ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.77.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 77/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2010 dovolání podané obviněným R. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 68 To 410/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 5 T 42/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 5 T 42/2008, byl R. R. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. /bod 1c) a 1d rozsudku/ a loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. /bod 1b)/, za které byl podle §234 odst. 1 za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu v případě spoluobviněného R. S. a dále bylo rozhodnuto o povinnosti obou obviněných nahradit škodu.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Přerově se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1b) společně s R. S. dne 21. 11. 2007 v době kolem 00.40 hod. v H., okr. P., v herně F., po předchozím požití alkoholických nápojů s cílem zmocnit se blíže neurčené finanční hotovosti společně přistoupili k P. J., kdy obviněný R. jej uhodil pěstí do obličeje a následně mu z ruky vytrhl peněženku. To vše za bezprostřední fyzické přítomnosti obviněného S., přičemž z peněženky obviněný R. odcizil finanční hotovost ve výši cca 2 500 Kč, v důsledku čehož způsobili P. J. škodu ve výši 2 500 Kč.
1c) společně s R. S. dne 21. 11. 2007 v době kolem 00.50 hod. v H., okr. P., v herně F., po předchozím požití alkoholických nápojů, za přítomnosti nejméně tří dalších osob, bezdůvodně společně fyzicky napadli P. J., kterého bili pěstmi po celém těle, povalili jej na zem a poté do něj kopali.
1d) dne 21. 11. 2007 v době kolem 01.15 hod. v H., okr. P., v herně F., po předchozím požití alkoholických nápojů, za přítomnosti nejméně pěti nezúčastněných osob, včetně dvou strážníků Městské policie Hranice, bezdůvodně fyzicky napadl P. J., kterého udeřil pěstí do obličeje, kdy dalšímu napadání poškozeného ze strany obviněného bylo zabráněno služebním zákrokem strážníků Městské policie Hranice. V důsledku všech těchto napadení a předchozího napadení R. S. utrpěl P. J. tupé poranění čelní krajiny a nosu s jednorázovým ošetřením a předpokládanou délkou léčení do sedmi dnů, přičemž následně již lékařské ošetření nevyhledal.
Proti citovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 68 To 410/2008, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu a současně i rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný , prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Stanislavy Bradové dovolání , přičemž uvedl, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že řízení před soudy obou stupňů bylo provedeno jednostranně, k jeho tíži. Bylo vycházeno pouze ze svědeckých vypovědí poškozeného a svědkyně S. B., které má obviněný za nepravdivé a účelové. Odmítá jejich tvrzení, že by se dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu loupeže. Žádný další v řízení provedený důkaz nekoresponduje obžalobě z tohoto jednání. Obviněný připouští, že neuváženě a bezdůvodně vstoupil do konfliktu spoluobviněného S. s poškozeným. Uznává, že se dopustil trestného činu výtržnictví a za toto jednání je ochoten nést veškerou odpovědnost. Nedopustil se však skutku popsaného pod bodem 1b), který nebyl ani náležitě prokázán. Setrvává na všech námitkách, které uvedl v odvolání.
Obviněný závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a v návaznosti na to i napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlil podstatu uplatněného dovolacího důvodu a konstatoval, že námitky obviněného nejsou ničím jiným, než opakováním jeho obhajoby a odezněly již v jeho odvolání. Soud druhého stupně se jimi dostatečně zabýval a jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování. Obviněný žádnou hmotně právní námitku neuvádí, brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů. Jeho námitky tak nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. Ze zvoleného dovolacího důvodu by obviněný mohl brojit proti tomu, že mu nebyl uložen souhrnný trest. Ve spise je totiž založen rozsudek Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 5 T 83/2007, vyhlášený dne 14. 2. 2008. Není však zřejmé, zda uložení souhrnného trestu nebránila nějaká procesní překážka.
S ohledem na to, že obviněný tuto námitku neuplatnil, státní zástupce shrnul, že nespatřuje v napadeném rozhodnutí žádnou vadu, kterou by bylo možné napravovat cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný svými námitkami brojí proti hodnocení důkazů, neboť tvrdí, že jednání kvalifikovaného jako trestný čin loupeže se nedopustil. Jak správně podotýká státní zástupce, s těmito námitkami se vypořádal již odvolací soud. Nad rámec dovolacího řízení proto Nejvyšší soud pouze dodává, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ani rozsudek nalézacího soudu nevzbuzují v tomto ohledu žádné pochybnosti. Soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, proč dospěly k popsaným skutkovým závěrům, které také odpovídajícím způsobem právně posoudily.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný R. R. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch