést, by vyloučení analogického postupu dle §24 odst. 1 písm. b) zákona o znalcích a tlumočnících znemožnilo přezkoumání posudku podaného znalcem ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, a tím neumožnilo provedení důkazního řízení vedoucího k naplnění účelů trestního řízení. Podmínkou akceptace uvedené procesní analogie je naplnění předpokladů odborné kvalifikace ústavu a jeho souhlasu /§24 odst. 1 písm. b) zákona o znalcích a tlumočnících per analogiím/. Z pohledu ústavněprávního tímto postupem nedochází k žádnému zkrácení práv obviněného, zejména jeho ústavního práva na obhajobu. Přísluší mu dle §105 odst. 3 tr. řádu vůči přivzetí ústavu ad hoc dle §110 odst. 1 ve spojení s §116 odst. 1 tr. řádu právo vznést námitky, a stejně tak mu přísluší ve všech stadiích procesu, jakož i ve všech opravných prostředcích v rámci práva na obhajobu právo využít všech argumentů směřujících vůči důkazům obžaloby.
Vycházeje z rekapitulace rozhodované věci nelze než konstatovat, že v ní byly splněny ve smyslu §22 odst. 3 zákona o znalcích a tlumočnících všechny uvedené podmínky přiměřeného použití §24 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona pro přivzetí ústavu ad hoc dle §110 odst. 1 ve spojení s §116 odst. 1 tr. řádu. Ve věci šlo o výjimečný, zvlášť obtížný případ, vyžadující zvláštní vědecké posouzení (a to i z pohledu rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ve věci 6 Tz 315/2001 ze dne 3. dubna 2002), přivzetí ústavu ad hoc nebylo svévolné, ústav zapsaný do seznamu (Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci) nemohl z důvodu vytíženosti přezkumné posouzení provést, a ústav – Psychiatrická léčebna Opava – splňoval jak podmínku odbornosti (což plyne z doporučení Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, jakož i skutečnosti, že na zpracování revizního posudku participovali zaměstnanci léčebny, jež jako fyzické osoby mají status znalce z daného oboru), tak i souhlasu.
Pro uvedené nalézací, jakož i odvolací soud ve svém zjištění plně dostál požadavkům plynoucím z §125 odst. 1 tr. řádu. Na základě učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů byly v jednání obviněného správně shledány všechny zákonné znaky předmětného trestného činu, kdy popis skutku, jenž je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku, v posuzovaném případě odpovídá znakům rozhodným z hlediska subjektivní a objektivní stránky daného trestného činu, ve věci nedošlo k porušení základních práv a svobod ve smyslu zásadních požadavků spravedlivého procesu, a proto shledal námitky obviněného neopodstatněnými.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání obviněného M. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman