ECLI:CZ:NS:2010:11.TVO.24.2010.1
sp. zn. 11 Tvo 24/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2010 stížnost obviněného A. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. 7 To 66/2010, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného A. Š. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 3 T 1/2010, byl obviněný A. Š. uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 10 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku si podal obviněný a v jeho neprospěch i státní zástupce odvolání a věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu.
Podáním ze dne 27. 7. 2010 obviněný A. Š. vznesl námitku podjatosti vůči senátu 7 To Vrchního soudu v Praze, kterou odůvodnil tím, že v minulosti vznikly pochybnosti o objektivitě tohoto senátu v trestní věci jeho otce A. Š., přičemž tuto pochybnost vyjádřil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 11 Tdo 525/2009, když konkrétně uvedl, že hodnocení výsledků provedeného dokazování se jeví jako jednostranné, do určité míry osobní a může vzbuzovat pochybnosti o objektivitě senátu 7 To. Nejvyšší soud navíc poukázal na expresivní vyjadřování v odůvodnění rozhodnutí stran svědecké výpovědi manželky A. Š. staršího, tedy matky obviněného. Jestliže tedy nastaly pochybnosti o nepodjatosti senátu k osobám rodičů obviněného, má obviněný za to, že senát 7 To Vrchního soudu v Praze nemůže objektivně rozhodovat ani v jeho trestní věci.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. 7 To 66/2010, bylo rozhodnuto, že podle §31 odst. 1 tr. řádu nejsou předseda senátu JUDr. Martin Zelenka a soudci JUDr. Jaroslava Maternová a JUDr. Michal Hodoušek vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného A. Š. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 66/2010.
Proti tomuto usnesení podal obviněný A. Š. stížnost s tím, že s rozhodnutím nesouhlasí a trvá na svých námitkách ohledně možné podjatosti předmětného senátu. Je zcela zřejmé, že v trestní věci jeho otce pochybnosti o objektivitě senátu 7 To vznikly a byly vyjádřeny i v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Z těchto důvodů nemůže senát 7 To objektivně rozhodnout ani v jeho trestní věci. Závěrem své stížnosti obviněný A. Š. navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a rozhodnuto o vyloučení soudců senátu 7 To Vrchního soudu v Praze z projednávání jeho věci.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Podjatost senátu 7 To Vrchního soudu v Praze ve složení z předsedy senátu JUDr. Martina Zelenky a soudců JUDr. Jaroslavy Martenové a JUDr. Michala Hodouška spatřuje obviněný A. Š. v tom, že v minulosti vznikly pochybnosti o objektivitě předmětného senátu v trestní věci jeho otce A. Š., které ve svém rozhodnutí vyjádřil Nejvyšší soud dne 21. 10. 2009, sp. zn. 11 Tdo 525/209. Při hodnocení těchto skutečností musí Nejvyšší soud, zabývající se důsledně námitkami obviněného obsaženými v jeho stížnosti, vyjít z ustálené judikatury a soudní praxe, ze které jednoznačně vyplývá, že pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. řádu, a není možné vztáhnout závěr Nejvyššího soudu vyjádřený v usnesení sp. zn. 11 Tdo 525/2009, že hodnocení výsledků provedeného dokazování v trestní věci otce nynějšího obviněného se jeví jako jednostranné, do určité míry osobní a může vzbuzovat pochybnosti o objektivitě senátu 7 To. Skutečnosti, které ve své stížnosti uvedl obviněný, nelze rozhodně považovat za důvod k postupu podle §30 tr. řádu. Ostatně senát 7 To v odůvodnění napadeného usnesení se dostatečně a podrobně vyjádřil k námitkám podjatosti, které vznesl obviněný A. Š. a Nejvyšší soud k tomu nemá co dodat. Probíhající trestní řízení nemá s předcházejícím trestním řízením, v němž vystupoval jako obviněný otec A. Š., nic společného. Soudci senátu 7 To se jednoznačně vyjádřili, že obviněným prezentovaná konstrukce o podjatosti senátu 7 To ve vztahu k rodině Š. je jim profesně i morálně zcela cizí a proti rodině Š. nikdo žádné stíhání nevede. Z dosavadního trestního řízení ve věci obviněného A. Š. nelze vyvozovat závěr, že by soudci senátu 7 To Vrchního soudu v Praze měli k projednávané věci, k navrhovateli nebo k jeho obhájci takový poměr, který by vyvolával pochybnost o jejich nestranném rozhodování v této trestní věci. Protože obviněný jiné důvody podjatosti senátu 7 To Vrchního soudu v Praze ve složení z předsedy senátu JUDr. Martina Zelenky a soudců JUDr. Jaroslavy Martenové a JUDr. Michala Hodouška neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost obviněného shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera