ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.387.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 387/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2010 o dovolání obviněného L. D. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. prosince 2009, sp. zn. 5 To 506/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 8 T 204/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 15. října 2009, sp. zn. 8 T 204/009, byl obviněný L. D. uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem nadržování podle §166 odst. 1 tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že v přesně nezjištěnou dobu od 27. 5. 2009 do 4. 6. 2009, s největší pravděpodobností však dne 1. 6. 2009 v K., okres K., vycházeje z poznatku, který získal z médií, jakož i z vyprávění jiných osob, o tom, že se jeho známý M. N. dne 26. 5. 2009 v H. na příslušnících Policie ČR násilně zmocnil dvou pistolí se zásobníky a náboji a následně uprchl na území Slovenské republiky, kde potřebuje zejména finanční pomoc, v prostorách herny situované v objektu H., aniž by byl držitelem příslušného zbrojního průkazu, veden záměrem získat finanční prostředky pro potřebu M. N., aby se tak dále mohl úspěšně vyhýbat trestnímu stíhání pro jeho trestnou činnost spáchanou na příslušnících Policie ČR, převzal za účelem jejich nelegálního prodeje dvě střelbyschopné samonabíjecí pistole tuzemské výroby zn. CZ model 75D Compact ráže 9x19, výrobních čísel N7111 a K3876 včetně čtyř příslušných dvouřadých schránkových zásobníků, každý naplněný 14-ti kusy nábojů tuzemské výroby značky Sellier & Bellot ráže 9x19, o nichž věděl, že pocházejí právě z trestné činnosti M. N., jež se dopustil na příslušnících Policie ČR, a které podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu v platném znění spadají do kategorie B, jejichž držení je možné jen na základě zbrojního průkazu a zvláštního postavení Policie ČR, přičemž uvedené pistole, zásobníky a náboje schraňoval v místě svého bydliště v K. – F, M. nám. a jinde a činil kroky k jejich prodeji za částku minimálně 45.000,- Kč, přičemž po dojednání podmínek prodeje zbraní včetně zásobníků s náboji s dosud neznámou osobou, k němuž mělo dojít v O. na parkovišti nákupního centra O., byl dne 4. 6. 2009 kolem 16:15 hodin u čerpací stanice Karl-Oil v P.-K., okres O., při převozu zbraní včetně zásobníků a nábojů osobním automobilem tov. zn. Renault Thalia, na místo prodeje, zastaven a podroben kontrole pracovníky Celní správy ČR, při níž došlo k nálezu a zajištění předmětných zbraní a zásobníků s náboji.
K odvolání státního zástupce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. prosince 2009, sp. zn. 5 To 506/2009, podle 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Karviné ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému L. D. uložil za výše popsanou trestnou činnost trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že stěžejním důkazem, o nějž oba soudy opřely svá rozhodnutí o jeho vině posuzovanými trestnými činy, byla pachová stopa, zajištěná v motorovém vozidle, v němž byl obviněný zadržen. Tato stopa však nebyla zajištěna procesním a zákonným způsobem (pachová stopa byla znehodnocena, když byla překryta jinou pachovou stopou) a v souladu s judikaturou Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 757/00) se tak nemohla stát důkazem v trestním řízení proti obviněnému. Pokud soudy v řízení vycházely z takovéhoto důkazu a z na něj navazujícího odborného vyjádření z oboru kriminalistické expertízy (které již vady pachové stopy nemohlo zhojit), potom postupovaly v rozporu s ustanoveními Evropské úmluvy o ochraně lidských práv o právu na spravedlivý proces. Další ve věci provedený důkaz, a to výpověď obviněného v přípravném řízení je pak rovněž nepoužitelný, a to s ohledem na skutečnost, že vypovídal pod vlivem svého onemocnění – diabetu druhého typu, a nebyl tak schopen uvědomit si průběh svého výslechu a náležitě reagovat na kladené otázky. Výpověď obviněného tak za těchto okolností rovněž nemohla být v řízení použita jako důkaz. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné, zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k novému projednání a rozhodnutí, a to v jiném složení senátu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že podle jeho názoru dovolání je sice podáno s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitky obviněného však ve skutečnosti směřují výlučně proti hodnocení provedených důkazů, tedy proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním a proti údajným vadám procesního charakteru, které ale důvodem dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. být nemohou. Státní zástupce proto v rámci svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Předně je třeba uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecně dán pouze v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí mimo jiné i případy nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny – srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/00, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/00 a další), což je právě vada, kterou podle dovolatele trpí důkazní řízení v posuzované trestní věci. Podle názoru Nejvyššího soudu se však v projednávané věci o takový případ nejedná.
Nalézací soud se v posuzovaném případě v průběhu dokazování zaměřil na všechny skutečnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného, a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud přitom neshledal, že by nižší soudy v posuzované věci založily svá rozhodnutí na procesně nepřípustných důkazech. Pokud jde o důkaz pachovou zkouškou, jehož vadnost a nepřezkoumatelnost dovolatel namítal, z obsahu spisu je zřejmé, že orgány činné v trestním řízení v posuzovaném případě odebraly pachovou stopu v rámci prováděného ohledání místa činu a odběr vzorku pro porovnání byl obviněnému odebrán v souladu s §114 tr. ř. Náležitá pozornost přitom byla věnována také zaznamenávání okolností, za jakých došlo k odběru otisků pachových stop; to odráží ve spise založený protokol o odběru otisků pachových stop (na č. l. 19), protokol o odběru srovnávacích pachových konzerv (na č. l. 18), jakož i odborné vyjádření z oblasti kriminalisticko - technické (na č. l. 90-94), jehož součástí je protokol o provedení pachové identifikace a popis pachového porovnání, přičemž všechny pořízené protokoly v podstatných rysech odpovídají zákonným požadavkům §55 odst. 1 tr. ř. Z obsahu spisu není patrné žádné pochybení orgánů činných v trestním řízení, které by mělo za následek nezákonnost a tedy i nepoužitelnost tohoto důkazu. Zajištěná a pozitivně vyhodnocená pachová stopa navíc v posuzovaném případě nebyla jediným důkazem svědčícím o vině obviněného posuzovanou trestnou činností.
Dalšími důkazy, z nichž soudy ve svých skutkových zjištěních vycházely, byly např. svědecké výpovědi Z. J., A. A. a J. B. a celá řada listinných důkazů (např. protokol o ohledání místa činu ze dne 4. 6. 2009 a pořízená fotodokumentace, protokol o vydání věci ze dne 5. 6. 2009, sdělení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje, Odboru pro zbraně a bezpečnostní materiál pro Moravskoslezský kraj, Oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Karviná, odborné vyjádření Policie ČR, Krajské ředitelství policie Severomoravského kraje, z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistické a balistické expertizy). V neposlední řadě soudy vycházely také z výpovědí samotného obviněného, které učinil v přípravném řízení (po sdělení obvinění) dne 5. a 6. června 2009. Pokud dovolatel v této souvislosti namítl, že tyto jeho výpovědi nejsou použitelné, neboť v rozhodné době nebyl v důsledku svého onemocnění (diabetu) výpovědi schopen, pak je třeba říci, že těmito námitkami se v řízení zabýval již odvolací soud a Nejvyšší soud se s jeho závěry o jejich neopodstatněnosti a účelovosti plně ztotožňuje. Je totiž zřejmé, že obviněný na svoji údajnou zdravotní indispozici při těchto výsleších poukázal až v řízení před soudem, a to přesto, že byl na svůj zdravotní stav před započetím výslechu dne 5. června 2009 dotazován a k věci vypovídal na vlastní žádost za přítomnosti svého obhájce také dne 31. srpna 2009, kde se sice ke své původní výpovědi vyjádřil tak, že údaje v ní obsažené nejsou pravdivé, jako důvod poskytnutí nepravdivých informací však uvedl svou snahu ochránit před trestního postihem bývalého švagra, nikoli svou tehdejší zdravotní indispozici.
Z obsahu spisu je zřejmé, že soudy posuzované své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Postupovaly přitom v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a náležitě se vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík