ECLI:CZ:NS:2010:11.TVO.14.2010.1
sp. zn. 11 Tvo 14/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2010 stížnost odsouzeného M. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 6 To 31/2010, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost odsouzeného M. S. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2004, sp. zn. 48 T 9/2004, byl odsouzený M. S. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zákona k §250 odst. 1,4 tr. zákona ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 11. 2004. V rámci četných návrhů, podnětů a stížností, podávaných odsouzeným po právní moci napadeného rozsudku, odsouzený také mimo jiné namítl podjatost předsedkyně senátu Městského soudu v Praze JUDr. Veroniky Čeplové, která rozhodla usnesením ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 48 T 9/2004, podle §31 odst. 1 tr. řádu o tom, že v trestní věci odsouzeného M. S. není vyloučena z vykonávání úkonů v trestním řízení.
Proti tomuto usnesení podal odsouzený M. S. stížnost, která byla předložena Vrchnímu soudu v Praze k jejímu projednání a rozhodnutí. V této stížnosti odsouzený zároveň namítl i podjatost senátu 6 To Vrchního soudu v Praze, který je podle rozvrhu práce příslušný ve věci rozhodnout, jelikož senát 6 To rozhoduje ve stížnostním řízení dále než šest let a odsouzený se domnívá, že nemůže ve věci nestranně a objektivně rozhodnout a členové senátu JUDr. Pavel Zelenka, JUDr. Hana Pecová a JUDr. Radek Hartman nezakládají u stěžovatele nestranné rozhodování, když občas potvrdí JUDr. Čeplové rozhodnutí, které je nesmyslné a ve věci musí JUDr. Kovářová – Ministryně spravedlnosti ČR podávat stížnost pro porušení zákona.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 6 To 31/2010, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu a §30 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Radek Hartmann, JUDr. Pavel Zelenka a JUDr. Hana Pecová, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci proti odsouzenému M. S., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 9/2004.
Proti tomuto usnesení podal odsouzený M. S. stížnost, ve které uvedl, že senát 6 To Vrchního soudu v Praze ve svém rozhodnutí o nevyloučení argumentoval tím, že dle rozvrhu práce je příslušný k rozhodnutí jeho stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 48 T 9/2004, kdy konstatoval pojem zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Soud tímto článkem sice argumentuje, ale nedrží se ho. Z napadeného usnesení je patrno, že předsedou senátu byl JUDr. Radek Hartmann a členy byla JUDr. Hana Pecová a JUDr. Pavel Zelenka. Přitom z rozvrhu práce je zcela jasně patrno, že věc měla být přidělena v souladu s rozvrhem práce pro Vrchní soud v Praze S 1/2010 předsedovi senátu, který rozhodoval v minulém složení, tj. JUDr. Pavlu Zelenkovi a ne JUDr. Hartmannovi a tím došlo k tomu, že o jeho věci nerozhodoval jeho zákonný soudce. Druhé pochybení je spatřováno odsouzeným v tom, že Vrchní soud v Praze měl nejprve věc předložit Nejvyššímu soudu ČR s jeho návrhem na delegaci řízení, kdy navrhl věc odejmout Vrchnímu soudu v Praze a přikázat ji Vrchnímu soudu v Olomouci. Napadené usnesení je tedy předčasné a protizákonné, když není vyřešena otázka, zda-li ve věci rozhodl zákonný soudce. Závěrem své stížnosti navrhl odsouzený zrušení napadeného usnesení a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Podjatost senátu 6 To Vrchního soudu v Praze ve složení ze soudců JUDr. Radka Hartmanna, JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Hany Pecové spatřuje odsouzený M. S. v tom, že tomuto senátu bylo nesprávně a v rozporu s rozvrhem práce Vrchního soudu v Praze přiděleno projednání a rozhodnutí jeho stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 48 T 9/2004, kdy předsedou tohoto senátu měl být nikoliv JUDr. Radek Hartmann, ale JUDr. Pavel Zelenka. Dalším důvodem stížnosti odsouzeného M. S. je předčasné a protizákonné rozhodnutí soudců senátu 6 To Vrchního soudu v Praze o jejich nevyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci, kdy toto jejich rozhodnutí mělo následovat až po předložení věci Nejvyššímu soudu, kterému navrhoval postup podle §25 tr. řádu, tedy odnětí jeho trestní věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Při hodnocení těchto skutečností musí Nejvyšší soud, zabývající se důsledně námitkami odsouzeného obsaženými v jeho stížnosti, vyjít z ustálené judikatury a soudní praxe, ze které jednoznačně vyplývá, že pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. řádu, a ne z pouhého nesouhlasu odsouzeného s přidělením jeho trestní věci senátu 6 To Vrchního soudu v Praze, jehož předsedou je v této trestní věci JUDr. Radek Hartmann nebo rozhodnutí senátu 6 To Vrchního soudu v Praze o nevyloučení jeho soudců z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci odsouzeného M. S. Skutečnosti, které ve své stížnosti uvedl odsouzený nelze rozhodně považovat za důvod k postupu podle §30 tr. řádu. Jestliže odsouzený M. S. ve své stížnosti namítá nesprávné přidělení jeho trestní věci senátu 6 To Vrchního soudu v Praze, tak je nutno jej odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, ze kterého vyplývá, že senát 6 To je podle rozvrhu práce příslušný k rozhodnutí o jeho stížnosti proti zmíněnému usnesení Městského soudu v Praze, což odpovídá i skutečnému stavu a Nejvyšší soud k tomu nemá co dodat, stejně jako k námitkám, že JUDr. Radek Hartmann neměl být předsedou senátu 6 To Vrchního soudu v Praze. Rovněž námitky o předčasnosti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o nevyloučení soudců senátu 6 To z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci odsouzeného M. S. nejsou způsobilé založit důvody k postupu podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu, jak navrhuje odsouzený, jelikož napadené usnesení bylo vydáno v rámci stížnostního řízení, kdy odsouzený vznesl námitku podjatosti proti soudcům senátu 6 To a ti o této námitce v souladu se zákonem rozhodli. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která ovšem nemá podle §141 tr. řádu odkladný účinek, tedy její podání nebrání dokončení probíhajícího úkonu trestního řízení, čímž bylo rozhodnutí senátu 6 To Vrchního soudu v Praze o stížnosti odsouzeného M. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 48 T 9/2004, samozřejmě za podmínky, že nebude shledán důvod podle §30 tr. řádu pro vyloučení, což se v posuzovaném případě nestalo. Z postupu soudců senátu 6 To Vrchního soudu v Praze při jejich rozhodování o stížnosti odsouzeného M. S. nelze vyvozovat závěr, že by měli k projednávané věci, k navrhovateli nebo k jeho obhájci takový poměr, který by vyvolával pochybnost o jejich nestranném rozhodování v trestní věci odsouzeného M. S.. S námitkami, které ve své stížnosti uvedl odsouzený se Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem náležitě vypořádal a Nejvyšší soud jako soud druhého stupně se se závěry vrchního soudu plně ztotožňuje. Protože odsouzený jiné důvody podjatosti senátu 6 To Vrchního soudu v Praze ve složení z předsedy senátu JUDr. Radka Hartmanna a soudců JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Hany Pecové neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost odsouzeného shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera