ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.295.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 295/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. března 2010 o dovolání obviněného M. G. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 9 To 543/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 1 T 162/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 22. října 2009, sp. zn. 1 T 162/2009, byl obviněný M. G. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. a §222 odst. 1 tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci – vyhazovacího zavíracího nože s nápisem super knife (U. S. A.).
Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 29. 5. 2009 v 22.30 hodin v K. H., L. ul., v přítomnosti nejméně 15 osob v podnapilém stavu nožem o délce čepele 9 cm 2krát bodl do oblasti hrudníku M. R., čímž mu způsobil jednu bodnořeznou ránu v oblasti II. – III. žebra vpravo s rozsáhlým hematomem v okolí a jednu bodnořeznou ránu v oblasti lopatky vpravo s hematomem, obě hluboko zasahující do podkoží bez poranění důležitých orgánů.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 9 To 543/2009, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. G. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že odvolací soud zamítl jeho odvolání, přestože napadené rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Orgány činné v trestním řízení podle obviněného nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a zjišťovaly pouze důkazy svědčící v jeho neprospěch. Obviněný v průběhu řízení opakovaně vypověděl, že poškozenému žádnou újmu nezpůsobil a nebylo ani prokázáno, že by ji měl v úmyslu způsobit. Naopak sám obviněný byl nejprve napaden, zraněn a okraden, a teprve poté, co policisté nevyhověli jeho žádosti o poskytnutí ochrany, použil na svou obranu nůž, a levou rukou, když pravou měl po předcházejícím útoku zlomenou, mával před sebou, aby tak odradil útočníky před případnými dalšími útoky. Ti na něj přitom házeli kamení a ohrožovali jej tyčemi. O zranění poškozeného se obviněný dověděl až od policistů, když uposlechl jejich výzev a nůž zahodil. Obviněný útokem utrpěl zranění na hlavě, lokti, zlomeninu ruky, poranění bederní páteře a ramene a přišel o tři zuby. Po útoku mu také chybělo v peněžence, kterou v průběhu incidentu zřejmě vytratil, celkem 2 400,- Kč. Výpověď obviněného je potvrzována svědeckou výpovědí samotného poškozeného (ten uvádí, že jej obviněný bodl jednou do prsou, o druhém bodnutí se dověděl až později, ale ani jedno z nich necítil), výpovědí svědkyně V. R. (která potvrzuje, že obviněný incident nezačal a byl dalšími zúčastněnými hrubě napaden) a dále též výpověďmi svědků policistů V. Ch., P. M., F. V., M. H. a L. H. (ti vesměs potvrdili, že obviněný byl cílem útoku zúčastněných a že v jeho rukou nebyla spatřena žádná zbraň nebo útok na poškozeného vůbec nezaznamenali). Obhajoba obviněného není vyvrácena ani videozáznamem z mobilního telefonu pořízeného na místě činu. Na videozáznamu není zaznamenán celý průběh incidentu, a není ani vidět, že by obviněný při pohybu směrem k poškozenému držel v ruce nůž. Obviněným navržené důkazy (znalecký posudek ke zranění poškozeného, výslech lékařů z nemocnice v Kutné Hoře a Kolíně, znalecký posudek ke zranění obviněného, zpráva z nemocnice v Kutné Hoře ke zraněním poškozeného, zpráva z nemocnice Na Bulovce ke zdravotnímu stavu obviněného, zpráva ze vstupní lékařské prohlídky obviněného do vazební věznice v Hradci Králové, provedení rekonstrukce či prověrky na místě činu nebo vyšetřovací pokus za přítomnosti obviněného, poškozeného a svědků F. S., J. S. a V. R., spis Policie ČR Kutná Hora a Městské Policie Kutná Hora k napadení, zranění a okradení obviněného, zpráva Policie ČR Kutná Hora a Městské Policie Kutná Hora k existenci jiného případného incidentu v L. ul. dne 29. května 2009, nebo dopis poškozeného, adresovaný orgánům činným v trestním řízení) orgány činné v trestním řízení neprovedly. Obviněný sám při incidentu utrpěl závažnější poranění než poškozený, k jeho napadení, zranění ani okradení však nebylo orgány činnými v trestním řízení prováděno žádné šetření. Přestože na místě bylo více agresivních jedinců, za výtržnictví je stíhán toliko obviněný. Obviněný tedy má za to, že v posuzované věci nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a rozhodnutí soudů tak spočívá na nesprávném právním a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V závěru obviněný namítl, že nemůže být postihován podle ustanovení zákona, které již není účinné.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě, a to tvrzením, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (soudy neprovedly důkazy, jejichž provedení navrhovala obhajoba a nesprávně hodnotily důkazy provedené). Obviněný svými v dovolání uplatněnými námitkami ve skutečnosti napadá ve věci učiněná skutková zjištění a předkládá vlastní, od zjištění soudů odlišnou, verzi skutkového děje (obviněný se jednání, které je mu kladeno za vinu nedopustil a pokud během posuzovaného incidentu vytáhl nůž, pak se jen bránil útokům ze strany dalších na incidentu zúčastněných osob). Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Pouze pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, přitom vycházely zejména z výpovědi poškozeného M. R., svědeckých výpovědí B. D., N. R., B. Z., S. M., policistů V. Ch., F. V., L. H., a P. M., z videozáznamu pořízeného mobilním telefonem svědkyní H. J., a z celé řady listinných důkazů (z lékařských zpráv ke zraněním poškozeného M. R. ze dne 29. 5. 2009 z Nemocnice Kolín, z protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění poškozeného alkoholem ze dne 29. 5. 2009, z lékařské zprávy z chirurgie Nemocnice Kolín ze dne 30. 5. 2009, z lékařské zprávy z chirurgické ambulance nemocnice v Kutné Hoře, z dokladů o provedené dechové zkoušce na přítomnost alkoholu u obviněného ze dne 29. 5. 2009, z protokolu o ohledání místa činu a z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví genetika). Na základě těchto skutkových zjištění pak oba soudy dospěly k závěru, že obviněný svým jednáním, kdy v podnapilém stavu, během incidentu, jehož se zúčastnilo přibližně patnáct dalších osob, aniž by byl v danou chvíli kýmkoliv ohrožován, napadl poškozeného M. R. tak, že jej nožem o délce čepele 9 cm dvakrát bodl do oblasti hrudníku a způsobil mu tak jednu bodnořeznou ránu v oblasti druhého až třetího žebra s rozsáhlým hematomem v okolí a jednu bodnořeznou ránu v okolí lopatky vpravo s hematomem, obě hluboko zasahující do podkoží, bez poranění důležitých orgánů, po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. a §222 odst. 1 tr. zák. (srov. str. 14 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Pokud soudy některé obviněným navrhované důkazy neprovedly, pak tento svůj postup řádně odůvodnily (srov. str. 13 - 14 rozsudku soudu prvního stupně, str. 3 - 4 usnesení odvolacího soudu). Je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
V posuzované věci se tedy nejedná (obviněný to v dovolání ostatně ani výslovně nenamítá) ani o případ, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy.
Pokud obviněný v dovolání také namítl, že nemůže být postihován podle ustanovení zákona, které již není účinné, tuto svou námitku již dále nijak nekonkretizoval a tím Nejvyššímu soudu znemožnil, aby napadené rozhodnutí v tomto směru přezkoumal. Jen na okraj lze poznamenat, že trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pozbyl účinnosti až dnem 1. 1. 2010.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík