ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.571.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 571/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2010 dovolání podané obviněným PaedDr. J. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 12 To 405/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 16/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného PaedDr. J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 9. 2009 , sp. zn. 10 T 16/2008, byl PaedDr. J. P. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že jako že jako ředitel (od 1. 12. 1996), místopředseda představenstva (od 1. 11. 2001 do 28. 2. 2002) a předseda představenstva (od 28. 2. 2002) obchodní společnosti J. Porkert, a. s. slévárna a strojírna Skuhrov n. Bělou, se sídlem ve Skuhrově nad Bělou 55, okres Rychnov nad Kněžnou (od 20. 4. 2007 sídlo Holice, Komenského 220, okres Pardubice), IČ 47452854, která jako zaměstnavatel prováděla zákonné srážky daně a pojistného ze mzdy svých zaměstnanců a současně disponovala prostředky v potřebném rozsahu, aby mohla splnit svoji povinnost plátce, v rozporu se zákonem jménem uvedené společnosti vědomě nezajistil odvod a neodvedl:
1. Finančnímu úřadu v Rychnově nad Kněžnou, Jiráskova 1497, Rychnov nad Kněžnou, z mezd sraženou daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků v celkové výši nejméně 1.288.331,- Kč za období let 2005 a 2006,
2. Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, územní pracoviště v Rychnově nad Kněžnou, Palackého 698, Rychnov nad Kněžnou pojistné na veřejné zdravotní pojištění za zaměstnance (4,5 %) v celkové výši nejméně 826.305,- Kč, z toho 376.241,- Kč za období měsíců květen 2005 až únor 2006 včetně a 450.064,- Kč za období měsíců březen 2006 až červenec 2006 a za měsíc říjen 2006,
3. Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, pobočka Hradec Králové, Malé náměstí 11, Hradec Králové, pojistné na veřejné zdravotní pojištění za zaměstnance (4,5 %) v celkové výši nejméně 97.151,- Kč za období měsíců duben 2002, červenec 2002, srpen 2002, březen 2003 až červen 2003, prosinec 2003, červen 2004, srpen 2004, prosinec 2004, leden 2005 až květen 2005, srpen 2005 až červenec 2006, září 2006 a listopad 2006,
4. Zaměstnanecké pojišťovně Škoda, Husova 212, Mladá Boleslav, pojistné na veřejné zdravotní pojištění za zaměstnance (4,5 %) v celkové výši nejméně 651.125,- Kč za období měsíců duben 2002, červenec 2002, srpen 2002, leden 2004, květen 2004, červen 2004, srpen 2004, prosinec 2004, leden 2005 až květen 2005, srpen 2005 až září 2006 a listopad 2006,
5. České národní zdravotní pojišťovně, Ječná 39, Praha 2, pojistné na veřejné zdravotní pojištění za zaměstnance (4,5 %) v celkové výši 6.044,- Kč za období měsíců leden 2005 až prosinec 2005 včetně (vyjma měsíců červen 2005 a červenec 2005 za které bylo pojistné za zaměstnance odvedeno),
6. Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, Wonkova 15225, Hradec Králové, pojistné na veřejné zdravotní pojištění za zaměstnance (4,5 %) v celkové výši 84.932,- Kč za období měsíců prosinec 2004 až červenec 2006 včetně (vyjma měsíců červen 2005 a červenec 2005 za které bylo pojistné za zaměstnance odvedeno),
7. Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, pobočka Hradec Králové, Herbenova 40, Hradec Králové, pojistné na veřejné zdravotní pojištění za zaměstnance (4,5 %) v celkové výši 22.422,- Kč za období měsíců prosinec 2004 až červen 2006 včetně (vyjma měsíců červen 2005 a červenec 2005, za které bylo pojistné za zaměstnance odvedeno),
a zadržené prostředky použil při podnikaní společnosti J. Porkert, a. s. slévárna a strojírna Skuhrov n. Bělou.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové , jako soud odvolací, usnesením ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 12 To 405/2009 , podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný , prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jarmily Cindrové dovolání , kterým napadl ve všech výrocích rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. 10 T 16/2008, potvrzený usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 12 To 405/2009. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, případně na jiném nesprávném právním posouzení, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že soudy zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu, který je mu kladen za vinu, a jeho zavinění nebylo prokázáno. Nelze podle něj souhlasit s názorem soudu, že něco jiného jsou peníze „exekuované“ a něco jiného peníze dobrovolně složené. Společnost J. Porkert, a. s., slévárna a strojírna Skuhrov n. Bělou (dále jen „společnost“) měla veškeré účty zablokované a finanční prostředky na nich byly „exekuovány“ na úhradu závazků, pak nebylo možné, aby společnost platila dobrovolně, ať byla vůle obviněného jakákoli. Společnost měla dostatek zbytného majetku, aby hradila postupně své závazky, ale úkony věřitelů zabránily obviněnému plnit povinnosti zaměstnavatele a odvést zákonné platby. Na veškerém nemovitém majetku byla zřízena soudcovská zástavní práva nebo zástavy zřízené správcem daně. Věřitelé nesouhlasili s prodejem nemovitostí, ačkoli by celá kupní cena byla poukázána na úhradu závazků. Finanční úřad v Rychnově nad Kněžnou převzal pohledávku za společností Thüringer Pianoforte GmBH, ale nezačal ji ani vymáhat a nyní je již promlčená. Tím finanční úřad společnost poškodil. Obviněný se snažil učinit taková opatření, aby udržel podnik a zajistil práci pro zaměstnance a současně i maximální výnos pro stát a ostatní věřitele, zkrátka aby splatil dluhy ze svého kapitálu. Naopak stát to byl, kdo tomu bránil.
Obviněný dále napadl znalecký posudek Ing. Jaromíra Půlpána. I když znalci byly předloženy dohody o úhradě závazků ve splátkách, znalec se o dohodách v posudku nezmiňuje. Chybně uvádí, že obviněný hradil závazky před splatností. Není pravdou, že společnost použila finanční prostředky přednostně na úhradu závazků z obchodního styku. Obviněný uzavírá, že znalec zpracoval posudek velmi účelově. Obviněný dále připomněl, že Okresní správa sociálního zabezpečení v Rychnově nad Kněžnou odmítla uzavřít dohodu o narovnání, se kterou jinak souhlasili všichni věřitelé. Auditor a daňový poradce každý rok vypracovávali zprávu o stavu společnosti, ale nikdy neupozornili na to, že hrozí předlužení a že se společnost dopouští trestného jednání. Obviněný se nemohl dopustit trestného činu, protože věřitelé, zejména Finanční úřad v Rychnově nad Kněžnou a Okresní práva sociálního zabezpečení v Rychnově nad Kněžnou způsobili, že finanční prostředky, které společnost měla, nemohla použít k úhradě zákonných plateb.
Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. 10 T 16/2008, potvrzený usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 12 To 405/2009, a aby obviněného zprostil obžaloby.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten shrnul průběh předchozího řízení a obsah obviněným podaného dovolání a uvedl, že námitky, podle kterých zjištěný skutkový stav nevykazuje znaky souzeného trestného činu a podle kterých nebyla naplněna zejména jeho subjektivní stránka, lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit, byť dovolatel používá nevhodné formulace, podle které mu zavinění „nebylo prokázáno“. Jinak se však naprostá většina použité argumentace netýká podstaty věci. Podle skutkové věty dovolatel neodváděl povinné platby v letech 2005 až 2006, některým menším zdravotním pojišťovnám „s přestávkami“ od roku 2004, popř. již od roku 2002. Současně je konstatováno, že společnost disponovala prostředky v potřebném rozsahu ke splnění svých zákonných povinností.
Ačkoli je argumentace obviněného velmi rozsáhlá a opakuje se, netýká se podle státního zástupce prakticky vůbec zákonných znaků trestného činu podle §147 tr. zák. v době, kdy platby nebyly odváděny, snad kromě deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídajících námitek ohledně výše dlužných částek a skutkové polemiky se závěry znaleckého posudku. Skutek v popsané podobě podle státního zástupce vykazuje všechny znaky souzeného trestného činu. Pokud se týká subjektivní stránky, pro závěr o jejím naplnění nestačí zjištění, že pachatel povinné platby neodvedl v době, kdy je odvést měl, a prostředky použil na jiný účel. Podle §4 písm. b) tr. zák. však postačí závěr, že pachatel věděl, že v důsledku svého jednání záležejícího v neodvedení sražené částky ze mzdy zaměstnanců v termínu, ve kterém k němu mělo dojít, a jejího použití na jiné účely, může způsobit, že tato částka nebude odvedena vůbec, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn. Subjektivní stránka nebude naplněna v případě, že pachatel může reálně předpokládat, že se v dohledné době jeho hospodářská situace zlepší a že platby odvede dodatečně. U jednání trvajících delší dobu pak bude naplnění subjektivní stránky zpravidla zřejmé právě z délky doby neplnění zákonných povinností stržené částky odvádět. Dovolatel však stržené částky neodváděl po dobu dvou a více let, navíc v situaci, kdy společnost zřejmě neplnila ani jiné závazky vůči státu. Nemohl tedy reálně předpokládat, že se v dohledné době jeho ekonomické poměry dostatečně zlepší. Ačkoliv dovolatel neuvádí konkrétní časové údaje, zjevně popisuje situaci vyvíjející se od roku 2006, kdy postupně docházelo ke „krachu“ podniku. Jeho námitky se fakticky netýkají existence zákonných znaků souzeného trestného činu, ale nanejvýš tvrzení, že mu postupem věřitelů důsledně uplatňujících svoje práva v exekučním řízení bylo znemožněno dosáhnout uplatnění §147a tr. zák. o účinné lítosti. Žádné kvalifikované námitky týkající se zániku trestnosti činu v důsledku účinné lítosti však dovolatel neuplatňuje a trvá na tom, že se souzeného trestného činu vůbec nedopustil. Předpokladem uplatnění tohoto institutu je navíc to, že obviněný dodatečně v celém rozsahu splnil svoji povinnost odvést sražené částky. O aplikaci tohoto institutu nelze uvažovat v situaci, kdy pachatel teoreticky za cenu neuhrazení jiných svých závazků mohl uhradit dlužné platby, které jsou předmětem trestního stíhání, v důsledku dlouhodobě neúspěšné podnikatelské činnosti se však dostal do situace, kdy už nemůže se svým majetkem volně disponovat.
Závěrem svého vyjádření navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněným podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. V otázce přípustnosti dovolání měl Nejvyšší soud pochybnost, neboť obviněný doslova vyjádřil, že napadá rozsudek soudu prvního stupně potvrzený usnesením odvolacího soudu. Dovolání pouze proti rozsudku soudu prvního stupně by přitom nebylo možno považovat ze přípustné a muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Formulace použitá v dovolání se jeví být z tohoto hlediska poněkud nejasná, s ohledem na to, že však obviněný odkázal také na usnesení odvolacího soudu, neuplatnil Nejvyšší soud striktně formalistický výklad a považuje dovolání za přípustné.
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Uplatněnému dovolacímu důvodu tak zjevně neodpovídají námitky obviněného směřované proti znaleckému posudku Ing. Půlpána. V podstatě i další námitky obviněného lze shrnout pod jeho tvrzení v úvodu dovolání, a sice že mu nebylo prokázáno zavinění. Obviněný totiž různými způsoby dokládá, že to byli věřitelé, kteří mu zabránili v odvedení povinných zákonných plateb např. tím, že neumožnili prodej nemovitostí společnosti či nepřistoupili na narovnání. Subjektivní stránka je stejně jako další znaky skutkové podstaty předmětem dokazování a obviněný poukazuje na některá soudy učiněná skutková zjištění, která by měla podle jeho mínění naplnění subjektivní stránky zpochybnit. Jeho námitky tak směřují do hodnocení důkazů soudem prvního stupně a nad rámec dovolacího řízení lze dát za pravdu státnímu zástupci v tom, že obviněný skutečně poukazuje na události, které nastaly až po té, kdy svým jednáním naplnil všechny znaky trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. Nalézací soud také logicky a přesvědčivě vysvětlil v odůvodnění svého rozhodnutí, jak dospěl k popsaným skutkovým závěrům dotýkajícím se subjektivní stránky i dalších znaků tohoto trestného činu.
Za námitku odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu lze označit tvrzení obviněného ohledně motivace jeho jednání. Motiv však není znakem přisouzené skutkové podstaty §147 odst. 1 tr. zák. Veškerá tvrzení obviněného ohledně snahy udržet rodinný podnik a zaměstnanost v regionu soud prvního stupně zohlednil při ukládání trestu.
Za odpovídající námitku je zřejmě také možno pokládat tvrzení obviněného, že auditor a daňový poradce každý rok vypracovávali zprávu o stavu společnosti, ale nikdy neupozornili na to, že hrozí předlužení a že se společnost dopouští trestného jednání. Co se týká předlužení společnosti, to rovněž není znakem skutkové podstaty. Naopak, předpokladem naplnění subjektivní stránky je fakt, že obviněný zaměstnancům příslušné zákonné platby ze mzdy srazil, ale peníze použil na jiný účel, obvykle k úhradě jiných závazků, tedy že tyto peníze reálně společnost měla. V případě obviněného podle skutkových zjištění tomu tak bylo. Co se týká druhé části námitky, je třeba nejprve upřesnit, že trestného jednání se nedopustila společnost, ale obviněný jako fyzická osoba. Dále pak není zřejmé, zda obviněný chtěl naznačit, že nevěděl o tom, že platby nebyly odvedeny (to by zcela odporovalo skutkovým zjištěním a jako taková by námitka neodpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu) nebo zda chce říci, že nevěděl o trestnosti tohoto jednání. Ve druhém případě by se jednalo o tzv. negativní omyl právní o tom, že se jedná o trestný čin podle trestního zákona, který se řídí zásadou ignorantia legis non excusat (neznalost zákona neomlouvá). Konečně by také obviněný mohl mít namysli, že nevěděl o své zákonné povinnosti platby odvádět. Taková situace by představovala tzv. právní omyl o normativním znaku skutkové podstaty, jež se posuzuje stejně jako omyl skutkový. V případě obviněného při jeho postavení ve společnosti je však taková situace vyloučena, navíc jak sám uvádí, s věřiteli jednal a tedy mu tato povinnost byla zřejmá.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného PaedDr. J. P. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch