ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.695.2010.2
11 Tdo 695/2010-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2010 dovolání podané obviněným J. Z. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 4 To 40/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 122/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 4 To 40/2010.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 19 T 122/2009, byl J. Z. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a za tento trestný čin a za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 2 T 154/2008, ze dne 22. 1. 2009, který nabyl právní moci dne 18. 2. 2009, byl podle §248 odst. 2 a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z jmenovaného rozsudku jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že v prosinci 2008 ve V. H.-T., okres O., a jinde, se záměrem se obohatit prostřednictvím internetové aukce AUKRO pod uživatelským jménem ch…, nabízel k prodeji různé mobilní telefony, aniž hodlal tyto kupujícím dodat a vylákal tak
1. dne 5. 12. 2008 pod záminkou, že mu vzápětí dodá telefon zn. Nokia N6280, ke škodě J. S. částku 1.572,- Kč, kterou mu jmenovaný poukázal na účet č. 432784400297/0100,
2. dne 5. 12. 2008 pod záminkou, že jí vzápětí dodá telefon zn. Nokia N958GB, ke škodě K. Ch. částku 6.500,- Kč, kterou mu jmenovaná vložila na účet č. …,
3. dne 6. 12. 2008 pod záminkou, že mu vzápětí dodá telefon zn. Nokia N958GB, ke škodě J. S. částku 7.050,- Kč, kterou mu jmenovaný poukázal na účet č. …,
4. dne 8. 12. 2008 pod záminkou, že mu vzápětí dodá telefon zn. Samsung i900, ke škodě M. J. částku 8.000,- Kč, kterou mu jmenovaný poukázal na účet č. …,
5. v prosinci 2008 pod záminkou, že jí vzápětí dodá telefon zn. Nokia N81, ke škodě M. Š. částku 6.399,- Kč, kterou mu jmenovaná poukázala na účet č. …, a která byla připsána na tento účet dne 10. 12. 2008,
6. dne 15. 12. 2008 pod záminkou, že mu vzápětí dodá telefon zn. Samsung SGH-i900GB, ke škodě J. V. částku 8.000,- Kč, kterou mu jmenovaný vložil na účet č. ...
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 4 To 40/2010, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Ladislavy Palatinové dovolání , kterým napadl zamítavý výrok citovaného usnesení odvolacího soudu a ve spojení s ním i rozsudek soudu prvního stupně. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že v době, kdy byl rozsudek soudu prvního stupně napaden odvoláním, byl již účinný nový trestní zákoník (č. 40/2009 Sb.), podle kterého by jeho jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž toto ustanovení stanoví trestní sazbu až na dvě léta, zatímco při právní kvalifikaci podle trestního zákona byl ohrožen trestní sazbou od šesti měsíců do tří let. Krajský soud v Ostravě měl proto jeho jednání posoudit podle nové právní úpravy, neboť to je pro obviněného příznivější. To by mělo vliv i na uložený trest. Bylo by možno rozhodnout buď o upuštění od uložení souhrnného trestu nebo by obviněnému mohl být uložen souhrnný trest odnětí svobody na samé horní hranici trestní sazby stanovené na trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. s podmíněným odkladem na delší zkušební dobu.
Vzhledem k tomu navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 4 To 40/2010, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 19 T 122/2009, a to ve výroku o vině a o trestu a podle §265m odst. 1 tr. ř. uznal obviněného vinným trestným činem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku (§35 odst. 2 tr. zák.) mu uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř let nebo podle §44 tr. zákoníku (§37 tr. zák.) upustil od uložení souhrnného trestu. Pokud dovolací soud dospěje k závěru, že nemůže sám ve věci rozhodnout, nechť podle §265l tr. ř. přikáže Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že krajský soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že souhrn právních norem podle trestního zákoníku je pro obviněného příznivější, ale s výhradou, že ani tato změna nemůže na postavení obviněného nic změnit. S tím státní zástupce nesouhlasí a uvádí, že odvolací soud sice s ohledem na §254 odst. 2 tr. ř. posoudil také správnost výroku o vině a správně shledal, že je pro obviněného příznivější použití trestního zákoníku, ale v tom případě měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit v celém rozsahu a měl sám znovu rozhodnout o vině obviněného. Teprve následně se měl zaobírat výrokem o trestu za posouzení všech okolností ve smyslu zejména §39 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku, tedy i za posouzení konkrétní povahy a závažnosti každého ze sbíhajících se trestných činů.
Závěrem svého vyjádření navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání v podstatě jedinou námitku směřující proti hmotně právnímu posouzení skutku, resp. jeho neposouzení odvolacím soudem podle nové právní úpravy trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dále jen „tr. zákoník“). Ačkoli navrhuje zrušení také rozsudku soudu prvního stupně, neuvádí žádné námitky, kterými by postup tohoto soudu napadal.
Nejvyšší soud shledal námitku obviněného proti posouzení skutku odvolacím soudem opodstatněnou. Krajský soud v Ostravě se v projednávané věci postupem podle
§254 odst. 2 tr. ř. zabýval také správností výroku o vině (ačkoli obviněný podal odvolání jen proti výroku o trestu) a vzhledem k tomu, že rozhodoval za účinnosti tr. zákoníku, zabýval se také ve smyslu jeho §2 odst. 1 otázkou, zda posouzení skutku podle této nové právní normy by nebylo pro obviněného příznivější. Dospěl přitom k závěru, že čin obviněného by musel být kvalifikován jako přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku s trestní sazbou až na dvě léta, což je pro obviněného příznivější, ovšem současně odvolací soud zaujal stanovisko, že tato změna právní kvalifikace nemůže nic změnit na postavení obviněného s ohledem na uplatnění zásad při rozhodování o výměře trestu a potažmo i druhu ukládaného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. Krajský soud zdůraznil, že v případě obviněného je nejpřísněji trestným činem trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 2 T 154/2008. Soud prvního stupně mu tedy uložil trest podle tohoto ustanovení v trestní sazbě od šesti měsíců do tří let (konkrétně dva roky nepodmíněně). Odvolací soud dospěl k závěru, že změna právního posouzení projednávaného činu z §250 odst. 1, 2 tr. zák. s trestní sazbou trestu odnětí svobody od šesti měsíců do tří let na §209 odst. 1 tr. zákoníku s trestní sazbou do dvou let nemůže na postavení obviněného nic změnit.
Tento názor Nejvyšší soud nesdílí. Je zřejmé, že naznačená změna právní kvalifikace by se musela projevit na výši uloženého trestu, neboť jde o změnu poměrně významnou (snížení horní hranice trestní sazby o třetinu v porovnání s právním posouzením podle trestního zákona). Ač nejpřísněji trestným zůstává trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 2 tr. zák. a trest je obviněnému třeba uložit v rámci trestní sazby stanovené na tento trestný čin, je třeba při ukládání souhrnného trestu uvážit také závažnost dalšího spáchaného trestného činu, která je vyjádřena mimo jiné právě trestní sazbou zákonodárcem na tento čin stanovenou. I kdyby mělo jít o zmírnění trestu v řádu měsíců, není to pro obviněného při trestu odnětí svobody na dva roky změna nevýznamná.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání obviněného J. Z. je v uvedeném směru opodstatněné, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Ostravě se tak bude znovu zabývat odvoláním obviněného. V dalším řízení je povinen postupovat podle §265s odst. 1 tr. ř. a je také povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.).
Protože vady zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného J. Z. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch