ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.450.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 450/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2010 o dovolání obviněného J. R. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2009, sp. zn. 7 To 406/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 16/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. srpna 2009, sp. zn. 4 T 16/2009, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. /skutky pod bodem I. výroku o vině/, trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 alinea 2 tr. zák. a pokusem trestného činu poškozování cizích práv podle §8 odst. 1 tr. zák. a §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. /skutek pod bodem II. výroku o vině/, trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. /skutek pod bodem III. výroku o vině/, trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. /skutek pod bodem IV. výroku o vině/, trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. /skutek pod bodem V. výroku o vině/, trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. /skutky pod bodem VI. výroku o vině/ a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. /skutek pod bodem VII. výroku o vině/, jichž se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Za jednání pod body I. a VII. výroku o vině pak byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, současně soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 6. září 2006, sp. zn. 7 T 57/2006, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu; za jednání pod body II. a III. výroku o vině byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou, současně soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. dubna 2007, sp. zn. 2 T 167/2005, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu; a konečně u jednání pod body IV. , V. a VI. výroku soud upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 3 T 8/2008, a Okresního soudu v Benešově ze dne 8. prosince 2008, sp. zn. 1 T 169/2008. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2, 3 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.
K odvolání obviněného Městský soud v Praze napadeným rozsudkem ze dne 13. listopadu 2009, sp. zn. 7 To 406/2009, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, a to ve výroku o uložených trestech a znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil za jednání pod bodem VII. výroku o vině souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou, současně soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. dubna 2007, sp. zn. 2 T 167/2005, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. května 2007, sp. zn. 11 To 190/2007, výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 5. února 2009, sp. zn. 3 T 151/2007, a výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. srpna 2009, sp. zn. 1 T 14/2009, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, za jednání pod body I. , II. a III. výroku o vině mu uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou, když současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 3 T 8/2008, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a u jednání pod body IV. , V. a VI., soud vzhledem k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 8. prosince 2008, sp. zn. 1 T 169/2008, upustil od uložení souhrnného trestu. Odvolání poškozené O. B. soud podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. R. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy v jeho věci rozhodovaly na podkladě neúplně provedeného dokazování, nesprávně hodnotily výsledky provedených důkazů a trest, který mu odvolací soud uložil, je nepřiměřený. Dovolatel dále ke všem bodům výroku o vině podrobně rozvádí námitky k učiněným skutkovým zjištěním soudů a předkládá svou vlastní verzi skutkových dějů. Převážně tak namítá, že nebylo prokázáno, že by v rozsudku specifikované částky (skutek pod body I. č. 2 a VI. č. 1 výroku o vině) převzal, a pokud se tak stalo, pak tyto prostředky vždy řádně použil k určeným účelům (skutek pod body I. č. 1 a V. výroku o vině). Pokud si od poškozených půjčil nějaké finanční prostředky (skutek pod bodem II. výroku o vině), tyto měl vždy v úmyslu řádně vrátit (jako učinil již několikrát před tím) a o existenci nepoctivého úmyslu (úmyslu půjčené peníze nevrátit) na jeho straně neexistují žádné důkazy, stejně tak jako v těch případech, kdy se zavázal provést pro poškozené určité konkrétní práce (skutek pod body I. č. 2, VI. č. 2 a VII. výroku o vině), a rovněž nebylo nijak prokázáno, že by poškozenému V. V. předal směnku na částku 120 000,- Kč nebo, že by odcizil věci z domu poškozené O. B., popř. že by s těmito nějak disponoval (skutek pod bodem IV. výroku o vině). Jeho obhajoba je podporována řadou ve věci provedených důkazů (výpovědí svědků, poškozených i objektivními zjištěními), které naznačují i jiný možný průběh skutkového děje, než ke kterému dospěly oba soudy v napadených rozsudcích. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, a aby sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby, nebo aby věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, s tím, že v posuzované věci je vzhledem k provedenému dokazování namístě obviněného zprostit obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolatel v dovolání uplatněnými námitkami obsahově nenaplnil deklarovaný, ale ani jiný zákonný dovolací důvod podle §265b tr. ř., a jeho námitky proto nelze v dovolacím řízení přezkoumávat. Případný zásah do skutkových zjištění soudů lze v dovolacím řízení připustit pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi ve věci učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, to ale není posuzovaný případ obviněného (provedené důkazy soudy hodnotily logicky a přesvědčivě a dostatečně se vypořádaly se všemi aspekty obhajoby obviněného) a ten takový rozpor ani nenamítá. Obsahově naplnit uplatněný dovolací důvod přitom nemůže ani námitka ve vztahu k jednání pod bodem VI. č. 2 výroku o vině, a to že z rozsudku není patrno, koho měl obviněný svým jednáním uvést v omyl. I tady se jedná pouze o námitku skutkovou, když ze skutkových zjištění je zřejmé, že s obviněným od počátku jednal poškozený J. V. a zástupkyně jmenovaného E. B. byla pověřena toliko vyplacením záloh obviněnému. Pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. nadto není okolnost, zda pachatel jednal s poškozeným přímo nebo pouze zprostředkovaně přes třetí osobu, rozhodující. Státní zástupkyně v rámci svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku neúplného a nesprávně provedeného dokazování (soudy provedené důkazy nesprávně hodnotily – např. výpověď obviněného, výpověď svědka F. A. D., svědka – prodávajícího vozidla značky IVECO, které obviněný kupoval pro společnost První Bělohorská s. r. o., svědka V. V., svědkyně I. K., svědkyně O. B. apod.). Obviněný v dovolání uplatněnými námitkami ve skutečnosti napadá ve věci učiněná skutková zjištění a předkládá vlastní, od zjištění soudů odlišnou, verzi skutkového děje (obviněný se jednání, které je mu kladeno za vinu vůbec nedopustil). Rovněž námitky ve vztahu k absenci nekalého (podvodného) úmyslu v případě jednání pod body II. a VI. a úmyslu se na úkor jiného obohatit v případě jednání pod bodem VII. jsou ve skutečnosti toliko skutkového charakteru, a dovolatel jejich prostřednictvím napadá řádnost provedeného dokazování. Dovolatel i zde pouze předkládá vlastní, od zjištění obou soudů odlišnou verzi skutkového děje. Na tomto místě je navíc třeba podotknout, že v případě jednání pod bodem II. výroku o vině soud podvodný nebo jiný obdobný úmysl (tedy v tomto případě úmysl nevrátit půjčené finanční prostředky a tak se na úkor jiného obohatit, který zde existoval již v době vzniku předmětného závazkového vztahu) obviněného ani nezjišťoval, když jednání nebylo posuzováno jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., ale jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 alinea 2 tr. zák. a pokus trestného činu poškozování cizích práv podle §8 odst. 1 tr. zák. a §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., u kterých takovýto úmysl není zákonným znakem skutkových podstat. Ve shodě s vyjádřením státní zástupkyně je také třeba uvést, že ani námitka ohledně údajné nejistoty napadeného rozsudku o osobě uvedené jednáním obviněného v omyl (skutek pod bodem VI. č. 2 výroku o vině), nenaplňuje dovolatelem uplatněný dovolací důvod, ale ani jiný ze zákonných dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. a nejedná se ani o námitkou případnou. Ze skutkových zjištění soudů totiž v tomto směru vyplynulo, že smlouva o provedení vyklízecích prací byla sjednána s poškozeným J. V., a ten byl tedy osobou, kterou obviněný svým jednáním uvedl v omyl o tom, že za uhrazené peníze provedené slíbené práce, toto ale neučinil, a tím se obohatil a poškozenému tak způsobil škodu ve výši 25 000,- Kč. Pokud poškozeného J. V. při některých úkonech zastupovala E. B., pak nejednala vlastním jménem, ale vždy jménem zastoupeného. Jednáním tedy nezavazovala sebe, ale vždy jen poškozeného J. V. O osobě uvedené jednáním obviněného v omyl tedy od počátku nebylo žádných pochyb a pokud dovolatel namítá, že tato nebyla najisto zjištěna, pak tato jeho námitka je rovněž skutkového charakteru.
Oproti tvrzení dovolatele o průběhu skutkového děje oba soudy dospěly ke shodnému skutkovému závěru, že si totiž obviněný jednak úmyslně přisvojoval finanční částky (jednou i věc, kterou za převzaté peníze obstaral – skutek pod bodem V. výroku o vině), které od poškozených převzal za účelem obstarání jejich konkrétních záležitostí (nákupu pozemků – skutek pod bodem I. č. 1 výroku o vině, zakoupení a dovezení vozidla značky Škoda Octavia – skutek pod bodem I. č. 2 a skutek pod bodem III. výroku o vině, opravy vozidla – skutek pod bodem VII. výroku o vině), dále s podobnými záminkami z poškozených finanční částky vylákával (skutek pod bodem VI. výroku o vině), na majetek poškozené O. B. pak zaútočil tak, že jednak poškodil interiéry jejího domu, a jednak z něj odcizil větší část jeho vybavení (skutek pod bodem IV. výroku o vině) a konečně se pokusil zajistit svůj vlastní finanční závazek vůči V. V. tím, že mu předložil padělanou směnku, kterou sepsal tak, jakoby ji vystavila poškozená D. D. (skutek pod bodem II. výroku o vině). Tyto skutkové závěry soudy opřely o dostatečný okruh provedených důkazů a zhodnocení těchto důkazů pak nelze vytknout ani žádnou zásadnější nelogičnost, rozpornost či nepřesvědčivost. Jak již výše bylo konstatováno, samotnému právnímu posouzení skutku dovolatel ničeho nevytýká, přičemž dovolací soud je ve své přezkumné činnosti vázán rozsahem a důvody uvedenými v dovolání.
Pokud jde o námitky dovolatele ve vztahu k přiměřenosti (adekvátnosti) uloženého trestu, Nejvyšší soud připomíná, že již v rozhodnutí publikovaném pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. vyložil, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je pak možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal sebemenšího důvodu se od tohoto obecně uznávaného právního názoru odchýlit. Přitom ze shora uvedené citace judikátu Nejvyššího soudu je třeba zdůraznit, že nesprávnost v druhu či výměře uloženého trestu, ani případné nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v ustanovení §23 až §31 tr. zák., které má za následek uložení nepřiměřeně přísného trestu, nezakládá nejen dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod taxativně vymezený v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Pokud tedy obviněný v dovolání soudům (bez jakékoliv bližší specifikace) vytýkal, že mu byl uložen trest neadekvátní, tedy jinými slovy nesprávný druh trestu nebo trest nepřiměřený, a v tomto spatřoval nesprávné hmotně právní posouzení věci, tak jeho námitky nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. a Nejvyšší soud proto není oprávněn se jimi věcně zabývat.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík